Dneska je ten den, kdy jsem v bance doplatila hypotéku. Je to super pocit, že už zbývá jen jedna jediná řádná splátka a je to v suchu! První krůček na cestě k finanční nezávislosti splněn, teď jen vymyslet, jaký bude ten další. Ale to půjde, musí. A Pažout mě teď prý víc miluje když za něj všechno platím 😀
Dnes opět dámský klub 🙂 A letní klasika - Past na rodiče.
Hnisavá angína podruhé už je doma. Pane boooože, prosím, ať už to tím skončí!
Ano, souhlasím, že nemoc je v podstatě požehnání. Zastaví nás, když se neubíráme správným směrem atakdále bla bla canc. Ale doprdele, musí se to požehnání vždycky dostavit v tu nejblbější dobu??!! Jako že za 9 dní mi začínají desetidenní pěvecké kurzy, které nebyly zrovna levné. V té době si ještě odskočím na svatbu kamarádce, kde mám taky zpívat a ke všemu je moje sestra zrovna na delší dobu v ČR a konečně jsme se chtěly vidět na delší dobu než jen z rychlíku při nějaké rodinné akci po víc jak roce. A dneska mi jedno dítě lehne s hnisavou angínou, druhé vypadá, že to asi bude mít taky a mě při mé náchylnosti k angínám už teď začíná škrábat v krku...
Sláva, nazdar výletu! Jsme doma. Zní to neuvěřitelně, ale nikdo nás nevyloučil z přepravy, ani jsme nezpůsobili nějakou pohromu, která by způsobila další pohromu a zhatila mám návrat domů z dovolené. Bylo to krátké a intenzivní, ani se mi nechce věřit, jaký fičák to byl. Super týden bez televize, počítače, povinností... Uff, nechce se mi věřit, že mám zase na tři roky útrum 😀 Nicméně Pažout už má jasno, že za tři roky pojedeme se třemi dětmi. Ehm, k tomu se nebudu raději vyjadřovat 😀
Články budou co nevidět na blogu.
Potrebovala bychdobrovolnika, ktery bymi tak za 6-9 mesicu pripomnel, ze s dema k mori dalsi tri roky nejedu! Asi ani nebudu muset, pac se sem zrejme budeme muset prestehovat. Zpatecni let proste nedam 😀 Tohle nebude na clanek, ale rovnou na roman... Snad se nejaky dobrovolnik najde 😀
Že má mladej rýmičku a kašlíček, za to může jasně Pažout. Minulou noc ho dal OMYLEM (???!!!) spát bez pleny a chudák malej strávil noc v pochcaný postýlce a nastydl. Vyčítám mu to snad?? Ne. Ale dnešní noc z poloviny prokašlal a kdo dostal vynadáno? Já! Za co? Že jsem do nej nenarvala hned při prvním zakašlání všechny sirupy na kašel, co máme doma. Potom, co jsem dostala vynadáno, začal Pažout uraženě chrápat tak nahlas, že jsem ani žádné zakašlání mladýho nemohla slyšet. Jojo, miluju rozložení sil v týhle rodině.
Takovou dobu už jsou ti smradi zdraví! Až jsem si říkala, že nám snad konečně začíná svítat na lepší časy a i tu dovolenou si užijeme bez neustálého strachování se, co by bylo, kdyby někdo onemocněl. A dneska hádejte co? Eliáš má rýmičku a kašlíček. Jen trošku, ale stejně... Do víkendu se toho asi nezbavíme. A kdo za to může? Tatínek, který ho měl včera večer v mé nepřítomnosti na starost a zapomněl mu dát plenu na spaní 😀
Sice uz bych se znovu vdavat nechtela, ale hrat nebo zpivat nekomu na svatbe je pro me fakt zazitek. Jsem nejvic dojatym hostem 😀 😀 😀
S tímhle seznamem alergií mi dítě na školu v přírodě NIKDY nevezmou 😀
A na co má alergii vaše dítě?
Víte, co je nejhorší? Když má člověk nutkání na pokec... Takový ten mezi námi děvčaty. A vůbec neví, koho s tím má otravovat, koho do toho může zasvětit a tak. A nakonec si to nechá pro sebe 😀 😀 Taky se vám to stává?
