Vážené ženy i muži,

dnes jsem zažila něco, z čeho se musim vypsat!!! Prosím přečtěte to až do konce! Může to pomocí Vám nebo někomu ve vašem okolí! I vy můžete někomu pomocí, pokud to tak bude cítit...

Byla v nové budove Úřadu prace na Krenove ulici v Brně. Zde se vyřizují dávky hmotné nouze, příspěvky na péči (pro pečující o lidí hendikepem) a mobilitu(dopravu lidí s hendikepem). Příjem a výdej průkazu osob se zdravotním postižením (ZTP, ZTP/P). Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala verejnou spravu, tak jsem veskere vyřizování zvladala technicky z pozice úředníka, ale už ne z pozice občana, který potřebuje pomocí přežít! Vše bylo pro mne stresem. Tím, že už v tom žiju 5 let, tak už to mam zazite a mam určitý nadhled.

Dnes jsem dokazala najit správně patro pro dolozeni čtvrtletních prijmu k navýšení příspěvků na péči. Ohledně obrazovky vyvolavaciho systému jsem byla zmatená. Kazdopadne dveřmi kanceláře jsem si byla jistá,tak jsem se v jejich blízkosti posadila a měla dohled nad vyvolávající obrazovkou. Vzhledem k tomu, že tam nikdo nebyl a pár minut se nic nedělo, tak jsem znervoznela. Prosla jsem si celou chodbu,abych poznala kde co je a zorientovsla jsem se. Což mě uklidnilo. Vrátila jsem se zpět k oněm dveřích kde vycnivala upozorňující informace, která mne uklidnovala a potvrzovala to, že je to správně místo. Na vedlejsich dveřích jsem si všimla papíru s textem "Zavirejte dvere! Kdo neumí číst, tak nemusi!" Pousmala jsem se a napadlo mne,že by bylo nejlepší, kdyby tam byl obrázek té činnosti. Tyto dveře se otevřely a pan šel na zachod. Rozhodla jsem se mu můj poznatek sdělit. Potom co vyšel,jsem se ho zeptala zda bych neměla na "své" dveře zaklepat,když se již dlouho nic neděje. Poradil mi,že mam raději pockat na své číslo. Sdělila jsem mu, ze to chapu,jenže jsem nervózní protože mam dítě s autismem,které je doma s jeho babičkou. A že ten papir na dveřích je fajn, jen by byl lepší,kdyby tam byl ještě ten obrázek, protože na něj třeba autiste dokáží reagovat. Řekl,že se to děti netýká. Do toho činilo moje číslo a šla jsem vyrizovat svoji věc. Vše probíhalo standartne. Vše potřebné jsem vyřídila a diky poznámkami na papíru konečně na nic nezapomněla. Byla jsem spokojena a pochválila jim kancelář a stěžovala si na vyvolávací system. Tento znam již z Úřadu práce na Polní, kde se vyřizuje nezamnestnanost a dávky státní socialni podpory jaké je porodne, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a příspěvek na bydleni. Od tam už to znam,jen označení dveří a přepážek jejine, potřebovala bych tam obrazek uspořádání,abych nebyla zmatená a ve stresů, co mě ceka za tému dveřmi. Je to velka změna oproti starým prostorum na Mojmirove namesti, kde byl lidsky čekací system, kdo kdy přišel. Vždy jsem tam prisla a zeptala se zda jde někdo taky k "mě"paní u které vyřizují dávky hmotné nouze. Pokud ano, tak jsem si tu paní hlídala,abych šla hned po ní. Pokud tam nikdo k ní nešel,tak jsem otevřela dveře a podívala se na její stůl a pokud tam někdo byl,tak jsem si hlídala kdy odejde,abych mohla jít ja. Nejlepší situace byla když židle u jejího stolu byla prázdná a maminka rovnou jít na věc. Protože jsem solo rodič, samozivitelka, tak jsem tam vždy chodila i se synem, jehož 18 kg váhy vozim v kočárku. Umí být dost hlasitý a tak se vždy a všude snažím být maximálně efektivní, abych se za něj nemusela omlouvat a sdělovat,že je postiženy. Dnes už to delam preventivně, protože lidí pak třeba v tramvaji přestanou blbě cucet a stará paní nse epřihlásí s komentarem: " Jezismarja, takovej velkej kluk a vozí se v kočárku. Chudák mamka!".
Zpatky k nové budove úřadu prace. Potom co jsem vyřídila jednu věc jsem sebehla do přízemí kvuli vyzvednutí synova průkazu ZTP. Když jsem procházela kolem vyvolavaciho zařízení, tak jsem zaslechla dotaz paní, kam má jit pro příspěvek pro dietu dcery. Ohledla jsem se,abych zjistila zda je tam nějaký pracovník. Byl tam pan z podatelny a nevěděl. Vrátila jsem se a zeptala jsem se paní, co přesně potřebuje. Řekla,že má dcera cukrovku a musí mít dietu a pichat injekce a prý je na to nejaky příspěvek. Tak jsem ji řekla, že je něco v rámci hmotné nouze,zda ty dávky pobírají. Samozřejmě,že ne. Tak jsem ji zmackla papírek pro novou žádost příspěvků na péči,ať se zeptá tam, že tam mozna také něco bude. Byla moc řada a s úlevou se s 2 dětmi posadila na židli u dveří kam jsem ji přivedla. Ja konečně uviděla své číslo a šla pro synuv průkaz. Vše v pohode, zaplatila jsem 30 kc a při uklízení průkazu prohlásila, že to doma zase obrecim. Ještě jsem dostala informace k vyřízení parkovaciho průkazu, což je výhoda pro hendikrpovane,který mají zmíněný průkaz priznany. Memu synovi přiznali průkaz ZTP, odvolavala jsem se pro vyšší průkaz ZTP/P. Z řízení vyšlo, že mu průkaz ZTP zrkratili že 3 let platnosti na platnost do konce tohoto roku. Takže jsem to prvně vnímala negativně, naštěstí jsem to dokazala otočit v pozitivní, že mam šanci do srpna tohoto roku než si budeme muset zadat o průkaz znovu,zajistit kvalitní lékařská vysetreni, který nam průkaz ZTP/P opet vyvrati nebo potvrdí. Pak byl průkaz na 3 roky.
Jakmile jsem vyšla že dveří, tak jsem zahlédla mnou usazenou paní smutnou a zmstenou že vzniklé situace. Zeptala jsem se na podrobnosti k dceři a řekla ji základní posuzovaci faktory na příspěvek na péči. Vyhodnotila jsem to jako druhořadé a zeptala se na ekonomickou situaci rodiny. Z ní jsem vyhodnotila, že bude lepší jit na dávky hmotné nouze, kam jsem měla také namířeno. Po ceste do třetího patra jsme se seznámily a společně se snažily pochopit novy vyvolávací system. Všichni okolo byli zmatení. Již před tím jsem potkala vystresovanou paní hledající číslo přepážky,kam si jeji číslo vyvolávací system volal. Totální chaos pro sociálně slabé lidí. Ruku v ruce se socialni úrovni jde i mentální úroveň, kterou ti to lidé maji jednoznacneniz než třeba ředitel obrovské firmy tisice 100 lidi!!! Ténto obcan umí řídit sebe i druhé, ale ti kdo si chodí pro státní dávky sebe řídit moc neumí. Tady vidím potenciál pro šíření projektu Cesta ke štěstí. Krásná videa jsou na youtube.com!!! Určitě se na ne podívejte!!!
U vyvolavaciho systému jsem poznala holku se kterou jsem byla v azylovem domě, kdyz jsem byla těhotná! Také si nevěděla rady a byla vysresovana a zmatená. Její 5-ti léta dcera pobihala kolem. Ještě že paní L, se kterou jsem tam přišla měla děti hodné a spíše vystrasene. Vzhledem k tomu,že se blížil konec otevírací doby, tak jsme nějaké číslo vyvolaly a čekaly. Nakonec paní L musela do jiného patra a domluvila se, že se pak potkáme před úřadem. Věnovala jsem se holce V a také jsme nějaké číslo vyvolaly. Potom jsem si vzala své číslo ke své paní ja. Zjistila jsem,že také musim do jiného patra. Do toho přišel pan s pracovníkem úřadu který mu šel vydat číslo že systému. Sledovala jsem to a ptala se co znamená ten seznam pracovníků na zdi a že ty lidé nejsou v tom vyvolavacim systému! Že jsme zmatené!!! On je frajwrsky profil: "Vždyť je to jednoduché!!!". No, to nám pomohlo!!! Holku jsem odvedla ke dveřím té její paní ktera ve vyvolavacim systému nebyla a řekla ji,že až někdo vyleze,tak ať tam vleze a rekne, že hledá paní š!!! A ať na mě pak počká před úřadem. Letěla jsem za svoji paní, která mne uvítala ve dveřích větou : "Kde jste!Ja vas vyvolávam uz po třetí!" Nezlobila se, byla jencitit obává a strach,že neví jestli to má dál ještě zkoušet a vzít někoho dalšího!!! Tak jsem se omluvila s tím že jsem zabloudila. S paní mam nadstandartni vztah. Bere ohledy na to že jsem sama s hendikepovanym synem. V čem to jde, tak mi vychází vstric maximalne, jak může. Jsem po dnešku rozhodnuta ji napsat poděkování a napsat dopis i její vedoucí, aby byla podle toho i ohodnocena. Protože jsem měla možnost vidět paní která s romy mluvila velmi urážlivé!!! Což je naprosto extrémní chování.

