A kdy plánujete rodinu?

Nebudu vás napínat. Nakonec jsem se přece jen vdala. Tetičky si oddechly.

Oddych ale netrval dlouho. Pár měsíců po svatbě jsem si všimla zvídavých pohledů skenujících můj pupek. Nepatřím zrovna k vychrtlinám a břišní pekáč s Jill se mi vybudovat nepodařil, takže se mi bříško pěkně klene. Tu více, tu méně - podle množství zkonzumovaných dobrot a cvičebního nasazení.

Zpočátku se okolí spokojilo s okukováním. Když zjistilo, že vypoulený pupek nemůže značit těhotenství (protože bych musela být už rok těhotná), začalo sondovat. "Tak co? Kdy do toho praštíte?" "Už byste měli začít uvažovat o miminku. Nejsi nejmladší." Těžší kalibr: "Podívej na maminku. Jak se těší na vnoučátka. Měli byste jí udělat radost." "Vykašli se na kariéru! (jsem učitelka, ehm...Neaspiruju na post ministryně školství). Rodina je přednější." A tak dále. A tak dále.

Zpočátku jsem se snažila být vtipná. NIcméně mé vtipné odpovědi provokovaly nové a nové otázky. Po několika letech už vtipná nejsem. Na blbou otázku blbá odpověď.

Rozněžnělá, starostlivá tetička/ sousedka/ spolužačka na srazu: "Tak co? Kdy bude miminko?"

Bezdětná, nerozněžnělá dotazovaná: " Víš, nikdy nevím, co na takovou, v mém věku naprosto nevhodnou, otázku odpovědět."

Většinou to stačí. Příliš starostlivé typy se ale nedovtípí: " Ale no tak. Dítě je to nejlepší,co tě může potkat. Měli byste děti mít."

OK. Přichází na řadu drsná pravda: "Zkrátka děti mít nemůžeme."

Načež přichází jedna z těchto reakcí:

a) No, ono vlastně není o co stát. Já bych s tebou hned měnila. Máš takový klid! Vlastně ti závidím.

Načež po pár minutách vytáhne dětná nešťatnice mobil a začne pyšně předvádět extrémě roztomilou Ráchelku na besídce, s babičkou u moře či s výtvorem z kroužku keramiky.

b) Ále. Nehaž flintu do žita. Ono to přijde. Máš ještě spoustu času (je mi 39 - fakt si myslíš, že mám spoustu času?) Hlavně netlačte na pilu a nemyslete na to. A budeš těhotná, ani nevíš jak.

c) Ježíííš. To je mi líto. A děláte pro to něco. Moje známá byla u výborné léčitelky. Předepsala jí detoxikační kůru a najednou měla dvojčátka. Dám ti kontakt.

d) Teda, já tě strašně obdivuju. Já bych bez dětí nemohla žít. Děti jsou smyslem života. To bych se snad radši otrávila. Musíš být strašně silná, že to dokážeš snést. (Takže mi tím vlastně říkáš, že žiji bezcenný život a měla bych si jít hodit mašli, protože jsem nepřispěla k obohacení populace...)

e) Reakce nejlepší - žádná. Změna tématu.

Chápu všechny šťastné matky, že to se mnou myslí dobře. Že by mi chtěly dopřát všechno štěstí, které samy prožívají. Ale možná by neškodilo, aby si při kontaktu s bezdětnou ženou pořádně promyslely, co říkají. Ne každá bezdětná je se svojí situací úplně srovnaná a jakýkoli komentář může pořádně bolet.

A taky se nám, vy dětné kamarádky, nemusíte vyhýbat. Měly jsme spolu spoustu témat před narozením vašich dětí. Najdeme je snad i teď....