Nad sklenkou vína, píši tento článek. Už dlouho jsem jí potřebovala..
Ráno bylo bežné, snídaně, hraní. A v tom se starší syn zeptal " a maminko jak dlouho bude trvat ta zlá nemoc, už je to dlouhé, kdy budu moct na hřiště" "nevím, to nevím"
Odjíždím na nákup, takže se obuji, vezmi si bundu, roušku, rukavice, nasdím brýle a vyrážím. Svítí sluníčko a je teplo. Krásný jarní den. Miluji takové dny. Obzvlášť když je člověk sám. Najdu v sobě vnitřní mír a klid. Dám si dopořádku myšlenky a čerpám energii s okoln přírody. Po cestě se stavím předat něco mojí sestřičce, kterou jsem neviděla asi 2 měsíce. Zkrze plot, s rouškami si předáme igelitky a dostatečým odstupem si zamáváme. Zatlačím slzu a chuť jí obejmout a jedu dál. Obvykle se staím na kávu u mojí babičky a dědečka. To ovšem teď nejde. Míjím odbočku jejich domu a zatlaím dvě slzy. Jedu po dálnici a na hlas pouštím rádio aby přehlušilo moje myšlenky v hlavě. Nejde to to. jsem nastavená na jiný program. Je děsné teplo. Z pod gumových rukavic mi stéká pot. Moje brada pod rouškou se začíná také rosit. Chci utéct od všech starostí a problémů. Nemyslet, nevědět ... Co se stane když pojedu dál a dál. Stane se něco když přejedu odbočku? Jela bych do Prahy, tam ne. tak ještě dál. Kam? Na jak dlouho? Můžu vůbec ujet? Utéct? Být chvíli sama, od všecho a od všech. Jak dlouho by mi trvalo objet republiku?
Sjíždm z dálnice, otevírám okno a dýchám ten čerstvý vzduch zkrze roušku. Všude stromy, Potřebuji jejich energii. Přede mnou ani za mnou žádné auto (jak nezvlyklé) zpomaluji a koukám do lesa. Jedu dál a zastavuji na parkovišti, mám ještě 10 minut než budu moct do obchodu 9:50. Jsem spořádaná občanka. Takže jdu až po 10h. Mám divný pocit, nejde popsat nejde vyjádřit slovy.
Ooo čerstvě upečené pečivo, ne nebudu ho brát, upeču si doma. Mouka, mouka, potřebuji hladkou mouku. Nemají. Potřebuji moučkový cukr - není. A dětskou krupičku jsem nenašla. No co vezmu tvaroh a zakysanou smetnu. Není. Ten pocit prázdnoty a ten nepopsaný pocit co nemůžu vyjádřit mě naplňuje. Co dál? Chodím po obchodě a nevím. Vezmu toaleťák. Sice ho doma máme, ale všichni ho berou tak je asi potřeba. Nekoukám lidem do očí, nevím proč. Témeř všichni tam jsou s někým. Matka s nějakým puberťákem. Babička s dědečkem (asi nestihli nakoupit v jejich čas) Cítím se sama. Mám strach, ono ten divný pocit je strach smíchaný ještě s něčím. takový pocit však neznám. Tak nevím. Jdu dál. Mají konzervy 🙂 fajn koupím rybičky na pomazánku.
Vzduch! Jsem venku z obchodu, ano zvládla jsme to. Jedu dál, lékarna, řeznictví. Všude fronty, hodné dlouhééé. Ne že by bylo tolik lidí, ale jsme malé spořádané městečko a udržujeme si od každého odstup.
Jsme doma. Nevím jestli mám radost, nevím. Ten nákup mě vyčerpal. Manžel vaří, děti koukají na pohádku já si musím sednout, samozřejmě až po té co si sundám roušku, rukavice a převleču se. Je to jak z nějaké filmu.
Děti mě objímají "maminko chyběla jsi nám" Co to máš? to je dárek? Ano to máš dárek od tety. Jéé to jí musím zavlot a děkovat.