Potom co jsem vše vyřídila,tak jsem mířila k vychodu za zenami, kterým jsem chtěla svými zkušenostmi pomocí. Obě cekaly poslušně venku, tak jsem je seznámila. Paní L brecela. Nebylo ji pomozeno, jak potřebovala. Řekla jsem ji, že ji pošlu zprávu o tom o jakou dávku si může jit zitra zadat a ukázala ji, kde jsou informace a že tam ji určitě zitra pomuzou. Uklidnila se a s úsměvem na rtech jsme se rozloucily. Holka V také nevyridila, co potřebovala a byla rozzlobena, že bude bez peněz z hmotné nouze a že zase bude muset dojet vlakem i s 5letou dcerou, která je opožděna a hyperaktivni. Kruta dnešní spolecnost!!!
Nicméně mě tento zazitek motivoval k tomu, že vytvorim projekt, který změní tyto zazitky v pozitivní. Sama ux mam dobrou zkušenost s tím, že mne sociální pracovnice z některých našich sociálních služeb na úřad doprovazely. Je potřeba, aby jich bylo víc, takže pokud jsou mezuvami ochotně dobtovolnice z celé republiky, tak se mi prosím ozvěte sem do komentáře.
Dekuji, že jste ro dočetli až sem a tesim se na všechny vaše komentáře s vašimi zkušenostmi a zazitky.

S láskou. :-*<3 😀
Lea