Při pochmurné sobotě se zmíním o dvou neveselých tématech, která k životu patří. Při první návštěvě Bosny mě vyděsilo několik věcí, které jsem postupem času vstřebala 🙂 Jednou byly hroby "na zahradě". Je zde zvykem pochovávat své příbuzné na své půdě, a ne na společný hřbitov. Hrobu se říká "mezarje" a tělo je do něj umístěno po mši v mešitě. Zajímavé je, že na mši do mešity chodí jen muži - žena, pokud jí zemře manžel, sedí během "pohřbu" doma a má pak 40denní období smutku. Z mešity zesnulého/zesnulou vyprovázejí jen muži a pohřbívají ji na půdě, která připadá rodině. Není pak nic zvláštního vidět za domem na zahradě nebo na louce poblíž náhrobky, jež z dálky vypadají jako patníky. Ve městech samozřejmě existují i velké hřbitovy, například v Sarajevu jich je několik.

Druhou neveselou věcí jsou minová pole - pozůstatek z občanské války. V roce 2001 bylo na seznamu 18.145 minových polí okolo milionu kusů min), ale odborníci předpokládají, že by polí mohlo být i kolem 30 tisíc. Kuriozitkou je, že v dnešní době chytání Pokémonů se lidé nebojí do minového pole vejít, aby Pokémona chytili!