Z deníku nejhorší matky: První doba porodní

Fajn cestu do porodnice jsme zvládli, je 22 hodin, plodovka odtekla, stahy po 5 minutách a ani to moc nebolí…jsem dítě štěstěny a porod máme snad za chvíli za sebou. Na monitoru vylézají křivky, takže to kontrakce opravdu jsou. Tak kde je ten doktor, aby mi řekl, na kolik centimetrů jsem dole otevřená? Jsem ráda, že má službu doktor – chlap, hlavně z toho důvodu, že jsou takový šetrnější při vyšetřování. „Dobrý večer, vylezte si na křeslo a podíváme, jak je to dole připravené na porod.“ Aha…chlapi jsou šetrnější při vyšetřování?! No tak k tomuhle panu doktorovi se to asi zřejmě ještě nedoneslo. Auuu nejen že se mi kloubky prstů totálně opřel o stydkou kost, ale navíc se tam vrtá, jako by se chystal nadívat krůtu. „Tak maminko, na porod si budeme muset ještě počkat. Kontrakce máte zatím velmi slabé, a navíc to dole není vůbec připravené na porod a spíše je to vše zatuhlé. Sestřičko odveďte paní na sál.“

„Máme zatím volné všechny tři sály, takže si můžete vybrat. Tady si lehnete vy a tatínek může být tady na křesle vedle vás. Odpočívejte, ať máte zítra dost sil na porod. Budu vás chodit pravidelně kontrolovat a vždycky vás připojím na monitor, abychom viděli, jak se zesilují a zrychlují kontrakce a jak se daří miminku.“ Počkat, počkat. Říkala: ať máte ZÍTRA dost sil na porod? No tak snad to budeme mít v brzkých ranních hodinách za sebou. Super máme tu vanu. Doufala jsem, že si budu moct zkusit pohovět před porodem ve vaně. Ty jo to porodní křeslo je fakt obrovský. Jsem zvědavá, za jak dlouho napadne taťku na něj lézt a předvádět scénu z Přátel….přesně 12 vteřin po odchodu sestry ze sálu.

Hodiny ubíhají, taťka chrápe na křesle, kontrakce trochu zesílily, miminko má na monitoru dobré ozvy, ale moc se nehýbe. „Zkusíme ho trochu probudit.“ A už mi sestra vrtí s břichem. Asi taky spí. Jsou dvě hodiny ráno a kontrakce už začínají být docela nepříjemné. „Můžete si zkusit dát teplou sprchu, většinou to uspíší porod a kontrakce tolik nebolí.“ Fajn, sprcha je dobrý nápad. Opravdu, kontrakce tolik nebolí. Aha ony tolik nebolí, protože ustávají. „Je pět hodin, pan doktor by Vás chtěl vyšetřit, tak pojďte se mnou.“ Bože, prosím, ať už má službu jiný doktor než ten, který mě přijímal. Hm smůla, takže si dáme nadívanou krůtu podruhé s porcí kontrakcí navíc. „Stále nejste dostatečně otevřená, a navíc Vám ustávají kontrakce. Dám Vám čípek na uspíšení porodu.“ Fajn čípek na uspíšení, sem s ním. Počkat! Čípek se přeci vždycky někam strká. A sakra! Takže extra nadívaná krůta potřetí. „Mám špatnou zprávu. Ten čípek se mi tam nepodařilo umístit, a navíc se mi už rozmočil. Musím, tam zavést nový.“ Takže extra nadívaná krůta počtvrté. Nemám tě ráda, doktore!

Je asi šest hodin a už to frčí. Jestli sis do teď myslela, že cítíš kontrakce, tak ses hodně pletla. „Jestli chcete můžete si vlézt do vany.“ Jo, jo, jo! Teplá vana sem s ní. Je ti úplně jedno, jak vypadáš a kroutíš se ve vaně jako had. Chvíli na čtyřech, chvíli v tureckém sedu, zase na čtyři, zase turek. Taťka nestíhá sledovat, ale statečně pomáhá sprchovat břicho a záda. Bolí to jako čert, ale oproti ležení na posteli je to mnohem lepší. „Tak maminko, potřebujeme, abyste na chvíli vylezla z vany a dáme si 20 minut monitor.“ Jasný, 20 minut to dáme. V pohodě. Ne-ko-neč-ných 20 minut! Trpíš, hekáš a funíš jako zvíře! „Výborně, maminko, kontrakce se nám krásně rozběhly. Teď dáme klystýr a pak si zkusíte vylézt na křeslo.“ No tak to jsem zvědavá, kdy mi chtějí dát klystýr, když mám kontrakce snad ani ne po minutě. „Nevím proč, ale pan doktor ten klystýr pořád oddaloval.“ Já toho šmejda už vážně nesnáším! Dobrý klystýr se nám nějak povedl. Teď se dostat na záchod. Záchod, který je až na druhé straně místnosti! 5 metrů se občas jeví jako fakt nepřekonatelná vzdálenost. Běž a nepusť to! Běž a a a a …kontrakce… nepusť to! Dobrý, vydržela jsi zdárně až do cíle. Tak a teď se dostat zpátky. Taťka je úžasný, pomohl ti zpátky k lůžku, ale ležet už nechceš. Stojíš opřená a vlníš se v bocích. „Ááá maminka, už nám lyžuje. Jestli už vás to nutí k tlačení, tak klidně tlačte.“ „Můžu tlačit? Ale vždyť stojím, co když ze mě ten prcek vypadne na zem?“ „Nebojte a pojďte si vylézt na křeslo.“ „Jak proboha?“ Sápeš se nahoru, jako bys lezla minimálně na Mount Everest. „No vidíte, že to jde. No ale vy jste se nám v té vaně krásně otevřela, tak to to budete mít za chvilku za sebou.“ Super zpráva, je už totiž skoro 10 dopoledne.

A jak dlouho jsi čekala ty na tu nádhernou větu: „Jste dostatečně otevřená. Porod máte za chvíli za sebou.“? Byla to rychlovka, nebo sis taky dala několika hodinový maraton?