Celkové vyhoření z naší překrámované a neorganizované resp. neorganizovatelné domácnosti si vybírá svojí daň...
Vybavujete si tv reklamu, tuším na modrou pyramidu, kde žena volá Matonohovi a říká, že už to s ním dál nevydrží a pak dodá, že mluví o svém bytě?
Tak právě takhle se cítím úplně stejně.
Upřímně už mě nebaví ani uklízet...
Jeden večer jsme sledovali s manželem film rychle a zběsile tokijská jízda, kde se hlavní hrdina stěhoval k tátovi. Říkám manželovi, že jejich byt byl úplně stejně přeplněný, jak ten náš a též mám pocit, že bydlíme spíš v šatníku 🥴
Ještě že se budeme brzo stěhovat - z mé strany padlo rozhodnutí, jakmile budeme mít kuchyň namontovanou, tak se stěhuji! Počítám tak na Velikonoce... Manžel z toho není moc nadšen, protože domek zdaleka nebude dokončen, ale vysvětlila jsem mu, že mi tam bude psychicky mnohem lépe, než tady v bytě...
Na jeho otázku "a to tam jako budeš bydlet mezi holými zdmi?"
Bez problémů!
Upřímně řečeno, nejvíc se právě těším na ty holé stěny. Bude to pro mě taková očistná kůra od všech těch krámů, oblečení a nepadnouciho nábytku o které se teď doslova zakopává...
Samotné stěhování spoustu lidí spíš nervuje, já se na to naopak moc těším, protože to bude možnost, jak spoustu věcí probrat a nepotřebných se zbavit...
Máma je nespokojená, tudíž i rodina je nespokojená - to je důvod proč tak tlačím na pilu... Vyhoření se začíná na mě projevovat a trpí tím celá rodina...
Věřím, že nový začátek, byť v holodomě, bude pro nás jen přínosem ❤️

Proto nemám na zdi žádný obrazy. Miluji holé bílé stěny. Mám ráda prostor a co nejmíň nábytku.