Už dlouho přemýšlím, jestli to napsat. Tak dlouho, že je nejvyšší čas se toho zbavit a hodit to "na papír", ať už se mi to podaří jakkoli.
Jsem na koníkovi nová. Když jsem to tady objevila, měla jsem radost, že existuje místo, kde se maminky mohou sdílet, obohacovat, podporovat.. Hodně mě překvapilo, když jsem narazila na negativní nebo dokonce urážející komentáře.
Některé se týkaly jevu, který lze nazvat mateřský pluralismus (věty typu - roste nám první zoubek, apod..). Rozumím tomu co je štve, ale je to opravdu taková hloupost? Kdo chcete, pojďte se zamyslet se mnou:
1. Z vývojové psychologie víme, že dítě určitou dobu nedokáže vnímat svoji osobnost, individualitu.. Vnímá se sjednocené s matkou, někde to můžeme najít popsané jako já=matka, tedy nepřemýšlí v osobě "já" ale v osobě "my".
2. Jako ženy máme velmi citlivé vnímání prostředí (instinkt, šestý smysl....). Jasně, vždyť se nonstop staráme o tvorečka, který nás zoufale potřebuje, ale zatím nedokáže komunikovat a někdy sám neví, co se děje a co vlastně chce 🙂
Myslím si, že pokud vznikl dost obecný zvyk matek, mluvit v tomto pluralismu, není to náhoda, ale výsledek tohoto sjednocení, které matky vnímají a působí to na ně.
Moje vlastní zkušenost:
Mě osobně vždy přišlo divné a směšné, když jsem slyšela věty typu - už rosteme, to jsme se ale hezky vykakali.... Ovšem stačilo pár týdnů šestinedělí, kdy jsem se soustředila na své miminko, učila jsem se ho poznávat, "naladit se na něj", dát maximálně prostor tomu, aby si na mě mohlo vytvořit pevnou bezpečnou vazbu.. A co se nestalo, slyšela jsem se, jak říkám "my". Snažím se tomu zabránit, ale jde to z hloubky a v první chvíli se to zdá tak přirozené. A pak naskočí rozum a vysvětlí mi jaký je to vlastně nesmysl ;P No.. mám se tím trápit?? Není lepší prostě žít, řešit důležitější věci a zkusit jen pohlídat, aby se z toho nestal železný zvyk a já takhle nemluvila ještě v době, kdy moje "miminko" bude maturovat? ;)
Má někdo podobnou zkušenost..? Budu ráda, když se podělíte.
Na závěr si neodpustím ještě výkřik do tmy s nadějí, že se dostane až k srdcím..
Díky Bohu žijeme v zemi, kde můžu říct svůj názor, mám právo, aby se mi něco nelíbilo, můžu vyvolat diskusi, ale jde to dělat slušně a s úctou k druhému člověku. Nikdy nevím co za tím je, co prožívá, z čeho vyplývá to, co napsal, co ovlivnilo to, jak to napsal.. Všechny přece víme o komunikačním šumu. To, co je pro mě jednoznačné, další člověk vidí z jiného úhlu, který by mě nenapadl. Když jsem psala tento článek, zarazila jsem se u mnoha míst, které lze pochopit jinak, slovíčkařit nebo prostě si najít něco do čeho šťourat (minimálně gramatických chyb tu bude dost 🙂 ), ale já věřím, že kdo chce, tak se bude snažit pochopit podstatu a budeme si rozumět.
Přeji všem moc krásné podzimní dny a děkuji Vám za vaše myšlenky a zkušenosti, které do teď obohatily mě 🌷



Miminko je samostatná bytost ono kaká s papa,s mateřským plurálem nebo také mykanim hluboce nesouhlasím... Ne i k tomu žádný důvod. Mykanim. Používali panovníci my král apod