Moje těhotenství a porod

Když jsem v listopadu našla // od té doby sem si představovala svoje těhotenství a porod jako krásnou zkušenost. Realita byla ale jiná. 

První problém nastal v lednu kdy mi zjistili vysoký tlak. Nasadili prášky a říkala jsem si, že do porodu to bude pohoda, ale nebylo to tak. První hospitalizace v nemocnici byla ve 23tt kdy jsem si tam poležela 5 dní než nás pustili. Měla jsem nařízen klidový režim, ale copak to jde když se připravuje vše pro příchod miminka? Takže mi zvedli dávku prášků aby ten tlak byl alespoň na hraně. Dělala jsem sice doma stejně ale pomaleji a s hodně přestávkami. Ve 28tt mi zjistili těhotenskou cukrovku, byla jsem z toho hodně vystreslá protože jsem v těhotenství dost ujížděla na sušenkách 🙂 Ale dalo se to zvládnout, co bych pro malého neudělala že. Všechno probíhalo skvěle až do 35tt kdy mi ten tlak začal hodně růst. Opět jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na týden. Ale naštěstí mně pustili ještě před porodem domů. V 39tt jsem byla hospitalizovaná opět, ale to mi už nevadilo, byla jsem dost unavená jak jsem měla obr břicho neustále prášky, nesměla jsem sladkosti ani ovoce kvůli cukrovce tak už sem se těšila až porodím a dám si obrovskou porci vodního melouna. V pátek na vizitě se rozhodli že ho od soboty 15.7.2017 začnou vyvolávat jelikož jsem měla termín 23.7.2017 ale malému se nechtělo absolutně ven a já byla zašpuntovaná jako kdybych měla rodit až za několik měsíců. A v tu sobotu začla moje nejhorší noční můra POROD!

