Rozdělení mužských a ženských činností v domácnosti, v partnetství a v životě mi dává smysl. Vychází to z přirozenosti člověka a z logiky života. Když to hodně zjednoduším, tak ženě teče mléko z prsu, proto má na starost děti ona a muž chrání jejich prostor, aby ty děti mohly růst v bezpečí. Tento model od pradávna umožňuje potomkům lidí přežít.

Dnešní doba nám dovoluje si navzájem lézt do žita. Ženy mohou díky motorovce porazit strom a muži se zase mohou postarat o miminko. Je úžasné, že jeden druhého můžeme zastoupit v tom, co běžně neděláme a vzájemně si pomoci od povinností, když na to přijde. A ještě úžasnější je, když se to dělá bezpodmínečně a nenuceně. Když si potom navzájem nepředhazujeme, co jsme pro sebe udělali, ale chováme se k sobě s úctou a důvěrou a uvědoměním, že co dělám pro tebe, dělám také pro sebe, protože v takovém partnerství panuje mír a cítí se v něm oba dobře. A dobře se cítí i děti, které jsou našimi bedlivými pozorovateli.

Nebavilo by mě žít s mužem, který by mi předhazoval, že splnil svou povinnost vůči rodině tím, že byl v práci, a zbytek dne by proseděl u počítače, aniž by si všiml svých dětí. A jsem šťastná, že můj muž zvládá péči o 5 dětí úplně stejně jako já.

Líbí se mi, když se ten klasický pradávný model snoubí se vzájemnou pomocí, kterou ti dva sdílejí jeden pro druhého i pro děti, protože jim tím vlastně ukazují, jak žena a muž dokážou spolu-žít. To je pro mě jeden ze základních pilířů “současné” sebevědomé rodiny. 🦋🌞🤱🏼🙎🏽‍♂️👬👫