„Tak dobrý den, paní Daňková. Já jsem Vlašťovková, porodní asistentka. Později přijde ještě pan doktor Kapřík. Takže tady bude samý zvířátko.“ Ha ha super paní má jakože smysl pro humor. Škoda, že se ti moc smát nechce, jen už chceš ze sebe vypudit to mládě tak, abyste to oba přežili. „Budete mít kluka nebo holku.“ Díky taťko za pohotovou odpověď, že se necháváme překvapit. Já fakt nemám chuť na vybavování se.
„Tak jste krásně a dostatečně otevřená, takže si ještě poslechneme, jak mimču ťuká srdíčko a zkusíte zatlačit.“ Ťuk, ťuk, ťuk….v tuhle chvíli nejkrásnější a nejvíc uklidňující zvuk. „Miminko máte v bříšku spíše na pravé straně, takže si na prvních pár zatlačení lehnete na pravý bok, aby se hlavička hezky srovnala do porodních cest. Výborný postřeh paní Vlašťovková, mimčo se opravdu vyvalovalo celé těhotenství spíše na pravé straně. Vypadá to, že svojí práci rozumíte a začínáte se mi líbit. „Já jsem u maminek hlavně v začátku porodu a pak si porod převezme a dokončí doktor. Vy rodíte poprvé, takže to bude trošku těžší a delší, ale u druhého už to půjde raz dva. To kolikrát ani nestihne přijít doktor.“ Cože? Doktor občas nestihne přijít? Tak to musím zabrat, abychom to stihly spolu a bez doktora alias nadívače krůt.
„Až přijde další kontrakce, tak zkusíte zatlačit.“ OK, je to tady uuuf. „Dobře, po každé kontrakci vždy zkontrolujeme ťukot srdíčka.“ Jsi ráda, že můžeš, tak často slyšet ten uklidňující zvuk, že je vše v pořádku. „Ještě si dáme dvě kontrakce takhle na boku a pak už si lehnete na záda.“
„Dobré, hlavička se krásně srovnala do porodních cest. Jste moc šikovná a krásně tlačíte, ale takhle na zádech je potřeba zabrat víc. Při každé kontrakci zatlačíte celkem třikrát a mezi tlačením se pořádně nadechnete, aby mělo miminko dost kyslíku. Sestra vám bude říkat, jak dlouho tlačit.“
A je to tady, takže se pořádně nadechni. Slíbila sis že u toho nebudeš ječet. Zavřít oči, bradu na hrudník a tlačit. „Tlačte ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě…………………….dobrý.“ Asi u desátého „ještě“ si říkáš, že si ta sestra dělá prdel. Vydýchat a znovu. Dostáváš se do zvláštního transu. Taťka stojí někde napravo u tebe, ale ty ho nevnímáš. Je perfektně neviditelný. Nic neříká. Nesahá na tebe. Jen tam prostě je, a to je to, co teď zrovna potřebuješ. Jsi v tunelu, na jehož konci je milý obličej paní Vlašťovkové. Nevíš, kolik je hodin, jak dlouho už tam jsi, kolik kontrakcí už proběhlo. V tunelu slyšíš jen: „ještě, ještě“, „ťuk, ťuk, ťuk“, „jste šikovná, už vidím vlásky“, „hlavička je venku, ještě ramínka“. Najednou máš pocit, že další kontrakce hrozně dlouho nepřichází. Proč nepřichází? Už je venku hlavička, musíš dostat ven zbytek toho malého bezbranného tělíčka. Jediný co přišlo, je ten doktor. Ach jo už je tady zase ten jeho otravný obličej a hlas. Už je tady kontrakce, tak zatlač, ať je to hotový a ten vůl může zase jít pryč.
Najednou ti na břiše přistál. Nový středobod tvého vesmíru. Ahoj. Mezi nožkama ti čouhá pytlík, takže ty budeš asi můj synek. Počůral a pokadil jsi mi celý břicho, takže ty budeš náš synek. Vítej na světě, Románku. Přestáváš plakat, koulíš unavenýma očima a koukáš na mě. Taťka stříhá pupeční šňůru a do očí se mu valí slzy dojetí. Je 12. 3. 2019 10:11. Po 14 hodinách jsme všichni unavení, ale už máme to nejhorší za sebou… to jsem si v tu chvíli myslela…
A jak jsi prožívala hodinu H ty? Pamatuješ si každou vteřinku, nebo jsi měla taky tunel? Byla tvoje porodní asistentka fajn, nebo bys tu babu kopla nejradši do zadele? Byl taťka u porodu? Byla jsi ráda, nebo tě tam štval?
Všechna jména a postavy jsou smyšlené a jejich podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná.
Díky za asistenci při porodu, paní Jiřičková 😊
Vesměs tunel, přesně si pamatuju akorát moji odpověď na otázku "a co vlastně rodíme, maminko?" "Slona" 🙂