icon

"Co tady děláte? Neříkala jste minule, že se uvidíme až na podzim?", zeptala se mě porodní asistentka Jitka po mém příchodu do porodnice před porodním pokojem. Odpověděla jsem jí popravdě, že mě ti dva uvnitř požádali narychlo a byli tak sympatičtí a milí, že se jim nedalo nevyhovět. Ona na to odvětila, že to je fakt, že je to krásný pár.

Jenže ještě něco stálo za tím, že jsem jim kývla na doprovod, a to, že jsme já i ta těhotná žena cítily, že naše setkání před porodem není náhodné a že nás to k sobě přitáhlo z nějakého důvodu, o kterém jsme předtím nevěděly, a který se odkryl až během porodu.

Velmi jsem zvažovala, zda s nimi do porodnice pojedu. Přece jen stále plně kojím a vím, jaké to bylo těžké, když jsem Mariánka opustila na 18 hodin kvůli jinému doprovodu před 6 týdny. Prsa se mi tehdy nalévaly k prasknutí a připomínaly mi, že moje místo je teď jinde. A je to tak. I přesto mi však něco říkalo, udělej to, podpoř je. A tak jsem pár dní odstříkávala mléko do mražáku a díky tomu, že mě Martin podržel a řekl, že s tím nemá problém jsem kývla. A jsem ráda, že jsem to udělala, ačkoliv jsem tentokrát strávila v porodnici ještě o hodinu déle, musela jsem odsávat, abych domů poslala Mariánkovi mléko po sousedce, kterou Martin požádal o extra cestu do Ostravy pro mlékopřevoz. I přesto, že všechny rozumné důvody hovořily pro to, abych tu práci nevzala.

Dala jsem na svou intuici a poskytla podporu tam, kde byla skutečně potřeba a ačkoliv porod nedopadl úplně podle přání ženy, neskončil ani porodním traumatem, a to vnímám jako jednu z nejdůležitějších náplní své práce.

A Martin to zvládl jako vždy úžasně a to, že mi umožnil odjet na tak dlouho pryč, musel vystoupit ze své komfortní zóny a zastat péči o děti, i o to plně kojené, vám dnes odhaluji proto, abyste věděli, že o partnerství a podpoře mezi mužem a ženou jen nepíšu, ale že tak to prostě doma máme skutečně. A že to tak může fungovat kdekoliv, protože my dva nejsme žádný úkaz. Jen si uvědomujeme, že se nám lépe žije, když si bezpodmínečně pomáháme. A že to jediné nás odlišuje od párů, které na to ještě nepřišly.

avatar

krasne 🙂 jsi velmi obdivuhodna. I Tvuj muz.🙂

Odpověz
23. črc 2018
avatar
dexin
autor

@baruniceslepice děkujeme, můj muž je obdivuhodný! Neuvěřitelné, jak to zvládl.

Odpověz
24. črc 2018
avatar

Jak často Tvůj muž vystupuje z té komfortní zóny?
Ten můj jen v případě nouze (nefungují nám babičky, tak mu nic jiného nezbývá 😀), ale sám ode sebe určitě ne 🙂

Odpověz
26. črc 2018
avatar
dexin
autor

@madre1 aha, tak můj muž se o děti stará se mnou tak půl na půl. On má dost pružnou pracovní dobu, takže zvlášť teď o prázdninách je s nimi pořád venku a každé ráno si bere Mariánka na procházku a nechají mě vyspat. Vystoupením z komfortní zóny je pro něj, když má Majdu déle než 4 až 5 hodin, kdy je potřeba kojit, protože Majda ještě nic nejí.

Odpověz
26. črc 2018
avatar

Závidím (a už pokolikáté tady na MK), můj muž je laskavý, milující, ale strašně sobecký ☹

Odpověz
1. srp 2018
avatar
dexin
autor

@aviho z vlastní zkušenosti vím, že když se muž nadytí vlastních potřeb, začne se víc orientovat na ženu a děti. Tak mu to zkus dopřát plnými doušky, a třeba se něco změní.

Odpověz
1. srp 2018
avatar

@dexin on si sytí svoje potřeby každý večer u PC. On třeba vidí, že potřebuju pomoct, ale na prvním místě je vždycky on. Asi by potřeboval víc chválit. A to, jak ho chválím já, mu nestačí

Odpověz
1. srp 2018
avatar
dexin
autor

@aviho nebo mu říct, seď si u pc celý víkend, chápu to. Můžeš mi prosím každý večer pomoci, ne na oplátku, ale protože padám na hubu a bez tebe to nezvládám...

Odpověz
1. srp 2018
avatar

@dexin to bych musela žádat každý den a to neumím ☹ jsem asi moc hrdá

Odpověz
1. srp 2018
avatar
dexin
autor

@aviho měli byste se naučit komunikovat. Sednout si a říct si:"tak teď ti řeknu, co mám na srdci a ty mě zkus vyslechnout a nepřerušovat, já pak vyslechnu tebe a pojďme to zařídit tak, ať to vyhovuje nám oběma a jsme spolu šťastní."

Odpověz
1. srp 2018