Milé maminky, pokud tuto informaci už máte, je to skvělé! Já o tom bohužel neměla ani páru a docela jsem si zavařila. Proto, i kdyby tento článek pomohl jediné mamince, píšu ho ráda 🙂

Žijeme v prostředí (troufám si tvrdit, že většina z nás určitě), kde je naprosto běžné, že se na novorozeně všichni třesou. V horším případě pořádají nájezdy už do porodnice a chtějí si miminko co nejdříve “poňuchňat”. Minimálně prarodiče to často vnímají jako své svaté právo. Takhle jsem vyrůstala a neviděla jsem v tom větší problém. Co je špatného na tom, že si někdo na chvíli pochová miminko? No kdyby to byla chvilka atd... asi to problém není, zas mě neberte za slovo :P O co tady tedy jde?

Z čeho to vychází a teorie okolo:

Takže, vezmeme to od podlahy. Miminko se po porodu orientuje čichem (dovede ho k mléku..), sluchem - zná hlas své maminky z bříška, často i tatínka a postupně si zvyká i na typické zvuky svého prostředí. Ale moc dobře nevidí. 

Co se týká základních potřeb, krásně je zpracoval například pan profesor Zdeněk Matějček . Tento článek souvisí hlavně s potřebou bezpečí. Novorozeně je bezbranné a zcela závislé na pomoci druhého člověka. V prvních dnech života tedy vzniká tzv. bezpečná vazba na blízkého člověka, který se o něj stará, naplňuje jeho potřeby a chrání ho - nejčastěji matku (případně i otce, který o něj také od narození pečuje...). Dítě takto postupně získává jistotu, že je o něj postaráno (neumře hlady nebo ho nesežere tygr), je klidnější a je to právě díky této vazbě na konkrétního člověka, kterého zná. A to slovo “konkrétní” je opravdu zásadní. Problém u novorozence nastává, pokud se dostane do rukou člověku, kterého nezná (jeho vůni, hlas...), necítí se v bezpečí. Nebo jinak řečeno, když opustí náruč, která pro něj znamená bezpečí. Pokud to trvá déle, může se již vytvořená bezpečná vazba i narušit. To způsobí pláč dítěte, kdy svou matku hledá, případně frustraci, když o tuto bezpečnou vazbu přišlo. Novorozeně patří do náručí matky. Je to náročné, ale stojí to za to.

Pro zájemce malá vsuvka z historie:

Už dlouho přemýšlím, jestli to napsat. Tak dlouho, že je nejvyšší čas se toho zbavit a hodit to "na papír", ať už se mi to podaří jakkoli.

Jsem na koníkovi nová. Když jsem to tady objevila, měla jsem radost, že existuje místo, kde se maminky mohou sdílet, obohacovat, podporovat.. Hodně mě překvapilo, když jsem narazila na negativní nebo dokonce urážející komentáře.

Některé se týkaly jevu, který lze nazvat mateřský pluralismus (věty typu - roste nám první zoubek, apod..). Rozumím tomu co je štve, ale je to opravdu taková hloupost? Kdo chcete, pojďte se zamyslet se mnou: 

1. Z vývojové psychologie víme, že dítě určitou dobu nedokáže vnímat svoji osobnost, individualitu.. Vnímá se sjednocené s matkou, někde to můžeme najít popsané jako já=matka, tedy nepřemýšlí v osobě "já" ale v osobě "my". 

2. Jako ženy máme velmi citlivé vnímání prostředí (instinkt, šestý smysl....). Jasně, vždyť se nonstop staráme o tvorečka, který nás zoufale potřebuje, ale zatím nedokáže komunikovat a někdy sám neví, co se děje a co vlastně chce 🙂 

Myslím si, že pokud vznikl dost obecný zvyk matek, mluvit v tomto pluralismu, není to náhoda, ale výsledek tohoto sjednocení, které matky vnímají a působí to na ně.