Né pojedeme tam, ale zavoláme. Počáteční radost, že jsem doma se vytrácí jde na mě pocit uzkosti. Volá mi dědeček. Dorazil mu ten nový telefon co jsem mu objednala. Líbí se mu. Je to chytrý telofon s internetem at jsme alepsoň takto ve spojení. Taková to je doba i důchodce to naučít s internetem.
Jdu rýt záhonky, ano hrabání v hlíně mě pomohlo. Dostávám se do normálu. S dětmi děláme bublinky. Ten jejich dětsý smích léčí. Chci zastavit čas. Přesně v tento moment, když vidím jejich úsměvy. Svět je takový jaký má být.
V našem světě za plotem je dokonalý. plný smíchu, zlobení, hraní a rozčilování.
Tez ziju ve vesnicke bubline... Nakupy nam dikybohu vozi rodina.... Ale dnesni fronta u pekarny plna rousek a rozestupu... Ta realita je mazec a neni videt konce...
Já dnes vzala děti poprvé ven. Skoro nikde nikdo, ale co jsme potkali lidi, měli roušky. My taky. Usmála jsem se na jednoho řidiče, na paní, na pána na kole... Neviděli to. 🤷 Bylo nám v tom horko. Když teda jedu do obchodu, jde mi po těle husí kůže. Snad to brzo skončí a bude to jen blbá vzpominka. Na naší zahradě je to taky fajn. Žijeme si tady svým životem a tempem.
Jsme v karanténě zavření doma už skoro 14 dní. A za tu dobu se svět "venku" fakt změnil. Začaly se nosit roušky, zavedl se speciální hodiny v obchodech, doporučují se odstupy, ... Je to divný. Z naší malé vesnice se asi hned tak nedostanu, ale budu zase moct zajít aspoň k nám do obchodu .... ale i tak mě to děsí, po tom, co tu čtu...
@ajka198 To o vic, tchani pry vcera tankovali za cca 25 Kc, my posledne (14 dni zpet) za 29.50.Jinak ja absolvovala rychlonakup predevcirem, kdyz jsem si sla vyzvednout k hedne pani rousky, tak koupit ji neco na mls jako podekovani, no a kdyz uz tam jsem, tak mleko, cerstve rohliky a jeste neco...rychle rychle, cilene od jednoho konkretniho regalu k druhemu, zadne zdrzovani, ostatni lidi mijet v rychlisti. Ve fronte prede mnou pan tak na metr max, delsi rozestup nebyl mozny, za mnou se tlacil uz dalsi chlap...a ja z toho nervozni jako 🐽....jo,jeste jsem ten svuj pidinakup nesla k rukou a pod pazi, nevzala jsem si radsi ani kosik, na tech par veci...hrozna paranoia 🤦♀️
Jo a manzel prisel domu z prace dneska a kabela s nákupem z Lidlu...v podstate same zbytne veci, 2 coca coly, mliko, ktery doma zatim mame, baleni syru a cerstve pecivo teda. Ale v podstate fakt nic, co nutne potrebujeme, lednixe, mrazak i spajz jsou plne. Normalne jsem ho sprdla, proč leze do kseftu v dobe, kdy je tam nejvic lidi, po praci!V patek k tomu...a aby moje paranoia byla jeste umocnena, tak hodinu na to si mi stezuje, ze ho nejak boli svaly a hlava...to asi ty tlaky...tvl!🙈A taky umi hezky "uklidnit", kdyz mi oznamuje, ze tak nejak pocita s tim, ze driv nebo pozdeji se to k nim na urad (FU v centru Brna) stejne dostane...
V pondělí jsme brali naftu za 24.50
Také žijeme v jedné takové bubline. Nejdu jinam než na zahradu. Manžel chodí do práce a nakupuje. Možná právě proto to na mě nedoleha.I tak se bojím. Nicmene, nebojím se koronaviru, ale toho co bude po tom. Ekonomika atd.
