"Měli jsme nakreslit Ježíškovu dílnu. No, přece nebudu kreslit, Ježíška, když už na něj nevěřím. Tak jsem tam nakreslila mrtvé děti." Myšlenkovým pochodům mých dětí ne vždy rozumím, utěšuji se poučkou, kterou jsme se učili v rámci studia psychologie, že člověk nemusí všemu rozumět . 😀 😀
@nekiaxy Skoro to tak vypadá 😀 Lili má občas nápady...
@leiladelly nas Martin jako maly kreslil jen kostely a hroby a hrbitovy. Jako krasne, ale jen toto. OK. Ale kdyz nakreslil hrob i na pytlik na telocvik, co si meli nejak hezky , VESELE!!! ozdobit, zbystrila jsem. Pak ho to preslo, uz hroby nekresli... Ten pytel na telak pouziva dodnes.
Malba na latce uz bledne, ale my vime, co tam bylo. Presne je tam nakreslena reka, most pres ni a na brehu hrob. Hrob tety, ktera v te rece utonula (nemame tetu, co utonula v rece). Vzpomnela jsem si, ze tu mam stare album s jeho maluvkami, a pripomnelo mi to, ze jeste kreslil pozary. Napriklad pozar katedraly a Narodniho divadla.
@zuzkasim Asi je fajn neposuzovat a nekroutit hlavou 🙂 Každý přemýšlíme jinak a nikdy to není špatně....... 🙂 Já bych řekla, že je celkem fajn, že se Leila zajímá o historii, nevím, kolik dětí jejího věku přemýšlí nad Terezínem a lágry v Jáchymově, viz minulá debata. To budeš vědět spíš Ty v roli učitelky, já to nemám moc kde zjistit. V Terezíně byly také děti. Já osobně bych si tipla, že se jí do Ježíškovy dílny promítly osudy dětí z koncentračních táborů.... Svůj důvod to bude mít, i když mi zůstal skryt ..... Nesnažím se rozumět jejímu myšlení, je abstraktní, tak, jak to mají umělci. Já jsem pragmatik , tak se do toho neumím vžít.
@leiladelly Kroucení hlavou znamená, že tohle mě překvapilo, ne, že bych to jakkoli posuzovala, to zapotřebí opravdu nemám, stačí mi, když musím hodnotit znalosti a i to nebývá jednoduché. Jo, tak ty víš, o čem jste se třeba doma bavili, nebo jaká témata ji zajímají, pak už člověk tuší, čeho se možná chytit. Minulá debata mi asi unikla, už jsem zpět v práci, méně času🙂 Dětí, zajímajících se o historii je kupodivu docela dost a děti řeší i dost těžká témata. Proto jsem zvyklá s dětmi mluvit hodně na rovinu a po pravdě, vysvětlovat jim vše, aby si ani pod těžkými tématy nepředstavovaly něco senzačního, hanobného, tajemného, aby se na témata dívali z více úhlů pohledu a měli fakta, se kterými mohou pracovat. Třeba zrovna o Terezíně jsou i hezké knížky pro děti. Byla jsem tam a nejhorším zážitkem pro mě byly malované obrázky od dětí, pod většinou bylo napsáno, že to dítě se domů už nevrátilo...
@zuzkasim tyto příhody jsou dobré na trénink tolerance, protože někdy tomu opravdu nerozumím 😀 Minule jsi psala právě, že se snažíš neposuzovat, tak jsem na to lehce navázala (to byla zpráva s "vajíčky k snídani", mimo téma této zprávy, ale ke zprávě s vajíčky... dnes jsem četla, že k lidem s nadváhou se vztahují ve společnosti předsudky, že jsou neschopní, neoblíbení, bez přátel..... , jen jsem tedy koukala, přiznám se....Trošku jsem si říkala, jestli se nemáme jít rovnou zabít, protože nemáme tabulkový BMI index😀 ) Zpět k tématu , určitě je dobře mluvit s dětmi o všech tématech, která je zajímají. Já si pamatuji, že dědeček mé kamarádky , ředitel nemocnice, lékař, mi v jedenácti letech řekl, že vysvětlit jde vše, adekvátně věku , pamatuji si to celý život a z žádného tématu nedělám tabu. Ohledně Terezína,jak to na Tebe působilo? Leila by tam chtěla jet, ale já nevím, zda to zvládnu, vnímat energii toho místa. Nevím. Nechám to trochu vývoji času, zatím stačily koncentrační tábory v Jáchymově, stále to zpracovávám.
