V dřívějších dobách, když se narodilo miminko, musela si maminka obleční a jiné věci buďto ušít nebo podědit. Tak to prostě fungovalo, děti dědily po dětech, oblečení se šilo, pletlo, háčkovalo...
Co by za to tehdejší maminky daly, kdyby mohli jít třeba do pepco a za pár kaček koupit třeba celou novou jarní garderobu na dceru nebo synka...
Jsem ráda, že žiji v téhle době de facto neomezených možností. Když potřebuji nový kousek do šatníku, zaběhnu do nejbližšího krámku, který bývá otevřený od nevidím do nevidím a něco si koupím... úžasné, že? Přesto na tom úžasném, mi něco vadí... Ne, nejsem nevděčná...
Sešlo se mi pět jarních bund na Sárinku. Něco mám z loňska, něco jsem dostala od mamky a tchyně a něco jsem podědila...Všechny bundy jsou krásné, skoro jako nové a některé jsou nové. Když už pominu fakt, už se mi ty bundy nevejdou do šatníku, tak na co pět bund? A to je právě ten problém, co mi na tom vadí. Mrzí mě, že když už si někdo dal tu práci a koupil Sárince bundu, tak jí nemá šanci vynosit, chtěla bych se zbavit pár kousků, ale jsem v rozhodovací paralýze, která má jít pryč. Bunda od mamky se mi líbí víc, ale když půjde pryč bunda od tchyně, tak se určitě x krát zeptá, proč jí nenosí, kde je apod. Což takovéhle výslechy fakt nesnáším. Byla by škoda je jen tak hodit do sběrného kontejneru na textil, takže se musím zaobírat prodejem přes bazar a na to nemám chuť a ani čas.
Tady mám před sebou jasný příklad toho, že nadbytek věcí, má spíš negativní dopady. Mám s tím víc práce, než je z toho užitku.
A přitom by z toho bylo tak snadné východisko a to tak, že si pořizovat jen to, co opravdu potřebuji... Všechny tyhle myšlenky potažmo starosti jsou úplně zbytečné. Zbytečně si zahlcuji myšlení v podstatě negativním přemýšlením, což má za následek blbou náladu né-li frustraci.
Toto je stinná stránka blahobytu a myslím si, že právě v dnešní době, je dobré být skromný... Jak říká citát neznámého autora. „Bohatý je ten, který má dost na tom, co má!“
Máme hodně oblečen, ale vesměs 90 procent dostaneme, je to stále krásné apod. a taky mě mrzí, že to nestihneme ani unosit - no mrzí - dávám na charitu co jde, a na druhou stranu jsem ráda, že aspoň můžu poslat dál, když to nikdo nechce a nebo ..... a z toho mám teď poslední dobou fakt hodně radost, měním ne SWAP skupině. Měním za domácí produkty, jako okurky, zavařeniny apod. Měním vše, co nepotřebuji za něco, čeho má někdo doma zase hodně a nevyužije. Docela jsem tomu propadla.