@ajka198 Ja si ted casto vzpomenu na desne tisnivy, sviravy pocit, jaky jsem mela pri cteni knihy Vterinu pote. Neni to muj cup of tea, ale kdo ma rad scifi a apokalyptickou tematiku, doporucuju. Nejdesivejsi na tom bylo to, jak realisticke to bylo...a ze opravdu tato situace muze teoreticky nastat (zadne geneticke mutace, zadne napadeni mimozemskou civilizaci...proste fyzikalni zakony a jedna jaderna bomba). Taky tam resili (mimo jine) existencni problem s potravinami.
@adelinkkaa Adi, a já se té nemoci bojím. Ekonomika sice bude v háji, ale pomalu se zase rozjede, jak už se to stalo tolikrát. Ale jestli kvůli koroně ztratím někoho blízkého..., z toho je mi při té představě úplně úzko.
Jinak mnohé z vas tu pisete, ze žijete na zahrade, tak to tak nevnímáte...budte rady za zahradu!Jste na vzduchu, na sluniclu, klidne od rana do vecera. My tady v panelaku mezi 4 stenama, kde navic mladej si odmita nasadit rousku a v necelych 3 letech mu to fakt nejsem schopna vysvetlit...tak budem asi zavreni doma furt anebo budu chodit na kratke prochazky jen s dcerou v dobe, kdy bude doma i manzel a malej bude spat(aby nebyl virval). Takovych jsem mela plánů na moje posledni jaro/leto na rodicaku... 😔
@ajka198 Taky bydlime v Brne, na okraji. Ale nastesti mame taky za barakem les...ale tam je toni tak jak na Vaclavaku...kam vsichni vyrszi, kdyz nemuzou trajdat po sidlisti? Sem. A navic nas 13-patrovy panelak je snad samej pejskar...a kam asi vsichni ti pejskari chodi vencit? Ano, do toho lesa za barakem.
@ninive211 to u nás taky, ale když vlezeme přímo do lesa, nejdeme po cestičkách, tak to jde. Ale jsme dědina, tak to není takový průchoďák jak město. Ale pejskaře nechápu. Jako fakt nechápu, proč to po těch psech neuklidí. Za panelákem máme travnatou plochu, ideální na hřiště pro děti, nebo zakopat s balonem apod, ale nelze, všude samé hovno ☹
no my máme nákup tak na 4 měsíce nejméně. A nemíníme tu nikoho pouštět. No dnes jsem dělala úklid dvorku, okoukla jsem manželovu práci na zahradě, jak stříhal stromky.
A vedle sousedi ob jeden barák hráli s dětmi fotbal.
Pohoda ne?
Pak domů sednu a zas koronavirus a koronavirus a je to nekončné.
Mám obavy, aby to fakt někdy skončilo a netrvalo to i 1 rok a pořád se to nevracelo.
Zítra bude krásně tak budeme na zahradě i pracovat a je to fakt uplně něco jiného pak zase sednu a počítáme zombíky, tomu říká manžel.
Tak asi tak. No snad to bude jednou u konce.
@nikinelinaty Na 4 mesice? Mate nafukovaci, bezednou lednici? My mame plnej spajz i lednicku, sle ze bychhom meli zasob na 4 mesice, fakt rict nemuzu. Uz jenom takove sunky, syry, ovoce, zelenina...to nema vecnou trvanlivost a musi se kupovat prubezne. A jako fakt nemuzes byt živá ze suchych testovin a ryze. A i tech 6 baliku testovin, co mame, tak s nasimi kobylkami, co mame dona, byto bylo tak na 10 dni msx, kdybys nejedla nic jineho
@nikinelinaty tak žádná epidemie nebyla věčná, ale prostě nějakou dobu trvalo, no, to je fakt. Osobně si nemyslím, že by třeba po půl roce nebyl nikdo nemocný. Život se asi vrátí do nějakých kolejí, ale určitě ne starých. Třeba s rouškama asi budeme chodit hooodně dlouho.
@ninive211 koupili jsme mrazák 260 L, máme tam 90 zelenin snad a plno masa. Oovce jíme jen jablka máme je přímo ze sadu a máme zahradu a v létě bude ovoce na zahradě.
