Vzala jsem dnes na nákup (kam jinam než do Lidlu) i Eliáše. No samozřejmě jsme natrefili zase na toho mého prodavače. Byla jsem ale trochu zklamaná - čekala jsem, že až mě uvidí s dítětem, budu ho muset křísit. Kříšení se nekonalo a ještě mi 2x popřál hezký den jako obvykle. Příště vezmi i Valju, ta mu hned místo pozdravu položí nějakou kompromitující otázku a bude 😀
Dnes jsem zpívala na koncertě a před ním jsme měli zkoušku, kde na mě čekala i Valí. Měla něco nakreslit, tak rozpracovala tenhle výtvor. Asi jsme zpívaly fakt moc 😀
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že se budu muset vyhýbat negativním lidem. Blbý je, když takového člověka máte v nejbližším okruhu příbuzenstva. Z návštěvy mojí mámy jsem zase úplně v šoku, ale vzpamatovávám se. Nakonec jsem vlastně ráda, že mi opět připomněla, kam nechci sklouznout. A že jsem vlastně borec, když se s takovým vžitým negativismem dokážu porvat a odtrhnout se od něj. Dál mi dala odpověď třeba i na to, proč jsem byla dosud zablokovaná vůči úspěchu - hlavně finančnímu. Byla to vlastně velmi plodná návštěva 😀
Takže sobě a i vám ostatním vzkazuji: bez ohledu na váš původ, současné i minulé poměry, rodinnou konstelaci a zážitky - můžete to změnit! Je to běh na dlouhou trať, ale postupně začnete vidět změny a zjistíte, že vás tyhle balvany už ke dnu nestáhnou 🙂
Víte, co nikdy nezklame a vždycky mě dostane na kolena? Ty neustálý změny plánů. To, jak se věci VŽDYCKY poserou, když na ně spoléháte. Ale teď nově ani když na to radši už nespoléháte. Bezdětný víkend, který tak nutně potřebuju, samozřejmě nebude. Asi nikdy. Ale pochopitelně to přišlo zrovna ve chvíli, kdy jsem si už dovolila doufat, že se to neposere a manžel koupil na sobotu lístky do divadla.
A ještě téma vši... Četla a slyšela jsem, že mám dát hřebeny do sava. Co to přesně znamená? Voda+savo a jak dlouho to tam mám nechat? Nezničí se ty hřebeny? Jestli odejde Váji Teezer, tak je to konečná 😀 Jinak se mi skoro zdá, jestli to nebyl planý poplach... 2x už jsem jí umyla hlavu a jediný co se jí spustilo pár lupů po aplikaci oleje na vši... Ale hnidy ani vši jsem žádný nenašla. Těch vlasů má malinko, tak jsem se snad nemohla překouknout...
Dnes je nadherny den. Jako delany k tomu, abychom zjistili, ze mame vsi. Lalala. Prijimam tipy, jak se jich co nejrychleji zbavit.
Jsem tu jediná, komu se srdíčka s těhu bacílky zdají fakt moc ulítlý? 😀
Nase rodinne vylety zacinaji mit nebezpecne podobny scenar: zastavka na benzince, kde se prihodi nejaky mensi karambolek, ktery nam ale ovsem zaruci nekolikahpdinovy program. Ten program je ale zcela odlisny od puvodnich planu a pritom nas jeste staci financne vyzdimat 😀
Ta moje story s prodavačem z Lidlu už pomalu přestává být vtipná. Mám na něj poslední dobou nějakou kliku a když se tam potkáme, tak na mě furt blbě čumí. Včera jsem odtud vylítla jak střela, protože mi přišlo, že mě pronásleduje 😀 LOL.
Ty druhý šichty po návratu z práce mě fakt zmáhaj. Termín mateřská "dovolená" vymyslel určitě chlap a taky to jen chlap umí pojmout jako dovolenou. Přijdu domů, on na gauči, děti nenakrmený, uječený, bordel jak v tanku. No proč ne.
Ledpve kralovstvi vystridalo V hlave. Jsem si myslela, jak si rozsirim obzory autama nebo masinkama, ale mlafej jde ve slepejich sve sestry 😀
Dnes mam na vyber nasledujici aktivvity:
1)bud lezet a nechat si osahavat prsa pri sledovani Ledoveho kralovstvi po dvesteosmdesateseste;
2) posilovat stehna, protoze jakmile se presunu do vertikalni polohy, dite se mi prilepi na nohu a odmita se pzstit.
