Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
haniula
15. pro 2010

Porod Markétky 4.12. 2010

Bylo krásné zasněžené ráno, čtvrtého prosince.

Toho dne mne probudilo teplé mokro pode mnou. Myslela jsem si, že jsem se počůrala. Prasklá voda mi nejdříve vůbec nepřicházela na mysl. Vstala jsem, zašla si na WC, převlékla se a dala si pro jistotu vložku. Sedla jsem si ke snídani a když jsem vstávala, opět ze mě vyšel proud vody. Zavolala jsem sestřence, aby mi poradila, co by to mohlo být a ona řekla, že mi praskla voda a mám okamžitě jet do porodnice!

Manžel byl mezitím v obchodě, tak jsem mu volala, ať se co nejdřív vrátí domů, že odjíždíme do porodnice. To už mi začaly i bolesti v podbřišku jako při menses. Než manžel došel, tak jsem se oblékla a přidala pár maličkostí do tašky. Manžel se přiřítil, zavolal taxi a pak se mě při odchodu ptal, kde že mám čepici na hlavu, že prý venku mrzne! 🙂 Já v bolestech a on "kde mám čepici". Tak jsem odsekla, že jdu bez čepice, i kdyby se měl postavit na hlavu.

Taxíkem jsme byli v nemocnici za chvilku. Na příjmu mě vyšetřili a zjistili, že jsem na 3 cm otevřená, voda čirá odtéká a bolesti jsem už měla co 2 - 4 min. Přijali mě pro porod a odvedli na porodní sál, kde se mnou sepsali nějaké papíry a dali mě na porodní box, kde mě napojili na echo.

Manžela přivedli posléze převlečeného za mnou. Bolesti už byly docela silné. Bohužel jsem měla tuhou děložní branku, tak mi dali Buscopam do žíly a za hodinku a něco jsem byla otevřena na 7 prstů.

Pak to šlo velmi rychle, stihli mi udělat akorát klystýr a druhé echo. Pak mi porodní asistenka při vyšetření řekla, že hmatá vlásky a za chvilku budem tlačit... Na to mi trochu malou narotovala do kosti a pak se šlo na to. Po chvilce, opravdu malé chvilce, byla malá na světě!!!

Markétka se ohlásila velkým křikem 🙂 Hrdý taťka si přestřihl šňůru, sestřičky mi malou položili na bříško. Byl to ten nejkrásnější okamžik!!! Taťka pak asistoval při prvním ošetřování. Mě mezitím zašili po malém nástřihu. Markétku mi pak položili do náruče krásně zabalenou. Koukala na mě svýma očkama a dokonce přestala i plakat.

Byl to jedinečný okamžik a jsem moc vděčná manželovi, že mě doprovodil a podpořil. Jeho přítomnost mi velmi pomohla!