Dnes jsem přispěla zubaři na dovolenou. Tvl, já vím, že už jsem neplatila žádnou plombu víc než 10 let, ale není 2500 celkem dost za dvě bílý plomby, z toho jedna je mezi zubama s jakousi vložkou nebo co?? Po předložení účtu jsem málem spadla z křesla...
Manžel: "Podívej se, v kolik máme odlet na tu dovolenou."
Já: "Ve 4:30. To je na pytel. Zrovna když máme den předtím ve škole koncert s dětma, co? Kdybychom alespoň měli volný den..."
Manžel: "Což to... Ale já budu muset zrušit kšeft! To je hrozný! Jedině že byste se vypravili beze mě a cestou na letiště byste mě vyzvedli ze svatby..."
Takže teď je tématem dne, jak se má vyvlíknout z hraní na svatbě. A to jsem si nejdřív myslela, že je to vtip. Já ho asi fakt jednou zabiju! 😀
Jsem jediná matka, která kašle na zdravé stravování? Přijdu si jak ohrožený druh nebo vzácný exemplář hodný důkladného prozkoumání v laboratoři. Šup se mnou do zkumavky!
Dnes jsme měli ve škole poradu a já vzala i Eliáše (trochu jsem doufala, že po této zkušenosti mi pak řeknou, ať už na porady nechodím). Bylo tam občerstvení - brambůrky, chlebíčky, zákusky. Eliáš se směle vrhnul na brambůrky a díky nim zůstal v klidu, byla jsem ráda, ač mě trochu znejistěly pohledy kolegů. Nejí je denně, ale když jsou, dá si. Po chvíli přišla kolegyně taktéž s dítětem, sedla si vedle nás a okamžitě začala odstrkovat brambůrky a zákusky z dosahu. Když jsem jí řekla, že ty brambůrky nám tam má nechat pro Eliáše, málem se zadusila domácím špaldovo-datlovým moučníkem nejasné barvy, který podstrčila sobě i dítěti místo občerstvení. S nechápavým "To jako fakt?" se jala odhánět dítě od všeho, na co se zvědavě vrhalo.
Skoro bych měla tendenci zalézt do koutku a brečet, jaká jsem nezodpovědná a neschopná matka 😀
Ehm... Povedlo se mi hned po ránu chytnout kvalitní hysteráček. Takovej, že manžel radši vzal děti sám do školky. A Vája mi při odjezdu uraženě vpálila: "Čau, protivná mamko! Odstěhuju se hodně daleko! Tak si to rozmysli!" Tož si to jdu tedy rozmyslet a zamyslet se nad sebou...
Po víc než 10 letech mě čeká vrtání zubů. No přiznávám, že mám trochu strach 😀 Takže by se hodily nějaké tipy, čím uklidňujete před takovou akcí děti 😀 A jelikož to bude "lahůdka (hned dva kazy a jeden mezi zubama), budu ráda i za nějaké zkušenosti, na co si dát bacha a tak.
Tohle už nemá s mateřskou demencí co dělat. Zapomněla jsem si ve škole kytaru. Takový jedno nepatrný zavazadlo, žejo... 😀
Opět super článek v mém oblíbeném časopise FirstClass. Navíc stručný, výstižný 🙂
A mašinka Tomáš u nás vede i jakožto erotický návrh.
