Je to skvělé, tohle všechno už dávno vím, ale jsem teprve "na cestě" no... S tím sebevědomím jsem četla zajímavou myšlenku, že často si sami sebe vědomi jsme, ale své hodnoty nikoliv a že bychom měli začít od té sebehodnoty. Myslím, že to v některých případech lépe vystihuje podstatu problému. Já jsem bohužel taky naučená a naprogramovaná "hodná holčička" a spousta strachu a manipulace a nepotřebných nezpracovaných zážitků mi prozatím často nedovolí vykročit ze svého stínu. A jsem si toho vědoma až moc, ale sílu vyzdvihnout svou vlastní hodnotu jsem zatím nenašla. Doufám, že to bude tím, že má vlastní hodnota je tak "velká" :D :D :D (teď si z toho dělám trošku srandu... ale smysl celého mého sdělení chápeš, ne?). O to těžší to je, když s sebou vláčím břímě chlapa, který má spoustu hodnot prostě jinak a není mu cizí druhého ponižovat, vysmívat se tomu, co dělá, překrucovat, co říká, atd. Uklidňuje mě akorát kamarádka, co říká, že jsme takové jako "Johanky z Arku", a že někdo s tím přijít musí a ty po nás už to budou mít snazší, takže to má smysl...
To je fakt prekrasna fotka... a tvoj blog sice neznam, ale pis dal. Ja zvyknem byt niekedy v beznom zivote az prilis uprimna a manzel to moc neberie, u nich v rodine sa to nenosi... takze taky obcas narazim.