Nikdy se nevzdát!!

Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj příběh..

S manželen jsme se vzali v dubnu 2015. Byl to nádherný slunečný den kdy jsme si slíbili věčnou lásku a oporu. Pár dní po svatbě jsme se bavili o dětech, jestli už je čas nebo ještě počkat. Rozhodli jsme se pro " ano už je čas ". Začali jsme se teda snažit o miminko což se nám 2 měsíce nedařilo. Ale nehrotila jsem to dělali jsme s manželem obsměny takže jsme se viděli jen o víkendech. V červenci se mi stal úraz takže jsem zůstala doma na nemocenské a světe div se v srpnu jsem našla //. Byla jsem neskutečně šťastná že se nám to povedlo a budeme mít miminko. No jo moje radost byla předčasná. První UTZ byl v 6tt podle menstruace a bohužel nebylo vidět nic jen prádzné místo. Byla jsem objednaná znovu za týden. Konečně bylo vidět něco maličkého hurááá byla jsem ráda. Znovu mně objednali za 2 týdny jak to postupuje. Ale příroda to chtěla jinak a já začala týden po kontrole krvácet. Zhroutil se mi svět, ten stres co se děje a proč se to děje, byla jsem strašně vyplašená. Okamžitě jsem volala manželovi ten přijel z práce a jeli jsme na pohotovost kde mi řekli že je to moc maličké a že to nevidí pozitivně. Probrečela jsem dny, noci a nakonec to skončilo v září revizí. Nic moc zkušenost ale ve směs o tom člověk skoro neví. Po příjezdu domů jsem se rozhodla že nebudu řešit to co bylo, ale budu se soustředit na to co bude. Počkali jsme 6 neděl než jsme se spolu zase mohli milovat. Rozhodli jsme se že chvilku počkáme a pak to zkusíme znovu, jelikož nás doktor ujišťoval že jeden potrat prožije 90% žen. V prosinci jsme se rozhodli že to zkusíme znovu a bum opět na konci ledna //. Volala jsem doktorovi a ten mi řekl že mám počkat aspoň do 7tt abych se zbytečně nestresovala. Objednala jsem se na kontrolu a dva dny před termínem jsem začala opět krvácet. To už mi bylo jasné že opět potrat. Byla jsem na sebe šíleně naštvaná že nedokážu udržet ani miminko. Na kontrole mi brali krev kvůli HCG a po týdnu bylo na nule. Rozhodla jsem se že počkáme aspoň do léta že nechám tělu ať se vzpamatuje. Ale v březnu ms nedorazila, říkala jsem si jestli to není stresem vrátila jsem se do práce z neschopenky, ale po týdnu zpozdění mi to nedalo a udělala jsem si test a bum opět //. Radost už jsem neměla protože jsem nějak vnitřně cítila že to opět nedopadne. A znovu po 14 dnech přišlo krvácení. Byla jsem naštvaná že mi je to jedno ale řešit to tak bych se zbláznila. Naštěstí mi dr. vypsal žádanku na Genetiku do Plzně pač 3 potraty už normální nejsou. No to mi došlo. 

V Květnu jsme byli poprvé na Genetice na testech, svitla ve mně kapička naděje že jednou to miminko mít budeme. Jelikož jsme byli geneticky zdravý odeslali nás na imunologii. Čekali jsme na výsledky z krve 2 měsíce, ale vůbec mi to nevadilo. V srpnu přišla velká rána kdy nám řekli, že mám Antifosfolipidový syndrom a protilátky proti Zona Pelucida ( normálně řečeno hodně silná imunita a protilátky proti spermiim ). Takže nestačilo že moje imunita zabíjela ve mně všechno co se snažilo vyrůst ale ještě jsem vytvářela obranu proti spermiim. Fakt úžasné v ten den jsem jen brečela a manžel nechápal ( prostě chlap ). Předepsali mi prášky které by na 30% měli pomoct, ale doktor to neviděl růžově, rovnou mně připravoval na to,že nikdy vlastní dítě mít nebudu. Já jsem si ale řekla " prostě ne a budu mít vlastní dítě ". Měli jsme zákaz se snažit do prosince než bude kontrola jak prášky zabírají. V listopadu jsme si ale nedali pozor ( byla to rychlovka v kuchyni 🙂 ) a 17.11.2016 na to nikdy nezapomenu jsem našla //.  Ještě jsem se neradovala přece jen ta pochybnost tam byla veliká, ale někde ve vnitř jsem cítila že teď to bude ono a že to bude chlapeček. První kontrolu jsem měla 9.12.2016 to jsem byla v 7tt a dr. viděl srdíčko i mi ho ukázal jak tam buší. Bylo hrozně maličké ale bylo tam. Dostala jsem fotečku a šíleně nadšená jsem jela domů ukázat ho manželovi. Byli jsme dojatí oba.

Moje ponaučení z toho je nevěřit všemu co řeknou doktoři a věřit v samu sebe, ve své tělo. A HLAVNĚ NIKDY SE NEVZDÁT!! Každý má nárok být rodičem.