Každý den nasedám do svého auta. Parkuji před budovou školky a beru nejmladší dceru za ruku. Běžíme v dešti, když fouká silný vítr. Stoupáme do schodů, abych o pár vteřin později sevřela do náruče svou pětiletou dceru.
Každé ráno vstávám, i když jsem měla těžkou noc. A každé odpoledne ji zase vyzvedávám.
Někdy projevy lásky nemusí být obrovská gesta, která berou dech. Mnohem častěji jsou to obyčejné věci-vyzvednutí ze školky nebo školy, zabalení svačiny, dohlédnutí nad domácím úkolem.
Ale i ty na první pohled nejobyčejnější věci, jsou ty nejdůležitější, když jste máma.
Nejsou samozřejmé.
Nepochybujte o sobě a nezapomínejte každý den, co všechno děláte a jak je to důležité.
S Láskou,
Monika ❤️
