Je ranko, denní rutina, kdy mám pro sebe 5 minut na WC a i sem mi chodí děti ve štafetě zadávat úkoly, když mi jedno z nich redy nesedí na klíně. No jo, je to fuj, ale lepší než v 6 hodin ráno budit přes řev ve stupačkách celý dům, že jsem se tu zavřela. Běžné ráno matky rodičky, která si ty přísavky od mala naučila na neustálou přítomnost... jsou prostě všude. Máte to taky tak? Mám kluky. Tři. Nejstaršímu (vrh A) bylo v létě 5 let - mentální retardace, Aspergerův syndrom, těžká vada řeči. Prostřední (tedy vrh B) má narozeniny o 14 dní dřív než A - těžká povaha absolutně nepřizpůsobivého hyperaktivisty se nám zde snoubí s vývojovým opožděním, výborný ročník, nutno mu přijít na chuť. Vrh C je květňátko letošního roku - diagnoza mimino. Miluju je, ale je to sakra práce. Vítejte v mé divočině 😉