Dobré dopoledne přátelé, jsem zpět 🙂 No a postupujeme dále. Slíbila jsem, že si řekneme něco o současnosti Hustopečí. V současné době žije v našem městě cca 6000 obyvatel. Ve vedení města máme starostku paní Hanu Potměšilovou.
Městem protéká jedna říčka, jménem Štinkovka (no podle mě to je spíš stoka, ale nechci se dotknout rodilých Hustopečáků 😀). Máme zde dva kostely, kostel Českobratrské církve evangelické,, na který koukám z okna 🙂 a pak kostel Sv. Václava a sv. Anežky České, tedy římskokatolický. O něm si něco řekneme později, ale když se pořádně podívám i na ten vidím z okna 🙂.
Jelikož je čas předvánoční, tak mohu napsat, že v neděli 27. 11., tudíž první adventní neděli se v obou kostelech koná adventní koncert. Určitě stojí za to se jít podívat.

A to je pro dnešek vše. Další zajímavosti zase zítra 🙂 vínu zdar!! Číše výš, nebo snad výše číš? 🙂

Nerada bych se dotkla někoho, kdo si myslí, že Hustopeče měly více známých osobností. Ve zkratce vyjmenuju ty, které většina z nás zná, a těmi jsou bratři Mrštíkové (Vilém a Alois, spisovatelé). Pak bych měla zmínit Isidora Böcka, který byl jediným Rabínem v historii Židovské obce v Hustopečích. Dále tu máme někoho, kdo se zasloužil o založení první české školy v našem městě, a tím byl Vlastimil Svatopluk Juren. Pak bych neměla opomenout pana Remundu (Ivan Remunda) a paní Nohelovou (Věra Nohelová).

K významným osobnostem Hustopečí a blízkého okolí patří náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk a především jeho maminka Terezie Masaryková, která se zde narodila, žila a také umřela. Taktéž tatínek Josef Masaryk, který je zde také pochován. V roce 2006 byl vybudován a odhalen pomník na Masarykově náměstí, do základu památníku byly uloženy dvě urny. První obsahuje prsť z hrobu T. G. Masaryka v Lánech, v druhé pak prsť z hrobu Terezie a Josefa Masarykových v Hustopečích.

První písemné zmínky pocházejí z poloviny 13. století. Významným mezníkem se stal rok 1572, kdy povýšil císař Maxmilián Hustopeče na město a udělil znak, který používáme dodnes. Znak je červenozlatý. V pravé polovině ukrývá symboly vinařství: větévku vinné révy s červeným hroznem a kosíř. V levé polovině znaku je stříbrná orlice. Viz obrázek č. 1
Dalším podle mě dost podstatným mezníkem byl 8. říjen roku 1938, kdy bylo město v důsledku Mnichovské dohody zabráno nacistickými vojsky, viz obrázek č. 2 Po skončení 2. světové války byl soudní a politický okres Hustopeče obnoven a při reorganizaci státní správy Československa v r. 1960 došlo k jeho připojení k okresu Břeclav. A tak jsme v okrese Břeclav dodnes 🙂) viz. obrázek č. 3. A to je vše přátelé 🙂)

Tak jsem tu zase jako domov_muj a jdu vám napsat pár informací o historii. Je mi jasné, že každý se vyžívá v historii jako já, a proto to bude velmi stručné 🙂 cokoliv budete chtít vědět víc, klidně se ptejte mě nebo strejdy gůůůgla 🙂

Tento týden objevíme krásu našeho města a jeho okolí. Nejdříve si velice lehce řekneme něco historii města, následně si povíme něco o současnosti města a možná se podíváme i po okolí 🙂

Přeji pěkné pondělí. Tento týden vás zavedu do srdce jižní Moravy, 25km jižně od Brna. Město, ve kterém již několik let žiji, se jmenuje Hustopeče. Snad se vám tu semnou bude líbit 🙂

Po nedělním obědě mám pro vás otázku za srdíčko. V jedné KZ z tohoto týdne jsem zmínila pivo a později jsem si vzpomněla na další 2 města z této oblasti, kde se v Chorvatsku vaří známé značky piva. Tři srdíčka poletí tomu, kdo napíše 3 města, která jsou spojena chorvatskými s pivy + jejich názvy 🙂

