icon

Před šesti lety bylo taky zataženo. Pršelo a vůbec to nevypadalo, že je 1. června. Ten den si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl to den, kdy jsme si přivezli Valentinku domů, první den nového života. Taky si pamatuju tu bezradnost, když jsem tenhle uzlík vyložila doma a najednou jsem netušila, co s ní mám dělat. Tenhle novorozenec se včera symbolicky rozloučil se školkou a přesně za 3 měsíce jde do školy. Což moc nechápu, protože já nezestárla ani o den 😀 Stále vytahuju občanku, na hřišti s dětmi často slýchám větu: "Kde máte maminku?", a prohlášení, že mám dvě děti, už málem způsobilo pár infarktů. Je to sice "jen" šest let, ale vše, co bylo ještě předtím, je pro mě hrozně dávno. Prostě two babies ago 🙂

avatar

Vše nej! Když jsme si starší dceru přinesli domů, měla jsem stejný pocit jako ty - byla v sedačce, spala, a my s manželem na ní koukali a říkali si, co jako teď máme dělat? 😀 ...v září to bude už 8L...

Odpověz
1. čer 2016
avatar

@sarihy Ona už narozky měla minulý týden, ale díky 🙂 No fakt si to pamatuju úplně přesně... Jak jsem si říkala: A teď jí jako dám do košíku nebo co s ní budu dělat? 😀 😀

Odpověz
1. čer 2016
avatar

@liss_durman Nedávno, jak Týnka slavila čtvrté, jsem měla úplně stejnou úvahu - ten moment, VELKÝ moment, kdy člověk položí sedačku na zem a teď to vidí - v celé hrůze, že je to jen a jen na něm. Ale já jsme to měla i u Karolíny, ten nával zodpovědnosti - brrr.

Odpověz
1. čer 2016