@leiladelly Jo tak🙂 No, to hodnocení musím u sebe krotit právě u těch plnoštíhlých lidí, snažím se si toho "nevšímat". Líbí se mi, když se někdo takový umí hezky obléct, umí se nosit a nestěžuje si. Mám pár takových lidí kolem sebe a to je prostě krásná, byť "tlustá" ženská, předpokládám, že ví, ale je tak nějak spokojená, je to její věc. Být hubený taky není žádná výhra (mohla bych dlouho povídat, ale po dětech jsem svůj stav přijala mnohem lépe). Ale co nemám ráda, to jsou řeči, jak ona za to nemůže, jak jí zhubnout nejde, jak se mám, že já můžu jíst všechno, že ona je chudinka, přibírá i z vody, ideálně když mi toto říká s plnou pusou buchty... Tady se snažím posouvat své hranice a neříct tomu člověku z plna hrdla, co si o tom opravdu myslím, držím se silou vůle, abych takové řeči pouštěla druhým uchem ven a nedávala nevyžádané rady🙂 A pak je tu druhá stránka věci, kdy trošku věřím v to, že náš vzhled z části odráží i stav naší duše. Jak se říká, že silnější tělo vlastně obaluje nějaké svoje staré trápení, zranění... Co to dělá u mě taky tuším. Jen doufám, že toto nebude blbě pochopeno, jsem si vědoma, že se pouštím na tenký led. Jinak si nemyslím, že bych měla s posuzováním potíže, spíš fakt tady u toho tématu. Já si to celý život zažívám z té druhé strany, jako extrémně hubená, tchýňka je třeba právě ta věčně si stěžující kulička a můj muž stále kritizující, toho se snažím krotit🙂 Vůbec do tohoto tématu nezahrnuju skutečně nemocné lidi, vím, jak třeba kamarádka otekla po chemoterapii, to je něco zcela jiného.
Ad téma Terezín. Já jsem moc ráda, že jsem tam byla. Tématika mě zajímá, mám dost načteno, ale některé věci jsem si neuměla dobře představit, nemám tak dobrou fantazii, představivost. Bylo mi tam hodně smutno a musím se přiznat, že bych v tom městě nedokázala žít. Necítím se dobře ani na některých místech v pohraničí. Kluci v době naší návštěvy byli malí, měli 2 a 4 roky, ani ten starší si to nepamatuje. Osmáci a deváťáci u nás mají obvykle možnost jet do Osvětimi. Tam jsem nebyla, ale předpokládám, že je to tam mnohem horší (v Terezíně je v pevnosti vězení, ve městě bylo ghetto, ale nebylo tam to klasické cílené masové vyvražďování), nějak mi zrovna ten věk 13-15 let na to nepřipadal ideální a docela jsem si oddychla, že syn tak úplně nechtěl (kdyby chtěl, nic bych nenadělala), druhého to kvůli covidu naprosto mine. Věk třeba kolem maturity, zkrátka mentálně dospělého člověka, mi na Osvětim přijde lepší. Kdybychom měli cestu kolem, do Terezína bych je vzala, i nyní osmiletou dceru. Pro nás je to dost daleko, nemíváme tím směrem moc spády, takže bych využila příležitosti, pokud by je to zajímalo. Pořád je to součást našich dějin a měli bychom se z ní umět poučit. V Jáchymově jsem nebyla. Terezín byla pro většinu lidí přestupní stanice, ještě se trochu snažili tam nějak žít... a systém pevnosti pro mě byl velmi zajímavý, o vojenství se moc nezajímám, takže pro mě spousta nového. Část vězení hezká není, ale to žádné vězení (byla jsem i ve vazební věznici u nás).
@zuzkasim Ano, rozumím. Ono , každý jsme nějaký, každý máme nějaké dispozice, podstata je se přijmout a mít se rád takový, jaký jsem, třeba s výhledem, že něco chci změnit, ale v daný moment je to také OK. Dnes jsem četla část článku se zpěvačkou, která je obézní a vytvořila podcast o přijetí sebe sama, ne o propagaci obezity, ale o tom, že i obézní tady má své místo a má se ráda, psala, kolik příběhů jí přišlo, jak lidé popisovali negativní přístup okolí k nim kvůli váze, a také kolik hejtů dostala i ona, že kromě zpívání se věnuje i tomuto tématu. Musím to dočíst, neznám ji, ale bylo to zajímavé. Uvědomila jsem si, jak vzhled determinuje náš život....
Co se týká příčiny, obezita je primárně psychologický problém, patří mezi pět základních a nejčastějších problémů s psychologickými příčinami. Takže mnohdy se nedá pracovat na těle úspěšně , pokud zůstává primární psychická příčina. I já to tak mám, vím to. Ono pak úplně neplatí "plus a mínus", spočítat výdej, příjem, většinou to chce i poměrně razantní přehodnocení zásadních věcí v životě.
Je ale pravda, že kdo to změnit chce, vnitřní zdroje najde, jakmile má v životě klid, mluvit o tom a nic nedělat, to je k ničemu, to jsou pak ty plané řeči, jak píšeš.
Ad Terezín, díky za informace. Leilinka přišla s tím, že by chtěla do Terezína, od nás je to také daleko a nemám tím směrem spády, snad časem to s nějakou cestou spojit. Zatím stačil Jáchymov, Vykmanov, lágry, Rudá věž smrti, autentické dokumenty po zastřelených, umučených v lágrech, statistiky, co to udělalo s naší republikou. Je to součást našich dějin a určitě je dobré, aby o tom děti věděly, určitě je dobré, že existují dokumenty, aby to nebylo nikdy zapomenuto, aby se KSČ netvářila jako mírumilovná strana, byla to zločinecká organizace.
Nemáte příbuzné u Adamsů? 🙂