Porodní love story

Patří muž k porodu? Může při něm své ženě skutečně pomoci? A může jej společné prožití porodu nějak obohatit?

Jednoznačně ano! Muži neodmyslitelně k porodu svých žen patří. Vždyť dítě, které se rodí, je jejich společným potomkem a mít možnost být u jeho zrození je stejně přirozené jako být u jeho zplození. Jejich přítomnost, ať už je v jakékoliv podobě, vytváří ženě zázemí. Někdy stačí, když muž sedí za dveřmi nebo ohřívá vodu, tak jak se to dělo v minulosti za časů našich prababiček. Někdy může být neuvěřitelně pevnou oporou. Muž při porodu sice fyzickou bolest své ženy necítí, ale pokud se naladí na její pocity tím, že jí bude na blízku, skrze ni může vnímat, jaké to je, když přichází jejich společné dítě na svět. Stává se tak kompetentním otcem se silnou vazbou na dítě od jeho prvního nádechu. Tím, že je své milované oporou, rovněž dokazuje, že je skutečným partnerem do pohody i nepohody.

Poradila bych všem mužům, kteří se chtějí aktivně podílet na narození svého dítěte: “Nebojte se a buďte tam! Tělem i srdcem! To vše pod podmínkou, že o to bude ONA stát!“

Nadechněte se a vydechněte a pusťte všechen strach ven! Buďte pozorní a vnímejte její potřeby. A nebojte se na ně reagovat! Tak, jako se nebál Zbyněk, když…..

….. se jedné dubnové noci rozhodla přijít na svět Bára. Svůj příchod sice dávala najevo už přes den, nicméně se rozhodla, že večerní zpěv ptáků je málo hlasitý, a že ke svému příchodu na svět potřebuje jejich ranní symfonii. To, že se její maminka moc nevyspí, už tak moc neřešila, ale ono se vlastně na porod nedá nikdy dostatečně vyspat. A takovou čarokrásnou noc, kterou si pro rodiče nachystala, ještě nikdy nezažili. Nebo to bylo naopak a oni si ji přichystali pro ni?

Ve 12 hodin v noci jsem vyjela za Katkou a Zbyňkem domů. Katka měla stále častější kontrakce, a proto jsme se domluvili, že vyrazíme do porodnice. Původní plán sice byl strávit, co nejvíce času před odjezdem doma, ale vidina ještě intenzivnějších bolestí prosezených v autě se v tu chvíli jevila jako nepřijatelná. A vlastně dobře, že jsme vyrazili, protože na nás v porodnici čekal poslední neobsazený pokoj. Na příjmu Katce natočili monitor, který zobrazoval silné kontrakce, ale nález byl zatím stejný jako ráno v poradně, proto jsem jí nabádala, aby se mezi kontrakcemi ještě snažila co nejvíce odpočívat. Porodní asistentka byla velmi milá, zopakovala nám obsah porodního plánu, který si stačila přečíst, a zdůraznila, že nás bude opravdu rušit jen minimálně, protože tak si to Katka přeje. Po celou dobu porodu porodní plán opravdu dodržovala. Byla úžasně empatická!

Kontrakce přicházely po 2-4 minutách, takže Katka byť se snažila odpočívat, už prostě nemohla. Stále chodila a žádná úlevová poloha jí nevyhovovala. Udělali jsme se Zbyňkem přítmí, pustili hudbu a v kontrakcích jsme ji masírovali. Ze začátku jen já a Zbyněk pozoroval, záhy pochopil co a jak, a sám se aktivně zapojil. Průběžně jsem se mu snažila vysvětlit, co se v Katčině těle děje a v jakém jsme poločasu. 🙂  

Tytam, byly Katčiny domněnky, že možná bude chtít být u porodu úplně sama. Jakmile se Zbyňkem zalezli do koupelny, vytvořily úžasně sehraný pár. Její muž měnil teplotu a proud vody podle jejího přání. Jednou rukou nahříval, druhou masíroval. Aby jeho pomoc ve sprše byla účinnější, svlékl se do trenek a velkou část první doby porodní strávil ve sprchovém koutě se svou ženou. Když byli ve vodě, mohla jsem si chvíli odpočinout. Když z ní vylezli, mohl si odpočinout on. Sehráli jsme se úplně intuitivně a navzájem si pomáhali jako tým.