Národním parkem byla Plitvická jezera prohlášena roku 1949 a jsou největším, nejstarším a nejnavštěvovanějším NP Chorvatska. Nachází se v něm 16 různě velkých krasových jezer s průzračnou modrozelenou vodou, která navzájem propojují splavy, vodopády a kaskády. Vodopádů je zde 140, také tu najdeme asi 20 jeskyní a zřídel. Celková rozloha činí 29.685 hektarů, z čehož jezera tvoří 200 ha, lesy 13.320 ha (bukové, jedlové, smrkové a tisové), a zbytek jsou travnaté plochy. Název dostal park pravděpodobně podle charakteru jezer, v chorvatštině "plitvak" ve významu plytký, nebo od říčky Plitvice, která vtéká z dolní strany.
Plitvická jezera se nacházejí mezi Záhřebem a Splitem, pokud pojedete po staré cestě (ne po dálnici), neměli byste je minout, z dálnice A1 vás k nim dovede sjezd Otočac (ze severu), či Gornja Ploča (z jihu).
Stejně jako v ostatních národních parcích Chorvatska, také zde můžeme najít množství rostlin - je to prý až 1267 různých druhů, z čehož je na 50 druhů orchideí; a také živočichů - je zde registrováno 321 druhů motýlů, 157 druhů ptáků a 20 druhů netopýrů. Jinak tu najdeme medvědy, lišky, srny a divoká prasata.
Jak všichni milovníci Vinnetoua dobře vědí, na Plitvicích se natáčelo několik scén této slavné série o indiánském náčelníkovi - nejvíce asi v díle Poklad na Stříbrném jezeře.
Pokud budete chtít Plitvická jezera navštívit při své cestě na dovolenou, připravte si v plné sezóně 180 Kn za dospěláka a 80 Kn za dítě od 7 let (do 7 let mají děti vstup zdarma); plus 7 Kn/h za zaparkované auto. Možná navýšíte roční návštěvnost 200 000 turistů na ještě větší číslo.
Uvnitř parku se můžete svézt vláčkem nebo na lodičce, koupání je zde bohužel zakázáno.

Trakošćan je jeden z nejatraktivnějších hradů v Chorvatsku. Nachází se v chorvatském Záhoří, asi 40 km od města Varaždin a ročně ho navštíví až 40 000 lidí. Jeho stavba začala ve 13. století, během let se zde vystřídalo několik slavných rodů, až byl v půlce 20. století znárodněn. Dnes se v něm nachází stálá expozice, jež přibližuje styl tehdejšího života a nabízí k pokochání i barokní nábytek a drobné předměty. Pod hradem se rozkládá Trakošćansko jezero, které dříve sloužilo k rybolovu, později se zde nacházel mlýn a pila, ale dnes je využíváno jen ke sportovnímu rybolovu.

Další zajímavosti o Záhřebu: Východně od centra města, v městské části Maksimir, leží stejnojmený park, založen v 18. století, se zoologickou zahradou. Populárním výletištěm Záhřebčanů je přírodní krajina Medvednica, na které se nachází středověká tvrz Medvedgrad. Záhřeb může obyvatelům Chorvatska (a nejen jim) poskytnout univerzitní vzdělání na Sveučilišti u Zagrebu (Záhřebská univerzita), jež je druhá nejstarší v Chorvatsku. Záhřebské tramvaje i autobusy jsou výhradně modré a nemají pevný jízdní řád (na zastávce je napsáno asi toto: Spoj č. 1 přijede mezi 10:00 a 10:30) a často je lepší jít pěšky, neboť je to v některých místech rychlejší.

