"Co tady děláte? Neříkala jste minule, že se uvidíme až na podzim?", zeptala se mě porodní asistentka Jitka po mém příchodu do porodnice před porodním pokojem. Odpověděla jsem jí popravdě, že mě ti dva uvnitř požádali narychlo a byli tak sympatičtí a milí, že se jim nedalo nevyhovět. Ona na to odvětila, že to je fakt, že je to krásný pár.

    Jenže ještě něco stálo za tím, že jsem jim kývla na doprovod, a to, že jsme já i ta těhotná žena cítily, že naše setkání před porodem není náhodné a že nás to k sobě přitáhlo z nějakého důvodu, o kterém jsme předtím nevěděly, a který se odkryl až během porodu.

    Velmi jsem zvažovala, zda s nimi do porodnice pojedu. Přece jen stále plně kojím a vím, jaké to bylo těžké, když jsem Mariánka opustila na 18 hodin kvůli jinému doprovodu před 6 týdny. Prsa se mi tehdy nalévaly k prasknutí a připomínaly mi, že moje místo je teď jinde. A je to tak. I přesto mi však něco říkalo, udělej to, podpoř je. A tak jsem pár dní odstříkávala mléko do mražáku a díky tomu, že mě Martin podržel a řekl, že s tím nemá problém jsem kývla. A jsem ráda, že jsem to udělala, ačkoliv jsem tentokrát strávila v porodnici ještě o hodinu déle, musela jsem odsávat, abych domů poslala Mariánkovi mléko po sousedce, kterou Martin požádal o extra cestu do Ostravy pro mlékopřevoz. I přesto, že všechny rozumné důvody hovořily pro to, abych tu práci nevzala.

    Dala jsem na svou intuici a poskytla podporu tam, kde byla skutečně potřeba a ačkoliv porod nedopadl úplně podle přání ženy, neskončil ani porodním traumatem, a to vnímám jako jednu z nejdůležitějších náplní své práce.

    A Martin to zvládl jako vždy úžasně a to, že mi umožnil odjet na tak dlouho pryč, musel vystoupit ze své komfortní zóny a zastat péči o děti, i o to plně kojené, vám dnes odhaluji proto, abyste věděli, že o partnerství a podpoře mezi mužem a ženou jen nepíšu, ale že tak to prostě doma máme skutečně. A že to tak může fungovat kdekoliv, protože my dva nejsme žádný úkaz. Jen si uvědomujeme, že se nám lépe žije, když si bezpodmínečně pomáháme. A že to jediné nás odlišuje od párů, které na to ještě nepřišly.