Konzum s rozumem
V dřívějších dobách, když se narodilo miminko, musela si maminka obleční a jiné věci buďto ušít nebo podědit. Tak to prostě fungovalo, děti dědily po dětech, oblečení se šilo, pletlo, háčkovalo...
Co by za to tehdejší maminky daly, kdyby mohli jít třeba do pepco a za pár kaček koupit třeba celou novou jarní garderobu na dceru nebo synka...
Jsem ráda, že žiji v téhle době de facto neomezených možností. Když potřebuji nový kousek do šatníku, zaběhnu do nejbližšího krámku, který bývá otevřený od nevidím do nevidím a něco si koupím... úžasné, že? Přesto na tom úžasném, mi něco vadí... Ne, nejsem nevděčná...
Sešlo se mi pět jarních bund na Sárinku. Něco mám z loňska, něco jsem dostala od mamky a tchyně a něco jsem podědila...Všechny bundy jsou krásné, skoro jako nové a některé jsou nové. Když už pominu fakt, už se mi ty bundy nevejdou do šatníku, tak na co pět bund? A to je právě ten problém, co mi na tom vadí. Mrzí mě, že když už si někdo dal tu práci a koupil Sárince bundu, tak jí nemá šanci vynosit, chtěla bych se zbavit pár kousků, ale jsem v rozhodovací paralýze, která má jít pryč. Bunda od mamky se mi líbí víc, ale když půjde pryč bunda od tchyně, tak se určitě x krát zeptá, proč jí nenosí, kde je apod. Což takovéhle výslechy fakt nesnáším. Byla by škoda je jen tak hodit do sběrného kontejneru na textil, takže se musím zaobírat prodejem přes bazar a na to nemám chuť a ani čas.
Tady mám před sebou jasný příklad toho, že nadbytek věcí, má spíš negativní dopady. Mám s tím víc práce, než je z toho užitku.
A přitom by z toho bylo tak snadné východisko a to tak, že si pořizovat jen to, co opravdu potřebuji... Všechny tyhle myšlenky potažmo starosti jsou úplně zbytečné. Zbytečně si zahlcuji myšlení v podstatě negativním přemýšlením, což má za následek blbou náladu né-li frustraci.
Toto je stinná stránka blahobytu a myslím si, že právě v dnešní době, je dobré být skromný... Jak říká citát neznámého autora. „Bohatý je ten, který má dost na tom, co má!“
Doporučujeme
Pod tohle se podepisu... Přestěhovali jsme se do nového a jeden pokoj je stále zavalen věcmi. Od oblečení, po takové ty věci typu, "co kdyby se hodily". Hodně jsme toho už vyhodili a darovali, ale stále je mistnost plna. Nepotřebujeme je... Ale je nám líto to vyhodit. Na prodávání není čas, některé jsou nové, darované by hledali darující...ráda bych byla skromna, měla vše uložené, srovnané a měla toho tak akorat.
No já nevím, u nás oblečení koluje 😉 dcera dědí po synovcích, my předáváme neteři (nenechala jsem si na další miminko nic, vše má teď švagrová) a pokud budeme mít druhé mimčo, vrátí se mi výbava zpět a obohacená jiné kousky, které zase dostala ona... Takový koloběh v rodině. Až definitivně odrodíme poputuje výbava do azyláku pro matky s dětmi.
Rodině podávám pravidelné hlášení o stavu šatníku (co chybí, čeho je moc) a aktuální velikost
Nejake obleceni sice dedime, ale nove kupuju jen ja, takze mam docela přehled . Ani mamku ani tchyni by nastesti nenapadlo na děti cokoliv kupovat, takze jsem vyslechu usetrena. I tak ale mame strasne moc kramu, které nepotrebujem anebo potrebujem jednou za rok... Kazdy mesic postupne nenapadne vyhazuju anebo otevrene daruju, snazim se skoro nic nekupovat a rekla bych, ze se to u nas v zaskladanrm byte pomalicku lepsi. Stoji to ale strasne casu a usili, takze ted kazdou vec v obchode trikrat promyslím , jestli ji fakt potrebuju a vetsinou ji v tom obchodě taky necham. A naucila jsem se rikat ne dekuji i na veci, ktere jsou treba k něčemu jako darek zadarmo. Pokud to nepotrebuju, tak to proste nechci ani zadarmo nebo za korunu.
Máme podobný problém s hračkami. Oblečení pořizuji jen já a kupuji jen to, co potřebujeme, pokud možno bazarové. Ale stejně jako ty mám problém ne s pěti bundami, ale s pěti hasičskými auty, čtyřmi bagry a šesti mluvícími panenkami.
Taky js toho teď na druhé - dceru hodně dostala, jsou to vesměs věci z druhé ruky, pěkné věci. Ráda beru věci z druhé ruky, kor dětské, jsou pěkné a děti je nezničí, pokud to nejsou tepláky na písek. Babičky se tedy ptají, co potřebujeme a moje mamka také nakupuje v second handu a vždy mi volá, zda se mi to či ono hodí, takže doporučuji babičkách toto vysvětlit. Opravdu se snažím brát ohled na přírodu, takže kupovat si levné věci z levných obchodů mi jako šetrný postoj nepřijde.
Moje řešení: já třeba před narozeninami i Vánoci píšu email rodině, ohledně darů pro děti. Dcerka bude mít 1. narozeniny, mám v plánu email, že chceme buď něco na zub na oslavu, nějaký vyrobený dárek anebo něco bazarové, nalezené na půdě, atd. Nové věci NE
Začni psát komentář...
Máme hodně oblečen, ale vesměs 90 procent dostaneme, je to stále krásné apod. a taky mě mrzí, že to nestihneme ani unosit - no mrzí - dávám na charitu co jde, a na druhou stranu jsem ráda, že aspoň můžu poslat dál, když to nikdo nechce a nebo ..... a z toho mám teď poslední dobou fakt hodně radost, měním ne SWAP skupině. Měním za domácí produkty, jako okurky, zavařeniny apod. Měním vše, co nepotřebuji za něco, čeho má někdo doma zase hodně a nevyužije. Docela jsem tomu propadla.