Ráno proběhla klasická kontrola, monitor + zavedení tablety na přípravu porodních cest. Každé 3 hodiny jsem měla kontrolu na monitoru, kvůli prospívání miminka jelikož jsem měla po zavedení bolesti. Ty trvali celý den ale byli nepravidelné a já ležela v postely a čekala co se bude dít. Den ubíhal hrozně pomalu a jelikož jsem byla na porodních sálech kvůli sledování nesměl za mnou ani manžel, takže celý den sama na pokoji, bez jídla a v bolestech. Samozřejmě se nic nedělo a v 18hod. večer jsem dostala čípek, prý na zmírnění bolestí a dostala jsem najíst. Bolesti neustopili a trvali celou noc ale pořád byli nepravidelné. Ráno opět ten samý postup, kontrola, monitor, sledování, bolesti, bez jídla, sama, večer čípek a večeři. Přicházela na mně depka pač tento postup se opakoval každý den a já neměla vedle sebe člověka co by mně podržel. Byla sem celá bolavá z neustálých kontrol jestli se otvírám nebo ne, z prášku co vyvolávají porod. Bylo mi špatně jak jsem každý den byla o hladu, přece co kdyby se to rozjelo a když mi každé ráno doktorka na kontrole zahlásila úplně stejný nález jako jsem měla v pátek když mně přijímali vždy sem to obrečela. Byla jsem unavená z neustálých bolestí, otrávená ze všeho co se v ty dny dělo a bylo to pořád stejné. V neděli 23.7.2017 se dohodli doktoři že už se mnou něco udělají jelikož v ten den jsem měla termín a správně se s cukrovkou nesmí přenášet. Už takhle mi hrozili že malej bude mít něco přes 4kg. Rozhodli se mi dát nějaké tyčinky abych se začala konečně otvírat. Jejich aplikace byla bolestivá asi tak jako když vám za živa řežou spodek. Se slzami v očích sem to zvládla a věřila že konečně v pondělí bude den D a já porodím. V noci samozřejmě bolesti a to dost velké a nepomohl ani čípek. Ráno totálně nevyspalá, ubolavená a hladová jsem šla na klasickou kontrolu kde mi ty tyčinky vybrali ( myslela jsem že polezu po zdi )  a doktorka zahlásila otevřená na dva prsty čípek totálne na cucky. Hurááá konečně sme se pohli o 1 prst. Takže se zavedla tabletka na vyvolání a šoupli mně na porodní sál jako vždy,měla jsem tam už svůj oblíbenej. V 9 začali bolesti sílet a začínali být pravidlené po 10 minutách hurá. Volala jsem manželovi ať přijede, že dnes to už konečně bude. Udělali monitor kontrakce byli krásně vidět. V 11 hodin zavedli druhou tabletu, pak za 30 minut praskli vodu a v tu chvíli začal můj úplně nejhorší zážitek v životě. Předešlé dny kdy byli bolesti a trvalo to 8 dní byli oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Kontrakce byli co 3 minuty hodně bolestivé a tak jsem si říkala no musím být otevřená aspoň na 5 prstů. Nastal čas kontroly jak to postupuje a od 9 rána kdy začali bolesti sílet a zpravidelňovat se jsem se neotevřela ani o špičku prstu a to byla 1 hodina odpoledne. Začala jsem panikařit protože na bolesti nepomáhalo nic, a neotvírala jsem se. Tak mi pani doktorka navrhla Epidural okamžitě jsem souhlasila. Ten mi přišli píchnout v 16 hodin a nemohli se trefit jelikož jsem měla neustálé kontrakce bez přestávek takže jsem řvala bolestí, nesměla jsem se hýbat a ještě k tomu jsem byla oplácaná. Takže museli volat jiného anesteziologa co mi to měl píchnout. Takže šestý pokus a konečně se trefili ALE! Epidural vůbec nezabíral, bolesti byli šílené a já se vůbec neotvírala. Nastalo rozhodnutí dát kapačku oxitocinu. V 18 hodin mi ji píchli v 19 měla proběhnout kontrola, ale mezitím jsem ječela bolestí. Byla to trvalá neustálá kontrakce kde jsem si myslela že mi to urve spodek, břicho, záda no prostě všechno. Manžel už nevěděl co se mnou nebyla jsem schopná vstát, jen sem ležela a přímo ječela bolestí. V 19 hodin dorazila doktorka že se jukne jak to vypadá, měla jsem problém se otočit na záda musel mi pomoct manžel. V duchu jsem si říkala 10cm 10cm a když mi řekla že jsme se nepohli ani o malinký kousíček propukla jsem v šílený pláč a nešlo to zastavit. Mezitím koukli na monitor a zjistili že se malej moc nehýbe. Okamžitě zastavili kapačku a rozhodli že půjdu na císaře že já prostě normálně neporodím a tento stres malému jen ubližuje. Takže mně začali připravovat na CS a pořád jsem byla napojená na monitor jenže anesteziolog mohl až kolem 20 hodiny takže se čekalo. Pořád v bolestech bez pohybu jelikož se sledovaly ozvy malého, ale bylo 20 hodin 20:30 a pořád se nic nedělo a přišlo mi divné že nevidím na monitoru pohyby už vůbec. Manžel hned volal doktorku a když přišla zjistili že mu začaly klesat ozvy. Takže okamžitě na stůl. Jelikož jsem byla unavená musel mně tam manžel odnést a vůbec mu to nezávidím nebyla jsem lehká jak pírko, ale říkal že v té situaci by udělal cokoliv. Na stole se čekalo až mi zabere anestéza na sekci ale pořád nezabírala, furt jsem cítila jak mně štípou do břicha a po 20 minutách se rozhodli pro celkovou. Takže mně hned uspali a malého vytáhli ve 21:11. Pamatuji si jen útržky kdy mně budili že už je po a že mi manžel ukazuje nejakou fotku malého ale já pořádně neviděla. Ale ve 4 hodiny ráno mi malého přinesli na kojení a já poprvé viděla to malinkaté klubíčko a na všechnu bolest jsem okamžitě zapoměla. Pustili nás domů 28.7.2017 jelikož krásně přibíral i když jsem měla mlíko 3 dny po císaři a pak už je to moje nejšťastnější období v životě. 

Malý se narodil 24.7.2017 s váhou 3880gr a 50cm a jsem ta nejšťastnější máma na světě.

Co je to bolest při porodu? Nevím stačil mi jeden jediný pohled na něj a vše bylo zapomenuto. 

A neodradilo mně to ani na myšlenky na druhé miminko. Chceme začít hned jak malému bude rok jizva už bude zahojená 🙂 

Vzkaz pro ty co porod teprve čeká : Všechna ta bolest stála za to!