Kontrakce byly silné a intenzivní, úleva přicházela jen na chvilku. Nad ránem už Katka vypadala unaveně, ale statečně bojovala. Když mi s vypětím sil špitla, že už to nedává, řekla jsem ji, aby si uvědomila, že dostává jen tolik bolesti, kolik dokáže zvládnout. Pokaždé, když začala panikařit pod návalem další a silnější kontrakce, povzbudila jsem ji, aby dýchala do bříška pro Báru. Zaťala pokaždé zuby a ponořila se do svého porodního světa. Nevzdala to ani jedinkrát!

Tento porodní příběh není jen příběhem o zrození dítěte, ale také o lásce mezi mužem a ženou. Já je pozorovala, a tak vám mohu vyprávět, jak dva, co se milují, spolu rodili své dítě. U jejich porodu jsem byla ochránkyní intimní atmosféry, pomocnicí při hledání ztracené síly, zprostředkovatelkou komunikace mezi rodící ženou a zdravotníky, ale hlavně jsem byla tichou pozorovatelkou se slzami dojetí v očích. A místy jsem se snažila tam ani nebýt, když jsem viděla, jak úžasně jim to spolu jde. Jak může být něžné objetí, hlazení a políbení silnější než všechna analgetika světa. Jak se dokáže vyplavit koktejl lásky v náručí manžela, který ač před porodem váhal, zda bude umět být nápomocen, teď nebojácně vplul do role rodícího otce, sám plný oxytocinu. Vše podkreslovala hudba a pološero. Prostředí bylo bezpečné a přátelské. Jediné, co hrálo proti, byla únava a vyčerpání, ale tak už to u porodu bývá.

Když už bylo Katčino tělo připravené, miminko ještě připravené nebylo. Bylo totiž uloženo v pravém zadním postavení a bylo potřeba, aby správně dorotovalo. Katka se snažila měnit polohy, aby mu pomohla, ale nakonec se ukázalo, že nejefektivnější poloha bude na pravém boku v leže. Zbyněk ji pustil ze své náruče na porodní lůžko. Zároveň si mohla po 8 hodinách odpočinout. Její tělo to potřebovalo, což dávalo jasně najevo tím, že kontrakce utichaly. Tuším, že toto zklidnění, ve kterém byla Katka tak trpělivá, trvalo až 40 minut.

A pak za ranního zpěvu ptáků vyplula z maminky nádherná holčička. Ručičkou mávala u hlavičky, když se drala na svět. Zároveň si pěkně vypustila svůj bazén. Vody vyšplouchla taková spousta, že podlaha místy plavala. Doktor odstřihl velmi krátký pupečník a Barušku si vzala dětská lékařka na ošetření, protože si trochu té plodové vody lokla. Pozorovala jsem Zbyňka držíc Katku za ruku. Když jsem uviděla jeho slzami zasklený pohled na Barunku, musela jsem se podívat jinam, abych se dojetím taky nerozplakala. Měli byste ho vidět, když diktoval sestřičce jméno a příjmení svého dítěte, když to poprvé vyslovil a nahlas si uvědomil, že už není jen manžel, ale i otec! Myslím, že na tuto chvíli nikdy nezapomene, stejně jako na celý porod a na svou statečnou a úžasnou ženu, která porodila jejich dítě přirozeně a bez zásahů a tím mu umožnila to nejvíc, co mohla.

Po nutném ošetření strávila Barunka 2 hodiny v náručí maminky. Při odlučování placenty došlo k větší ztrátě krve, ale i to Katka statečně unesla a svou dceru z náručí nedala. Já potom ty dva šťastné rodiče objala, vyfotila jejich první společné fotky a odjela, protože mě víc nebylo potřeba. Musím se přiznat, než jsem otočila v autě klíčkem, chvíli to trvalo. Musela jsem tu radost o samotě vyplakat!  

zdroj: http://www.sebevedomarodina.cz/porodni-love-story/

#porod