Celý život se snažím pomáhat, kde vidím, že je to potřeba...často jsem se obětovala pro dobro druhých...nikdy jsem za to nic nečekala, ale jak se mám smířit s tím, že jediná cesta, jak mít vlastní dítě je darované embryo? Cítím, jak se to ve mě pere, chci ho, nebo ne?
Nech si pro jednou pomoci ty sama. Já jsem taky uvažovala, ale nakonec potřeba nebylo.
Já to vidím tak, že darované embryo bude vaše, ty ho odnosis,porodiš, budeš ho vlastně okamžitě vnímat jako svou součást a on tebe, narodí se protože to vy chcete. Nevidím důvod proč do toho nejit, pokud to tak cítíš... ❤️ A to jsem osobně z mnoha důvodu spíš pro adopci než letitý ,,hon,, za vlastním dítětem ( tím nechci vyvolat žádnou diskuzi ani nikoho urazit ❤️) ale podle tvé zprávy, cítím že to chceš... Tak nad tím nepremyslej a udělej co cítíš, až bude drobek na světě sama sebe nebudeš chápat, že si mohla pochybovala a měla pocit, že se s tím musíš smířit ❤️
@lleennttiillkkaa
@zanri
@console
@kolibricek36
@misulkari
@ninanela
@1pomnenka
@rencaboch
Přijala jsem manželovo dítě za vlastní, od mimina vychovala, je můj syn a já jeho máma, jinou nezná, nemá🥰...ale tohle je přwcihen trošku jiné 🤔
@dolly82 jo je to jiné, ale moje babička mimochodem se dozila bez týdne 101 let, by řekla, není matka, která život dala, ale která vychovala. Dítě je dar. Jestli opravdu toužíš po dítěti a bez toho to nejde, ono se to může povezt i bez zákroku lékařů. Sama jsem už vzdala myšlenku na dítě, rodila jsem měsíc po 43 narozkach. Přirozeně pocate. Do daroveho vajíčka se mi nechtělo a ani na to nebyly finance.
Jakkoli se rozhodneš, tak bude to tvé rozhodnutí správné.
Já bych do toho šla, pokud by to byla jediná cesta, jak mít svoje dítě.