Jedna chvíle mi změnila celej život
Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem tohle napíšu nebo ne. Ale už nejspíš přišel ten čas, kdy se z toho potřebuju vypsat.
Můj táta. Člověk, kterýho potkáte jen jednou za život. Hodnej, vstřícnej, pro všechny by se rozkrájel, pracoval, i když nemusel, miloval svou rodinu. Byl to skvělej táta a i když s náma vždycky nebyl, protože pracoval (jezdil s kamionem), pořád jsem v něm měla oporu. Díky němu mi nikdy nic nechybělo. Díky němu jsem měla všechno, co jsem chtěla, první mobil, první počítač, první auto.
Jsem jedináček a vždycky to bylo znát. Když byl táta o víkendech doma, tak jsem šla radši pomoct tátovi, abych s ním mohla strávit nějakej čas. Nikdy jsme spolu moc nemluvili, ale oba jsme věděli, že tu jsme jeden pro druhýho. I v dobách, kdy jsem se vzepřela proti všem, z něj jsem vždycky měla respekt. On mě svým způsobem chápal (s mámou jsme to měli těžký oba).
Nakonec jsem se osamostatnila, začala bydlet s manželem a přišel první syn. Táta byl šťastnej a těšil se na vnuka. Nemohli jsme se shodnout na jméno, tak jsem na papírky napsali 5 jmen + já dopsala tátovo jméno (jaká je pravděpodobnost, že bych to jméno vytáhla). A bum. Syn je Petr po dědovi.
A syn se narodil. Rodiče za mnou přijeli do porodnice a ptali jsme se táty, jestli si ho chce taky pochovat. On říkal, že radši ne, že počká až vyroste. Táta si Péťu užíval. Jezdili jsme každý víkend na chatu a on ho pokaždý ráno ukradl z postýlky a povídali si 🙂 Péťa oslavil první rok. Měsíc po něm slavil narozeniny táta.
6.července 2017 jsme byli u rodičů grilovat (rodiče bydlí kousek od nás). Koupali jsme se v bazénu, bavili se, smáli se a plánovali. O víkendu jsme měli zase přijít, ale máma volala, že táta je nemocnej, tak to necháme na příští víkend.
Táta odjel v neděli do práce (jo, pracoval vždycky, i když byl nemocnej, v tý době navíc šetřil na auto. Chybělo mu posledních 20tis, aby si ho mohl koupit). Vždycky nám říkal, že kdyby se něco stalo a on by věděl, že se vybourá, tak strhne auto do příkopu, než aby někoho ohrozil (za 30 let za volantem boural jednou). V pátek, když se vracel ze Slovenska, měl nehodu. ,,Zaparkoval” náklaďák do příkopu pod mostem, těsně vedle sloupu. Nic se mu nestalo.

Hlavní je, že se mu nic nestalo. Plechy vem čert.