Zrovna dneska ses mi trefila do tématu: práce u dětí. Rézka se dneska dopoledne učila z těch dětských procvičovacích sešitů pro předškoláky, a my tomu říkáme, že pracuje. Vždycky chce, abych jí zadala další práci. O velké spoustě věcí, které dělají, mluvím jako o práci. Nepomáhají mi s prádlem nebo s vařením, ale udělají svůj díl práce. Pracují. A já si uvědomila, že v mém okolí naopak všichni i z práce dělají hraní si. Místo úklidu soutěží, kdo se víckrát trefí do krabice. Tak si tak dneska rozmýšlím o tom, jestli dělám správně. A tenhle článek mi potvrzuje ten můj pocit, že dětství není příprava na život, ale život sám, a že každý pracuje na tom svém dílku, aby všechno fungovalo.
@rebe My mame sice deti "jen" tri, ale zapojuju je do domacich praci bezne. Uklid hracek/pastelek/stavebnice po sobe je samozrejmost. Dale v kuchyni vyklizeji mycku, tridi ponozky podle majitele a do paru - zvladaji od 2 let, hrabou listi v zahrade + drobne mimoradne prace a samozrejme pece o nejmladsi sestru, je-li to treba. Jinak rikala nase detska lekarka, ze nejlepsi trenink jemne motoriky je pomoc v kuchyni. Kdyz je na to prostor, nechavam je loupat brambory, krajet, michat, strouhat. Pred Vanocemi spolecne mockrat peceme. Klepu na drevo, zadne dite neprislo k uhone.
U nas se tak nejak veci deji bez "premysleni". Prijde mi pidstatne, aby vedela proc vlastne to ci ono delame. Kdyz se zvire nenakrmi tak umre, kytka nezaleje, zvadne a rajcata proste nebudou, spinave pradlo smrdi, a kolac se sam neupece... Otazka "a ploooooc" padne asi 100x za den a kupodivu si i spoustu odpovedi pamatuje a pak i dokaze zuzitkovat... Prijde mi, ze kdyz ve vecech vidi smysl a vi proc se co deje, jde vsechno snaz... A muj nazor na to, ze veskolkach se "pracuje" s plastelinou je takovy, ze je to blbost... Ale kazdy asi vnimame pojem prace jinak...
Nic by se nemělo přehánět.Manžel jakožto nejstarší měl na starosti všechny své 4 mladší sourozence,když byl jeho nevlastní otec věčně po hospodách a matka ho chodila hledat-kolikrát se vrátili až k ránu a jejich nejstarší syn musel sourozence ještě rozvést do MŠ a ZŠ.Také i proto mi po naší svatbě řekl,že žádné děti nechce-protože se prý v mládí nastaral dost ☹ Pro mě to byla docela podpásovka,protože jsme se před tím o dětech nebavili a tak nějak jsem to brala jako samozřejmost-zvlášť,když jsem od jeho matky slýchávala,že bude jednou skvělý táta,když ho tak "připravila" do života.Děti nakonec máme,ale nebaví ho to s nimi(o sourozence se prý stat musel,ale o své děti se starat nemusí).Má i tendence na toho nejstaršího převádět své rodičovské povinnosti,ale já mu v tom bráním jak můžu,protože potřebuji,aby byl jednou lepším tátou 🙂
Takže by to chtělo-uvědomit si,proč jsme se své děti pořídili.Samozřemě proto,že jsme se o ně chtěli starat a dovést je časem k samostatnosti.Ano,je dobře,když je zapojujeme do domácích prací,ale ne to,že je nutíme,aby se samy o sebe staraly a vychovávaly se navzájem 🙂
@madre1 V tomhle mám stebou podobný názor, protože všichni známí, kteří mají sourozence o 10-20let mladšího a museli se o něj starat stylem - běž dát ségru/bráchu vyčůrat, uspat, zaspívat mu, umýt, pomoct obléct, ukliď za něj hračky, vem ho ven, běž ho houpat na houpačku, nakrm ho... pokud tyto vypsané věci chceme po svých dětech občas, tak to samozřejmě nevadí a něco se tím i naučí, ale pokud se tohle dává staršímu sourozenci příkazem každý den, protože je starší brácha/ségra , tak se musí starat. Omyl! Starat se mají rodiče. Můj kamarád měl 2 mladší sestry o 10 a 14 let a mamka si to namířila hned do práce a kamarád často hlídal, teď je mu 25 a chce mít jen psa a dítě vůbec, protože už zažil takové to rodičovské starání se a výchovu dětí a teď už na to nemá nervy. No a další kamarádka měla o 10 let mladšího brášku a taky byla dost velká část obstarávání a výchovy na ní. Svého brášku miluje, ale teď prostě po dětech netouží. Stále má ovšem potřebu brášku brát na výlety, kupovat mu věci, vychovávat ho,jezdit s ním k lékaři... prostě jako by byla jeho mamka. Tím jak ji rodiče pořád do hlavy vštěpovali starej se, pomož mu, vykoupej ho ..nestíhám, tak se cítí zodpovědná za vše, co se týká brášky
Proto si myslím, že není problémem zapojovat staršího sourozence o mladšího, ale proboha jednou za čas. Né aby se stal ze staršího sourozence rodič...to je pak jasné, že v dospělosti mají pocit "mám už děti/dítě odchované" vše jsem si vyzkošel, zažil co se týká dětí, tak už se mi nechce :(
u nás zase byly třeba 4 škrabky a škrábat jsme museli (skoro) všichni. Jinak moje malá kouká na fotku a ptá se "Muzu taky stavet?" 😀