Co si mam vybrat? 😀
Tak pozor! Jestli tuhle novinku ještě neznáte, mrkejte! Tomuhle se říká Pribiňáková vlasová maska. A Einsteinův efekt zaručen! 😀
@ajjik @lvicek2000 Tak ženský, kdy dáme to víno? Na zeď to dávám jen proto, že nejde poslat hromadná zpráva. Ne že bych chtěla demonstrovat, jakej jsem alkoholik...
Prosim o radu maminky deti enuretiku. Mame za sebou sono a dle dr.bude pravdepidobne nasledovat nejaka tonizace pomoci leku. Jeste to nemam od pediatra potvrzene, ale chci ziskat co nejvic info. Mate nekdo zkusenost? Co to je? Jake leky se davaji atd. Budu rada i za like o sdileni. Dekuji 🙂
Tenhle týden odjíždí tchyně do lázní a já z toho mám fakt depresi. Ne že by se nějak přetrhla co se týče hlídání. Ale aspoň občas se nechala lapit do nějaké pečlivě vykonstruované léčky, z níž vylezlo hlídání. Teď ale šlus. Měsíc nebude po hlídání ani vidu, ani slechu. Já si prve naivně představovala, že před odjezdem do lázní si bude chtít dětí užít a bude je hlídat každý den. To jsem se ovšem spletla. Pro představu uvádím pár výmluv z právě končících Velikonoc:
"Venku je hrozně hnusně a lezavo, to není k tomu jít na procházku."
"Nějak mi zase lítá tlak..."
"Přijede nám asi návštěva a nevím, kdy odjedou..."
"Děda je nějakej chcíplej, tak ať se děti nenakazí..."
A úplně nejlepší je telefonát ze včera: "Já bych vzala děti ven... Aha, vy jste jeli pryč? To je ale náhoda Tak jindy..."
Z toho možná bude průvodce matky věčně čekající na hlídání...
Ohooo, sestřih našeho nedělního koncertu už je na světě! Můžete si poslechnout mou maličkost od 1:15. Ačkoliv nevím nevím, i v těch zachycených 15 vteřinách mi to stihlo slušně ulítnout a oči jsem neodtrhla od not 😅 Každopádně začínám trochu pochybovat o kvalitě nahrávacího přístroje, jelikož i naše vypůjčená výborně zpívající sopranistka tu zní dost falešně. Prostě horší kousky už vybrat nemohli....
Prosím o názor, zda očkovat 20 měs. dítě vakcínou MMR den po úplňku? Mimořádně je snad už tři rýdny zdravý. Špičáky už snad taky vykukujou, ale teď mě zase mate ten úplněk 😀 Děkuji za odpověď pouze na tuto otázku 🙂
Teda porodit si takový tyrany, to se fakt poštěstí jen mně!
Čím začít? Dneska odpoledne jsem vytírala. Některé místnosti i 3x.
Na běžné cuchání nervů jsem celkem zvyklá. Ale dneska mladej přitvrdil. V mé chvilkové nepřítomnosti v kuchyni rozsypal sůl a vydoloval k tomu kostky cukru, který rozžužlal a rozpatlal přes půl kuchyně. To byl první nerv. Dala jsem ho do ohrádky, což je samo o sobě dost problematický a nerealizovatelný, jelikož se v ohrádce vzteky rozhoupe a převrhne ji. Tak jsem tu ohrádku tedy zaklínila mezi křesla. Fikané! A můžu jít vysát a znovu vytřít kuchyň. Následně uklízím rozcupované kousky molitanu z hrazení ohrádky. To už jsem ve stavu totální rezignace a říkám si, že za hodinu už bude spát, tak to nějak přežiju.
Nastane čas večeře Eliáše a čas pro další vytírání podlahy, neboť je po chvíli rýže s masem naházená v širokém okruhu židličky. Tak tedy běžím znovu pro mop a to už cedím skrz zuby nepublikovatelné výrazy. Po chvíli se samozřejmě strhne další reakce od naší madamme von Buchenwald, že tu večeři jíst NECHCE. Na mé saky paky balící nervy už to však bylo příliš. Trochu jsme si vyměnily názory, vyslechla jsem si, jak chce mít normální mamku a nakonec to zakončila slovy: "Mami, skrývej city!" Tak jo, končím s pohádkami, obzvlášť s Frozen. Všechno bude jednou použito proti vám.