Donji grad (Dolní město) je centrem dnešního Záhřebu a bylo vystavěno v 19. a první polovině 20. století. Hlavním a největším náměstím v Záhřebu je Trg bana Jelačića (Náměstí bána Jelačiće), s jeho sochou sedící na koni a fontánou zvanou Manduševac, podle legendy o žíznivém bánovi. Směrem na západ vede ulice zvaná Ilica – nejdelší a nejznámější ulice v Záhřebu. Nejstarší park se nazývá Zrinjevac, který se chlubí stoletými platany a několika významnými budovami – Chorvatská akademie věd a umění, Ministerstvo zahraničí, Krajský soud v Záhřebu, Nejvyšší soud Chorvatské republiky a také Archeologické muzeum. Ve výčtu významných budov Záhřebu nelze neuvést Chorvatské národní divadlo – novobarokní stavbu, před kterou se nachází sousoší zvané Zdenac života (Studna života), architekta Ivana Meštroviće.

Kaptol je historická část vystavěná kolem Záhřebské katedrály. Ta dominuje nejen Kaptolu, ale i celému městu a považuje se za nejvyšší budovou Chorvatska. Svůj novogotický vzhled získala během let 1880-1902 po zemětřesení. Mezi Kaptolem a Gornjim gradem se nachází Dolac – jde o největší, nejznámější a nejdůležitější tržiště s typickými červenými deštníky, otevřeno v roce 1930.

Gornji grad, někdy také Gradec (Horní město), je historická část Záhřebu, která byla budována od středověku. Hlavním náměstím je Trg sv. Marka (Náměstí svatého Marka), kde můžeme najít budovu vlády a parlamentu; a také se v této části města nachází mnoho muzeí a galerií. Dominantou náměstí je Crkva sv. Marka (Kostel sv. Marka), gotická stavba ze 14. století, později předělána v neogotickém stylu. Ze středověku je zachován portál s dvanácti sochami apoštolů, jež vznikl pod vedením Petra Parléře. Střechu zdobí dva erby – erb Chorvatska a města Záhřebu. Druhým známým kostelem je barokní kostel sv. Kateřiny (Crkva sv. Katarine). Horní město kdysi bylo obehnáno zdí s věžemi a několika branami, z nichž je dodnes zachovaná jen jedna – východní s názvem Kamenita vrata (Kamenná brána). Jedna věž – Kula Lotrščak – je známou vyhlídkou a nabízí výhled na Donji grad a spolu s Gornjim gradem ji spojuje lanovka.

Chorvatské hlavní město Záhřeb leží mezi pohořím Medvednica na severu a řekou Sávou na jihu. Historické jádro má 3 části: Kaptol - centrum katolické církve a duchovního života v Chorvatsku; Gradec (též Gornji grad, česky Horní město) - sídlo parlamentu a Donji Grad (Dolní město) - centrum hospodářského, vědeckého a kulturně-společenského života. První písemná zmínka o Záhřebu je z roku 1094, kdy bylo v Kaptolu založeno biskupství; roku 1526 se dostává pod nadvládu Habsburků a v roce 1991 je prohlášen hlavním městem Chorvatska.

Své jméno dostal Záhřeb podle legendy, která praví, že jeden starý bán (=šlechtický titul), unavený a žíznivý, nakázal dívce jménem Manda, aby mu donesla vodu z pramene. Řekl: „Mando, dušo, zagrabi!“, a proto se fontána vprostřed náměstí bána Josipa Jelačiće jmenuje Manduševac a město Zagreb.

Téměř v půli cesty z Osijeku do Záhřebu narazíme na městečko Daruvar. A čím že je zajímavé? Napovědět by vám mohlo to, že jeho starosta se jmenuje Dalibor Rohlik.

V městě Daruvar žije česká menšina - téměř 19% obyvatel, a to už od 19. století. Ve zkratce: Během 19. století, když byly chorvatské země součástí Habsburské říše, se zjistilo, že je v oblasti Slavonije úrodná půda, která je bohužel nevyužitá a místní ji neumí obhospodařovat. Části zemědělců z českých zemí, kteří byli v pěstování zběhlí, bylo nabídnuto, aby se i s rodinami přestěhovali do Slavonije a rozvíjeli "řemeslo" i tam. Tak se i stalo a dnes můžeme v Daruvaru najít českou školku, jednu základní školu - Češka osnovna škola Jan Amos Komenský, a také na místním gymnáziu vždy jednu třídu z ročníku. Daruvar je mimo jiné i lázeňské město - Daruvarske toplice nabízí krásný lázeňský park, ubytování, prameny o teplotě 46 °C a mnoho služeb lázeňským hostům.
Za zmínku v neposlední řadě také stojí pivo. Tedy to, že se zde vaří české pivo s názvem Staročeško a pivovar ročně vyprodukuje 255 tisíc hektolitrů piva (51 milionů půllitrových lahví). Jde o jediný pivovar mimo ČR, který vaří pivo dle české receptury.

