Mám obrovskou radost, že se vám dnes můžu představit jako ambasadorka české značky Phyteneo.

Jmenuji se Hanka a se svým skvělým manželem mám úžasného syna Dominika, kterému bylo nedávno deset měsíců. S manželem jsme se brali před dvěma lety, ale to už jsme za sebou měli jedenáct společných a krásně prožitých let. Po svatbě jsme s miminkem počítali, ale že na testu objevím dvě čárky už po dvou měsících, mě nenapadlo ani ve snu. Když jsem začala zjišťovat všemožné informace o těhotenství a miminku, narazila jsem na Modrého koníka.

Jsem tu registrovaná rok a půl a musím říct, že jsem tady za tu dobu načerpala spoustu užitečných informací, našla spoustu inspirace a díky radám zkušených maminek objevila parádní vychytávky, které by mě jinak vůbec nenapadly. Třeba že síťku na kočárek koupit raději černou než bílou, protože je přes ni lépe vidět, nebo že přebalovací podložka na komodu má být raději trojhranná, než dvojhranná (mimochodem bez této vychytávky by už měl náš velmi energický syn nejspíš otřes mozku, protože by při každém přebalování narážel hlavou do zdi J ). Mám tady své oblíbené maminky a spoustu z vás ráda sleduji.

Řekla jsem si, že když už tu trávím nějaký ten volný čas, bylo by fajn skloubit to s něčím užitečným, a proto jsem se začala více zajímat o projekt ambasadorek. Sledovala jsem vypsané konkurzy, a asi pět měsíců na to se objevil konkurz na ambasadorku Phyteneo – značku, která je významným výrobcem moderních fytofarmak v České republice. Řekla jsem si - to je přesně ono, tuhle značku chci reprezentovat! Ptáte se proč právě Phyteneo?

Celý svůj profesní život se pohybuji ve zdravotnictví. Po maturitě, kterou mám v oboru zdravotní laborant, jsem pracovala jako instrumentářka ve stomatochirurgické ordinaci a načerpala tak nenahraditelné vědomosti v oblasti stomatologie. Po pěti letech jsem se ale vrátila ke svému oboru a začala pracovat jako laborantka v mikrobiologické laboratoři. Při práci jsem si doplnila vzdělání dálkovým studiem bakalářského oboru Zdravotnická bioanalytika na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy a atestací v oboru mikrobiologie.

Jako mikrobiologická laborantka jsem v práci viděla spousty případů, kdy i u mladých pacientů absolutně selhávala antibiotická léčba. V dnešní době se antibiotika nadužívají ve velkém. Někteří praktičtí lékaři je předepisují běžně na chřipku, většina z nich je pak předepisuje bez potřebných vyšetření. Druhá věc je, že lidé se jich často sami domáhají. A přesně toto nadužívání vede ke vzniku antibiotické rezistence – tedy, že antibiotika začínají být neúčinná.

Když se našemu synovi poprvé objevily červené pupínky v podkolenní jamce, nikdy by mě nenapadlo, co všechno nás čeká. Dnes jsem v podstatě ráda, že jsme si obdobím atopického ekzému prošli. Nebýt toho, určitě bych se nikdy v takovém rozsahu nezajímala o dětskou pokožku, projevy na ní a s tím související vhodnou stravu a kosmetiku.

Hned po porodu jsem se divila, jak krásně ten dokonalý človíček, kterého jsem právě porodila, vypadá. Žádné zvrásnělé fialové miminko, jak jsem si představovala. Pokožku měl krásně růžovou, hladkou – prostě jako miminko 🙂 A tak to dlouhou dobu i zůstalo – neměl žádné miminkovské vyrážky, novorozenecké akné, prostě měl pokožku bez jediného flíčku.

Desátého prosince 2016 bylo našemu synovi pět měsíců a chvíli poté jsme mu při koupání našli v pravé podkolenní jamce pár červených pupínků. Byly opravdu malinké, tak jsme jim nevěnovali moc pozornost. Vše jsme dělali stejně, jako před tím. Koupali jsme obden, do koupele používali Linolu a po koupeli už jsme ničím nemazali. A flíčky tam byly stále. Nezvětšovaly se, ale ani nemizely. Asi týden na to jsem se zhrozila, když jsem malého nakojila a všimla si, jaké zarudlé kruhové fleky mu vyskočily na tvářích. Ale než se vyspinkal, byly pryč. Na druhý den se však objevily zase a pak zase. K tomu se začaly zhoršovat i flíčky pod kolínkem.

Manžel přišel s tím, že si o tom něco načetl a že by to mohl být atopický ekzém. To jsem hned zavrhla – v rodině se nikdy nevyskytoval, ani u mě, ani u manžela. Navíc jím daleko častěji trpí děti nekojené a vyskytuje se kolem třetího měsíce. Vždyť nás se nic z toho netýká, tak proč by to měl být zrovna atopický ekzém?