Maminky školáků - jaký máte názor na písmo Comenia script? Učí se vaše děti psát tak nebo klasicky? Vidíte to někde v okolí? Za jakékoliv poznatky a názory budu ráda. Právě jsem se vrátila ze schůzky ohledně písma a jsem z toho dost rozčarovná a ještě víc nerozhodná než předtím.
NEvím, čím jsem si to zasloužila. Ale Eliš dneska spal 19:30-5:20. Neuvěřitelné!!!!
Smutný příběh tuňáka ve vlastní šťávě
Bylo nebylo. Jednou po výplatě si rozjařená učitelská rodinka koupila konzervu tuňáka. Byl v akci za 169 Kč, no nekup to! Tak jsme to koupili. Už samotný nákup byl však opředen dramatem, ostatně jako většina akčních nákupů v Lidlu. Takové ty drobné projevy násilí jako podrážení nohou, slovní napadání a nakonec přetahovaná o poslední kus čehokoliv, to už k tomu neodmyslitelně patří. Bez toho by tuňák nebyl tuňákem, kobereček koberečkem atakdále (doplňte si, o co jste se naposledy porvali vy).
Asi po týdnu, kdy tuňák poklidně odpočíval u nás ve spíži, jsem zdrchaná po celodenní nadvládě dvou malých tyranů zachraňovala své nervy sklenkou vína. S tou se probudily i gurmánské choutky nejrůznějšího charakteru. Abych to zkrátila, ten tuňák si vyloženě říkal o načnutí. Dala jsem si trošku nebo dvě a poté jsem konzervu důvěřivě uložila do lednice. Současně mě napadlo, že bych z něho mohla něco uvařit.
Následujícího dne jsem se nasoukala do zástěry s kočkou a odhodlána pokořit Láďu Hrušku jsem brázdila stránky internetu ve snaze sehnat nějaký snadný recept na cosi s tuňákem. To by bylo, aby nebylo, když toho tuňáka bylo skoro kilo, no ne?
Soustřeďte se na tvar slovesa být. To préterium mluví za vše. Co není, může být. Ovšem jen když to někdo dojde koupit. Znovu. Přes noc totiž za velmi podezřelých okolností zmizela půlka konzervy.
No nic, i z té poloviny konzervy ještě pořád můžu udělat chutnou a zároveň výživnou večeři. Alespoň v to doufám.
Jenže po návratu Satanova pomocníka ze vzdělávacího zařízení se strhla bitva na život a na smrt. Dítě č. 1 nahodilo výraz měsíc hladovějícího lachtana a demonstrativně vystavilo na odiv vystupující žebra. Pak se bez varování vrhlo na tuňáka a cpalo se jím hlava nehlava. Dítě č. 2 vycítilo příležitost k důkladnému tréninku hlasivek. Začalo ječet a ohlodávat konzervu. Sice netušilo, co v ní je, ale davové šílenství je nade vše. Třeba z toho něco kápne.
Zapojuji se do soutěže #modramojesvatebni , která se mi moc zamlouvá. Tuhle fotku mám ze všech nejradši, je prostě skvělá a šílená 😀
Psaní na blog mě strašně baví. Ale jsou chvíle, kdy na mě přijdou všelijaké nálady a nutně bych se potřebovala vypsat v bezpečí anonymity... Jedna z těch chvil nastala dnes.
Často jsem tu četla obavy od těch, které si po svatbě braly dvě příjmení. Obavy o tom, co řekne okolí, nejčastěji tchyně. No a já jsem si největšího kritika musela sama porodit.
Včera mě ve školce učitelka nečekaně oslovila rodným příjmením. A to spustilo lavinu.
Vali: "Mami, komu to říká?"
Já: "Mně, já se tak jmenuju."
Vali: "Nene! Ty se jmenuješ Mamka Neužilová! Spíš teda Eliška."
Já: "Ne, jmenuju se Eliška Neužilová Kovalská."
Vali: "A já se jmenuju Valentinka Neužilová a jak dál?"
Já: "Ty se jmenuješ jenom Valentinka Neužilová."
Vali: "To neni fér! Já chci taky!"
😀
Od tchyně se mi takového výslechu ani kritiky nedostalo 😅
Spousta z vás se tu chlubí tím, jaké vám muž donesl květiny. U nás dárek k MDŽ chodí ze sexshopu. Prej lepší než karafiát, tak si nemám stěžovat 😀
Přidala jsem na svůj blog novou stránku, kam budu přidávat knihy, které mě nasměrovaly a nakoply. Mrkněte, třeba vás něco inspiruje 🙂
Vždycky jsem měla svého muže za paranoidního poloblázna co se týče přehnané opatrnosti na ochranu domu před vykradením. Chápala jsem, že po jedné zkušenosti s vykradením už to vidí trochu jinak, ale jeho podezřívání dokonce i opruzovačů nabízejících cokoliv na pevné lince s tím, že si možná někdo ověřuje, jestli jsme doma, se mi už zdálo moc. Klepala jsem si na čelo. Až do včerejška. Včera odpoledne (neděle!!!) nám domů volal někdo údajně z O2, že nám může nabídnout zajímavý tarif a potřebuje nějaké údaje. Manžel mu řekl, že se mu to zdá divný a že je opatrný na tyhle telefonáty. A ten člověk zavěsil. Tak volal hned na centrálu O2, jestli nám teď někdo od nich volal a ti řekli, že ne. Vysypali na něj, kdy volali naposledy, ale včera to rozhodně nebylo. A teď mi řekněte, kdo je blázen 😀 Nemáte někdo zkušenost?
„Není nutno, aby bylo přímo veselo“
Sešlo se mi pár dotazů opatrně naťukávajících mé duševní zdraví, eventuální rozvod a prostě vůbec - jestli se u mě neschyluje k sériové vraždě. Vyvodila jsem z toho, že podle zveřejňovaných článků zřejmě působím poněkud podrážděně, hystericky až nebezpečně.
Ráda bych vás uklidnila tím, že jsem naprosto normální a vyrovnaná osoba, ale byla by to bohužel lež jako věž. Tak řekněme, že jsem normální dle svých možností. Mám svou rodinu ráda nade vše, když zrovna nemlátím hlavou o zeď. Vážně.
Vlastně jsem na tom teď docela dobře. Ani chocholoušek mě nechce vidět, že jsem prý moc normální. Ale celkem nedávno to tak nebylo. Asi tak půl roku zpátky se mi po zhlédnutí jednoho dokumentu zásadně obrátil život a musím říct, že to, co tomu předcházelo, nebylo hezké. Samozřejmě jsem později měla nutkání podělit se se všemi o své nově nabyté vědění a brala jsem to všechno (ostatně jako i sama sebe) šíleně vážně.
V šíření pozitivní vlny by mě nezastavilo ani stádo volů. A když mě poslali k šípku kamarádi, vytvořila jsem web, na němž jsem se snažila všechny přesvědčit, jak jsem úžasná, všechno zvládám a celý svět je jako Padesát odstínů růžové.
Jenže znáte to, zvyk je železná košile a jen tak se ho nezbavíte. Po chvílích plných otravného optimismu mě opět dohnaly staré splíny a nálady a ani četba motivačních textů, webů, časopisů je nezahnala. Ty pozitivní články a knihy mě v takové chvíli akorát vytočily. Naštvala jsem se na všechny ty, kdo se vychloubali, jak jsou úžasní a co vše dokázali, zahrabala se do ještě větší deprese a trvalo mi dlouho, než jsem zase začala sluníčkovat jako hípísák po LSD.
Už přesně ani nevím, kdy jsem se rozhodla přestat brát všechno tak strašně vážně. Prodělala jsem několik exrémních výkyvů nálad, přihodilo se mi pár větších či menších katastrof a něco se ve mně hnulo. Ať už to zapříčinil pes (který ani nebyl můj) toho času potrhaný od jiného psa (ten taky nebyl můj), s nímž jsem prožila tu úžasnou noc bez dětí na veterině, všechny ty dlouhé měsíce probdělých nocí s dětmi nebo další velmi vkusný dárek od příbuzenstva, děkuju za to!
Lesany všech zemí, spojte se! Nebo alespoň ty v ČR. Právě teď na ČT1 😀