Oblast Slavonije se jen hemží močály, a tak není divu, že další - Park prirode Lonjsko polje na řece Sávě – byl vytvořen také ku pomoci lidem. Slouží jako systém zábran před povodněmi, které mohou přijít v kteroukoli roční dobu. Park oplývá lesy, loukami, močály, kanály a je domovem mnoha druhů ptáků – čápů, orlů, divokých kachen, káňat a sokolů. Nachází se zde vesnice Čigoč, ve které má téměř každý dům „své“ čapí hnízdo, díky čemuž byla vesnice roku 1994 prohlášena za „Evropskou čapí vesnici“.

Druhou přírodní krajinou v této oblasti je Park prirode Papuk, který je ovšem úplně jiného rázu a je také větší (336km2). Jedná se o zalesněné hory, ve kterých opět najdeme množství rostlin a živočišných druhů. Les pokrývá více než 96% oblasti a dominantním stromem je buk. Dnes jsou lesy útočištěm jelenů, srn, divočáků, lišek a kun, ale před 200lety se tu mohli obyvatelé setkat i s medvědy, vlky a rysy.

Na 177km čtverečních se nedaleko Osijeku rozkládá nejstarší přírodní krajina - Park prirode Kopački Rit. Rit v překladu znamená močál nebo bažina a přesně takhle park vypadá. Močál mění několikrát ročně svou podobu, a to v závislosti na pohybu a hladině Dunaje a Drávy. Je domovem několika desítek až stovek druhů rostlin, ptáků a sladkovodních ryb.

Vukovar je staré barokní město na Dunaji, známé kvůli masovým útokům během občanské války. Je také říčním přístavem a jeho historie sahá až do 13.století. Řeka Dunaj tvoří u Vukovaru státní hranici a na její druhé straně se nachází Srbsko. Město nabízí mnoho zajímavých staveb, nejznámější a nejnavštěvovanější je však Vukovarski vodotoranj (Vukovarský vodojem) – symbol utrpení a odolnosti města. Stavba se tyčí do výšky 50m a vystavěli roku 1968, přičemž se v horní části nacházela restaurace s vyhlídkou na celý Vukovar. Během Bitvy o Vukovar v roce 1991 ho srbská vojska poničila více než 600 projektily a v takovém stavu se nachází dodnes.

Dalším zajímavým městem je Đakovo, které se pyšní titulem Srdce Slavonie. Archeologické nálezy dokazují život v okolí Đakova už 5500 let před Kristem, ale tak daleko zacházet nebudeme. Nejvýznamnější stavbou je zde opět katedrála, tentokrát v novoromantickém stylu a opět s ní má co dočinění Josip Juraj Strossmayer. Zasloužil se o její stavbu jen pár let před začátkem výstavby Osijecké katedrály a tak není divu, že se v kryptě nachází jeho hrobka.

Jelikož je zde několik milovnic koní, nesmím zapomenout zmínit Státní stáje Đakovo (Ergela Lipicanaca Đakovo), které byly založeny roku 1506 a lipicány zde můžeme najít od začátku 19. století. Stáje ročně navštíví na 20.000 turistů, dokonce sem v roce 1972 zavítala i anglická králova.

