Ráda bych vám zprostředkovala to, co jsem vyčetla z vašich zpráv s příběhy o předčasňátkách v kontextu toho, co jsem sama zažila, když jsem těmto drobečkům pomáhala na svět.
První šok je, že je všechno jinak. Miminko není krásné růžové a nepláče mamince po porodu na hrudi. Je droboučké, křehké jako panenka z kříšťálu a u porodu si ho ihned přebírá tým lékařů - neonatologů. Nastává první pocit zmatení. To stvoření je mé dítě? Nemělo by mi připadat krásné? Neměla bych už cítit tu obrovskou mateřskou lásku? Nejsem špatná matka?
Situace je složitá v tom, že u opravdu velmi nezralých miminek, my porodníci děťátko co nejšetrněji porodíme, uděláme tzv.milking (zmáčkneme pupečník a posuneme krev z něj do miminka, což mu velmi pomůže) a ihned předáváme nenatologům, kteří okamžitě zahajují intenzivní péči. Po základním zajištění převáží předčasňátko na oddělení neonatologie. To je důvod proč maminka často miminko po porodu ani nevidí a informaci o jeho stavu dostává až se zpožděním...
Většina maminek touží po vysvětlení, o jasné příčině. Proč se to stalo? Proč mně? Vždyť bylo vše v pořádku. Co jsem měla udělat jinak? Je to moje vina? To zoufalství, které se zrcadlí v slzami zmáčených očích těchto maminek, mne vždy chytne za srdce. Ve většině případů totiž nejsme schopní s jistotou říct co se pokazilo. Proč mělo děťátko tak moc na spěch. Dříve jsme si mysleli, že je na vině jednoznačně infekce, která spustí předčasné děložní stahy. Nicméně v současné době probíhají studie, které postupně zjšťují, že příčina je mnohem hlouběji a pomyslné karty jsou pravděpodobně rozdány již v prvních týdnech těhotenství. Na vině je totiž podle všeho imunitní systém, který musí v těhotenství projít mnoha změnami.
Chtěla bych všem maminkám vzkázat ať si nic nevyčítají. Není to vaše vina a pokud se to mělo stát, tak by se to stalo i kdybyste od dvou čárek nehybně ležely.
Posílám mnoho sil a energie těm, které teď bojují a velkou poctu skládám vám všem, které jste to dokázaly a byly svým předčasňátkům oporou a pomohli jim zvládnout tento těžký příchod na svět. Obdivuji vaši sílu, odhodlání a zkrátka jste skvělé.
Moc děkuji za vaše příběhy.
Na fotkách, které mi poslala jedna statečná maminka můžete vidět, jak z malého drobečka, který se narodil ve 28. týdnu s porodní váhou 990 g, vyrostl krásný velký kluk 🙂
Imunitni system predpokladam matky, ze? A to se da nejak vysetrit a prijit na to driv a lecit to? A je mozne i nejake dědičné riziko? Rekneme babicka lezela v 7m s oteviranim hrdla, moje mama taky 2x a u brachy 1x a ja taky.