Říkáme, že jak se zvířátko narodí, musí po uplynutí doby i zemřít.
Za důležité jsme měli to rozloučení, udělali jsme zvířátkům "pohřeb", zapálili svíčku.

Pohřbili už 2 křečky, rozloučení je důležité. Ale u nás to bylo "jednodušší", že už za sebou měli úmrtí 2 dědů a od miminka chodili na pohřby s námi, tak ten pojem už mají dobře zpracovaný. Teď máme křečky na fotce vystavené a vzpomínají.

Zaklad je, ze nelzu.. pak umerne veku.. ale vzdy vi hned co se stalo, narovinu.. a ano, vi ze vsichni umreme..

No, jenže já to takhle říkala synovi a když zjistil, že umře i on, měl z toho docela trauma. Musela jsem mu pak koupit Bachovky, rozumem to zpracovat možná uměl a chápal, ale emocema to zpracovat nešlo. Teď už o tom naštěstí tak nemluví, ale pokaždé vidím, že ho rozhodí, když o někom třeba v TV říkají, že umřel.

Nechat odtruchlit, objímala jsem syna, plakala s ním ( šlo o pejska, kterého měl u tatínka), když o ní chtěl mluvit, mluvili jsme, vzpomínali, co všechno spolu zažili a jak ho měla ráda a on jí, nechala jsem mu zarámovat fotku. Na chatě, kde to měla nejraději, má hrobeček, zapaluje jí tam svíčky. Myslí na ní pořád, ale už se u toho zasměje a pořídli si po čase zase pejska.

V létě 2022-tj.synovi byly 3 a kus nám umřela jorkšírka. Doteď to těžce nese a když večer usíná,někdy po ní brečí.vzpomíná na ní fakt často.u postele má foto,kde je s ní.řekla jsem že preci ví,že byla moc nemocná a kňourala a vše ji bolelo. tak že ji dal p.doktor injekci.tam byl se mnou.pak jsme ji jeli pohřbít na chalupu s mým bráchou-to už bez syna.má tam kříž a chodíme tam s R když na chalupě jsme.

Vysvětlila bych úměrně věku, že je to koloběh života. Narodíme se a umíráme. Pamatuji si, že obě měly období, kdy prostě nedávaly, že můžou umřít. Prostě jsme si o tom povídaly. Jednoduše, v klidu. Postupně to přešlo. I domácí zvíře nebo zvíře obecně může být rodinný příslušník a člověka bolí, když odejde.

Nechala bych ho si to odžít a rozloučit se. Být mu oporou. Udělejte něco k rozloučení.

@smajlinka a ceho se boji?

@smajlinka ono to neni jen o tom rict 'vsichni jendou umreme'... Je to na dlouhe debaty, odpovedi na otazky a chce to cas..

Říkat pravdu, že zvířátko umřelo, říct po pravdě proč. Zodpovědět otázky, na které se dítě ptá, ale není třeba pitvat se v tom víc, než o co se dítě zajímá. Například, pokud se na to vyloženě nezeptá, neříkala bych, že jednou umřeš ty, že jednou umře on.

@l_ toho, že umře mladý a nic nestačí zažít, nevím, kde na to přišel, Debaty jsme samozřejmě vedli, ale nemělo to valný účinek, jak říkám, rozumem to chápe, emocema to nemůže přijmout. Teď to po těch Bachovkách aspoň přestal řešit a je klidnější.

Pravdu, že všichni umřeme. Čtyřleťák teď občas poví večer, že se bojí, že umře. Tak jsme "domluvili" úmrtní pořádek a ideální věk a co všechno musí zažít.

@lenniik a co.kdyz zivot napise jiny scenar?

@smajlinka a proto je potreba si uzivat kazdy den.. nikdo nevime, kdy prijde ten nas posledni..
Tady bych proste navazala na to, co pisu a odvedla pozornost pozitivnim smerem 🤷🏻‍♀️

@elvira vím, ale nase horalja umřela mladá po nemoci

@lazarevo i to se stava.. rekni to, jak to je.. byla moc nemocna, umrela.. ted uz ji nic neboli, v myslenkach s ni muzeme byt porad.. klidne zapalte svicku, zavzpominejte na to pekne.. vem to jako fakt, zadna echt tragedie.. ano, poplakat si, byt smutni.. to vse je v poradku.. ale proste to je zivot, se smrti se setkavame porad at chceme, nebo nechceme...

@l_ tak ví, že nejde vše tak, jak si člověk naplánuje.

@lenniik aby to pak nebral jako lez, zradu...

@l_ záleží jak moc na dohodách trvá. Nejstarší syn musí mít o všech změnách přehled a vědět dopředu, jinak jsou scény. Ale pokaždé vysvětluji, že někdy se stane něco neočekávaného, co naše plány může narušit, že je to dost nemilé, ale bohužel, jsou věci, které neovlivníme. Smrt je u nás součást života, proto děti se byly rozloučit s dědečkem ještě v ldn a pak na pohřbu. Ví, že můžou plakat, můžou vzpomínat, že to dělají i dospělí, jen ti o tom moc nemluví.