Uff. Tak trošku mi přišlo, že někdo mluví o mém dítěti......Mrzí mne, že se to dostalo do takového extrému, u nás na žádnou sondu naštěstí nedošlo. Ale ten počáteční miminkovský popis sedí dokonala, spoustu detailů sedí (až na silnou žloutenku a žaludeční zánět snad?) Prošla jsem si peklem.
Držím pěsti. Vím, jak je to náročné.😢

Mazec :( mrzí mě, čím procházíte... no já kdybych nemusela, tak taky nejím... být malé dítě a vlasntě žít tak, že nejím (když se krmil v noci, tak o tom nevěděl), tak si na to taky zvyknu. Zvyknul si pak na sondu... prostě mu to vyhovuje, přijde mu to normální. Nezvykl si jíst a tak nejí... podle mě to časem půjde, prostě až bude starší, tak se to zlomí. Nemyslím si, že bude jíst sondou pořád...je ještě malý a budou různý skokový výviny. Jen v tom celém vidím jeden problém - doktoři... nechat vyhladovět v nemocnici je teda dost hrozný,u miminka...ty různý vyšetření musely být taky příšerný... určitě je to v hlavě a tom, že není zvyklý. Tak snad to po malých krůčcích půjde, jen to chce hoodně silné nervy. Držím palce

@paladinka Ve 14:30, to je přesně to, co myslím těmi doktory... uff :(

@anzet Moc dobře si pamatuju, jak jsem nesnášela jídlo jako malá a vyhladovět takové dítě nelze...i když jsem nejedla týden, tak pocit hladu nepřišel....ani dnes, když nejím delší dobu, třeba kvůli nemoci, tak se pak musím nutit do jídla a rozjíst se ... do tý nemocnice bych s ním fakt snad ani nešla :-/

@paladinka diky moc za zpravu! On pres den jedl do toho 20t. Ale malo. Nestacilo by mu to. Hned se probudil ze spanku kdyz jsme ho pres den krmili a pak ty prikrmy taky jedl uplne vzhuru samozrejme po lzicce, ale taky nedostatecne. Z toho by ani nahodou neprospival. V noci to dohnal. Ale pak jak jsem rikala,.. uz nic. Ale mate zajimavou myslenku. Syn cca mesic ve svem zivote jedl vedome a jedl rad. Zbylych temer 9 ne. Asi fakt neni zvykly a nechybi mu to,...:-/
Je taky zajimave cist ze Vy ac dospela nejst velky jedlik.
No ja bych byla ok kdyby jedl min. At je klido hubenej ale at ji a prospiva.
Diky moc za zpravu!

@anzet dekujeme moc!

Moc mě mrzí čím musíte procházet. U nás se situace nikdy nedostala tak daleko, ale třeba něco pomůže. Syn sice byl plně kojen do 5-ti měsíců ale nikdy nebyl jedlík a neustále zaostával za tabulkami s váhou. Na pěti měsících začal ochutnávat příkrmy. A na šesti nám doktorka nakázala jej krmit i přes protesty jinak že umře hlady. A od té doby získal syn averzi k jídlu. Naštěstí jakžtakž pil nutrilon, ale nikdy nesnědl nic dobrovolně. A z donucení pouze tvaroháček nebo masozeleninové příkrmy bez kousků. Jídla se štítil, dokonale poznal co je jídlo i když jsme se ho zkoušeli ošálit třeba gumovými bonbony. Na roce a třech měsících už byl natolik podvyživený že jsme byli na týden hospitalizováni. Já si odtamtad přinesla zničené nervy ,ale zároveň pokrok. Syn se dotkl piškotu a krmil mě s ním. Pak půl roku to bylo více méně stejné Jídlo občas vzal do ruky jen aby nakrmil rodiče. I když mu jiné děti nabídli donesl to nám.
Hodně asi pomohlo že si zvykal dotýkat se pečiva, když jsme ho házeli téměř denně kachnám. Věděl že to je jídlo, že ho někdo jí(kachny) a že ho nebudeme nutit to sníst. Ve dvou letech cestou na kachny si do rohlíku který držel v ruce kousl si do něho. Další den si kousl vícekrát. O týden později z ničeho nic mi vzal párek který jsem jedla a pár soust snědl. Postupem času se naučil jíst rohlík, párek, chleba, sekanou a další věci které může pohodlně držet v ruce. Teď mu je 2 a půl roku a stále mu koukají žebra. Stále ho nutíme jíst jídla bez kousků aby měl za den aspoň minimum kalorií. A občas sní kousek něčeho, co mu dáme do ruky. Když se mu chce a nenutíme ho. Dva oddělené způsoby výživy.
Nevím jestli něco z toho pomůže utřídit myšlenky. Za sebe musím říct že i když hospitalizace byla opravdu psychicky náročná, posunula nás o trochu dál.
Přeji hodně síly celé Vaší rodině.

To je zajímavá zkušenost, že vám hospitalizace pomohla a posunula Vás. Děkuju moc za sdílení. Máte tedy pocit, že se nejezení zlepšuje? Je třeba malý, jak je starší víc ovlivnitelný ostatními? na nás malý kouká když jíme, i mlaská, sám ale nechce, jídla se občas dotýká, ale někdy také ne,.... jeho vztah k jídlu je zvláštní a jak píšete, nás taky přesně přesně přesně pozná, co je jídlo a vyhýbá se mu. do všeho ostatního kouše, líže, mumlá v puse ale jídlo ne a když, tak jednou a pam už nechce.:((

Hospitalizace v něčem pomohla (skoro tam nejedl tak se nám do něj podařilo dostat i trochu jídla s kousky a naučil se jídla dotknout aby ho dal do pusy nám rodičům) v něčem uškodila (syn začal být apatický a následně agresivní a bojujeme s tím doteď).
Pokud to jde jím v obýváku na gauči aby syn mohl přijít a prozkoumat co jím. Občas si mi vleze na klín a nechá si něco dát do pusy, občas mi vezme vidličku či lžíci a zkusí si jídlo nabrat. Občas ho dá do pusy mě, občas i sobě. Celkem se nám osvědčila míchaná vajíčka. Nejsou chuťově nijak výrazná a dobře se napichují na vidličku. A o nedělní návštěvě rád jí polévku se strejdou. Protože ví že mu nebude nutit kousky z ní, ale jen vodu. Občas si dá ovocnou kapsičku, když ji má i jiné dítě.
Jinak s jídlem se pereme pořád. Většinou se v něčem zlepší a v něčem zase zhorší. Než začal jíst alespoň něco sám, snadněji se krmil. Čím je starší tím míň to funguje, vykopává nám jídlo z rukou, zatíná zuby, ječí. Poslední týden se nechce nechat krmit skoro vůbec, tak neustále dokola vnucujeme párky, sekanou nařezanou na proužky, půlky rohlíku a chleba na vojáčky. Připadám si občas jak blázen🙂