Pažout: "Já jsem užitečná lokomotiva. Zasloužím promazat kotel. Aby mi nespadl drapák..." 😀 😅
Při nedávném hysterickém výstupu o nedostatečném ocenění mé práce mi manžel řekl, že jsem "velmi užitečná lokomotiva". Jen nevím, zda to brát jako lichotku nebo jako jasný signál toho, že sledování Mašinky Tomáše vážně ohrožuje psychické zdraví celé naší rodiny 😀
Před šesti lety bylo taky zataženo. Pršelo a vůbec to nevypadalo, že je 1. června. Ten den si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl to den, kdy jsme si přivezli Valentinku domů, první den nového života. Taky si pamatuju tu bezradnost, když jsem tenhle uzlík vyložila doma a najednou jsem netušila, co s ní mám dělat. Tenhle novorozenec se včera symbolicky rozloučil se školkou a přesně za 3 měsíce jde do školy. Což moc nechápu, protože já nezestárla ani o den 😀 Stále vytahuju občanku, na hřišti s dětmi často slýchám větu: "Kde máte maminku?", a prohlášení, že mám dvě děti, už málem způsobilo pár infarktů. Je to sice "jen" šest let, ale vše, co bylo ještě předtím, je pro mě hrozně dávno. Prostě two babies ago 🙂
Dneska naše madam slaví svoje skoroosmnáctiny. Už šest let je mojí nejlepší kámoškou. Je skvělá a neúnavná, plná elánu a pozitivní energie. Má všechny vlastnosti, které já nemám a za to ji obdivuju. Za chvíli bude mít titul školačka. Za těch 6 let mé mateřské kariéry mě moc věcí nedojalo. Ale ta šestka mě sebrala solidně. Všechno nejlepší :-*
Potřebuju kulinářskou radu. Chci dceři k narozeninám udělat lentilkové muffiny. Potíž je v tom, že jsem muffiny nikdy nedělala. Ale umím bábovku 😀 Takže zásadní dotaz: když udělám těsto na bábovku (klasika polohrubá mouka, vejce, mléko, olej, kakao - chci aby byly čokoládové), do toho přidám lentilky, půjde to? A lentilky se dávají až nakonec? Prosím poučte mě někdo 😀 Spěchá to...
Vája dostala k narozkám od babičky budík. Dnešní čtvrtý pokus o probuzení byl opět neúspěšný. Budík začne kvílet tak, že to slyším přes patro, troje zavřený dveře, puštěnou TV a ještě poměrně hlučně si hrajícího Elišáka až do kuchyně, vzbudí to manžela o pár dveří dál, možná i sousedovic děcka, ale Valentinka spí dál. Já chci taky! 😀
Dnešní večer jsme odstartovali přímo famózně. Už ráno jsem se totiž zařekla, že dnes nebudu na děti řvát. A celkem se to i dařilo. Přiblížila se sedmá hodina a děti jedly večeři, kupodivu to i snědly rychle a bez remcání. Prostě paráda. A potom, já DEBIL svlíkla Eliáše a poslala ho nahatýho do koupelny. Letěl po schodech jak šílenec, čímž přede mnou získal asi pětivteřinový náskok, a vtrhl k Valině do pokoje, vylezl na její postel a já už při doběhu měla neblahé tušení. To se vzápětí potvrdilo. Valiny nově převlečená postel do nového povlečení s Locikou byla pokřtěna. V první chvíli mě napadlo - to je v pohodě, má nepromokavý prostěradlo. Nebo...? Ano, hádáte správně, nepromokavé prostěradlo se nacházelo právě v sušičce a čekalo, až ho vyndám a navlíknu na matraci. Trochu pozdě. Takže jsem nedodržela slib. Ječela jsem několik minut. Jsem zralá na panáka a už se těším, až přijde domů moje horší polovička a řekne mi, že jemu by se TOHLE NIKDY NESTALO!!!!
Takže manžel se na mě včera večer nakrknul a nemluví se mnou zřejmě ještě dnes. A ptáte se proč? No to se podržte... Protože jsem si včera dovolila vylít lák z naložených kukuřiček místo abych mu ho nechala 😀 😀 To jsem zvědavá, co ho naštve příště 😀 😅 Asi si to začnu psát, jednou z toho bude bestseller...
Tak jsem to nakonec vážně udělala. Po několika týdnech váhání jsem dnes zavolala do školy, že chci od září zase začít studovat. Už teď z toho mám sevřený půlky 😀 A manžel se začal cukat ještě víc než předtím, tak to bude veselý 😀
Celej den uvažuju, jestli se s vámi podělit o svůj včerejší velevýkon 😀 A teď si říkám, že teda jo. Zahrála jsem nejlíp, jak jsem to dovedla, tak co. Třeba seberu odvahu to dát později i na FB 😀 Je to natočené na mobil + příšerná akustika + mé ztrémované prsty neměly moc sílu = přidejte si volume 🙂
Mam to za sebou. Uf! Zacala jsem, skoncila jsem, pulka tonu tam sice chybela, ale co uz... moje zvladani tremy jeste neni zcela zvladnute 😀 mam na cem pracovat.
Nejaky tip jak uklidnit nervy krome medunkoveho caje?