Druhou významnou stavbou v Osijeku je Katedrála sv. Petra a Pavla, která se nachází v části Gornji grad (Horní město). Jedná se o novogotickou stavbu a nechal ji vystavět tehdejší biskup Josip Juraj Strossmayer. Stavba započala r. 1894 a trvala 4 roky, vnitřní prostor byl pak doděláván do roku 1942 a je zdoben freskami, ornamenty a vitrážemi. Celková výška věže je 94 metrů a samozřejmě jako většina staveb utrpěla šrámy na kráse během občanské války. Název katedrála není úplně přesný, jedná se o konkatedrálu, tedy o kostel se stejnými privilegii, ale s nižší prioritou, než katedrála. Hlavní katedrála diecéze se nachází v Đakovu.

Tvrđa neboli Pevnost je barokní stavba z 18. století. Nejde jen o jednu budovu, nýbrž o komplex budov a jednou z prvních staveb, která získala své obrysy, byl Trg svetog Trojstva (Náměstí svaté Trojice) - dodnes je prý nejkrásnějším náměstím v Osijeku. Vprostřed náměstí se nachází barokní socha Svaté Trojice, která měla chránit město před morem, a dvě kamenné fontány. Nejvýraznější budovou je Zgrada straže (Budova stáží), v níž je dnes Archeologické muzeum. Tvrđa je i v dnešní době zajímavá stavba s velkým, ale stále nedoceněným potenciálem. Nově bylo objeveno několik podzemních chodeb a tunelů, které by mohly přilákat více turistů, a stavba by mohla být po 11 letech konečně zapsána na seznam UNESCO.

Chorvatsko je bráno za jakýsi předěl mezi střední a jižní Evropou, v minulosti bylo považováno za „hradby“, které chránily křesťanskou Evropu před vpády Osmanských Turků. Dnešní putování nezačnu v hlavním městě, nýbrž v největším městě Slavonie – části na východ od Záhřebu – stotisícovém městě Osijek a jeho okolí. Městem Osijek protéká řeka Dráva, jeho historie sahá až do 2.století př.n.l. a později se stává klíčovým místem na cestě mezi Istanbulem a Budapeští. Za zmínku stojí některé jeho historické části Gornji grad (Horní město), Donji grad (Dolní město), Novi grad (Nové město) a Tvrđa (Pevnost). V Osijeku se nachází kromě několika středních škol také vysoká škola J.J. Strossmayera „Sveučilište Josipa Jurja Strossmayera Osijek“.

Pro lepší představivost kde se budeme tento týden pohybovat mi pomohla mapa řek 🙂 nás bude zajímat tmavě vyznačená část, přičemž začínáme na východě, přesuneme se na západ a skončíme u Plitvických jezer. Přeji vám příjemné čtení @veronikec

Zima už se nám pomalu přihlásila o slovo, tak je třeba se alespoň virtuálně trochu zahřát. Tento týden vás opět vezmu mimo ČR, na místa, kterými mnozí z vás pravděpodobně projížděli, ale třeba vás nenapadlo zastavit a rozhlédnout se po okolí. Ode dneška do neděle se projedeme krajinou Chorvatska, konkrétně jeho vnitrozemskou částí.

A ráda bych vám neděli ještě zpříjemnila srdíčkem a ptám se - máte nějaké oblíbené místo / město, kam se rády vracíte a nebo kde se rády samé a nebo s dětma / rodinou procházíte? Které místo / město to je?

Tak a dnes se s vámi loučím. Moc děkuji, pokud jste tento týden cestovatelský blog sledovaly a děkuji také kathy_smilca za oslovení. Přeji hezkou neděli a budu se těšit na další příspěvky. A možná se někde na našich cestovatelských toulkách potkáme🙂

Pokud máte doma malé či velké nadšence vláčků, určitě doporučuji navštívit soukromé vláčkové muzeum ve Zlonicích. Sezónu zahájí 22. dubna 2017. Úzkokolejná drážka je také v provozu a děti i dospělí se v ní můžou svézt. Opravdu doporučuji.

Ke kafi patří samozřejmě také dobrý "šůtemin", jak se říká u nás v rodině. Něco dobrého, sladkého. Zde doporučuji rodinnou cukrárnu "U draka". Nenechte se vystrašit obrázky draků, o to sladší a lepší jsou jejich zákusky🙂 Jee, větrník, hned mám na něj chuť🙂
http://www.udraka.net/dorty/cukrarna/