špiška je plná. Syry mají trvanlivost do konce června. Jogurty do dubna.
A my máme bezlepkovou dietu, takže my máme i domácí vejce takže napečeme buchty třegba máme asi 50 kg mouky. Bezlepkové na rohlíky chléb a na buchty.
Droždí máme i sušené ted máme čerstvé.
No chtěli bysme aspon 2 měsíce nanakupovat.
Tak uvidíme.
Já jsem začla nakupovat průběžně než ta epidemie vypukla.
Jinak k nám dováží rohlík, ale i tak není jistota může to být na těch kabelích.
ale to by člověk umřel hlady.
máme sklep a tam máme asi 60 kg brambor.
V paneláku bysme toto udělat nemohli.
@nikinelinaty No to ne...60kg brambor??? 50 kg mouky??? 😲 To jako vážně? 😲
@ninive211 ano to jako vážně. Protože bezlepkových mouk jsou ruzné druhy. Tak na ruzné pečení mám každou jinou mouku objednané je to ze 4 obchodů.
A dětem vakuované věci nechutnají. Takže pečeme a pečeme. A slepice nám snaší vejce mame jich ted 60 kusů tak je to na buchty.
@nikinelinaty třeba na huštění jídla používám jen rýžovou mouku tak tu mám na jídla. Pak na pečení, pak na omolety, pak na chléb a pak na rohlíky.
Já nevím, asi to moc nehrotím. 🙂 K nám na vesnici nikdo nedováží. Jsem v 32tt a jezdím nakupovat sama, je jedno, kdo se nakazí, jestli muž nebo já. Dcera je samozřejmě doma.
Poprvé jsem měla takové patetické myšlenky, protože lidi nikde, jídlo nikde, ale teď mám dojem, že všem otrnulo. 🙄 Aspoň poslední zážitek z nákupu - všichni vesele nakupují minimálně po dvou. Já, s břichem až na půdu, hezky sama, protože tak je to doporučeno. Venku kouří několik lidí, jeden u vozíku, druhý u vchodu, další u auta. Tudíž jsou bez roušky.
Do zásob nenakupuji, i to mi přijde svým způsobem bezohledné, protože obchody nejsou stavěné na tak rychlé doplňování, aspoň tak mi to přijde. Raději se snažím nakoupit rychle. Ale mrzí mě, když nemůžu sehnat základní potraviny. Stejně jako dceři nemůžu koupit paralen. 🙄 Stačilo by mít pár čípků doma (zkušenosti mě naučily), ale nejspíš někdo potřeboval šílené zásoby.
Rukavice a roušku samozřejmě mám, ale neřídím v nich. To bych asi spíš způsobila nehodu...
S rodinou jsme naštěstí v kontaktu online. Musí se to vydržet. Horší je to s bratrem, ten je v zahraničí, toho nejspíš neuvidím opravdu dlouho. Ale prostě to zvládneme, sláva technice.
Výraznou změnou je, že z každého nákupu přivezu dceři maličkost. I když jí teprve budou tři, velmi dobře vnímá změnu situace (vždyť ani do jesliček nechodí) a toto... Je taková mini kompenzace. Možná i víc pro mě, než pro ni. Kdo ví.
Začni psát komentář...
tenhle článek přesně vystihuje dnešní moje pocity. Byla jsem nakoupit ve městě v Globusu. Nebyla jsem tam věky, potřebovala jsem velký nákup, doma už nebylo žádné maso a když už tam jedu, tak jsem to vzala z jedné vody načišto. Připadala jsem si jak v nějakém béčkovém americkém katastrofickém filmu. Nedívala jsem se vpravo vlevo, jela jsem svoje, co jsem potřebovala. Byla jsem ráda, že jsem vypadla. V té naší vesnické bublině, zavřeni mezi 4 stěnami je to taková pohoda a stresují nás jen zprávy na internetu, ale i ty můžeme vypnout. Ale realita... ta je dost děsivá. Nemám z dnešního "shoppingu" vůbec dobrý pocit.