Mariánku, cítím, že dnešním dnem vplouváme zase do dalšího, nového společného období. 9 měsíců v mém břiše, 9 měsíců na světě. Copak nám tvá dvě devíti měsíční období přinesla?

Prvních devět měsíců tvého nitroděložního života jsi mě učil, jak se na sebe i tebe napojit. Ukázal jsi mi, jak je důležité věřit, že se vše děje, jak má a umožnil jsi mi se znovuzrodit spolu s tebou. Po nádherném klidném a radostném šestinedělí, které nám umožnil tvůj táta, jsme vpluli společně do období tvých prvních devíti měsíců na světě a díky mé intuici a mateřským zkušenostem, jsem tvému vývoji dál nechala volný průběh stejně jako, když jsi rostl v bříšku. Naslouchala jsem svým pocitům a pozorovala tebe, co mi říkáš a jen reagovala na to, co ode mě potřebuješ. Nevkládala jsem do tebe žádné své ambice, nesrovnávála tě s tvými sourozenci ve tvém věku ani nikým jiným.

Neposlouchala jsem doporučení, jak často a jak dlouho by se mělo a nemělo kojit, kde a jak dlouho by jsi měl spát. Nepořídila jsem ti monitor dechu, protože nebyl okamžik, kdy by jsi byl sám a pokud propojení mezi námi můžeme nazvat monitorováním, tak já jsem tvým nejlepším monitorem dechu a lásky, kterou potřebuješ.

Téměř nepláčeš, netrpěl jsi na koliky, první 4 zoubky jsem ti našla v pusince náhodou, žádné teploty a proplakané noci. Nechceš jíst nic krom mého mléka, i to je v pořádku. Jsi nošený, protože to chceš ty, ne já. Jsi spokojený stejně tak se mnou jako s tátou a nebojíš se lidí, ani cizích.

Dneska máš 9 měsíců, jsi plně kojený, a já jsem ti beze strachu z lepku dala první kousek pečiva z místní pekárny na oslavu toho, že mi dva se ničeho nebojíme. A ty sis ho požužlal se zájmem, protože tě na jídle baví zkoumat nové chutě, pak jsi to vyplivnul.

Jsi usměváček, plazíš se a od včerejška začínáš lozit. Dneska ses o mě opřel a postavil ses poprvé na své nožky.

Nedávala jsem tě nikdy, až na několik výjimek na pár sekund , na zem pást koníky, nechtěl jsi. I přesto jsi bez tréninku asi až v 6 nebo 7 měsících zvedl hlavu, koukl na mě s šibalským výrazem “hele mámo, co už umím” a od té doby jsi tuto činnost zařadil do svého života.

Ještě v sedmi měsících jsi se nepřetáčel ze zad na bříško, teda ne, že bys to neuměl, prostě jsi o to neměl zájem. A my jsme si z tebe dělali legraci, že jsi tak klidný a vůbec se nebáli, že jsi mimo tabulky, protože ty nejsi žádná tabulka, ale Mariánek.

Svou motivaci k hraní si na bříšku a otočení se, jsi našel sám až v 8 měsících, chvilku na to jsi se začal plazit.

Už s dvojčaty jsem si přičichla k tomu, že není třeba se ničeho bát a s tebou je to jedna velká intuitivní jízda. Děkuji ti za to, teď už to spolu můžeme předávat dál a ukazovat tuto cestu i jiným. Cestu k intuitivnímu mateřství a propojení matky a dítěte v náručí otce při plynutí s ostatními sourozenci. Cestu k sebevědomé rodině.