Navštívili jsme tedy dětskou lékařku, která nám napsala Fungicidin s tím, že jde o kvasinky a do týdne to bude pryč – nebylo. Naopak to bylo horší a horší. Tak jsme navštívili kožní lékařku, na kterou jsme slyšeli jen samou chválu. A výsledek? Už od dveří prohlásila, že se jedná o atopický ekzém a napsala nám dělanou mastičku. Doma jsme zkusili párkrát máznout už pěkně rozlezlé fleky v podkolenní jamce a najednou byly pryč. Nedalo mi to a zavolala jsem lékařce, co ta zázračná mastička obsahuje. A odpověď? „Kortikoidy – ale nebojte, velmi slabé.“  Dětská lékařka mě pak dorazila slovy: „No jo, atopák, to už má napořád. To se v akutní fázi kortikoidům nevyhnete.“ Jako zdravotník jsem si řekla – takhle tedy opravdu ne. Vždyť kortikoidy mají jen tzv. make-up efekt. Projev na kůži rychle zmizí, ale jak je přestanete používat, objeví se znovu a často daleko horší. Neřeší totiž příčinu a pokožku ztenčují a oslabují.

Začala jsem shánět všemožné informace a číst spoustu odborných článků jak o ekzému, tak o dětské pokožce. Při tom jsem oslovila Věrku Zíkovou – naprosto skvělou paní, která atopický ekzém u dětí řeší hlavně úpravou stravy – jak miminka, tak kojící maminky. Nastaví také plán péče o takto problematickou pokožku. Díky ní se již projevů atopického ekzému zbavilo více než osm set dětí. I u nás se úspěch začal pomalu, ale jistě dostavovat. Dnes jsme téměř bez ekzému!

Myslím, že to známe téměř všechny – svoje vytoužené miminko máme konečně doma, pomalinku se sžíváme a jsme vyplašené z každého jeho zaplakání. A v tom to přijde – nevysvětlitelný pláč, miminko nejde utišit, maminka je zoufalá a malý uzlíček pláče o to víc. Přitahuje si nožičky k bříšku a zatíná pěstičky. Právě takto vypadá kojenecká kolika. Když začala trápit našeho syna, byla jsem naprosto nepřipravená a z počátku jsem vůbec nevěděla, co se to děje.

Věřím, že existují i maminky, které svoji roli mámy zvládají perfektně a s lehkostí od samého začátku. Musím se přiznat, že já mezi ně ale rozhodně nepatřím. Po porodu si můj manžel vzal 14 dní dovolenou a byl s námi celý čas doma. Kolem toho malého uzlíčku jsme chodili po špičkách a pomalu si zvykali na to, že tu bude už pořád s námi.

Pár dní po návratu z porodnice jsme navíc začali mít potíže s kojením, ale díky úžasné laktační poradkyni jsme to zvládli a kojili dál. Byl to celkem boj, ale o tom až někdy příště J 14 dní uteklo jako voda a blížil se den, kdy musel manžel do práce. Jak já se děsila toho, že zůstanu s tím malinkým tvorečkem úplně sama. Ještě teď cítím ten pocit zoufalství, že nebudu vědět co dělat, že to prostě sama nezvládnu.

Dny utíkali a já si říkala, že přece jen dokážu být dobrá máma, že to zvládnu. A v tom to přišlo. Z ničeho nic hrozný pláč, který jsem nedokázala nijak utišit. Nepomáhalo nakojit, přebalit, ani pochovat. Když se to opakovalo třetí den, napůl šílená jsem volala naší pediatričce a ta řekla, ať se přijdeme raději ukázat. A verdikt? „Malý je v pořádku, ale vypadá to, že ho trápí prdíky, neboli kojenecká kolika“. Dostalo se mi rad, jak mu masírovat bříško a že to přejde kolem třetího měsíce věku.

Jako správně střelená matka zdravotnice jsem začala hledat všechny možné informace a pročítat odborné články. Co to tedy kojenecká kolika vlastně je a co se s ní dá dělat?

Kojenecká kolika trápí až 30% miminek během prvních šesti měsíců života. Nejčastěji však mezi druhým a devátým týdnem, proto se jí často také říká tříměsíční kolika.  Projevuje se neutišitelným pláčem a často ji doprovází tzv. pravidlo tří - jinak zdravý kojenec pláče více než tři hodiny denně, častěji než tři dny v týdnu a po dobu delší než tři týdny. Srozumitelněji řečeno – vaše miminko pláče daleko častěji, než vám přijde normální a to bez zjevné příčiny. Nožičky střídavě propíná a přitahuje k bříšku, zatíná pěstičky a evidentně ho něco bolí.

Myslím, že to známe téměř všechny – svoje vytoužené miminko máme konečně doma, pomalinku se sžíváme a jsme vyplašené z každého jeho zaplakání. A v tom to přijde – nevysvětlitelný pláč, miminko nejde utišit, maminka je zoufalá a malý uzlíček pláče o to víc. Přitahuje si nožičky k bříšku a zatíná pěstičky. Právě takto vypadá kojenecká kolika. Když začala trápit našeho syna, byla jsem naprosto nepřipravená a z počátku jsem vůbec nevěděla, co se to děje.

