Plané neštovice

jsou virové infekční onemocnění. Ten vir je rychlý a nesmlouvavý. Měli jsme rodinnou oslavu (jsme početná rodina, takže jich bývá mnoho) a teta zmínila, že mají ve školce neštovice, ale kluci, že nemají žádný pupínek. Jenže pupínek byl schovaný. Po dvou dnech volala, že je Kubík osypaný. Dva dny před výsevem je už ale člověk infekční, takže máme 21 dní inkubační dobu. Bezva ☹

Můžu v takovém případě chodit mezi děti?

Řešila jsem toto dilema, protože jsme v průběhu roku chodili na několik kroužků (plavání, hrátky s dětmi, miniškolička...). Nahlédla jsem do diskuzí a ptala jsem se lékařky. Všude jsem se dozvěděla to samé. Neměli bychom být nebezpeční pro okolí, pokud se neobjeví první pupínek. Pak to je ovšem mazec. Blížil se 21. den a tak jsem si říkala, že to máme za sebou a že nás neštovice prozatím minou.

Průběh

Nastal 21. den a Niki se probudila s vodnatým pupínkem na hrudníku. Nebylo o čem polemizovat, byly to neštovice. Večer už jich měla plné bříško. Žádnou teplotu. K doktorce se v takovém případě nesmí - infekčnost. Tak jsem ji zavolala a ona mi doporučila Imazol. Myslela jsem, že to zvládneme bez mazání, ale večer jsem rezignovala a začala mazat. Nikču to bavilo a pomáhala mi. Druhý den bylo už plno neštovic na hlavičce. Říká se, že jedna je ta "pravá" - "královna". PCHE!!! Tak Niki jich měla asi 30 na hlavě, 4 na bříšku a 1 na noze. Ostatní byly proti nim zanedbatelné. Zhruba pátý den přišly horečky. Trochu jsem se toho zalekla, protože jsem si myslela, že jsou jen ze začátku a takhle v průběhu to značí nějakou komplikaci. Ale druhý den už byla bez teplot. První týden jsme tedy přečkali doma. Ačkoliv Nikča doma nerada spí (pořád raději v kočárku), tak byla moc hodná a v poledne usínala. Druhý týden jsme nechodili mezi děti a těhotné, ale k babičce a dědovi jsme na návštěvu zašli. Už také spala přes poledne v kočárku. Po 14ti dnech jsme šli k doktorce na kontrolu a ta konstatovala, že už nejsme infekční a můžeme mezi děti. Hurááá.

Od kdy je vhodné umístit dítě do mateřské školy?

Státní jesličky jsou velkou vzácností. Ale některé maminky si nemůžou dovolit tříletou mateřskou "dovolenou". Tak co s tím?

To jsou jen takové dotazy k případné diskusi. Já naštěstí takový problém nemám. S Nikolkou jsem doma na tři roky. Ale přeci jen je vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi dělá dobře. A tak jsem se rozhodla a Nikča od ledna 2013 začala pravidelně navštěvovat páteční miniškoličku - BROUČKY.

Miniškolka je v domě dětí a mládeže Vikýř www.vikyr.cz, kam jsme chodily i na hravé dopoledne maminek s dětmi, takže prostory znala už zdřívějška a poplatek za tuto službu (2 hodiny hlídání každý pátek) byl minimální 🙂. Za mě si nemyslím, že by dvouleté dítě mělo chodit do školky každý den v týdnu, ale jedno hravé dopoledne bez mámy je pro něho určitě příjemným zpestřením.

PŘÍPRAVY:

Tak jsme v lednu poprvé vyrazily. Nikče nebyly ještě ani 2 roky. Říkala jsem si, jestli ji na to mám nějak připravovat, ale nakonec jsem jí jen den předem oznámila: "Zítra půjdeš do školičky za tetou Ájou a dětmi, které už znáš". Připravily jsme spolu baťůžek se svačinou, pitím a bačkůrkama a Niki se moc těšila.

POPRVÉ:

Přišly jsme tam, teta Ája si od nás vzala baťůžek, Nikča vběhla do herny a ani pusu mi dát nechtěla. Tak a je to. Ani slza. To ostatní maminky to neměly tak jednoduché. Děti se jich držely a nechtěly se pustit. Některé tu první dvouhodinovku probrečely téměř celou. A jeden se dokonce nervově i poblinkal (ten už pak do školky nešel).
U Vojtíka, kterého znáte z předchozích příběhů to proběhlo takhle: Vojtík přišel, teta mu vzala baťoh, on zaplul do herny a kdo brečel? No maminka.

PRŮBĚH:

Jak šel čas, tak postupně plačtivých dětí ubývalo. Každý pátek přibyl na naší ledničce nějaký nový výtvor, který Niki pyšně ukazovala všem, kdo k nám přišel na návštěvu. Součástí programu bylo: pohybové aktivity, výtvarka, pravidelný svačinový režim, volná zábava.
Ondrášek, se kterým se teprve seznámíte, pokaždé zlepšil svou slovní zásobu. Byl plný dojmů a doma o školce povídal ještě v neděli.
Kája byla jako první, která přestala nosit plínky, tak všem demonstrativně ukazovala, jak čůrá do nočníku. Ostatní se přidávaly a teď jsou skoro všichni bez plen.
Samozřejmě od sebe okoukaly i nějaké ty "špatnosti": pojídání holoubků (FUJ), křičení (tam mé dítě korunuje), pošťuchování se. Ale proti kladům jsou tyto věci pouhými prkotinami.

Konečně jsou zase trhy. Zelenina a ovoce se dá pomalu sehnat z místních zdrojů a tak přináším pár receptů, co jedla Niki, když byla malá.

6. měsíc - vše mixované (zuby měla až v 8 měsících)

- kuře, mrkev, cuketa, petrželová nať s rýží a olivovým olejem

- kuře, brambor, mrkev, máslo (dle aktuálního stavu ledničky jsem přidávala pórek, špenát, kedlubnu)

- vegetariánské menu - brambor, cuketa, mrkev, špenát, žloutek

- svačinky - jogurt + jakékoliv ovoce, k tomu sušenky Sunarky nebo piškoty

Nejoblíbenější přísady: mrkev, cuketa, petrželová nať

7. měsíc - květák Niki nerada (až později), ale ostatní ho klidně přidávejte

- hovězí, těstoviny, mrkev (máslo nebo olivový olej)

- nová přísada do standartních jídel - kapusta - musí se dloooouho vařit

7,5. měsíc

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.

Po dvou dnech nás konečně pustili z Jindřichohradecké nemocnice a mohla začít ta PRAVÁ DOVOLENÁ.

I když pan primář apeloval na to, ať dávám na malou pozor, protože vnitřní krvácení se může projevit i třeba až za 14 dnů. Takže, co vám budu povídat, jsem teď na všechno až moc opatrná.

Co jsme tedy dělali zbývající 4 dny?

- projížděli jsme se na loďkách u Červené lhoty





- obě děti jsme dali do jednoho kočárku, což Niki okomentovala: "To je paráda mami".

- byli jsme v ZOO u Hluboké nad Vltavou, mimochodem je úplně jiná než ostatní. Zrovna tam probíhají rekonstrukce, ale až to bude hotové, tak tam určitě vyražte. Stojí to za to.
http://www.zoohluboka.cz/

- jeli jsme parní lokomotivou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. To se dětem (těm starším, Matěj protestoval) líbilo snad ze všeho nejvíc. Na zpáteční cestě byly tak vyčerpaní, že usnuly.



Jaké peripetie sebou nese dovolená více rodin?
- každý je zvyklý na své rituály a ty se málokdy shodují
- já čekala, že se naše děti společně najedí u jednoho stolu, tak to se za tu dobu stalo pouze u první večeře, kdy jsme byli všichni unavení po cestě. Na nějaké stolování prostě naše děti neměli čas. Takže jsme je honili, abychom do nich něco dostali.
- bohužel v daném termínu, kdy jsme vyrazili na dovču my, neměli v jiném apartmánu místo, takže jsme všichni (3 dospělí, 3 děti) spali v jedné místnosti. Uspávání bylo hrozné, tedy pokud jsem neusnula dřív než děti, pak už mi to bylo jedno a když jsem se po nějaké hodině vzbudila, tak všichni spali. Ale jednou už se to nedalo vydržet a tak Niki musela do kočárku. Samozřejmě hned usnula. Přenesla jsem ji do postele a spinkala dál. Tohle uspávání mělo jedinečnou výhodu. Neusnula jsem první a tak jsme si konečně mohli dát vínko a posedět večer na terase.
- ty naše děti byly jako dvojčata, prostě chtěli pořád stejné věci. Niki nejraději Vojtovo odrážedlo (jak jsem psala již dříve, měl ho jiné než ona), tak se o něho prali
... mohla bych toho vypsat spoustu, ale jedno je jisté. TA DOVOLENÁ STÁLA ZA TO.

V červnu jsme vyrazili na dovolenou do jižních Čech. Měl s námi jet i tatínek, ale bohužel musel být u důležité zakázky, tak jsme vyjely jen s Niki. Tedy jedním autem, tím druhým jel zbytek našeho týmu, což je Nikčin nejlepší kamarád Vojta, jeho tatínek, maminka a bráška Matěj.

Ale než začnu psát o tom, jak jsme se tam měli a jestli jsme to všechno zvládli, tak bych ráda popsala balení a přípravy na dovolenou, třeba se to někomu bude hodit 😀

Co jsme měli všechno s sebou???

Dá se to rozdělit do několika kategorií (no asi jsem se zbláznila, ještěže máme velké auto):

LÉKÁRNIČKA

-léky pro případ alergické reakce (např. adrenalinové pero, inhalační léky...) - my máme Dithiaden