Z očí do očí, nemusí mluvit, abych mu rozuměla. Vím, co cítí, protože je mým zrcadlem. Vidím v něm lásku, něhu, spokojenost, souznění a čistou duši, ničím nezatíženou. ❤️ Nehledáme právě toto u duchovních mistrů, od kterých se to vše chceme naučit? Přes doly před hory utíkáme od “našich” dětí, abychom se naučili něco, co nás můžou tak jednoduše naučit jen ony.
Když držím to svoje miminko, od kterého nikam nemůžu odejít, cítím, jak do mě doplna pumpuje všechny své ryzí emoce, skrze které čistí moje ego. A já v něm najednou vidím boha.
To nepřetržené pouto mezi matkou a dítětem, které je spletené z miliónu jemných nitek, se časem pomalinku uvolní, aby tak jednou mohly obě naše duše letět svobodně bez svázaných křídel, kam si zamanou.
V srdci mi zůstane, a to si moc přeji, to, co bylo zasazeno dávno, když se dítě narodilo a já se učila být matkou. Pocit, že miluji a jsem milována navždycky. 🙏🏼