Věřím, že existují i maminky, které svoji roli mámy zvládají perfektně a s lehkostí od samého začátku. Musím se přiznat, že já mezi ně ale rozhodně nepatřím. Po porodu si můj manžel vzal 14 dní dovolenou a byl s námi celý čas doma. Kolem toho malého uzlíčku jsme chodili po špičkách a pomalu si zvykali na to, že tu bude už pořád s námi.

Pár dní po návratu z porodnice jsme navíc začali mít potíže s kojením, ale díky úžasné laktační poradkyni jsme to zvládli a kojili dál. Byl to celkem boj, ale o tom až někdy příště J 14 dní uteklo jako voda a blížil se den, kdy musel manžel do práce. Jak já se děsila toho, že zůstanu s tím malinkým tvorečkem úplně sama. Ještě teď cítím ten pocit zoufalství, že nebudu vědět co dělat, že to prostě sama nezvládnu.

Dny utíkali a já si říkala, že přece jen dokážu být dobrá máma, že to zvládnu. A v tom to přišlo. Z ničeho nic hrozný pláč, který jsem nedokázala nijak utišit. Nepomáhalo nakojit, přebalit, ani pochovat. Když se to opakovalo třetí den, napůl šílená jsem volala naší pediatričce a ta řekla, ať se přijdeme raději ukázat. A verdikt? „Malý je v pořádku, ale vypadá to, že ho trápí prdíky, neboli kojenecká kolika“. Dostalo se mi rad, jak mu masírovat bříško a že to přejde kolem třetího měsíce věku.

Jako správně střelená matka zdravotnice jsem začala hledat všechny možné informace a pročítat odborné články. Co to tedy kojenecká kolika vlastně je a co se s ní dá dělat?

Kojenecká kolika trápí až 30% miminek během prvních šesti měsíců života. Nejčastěji však mezi druhým a devátým týdnem, proto se jí často také říká tříměsíční kolika.  Projevuje se neutišitelným pláčem a často ji doprovází tzv. pravidlo tří - jinak zdravý kojenec pláče více než tři hodiny denně, častěji než tři dny v týdnu a po dobu delší než tři týdny. Srozumitelněji řečeno – vaše miminko pláče daleko častěji, než vám přijde normální a to bez zjevné příčiny. Nožičky střídavě propíná a přitahuje k bříšku, zatíná pěstičky a evidentně ho něco bolí.

Jsem moc ráda, že jsem nedávno narazila na článek od konik_testuje a zjistila, že na Koníku mají maminky možnost zapojit se do testování různých produktů. Stačí jen napsat komentář pod příslušný článek u produktu, který maminku zajímá. Měla jsem velikou radost, že si mě vybrala právě firma Nutricia pro testování tyčinek Nutrimama.

Jedná se o cereální tyčinky Nutrimama Profutura, které byly vyvinuty speciálně pro kojící maminky. Mají sloužit jako zdravá svačinka, ale hlavně jako doplněk potřebných vitamínů a živin pro maminku a miminko. A to byl hlavní důvod, proč jsem se o tyčinky začala zajímat.

Před čtyřmi měsíci jsem se stala maminkou úžasného syna. Na vše jsem se pečlivě připravovala, ale na to, jak to je v počátcích náročné se připravit moc nedá. Proto jsem hrozně šťastná, že i v tak náročném období, jako je šestinedělí, se mi podařilo i přes spoustu překážek vybojovat pro mě a mého syna kojení. Dnes můžu hrdě říct, že po spoustě nervů a prolitých slz je syn stále plně kojený a ještě nikdy neokusil nic jiného, než mateřské mléko.

Možná právě proto, že to nebylo jednoduché, si kojení moc vážím a samozřejmě si uvědomuji, že v tomto období je velmi důležitá správná životospráva. Ale jak to udělat, když není čas pořádně uvařit, natož denně nakupovat čerstvé ovoce a zeleninu a ještě během toho vypozorovat, jestli nevadí miminku na bříško… Moje odpověď je – zvolit vhodný doplněk stravy.

Vybrala jsem si právě cereální tyčinky Nutrimama a po 10 dnech testování je můžu s čistým srdcem doporučit. K dostání jsou ve dvou příchutích - čokoláda & brusinky nebo maliny & brusinky. Obě jsou opravdu moc dobré a zasytí. A když to říká někdo, kdo jinak cereálie, müsli a podobné věci téměř nejí, musí na tom něco být 🙂 Navíc je může mít člověk všude po ruce (hlavně bez předešlé přípravy 🙂 ). V balíčku přišel kromě tyčinek navíc i vzoreček mléčného nápoje s vanilkovou příchutí, který mi k mému překvapení chutnal také. Ocenila jsem i brožurku o kojení, zavádění příkrmů a vývoji– též součást balíčku.

Pro lepší přehled bych tedy shrnula pozitiva tyčinek: