Tuhle jsem domlouvala s kolegyní v ZUŠ, jestli by vzala příští rok Valí na zpěv. Divila se, proč ji neučím sama. Ale ono to prostě nejde.
Takto probíhá naše "hodina zpěvu" u soundtracku Frozen a při hře s legem.
Já: "Valí, moc na to tlačíš, musíš zpívat lehoučce." Což je fakt, prostě vysoký tóny pere hlava nehlava.
Valí: " Mami, ty taky nezpíváš vždycky lehoučce, tak mi do toho nemluv, jo?"
😀 😀
Dneska spamuju, ale tenhle pohled z okna mě fakt trochu vyděsil...
Teda dnešní cesta do školky byla ve stylu škola smyku a stejně měl někdo obavy, že nevyjedu kopec a snažil se mě předjet 😅 Ale dala jsem to! A jako bonus jsem se aspoň ve školce dozvěděla, že mimino nám přijali. Sice jsem z toho taková rozpačitá, jelikož nemá naočkované MMR, nechodí vůbec na nočník, nemluví, sám se neoblíká ani nejí, ale u zápisu mi bylo řečeno, co bych jako od něj všechno nechtěla. Tak asi dobrý 😀
Jeden z neoblíbenějších a nejčastěji pouštěných filmů u nás doma získal oskara. No konečně pořádnej film. Kdo neznáte, vřele doporučuju. Obzvlášť tahle scéna s brazilským pilotem 😀
Stručný průvodce manželským svazkem
Ve vážném vztahu zažijete nevídané. Je to hotová smršť emocí a mocných zážitků.
Taky nezažijete rozvod bez toho, abyste předtím uzavřeli sňatek. To je obzvlášť důležité zmínit.
Romantika
Žijete-li v domnění, že vás bude manžel každé ráno budit vůní čerstvé kávy a smažených lívanců přímo do postele a hned na to se vytasí s bonboniérou se slovy „Merci za to, že jsi“, tak bych doporučila omezit sledování telenovel, Lásky nebeské, Pretty woman a jiných kvalitních snímků. Také návštěvu chocholouška bych raději neodkládala.
Ne. Tohle vás doopravdy nečeká. Možná pár týdnů po svatbě nebo při zcela výjimečné a sváteční události, například když mu odepřete sex na půl roku, z čirého zoufalství učiní jeden pokus. Obecně bych řekla, že po pár letech vážného vztahu se většího projevu náklonnosti dočkáte spíš od sekuriťáka v supermarketu při šacování kapes než od manžela.
Vlídná slůvka
Abych to ale zase neházela jen na chlapy, ani my ženy nejsme samozřejmě bez viny. Původní: „Miláčku, co by sis dal k večeři?“ postupem času nahradí: „Nemůžu furt vařit... Tumáš sekanou! Nemlaskej! A ty fusekle si LASKAVĚ hoď do koše na prádlo!“.
Počítám, že po patnáctiletém soužití už budou chlapi chodit mlaskat ke korýtku před vchodové dveře. Dědova mísa hadr.
Žhavé chvilky
Také se žhavými chvilkami se na domácí půdě můžete pomalu ale jistě rozloučit.
Hořící svíčky + puštěný plyn = žhavé chvilky. Nic víc nečekejte.
Zato akce v Lidlu, to je nekonečná zásobárna vzrušujících okamžiků! Není nic žhavějšího než se nechat zmlátit francouzskou holí při boji o poslední bodýčko ve čtvrtek v 7:01 ráno. To máme hned dvě mouchy jednou ranou. Žhavé ranní chvilky říznuté BDSM.
Po heroickém výkonu na bojišti u dětského oblečení očekáváte doma vítězný pokřik, jenže ono to vypadá asi takto:
„Podívej, co jsem schrastila? Málem jsem sice dostala berlí po hlavě, ale mám ho! Není to bodýčko s náklaďákem krásný? A co ty tepláčky? A Sunar ve slevě! No chápeš to?!“
„Hm... Bezva. Dítě je posraný. Koupilas pivo?“
Láska až za hrob
Manželka: „Já si asi půjdu hodit provaz!“
Manžel: „To nedělej! Pojišťovna by nám za tebe nevyplatila pojistku!“
Prý se tomu říká láska...
Tolerance a pochopení
Tolerantní manželka pustí manžela do hospody a nenechá mu klíče v zámku.
Tolerantní manžel bez mrknutí oka zaplatí pokutu za špatné parkování a dá manželce za pravdu, že ta cedule se zákazem zastavení tam předtím určitě nebyla. Také už se ani slovem nezmíní o uraženém zrcátku z minulého měsíce. Jistě, ten natržený blatník taky nestojí vůbec za řeč.
Očekávání
Čeho se ale v manželství skutečně dočkáte, je vzrušené očekávání. Očekáváte zásnubní prstýnek, veselku, líbánky, pozitivní těhotenský test.
Poté marně čekáte, až vám uřvance konečně někdo pohlídá, až se konečně vyspíte, na první bezdětný víkend. Čekáte na manžela, až se vrátí z hospody, kam šel „na jedno“. Manželka pokračuje v čekání na pugét růží vždy na výročí, svátek nebo narozeniny, až zhubne do plavek nebo až ji manžel vezme někam za kulturou.
Manžel tráví většinu společného života čekáním na chvíli, kdy jeho manželku přestane bolet hlava.
Takže jestli stále na něco čekáte, nezoufejte! Pravděpodobně se nacházíte v posvátném svazku manželském. A pokud čekáte na vstoupení do onoho posvátného svazku, trénujte se v očekávání i nadále, protože se vám to bude ještě hodit.
Článek a foto:
Dneska mam fakt dost. Uz ty smrady nemuzu ani poradne servat, ptze mluvim jak pubertalni vyrostek uprostred procesu mutace. Zbytky normalniho hlasu jsem vyplytval hned po navratu z prace domu, abych servala manzela. A na deti uz muzu jecet leda fistuli. Ikdyz poprve se fakt lekly a na par vterin ztichly, ted uz se tomu rehtaj jak sileny.
Princezna se zeleným stehem na čele. Druhej se ztratil.
Teď se opravdu cítím tak trochu méněcenná. Když i Vája má větší autoritu než já. Chtěla jsem ho nakrmit já = hysterák. Krmí ho ségra = poslouchá jak beránek.
@lvicek2000 Všechno nejlepší k dnešnímu svátku! Manžel ti už svátek dal 😀 😝 Tak ještě holky by mohly 😉
A protože je dneska den fakt na houno a mě nějak opouští optimismus, rozhodla jsem se rozdat srdíčka. Nechávám si čtyři, protože je čtyřka moje šťastné číslo. A protože chci zachovat přesně takový počet členů rodiny i v následujících dnech.
A taky se jdu napít. Mám novou strategii... Možná když toho vína bude víc, nebude mě v noci dítě budit 😀
Ale jinak se musim smat po dalsim telefonatu z domova.
"To je strasny! Von ma rymu a kasel, je mu blbe. Ale oddat nudle mu nejdou, to bych ho musel nekam pripoutat. Nurofen vyplivnul, mucosolvan jsem mu teda narval do krku, ale byl to boj. S nim se neda bejt!"
Jojo, welcome to my world, baby 😀
Dobré ránko. Na úžasném rozkládacím lehátku v nemocnici jsem se vyspala do růžova. Sice jsem byla pořád vzhůru, ale fajn. Probudila jsem se plná optimismu, že je ten život skvělý. A pak jsem se podívala na mobil. Bylo to tam. Smršť SMSek od manžela...
2:52... Oblud také nemůže usnout. 🙂 Čumíme na krtka. Mám tu i peřinu. 🙂 (říkám si - když je smajlík, je to dobrý)
3:52... Hlásíme nemoc. Eliáš nevypadá dobře. Už dostal nurofen, první dávku vyplivnul. Asi umřu. 🙂 (tady mě ten smajlík dost zarazil. Tak umře nebo ne?)
5:32... Dva zfetovanci hlásí, že ještě žijou. Eliáš má nurofen a mucosolvan. Já zatím paralen. 🙂 (je to jasný, jinýho smajlíka než tohohle neumí dát )
Takže ať jsem se vyspala jakkoliv, bylo to dobrý. Protože příští asi tak týden nebude NIC. Tak abych měla na co vzpomínat.
P.S. Kdyby si nás tu chtěli ještě dneska nechat, koupím jim drahej dárek.
Dnes muzu rict, ze jsem konecne vypadla z domu. Jeste vcera jsem si stezovala, ze se ani nikam nepodivam a uz se mi to splnilo. Dnesni noc ve znameni programu all inclusive v nemocnici. A asi je ted rano neukecam, ze nas maji pustit 😀 Dice tu nemaj ani volny luzko, ale nutne tu musime byt :-\
Vyrostlo tu obří impérium dvou malých tyranů. Jejich otroci na něm dřeli dnem i nocí 😀 😅
Stručný průvodce rodičovstvím
Těhulkování
Základní aspekt rodičovství. Bez toho si dítě se svou vlastní DNA nepořídíte. A protože těhotenství vyšlo z módy zhruba před deseti lety, mluvíme teď o těhulkování. Dotyčná postižená těhulkováním je samozřejmě těhulka. Jinak tento stav vykazuje stejné znaky jako těhotenství, to znamená zvracení, nízký tlak, neustálé citové výlevy u reklamy na prací prášek, nadýmání, pohybová zdatnost velryby právě vyvržené z moře.
Porod
Jestli jste dospěli až do 40. týdne těhotenství, porodu se nevyhnete. Můžete se za úplatek nechat dobrovolně praštit palicí po hlavě a vydat se do spárů zlých a neschopných doktorů, a přijít tak o krásy přirozeného porodu i se všemi lahůdkami kolem.
Pokud ne, platí další pravidlo. Rozhodující slovo má nastávající matka. Doktor do celé záležitosti nemá co kecat. Jeho úkolem je pít kafe s dalším personálem a v pravidelných intervalech chodit děkovat rodičce, že vůbec do porodnice dorazila a nezůstala rodit doma. Po porodu může dítě zvážit a změřit, ale pouze ve chvíli, kdy to schválí matka. Poté jí pořídí rodinnou fotografii s dítětem a placentou a neprodleně ji pustí za zvuku fanfár domů. Může připojit i slavobránu.
Kojení
Kojení je nepřirozenější způsob potravy mláďat. Na druhé straně vynález umělého mléka je podle všeho zásadním vědeckým omylem. Zřejmě nepovedený pokus o výbušninu. Když to nevyšlo, zkusili to dát do flašky a důkladně protřepat, nemíchat. Dle mého soukromého zkoumání, které se odehrává především na sociální síti pro matky www.modrykonik.cz, je umělé mléko považováno za vylepšenou formu arzeniku.
Onehdá jsem dokonce četla zkušenost jedné maminky, že se její dítě po nakojení zázračně uzdravilo z horečky. Ve stavu extatického nadšení jsem to šla sdělit manželovi (toho času umírajícímu na rýmičku) a ten se okamžitě kojení dožadoval. Nakonec se bohužel ukázalo, že to považoval za metaforu a očekával lahváče.
Dnes je trendy kojit dítě až do střední školy, pokud možno v tandemu. Pokud nemáte druhé dítě do tandemu, zapojte partnera. Když je počet dětí vyšší než počet prsou, nastává prostor pro paniku.
Kontaktní rodičovství
Rodičovský kontakt je velmi důležitý. Rodič je neustále v kontaktu s psychiatrem, babyboxem, neurolem, boxovacím pytlem.
Montessori
Jestli se nerozplýváte nad tím, jak vaše dítě strká špagety do cedníku, jste úplně OUT a určitě vás potomek jednoho krásného dne šoupne do domova důchodců se zvýšenou ostrahou. Do té doby užívejte života. Nebo si sežeňte ten cedník.
Očkování
Proces vakcinace prochází neustálým vývojem. V dobách minulých se očkovalo s velkou vervou, aby se vymýtily určité nemoci. Další generace začala očkování pro změnu odmítat právě z toho důvodu, že je zbytečné očkovat proti nemocem, které už se tu nevyskytují. Dnes je očkování rovněž zbytečné, neboť naše ratolesti neochrání před onemocněními, které se tu v brzké době začnou objevovat.
Zkrátka očkování je zbytečné stále. Spojte se s thajskou čarodějnicí, obětujte kozu, slepici, iphone a trpělivě očekávejte předpověď budoucnosti. Hodně štěstí.
Období vzdoru a puberta
Období vzdoru bývá pro rodiče zpravidla peklem na Zemi. Ale s trochou štěstí a diazepamu se dá zvládnout.
S pubertou už je to horší. Na studenou sprchu už je puberťák velký, na rohypnol ještě mladý. Nezbývá než se utěšovat tím, že už se blíží čas, kdy dítě vypadne z domu.
Vnouče
A je to tady. Konečně jste nashromáždili všechny potřebné informace ohledně výchovy a toužíte je předat svým dětem ve snaze usnadnit jim život. Jenže dětem jsou vaše moudra naprosto u zadele a ještě navrch přidají důležité poučky o tom, jak špatně své vnouče držíte, nosíte, co všechno mu nesmíte dávat a jak před ním máte správně dýchat.
Člověk prostě nemá klid až do důchodu.
Fotka jako tip pro zoufalé rodiče hyperaktivních dětí zde:
Informujte někdo neprodleně odbory! Už s těma dvěma hadama jedu 15 hodin nonstop bez pauzy a o těch nočních přesčasech ani nemluvím. A to všechno za minimální mzdu bez nároku na odměny nebo kariérní růst! 😀
Valentinus má za sebou další svátek. Bylo to náročný. Ráno chtěla vstávat už ve 4:30, ani dospat nemohla. Její brácha pro jistotu nemohl spát už od večera, takže se v této aktivitě mohli vzájemně podpořit.
Největší úspěch mělo balení Kinder vajíček, kde měla Rapunzel. Namáhat se kvůli dárkům je zřejmě zbytečnost.
Je to jasny. Jsem to ja a jen ja, kdo pritahuje nemoci do nasi rodiny. Vcera vecer prijdu z prace a hned vidim, ze tu neco nehraje. Jinak hyperaktivni dite si stezuje na bolavy telo. Samozrejme se hned vytasim s teplomerem a ten ukaze pres 38st. A manzel se jeste dnes neprestava divit, jak je to mozny. Protoze on si vcera odpoledne NEVSIMNUL, ze je nemocna 😀 😀 Kdybych se byvala z prace vubec nevratila, mohlo byt dite zdrave 😀
Ženy, potřebuju radu. Musím něco uvařit z kuřecích prsou. To něco by mělo být pokud možno poživatelné a výživné 😀 Mělo by to vydržet aspoň týden, protože přesně tak dlouho nehodlám vařit 😀 Představuju si něco ve stylu nakrájet na nudličky, něco přihodit, něčím zalít a jíst 😀 Úroveň pro mimoně, prosím.
Už tři dny upravuju spánkový režim dítěte. Týrám ho nedostatkem spánku přes den. A i když je to k zešílení, budím ho odpoledne po hodině. A už dvě noci spí fakt dobře. No a dnes výjimečně hlídal děda. No a co byste řekli? Odjíždím ve 12:30 s tím, že dítě tak 45 minut spí a přijíždím v 15:50 dítě ještě spí. Ehm ehm... Mám takové tušení, že dnešní noc bude zase ve stylu salsa, cha-cha, jive a nakonec i ten čardáš kolem postýlky 😀
Nevíte někdo, jak je to se zápisem do MŠ a očkováním? Jestli musí být dítě očkované do toho zápisu nebo až při nástupu do školky??? Ve školce uvádějí, že chtějí k zápisu jen rodný list, ale když jsem se ptala učitelky, nebyla si jistá, jak to vlastně je...
Ráno týraného muže
Dnes si opět dáme malou lekci z oblasti partnerského soužití. Mám pro vás jednu důležitou informaci. Moudro roku!
Pokud vaše dítě v noci trpí vlkodlačím syndromem, řve, chce pařit a nástup na buzerplac vyhlásí ještě ke všemu v nelidskou hodinu 3:30, prosím vás snažně za všechny týrané muže v čele s tím mým: vstaňte s ním ve vší tichosti a hladinu hluku udržujte i nadále na nule decibelů. Prostě nedělejte vůbec nic. Proč? Protože v ložnici vám spí další dítě a přeci ho nechcete probudit.
Nadace za práva týraných mužů vám předem děkuje za pochopení.
Je jasný, že vás to vstávání uprostřed noci a pak ráno (ale v podstatě zase v noci), hrozně baví. Kterou matku by to nebavilo? Obzvlášť když takhle vstáváte už 18 měsíců nonstop. Baví vás to. Tečka. Přijměte tenhle postoj.
A protože vás to TOLIK baví, máte POVINNOST sedět v naprostém tichu na peršanu od babičky a spojovat se s Vesmírem. Ať už telepaticky, virtuálně nebo nábožensky, hlavní je zaujmout pozici lotosu vysílat proud něčeho ven a zase přijímat jiný proud čehosi zvenčí. A nemáte dělat nic jiného.
Nic jiného! Nezbytné domácí práce a fyziologické potřeby jsou přísně zakázány. Koneckonců jste na mateřské a celý den se jenom kopete do zadku nudou, tak to chvíli počká, ne? Nejdůležitějším cílem teď je to, aby se neprobudilo vaše zatím spící dítě v ložnici.
Hlavně nevyklízejte myčku. Můžete se třeba modlit, ať ji duch svatý vyklidí za vás nebo použijte sílu vizualizace k tomu, aby nádobí samo vyskákalo ven.
Dítěti seberte pro jistotu i všechny hračky, co kdyby si s nimi chtělo hrát a být u toho hlučné! Nacpěte dítěti do pusy špunt od šampáňa nebo mu dejte dýchnout chloroformu. Když vyplivne špunt a začne brečet, vemte ho třeba na noční sáňkování nebo tak něco.
Taky nepouštějte kávovar a hlavně v žádném případě nechoďte na záchod. Obzvlášť ten záchod je ignorantství nejvyššího kalibru. Zákaz vstupu do koupelny až do osmé hodiny ranní. Nebo radši deváté. Pán tvorstva spí, takže jakákoliv potřeba musí počkat.
A teď vážně. Dost už bylo vtípků. Celkem by mě zajímalo, jak to chodí někde v paneláku, kde zprava slyšíte vysavač, zleva souložící sousedy, shora nad vámi dupe vzteklé dítě a z bytu pod vámi vyje pes. Takže se asi přihlásím do výměny manželů, i když si nejsem moc jistá, zda by ten můj exemplář někdo chtěl domů.
Zítra to vidím tak, že od 4 ráno pojede pračka i sušička a o půl šesté se pustím do generálního úklidu. Začnu nejspíš v ložnici. Především bude potřeba pořádně vyluxovat prach pod postelí. A taky pavučiny. Možná převlíknu i povlečení a peřiny odvezu pro jistotu do čistírny peří. Byla by škoda připravit pejsáčka o trochu té ZÁBAVY!
AAAAAARGH!
Krtek – zabiják dětských ideálů
Nedávno jsem se zúčastnila jedné velmi vášnivé diskuze na téma domácích porodů. Debata se postupně stočila od dohadů ohledně (ne)bezpečí domácích porodů až k vhodnému sdělení dětem, jak vlastně přichází na svět. Maminky si vyměňovaly názory jako například v jakém věku a jakým způsobem dětem tuto skutečnost osvětlit.
A na přetřes přišel i Krteček a díl, ve kterém asistuje u porodu zaječice. V diskuzi zazněl názor, že toto je ukázka porodu řízeného Krtkem – tedy ne přirozeného porodu, a tím pádem je to nevhodný příklad pro malé holčičky a neměl by jim být zaznamenáván do podvědomí. Je prý lepší pustit dítěti v předškolním věku reálný porod v přírodě.
Nejdřív jsem to považovala za pokus o vtip. Ale jak se diskuze ubírala dál tímto směrem a také vzhledem k přizvukujícím komentářům a počtu lajků u příspěvku, mi konečně došlo, že to přítomné lesany myslí vážně. Nevěděla jsem, jestli se smát nebo být v šoku, tak jsem dělala obojí. Nakonec jsem se rozhodla to „rozseknout“ tím, že znovu zhlédnu pár dílů Krtka a zamyslím se nad jeho škodlivým působením na novou generaci.
Varování: V následujícím odstavci bude prozrazena zápletka některých dílů Krtka. Text je psán jako úsměvné pozastavení a je třeba ho tak i brát. Za jakékoliv osobnostní újmy je zodpovědný čtenář.
- Porod řízený Krtkem už jsem zmínila. Ale pro shrnutí: Nevhodný příklad pro malé holčičky jakožto budoucí matky, které si tímto zapisují do podvědomí, že řízený porod je správné řešení.
- Propaganda umělého mléka. Vzpomeňte si na díl Krtek a orel, kdy Krtek zachrání při povodni orla a krmí ho mlékem z lahve. Měl by se spíš zaměřit na hledání správné laktační poradkyně.
- Prozrazení podstaty Vánoc. Nevím jak je možně, že jsem si toho všimla až v souvislosti s porodem, ale je to tak. Krtek ničí dětem představu o Vánocích v tradičním pojetí – tedy že Ježíšek nosí stromeček a dárky. Jistě si vybavíte, že v jednom díle si kupuje v obchodě stromeček a ve své podzemní chodbičce balí dárek.
- Vejce je vražda. V továrně na piškoty zachrání doslova na poslední chvíli před jistou smrtí kuře, které se vylíhlo z vejce. Hotový horor!
- Krádež je v cajku. Když Krtek se svými vypečenými kamarádíčky ukradne meloun a ještě se dopustí ublížení na zdraví prodavače, kterému meloun ukradli, náramně se tím baví.
- Malý pyroman. Výčet krtkových leváren ale ještě není u konce! Nejlepší hračka jsou zápalky a škrtat s nimi v lese je fakt švanda!
- Krtek rebelem. Přehodit pár kolíků na trase buldozeru není nic špatného. Vždyť přeci účel světí prostředky, ne?
- Krtek vizionář. Nakonec Krtek přináší dětem i poměrně pochmurnou prognózu budoucnosti. Co bude, až nám dojdou zásoby ropy nebo nám někdo přivře kohoutek? To se dozvíte v díle Krtek ve snu.
Tedy milé spolumatky, nevím jak vy, ale já jsem zhrozená, co to svým dětem pouštím do podvědomí!
Nicméně jsem se svými názory a návyky natolik zvyklá žít a uplatňovat je ve výchově, že nejsem schopná ani ochotná teď něco měnit. Vlastně něco možná přeci jen ano. Chtěla bych své děti naučit, že ne vše, co se děje kolem nich, je správné. Budu teď o to víc neodbytná ve vysvětlování, že ne vše, co říkají dospělí, je pravda. A také je budu od určitého věku nabádat, aby nevěřili slepě všemu, co jim říkám já, jejich táta, strejdové a tety, babičky nebo dědečkové ani paní učitelka ve škole. Budu je vybízet k tomu, aby si všechny informace ověřovali u dalších zdrojů a aby o všem přemýšleli.
Myslím, že to nebude tak těžké. Dcera už si tuto cestu našla sama a když dostane vysvětlení, které se jí nezamlouvá, neváhá se obrátit s otázkou na někoho jiného. Myslím, že se v budoucnu nemusím obávat z její strany jakéhokoliv obviňování ve stylu “Proč jsi mi jen pouštěla porod řízený Krtkem? Teď nemůžu s klidem rodit v lese!”. Pokud se rozhodne porodit dítě na pláži, bude jí úplně ukradené, že v dětství viděla ukázku řízeného porodu.
Krtkům zdar a pocta panu Zdeňku Milerovi!
Darovanému koni na chlupy nehleď aneb Co s perským kobercem?
Moje babička s dědečkem mají opravdu vybraný vkus. O tom se koneckonců přesvědčuji již od dětství. Za svůj krátký život jsem musela nesčetněkrát řešit, kam s párem kvalitních německých bot po své pratetě, s látkou na závěsy, ubrusy a jiné doplňky do domácnosti (co kdybych se třeba náhodou nudila, koupila si šicí stroj a naučila se šít?) či s fungl novými šaty z dovozu.
Abyste tomu dobře rozuměli –babička svou sestru nikdy v lásce neměla a nijak se tím netají. Jinak tomu ale bylo v případě, když jí sestra emigrantka poslala nějaké luxusní zboží. Tím nás pak průběžně obdarovávala a dokonce i teď, víc než 10 let po její smrti, sem tam nějaký ten exkluzivní kousek vytáhne.
Ano, mí prarodiče mají vybraný vkus. Jen škoda, že se ani za mák neshoduje s tím mým.
Babiččiným darům jsem už téměř odvykla, ale dnes mi opět připomněla, jak umí být s dědou štědří. Jeli jsme k nim po dlouhé době na návštěvu. Už do telefonu mi sdělovali, že pro nás všechny něco mají a já se měla brzy přesvědčit, že tentokrát je to doopravdy bomba.
Po obvyklých uvítacích ceremoniálech jsme se přesunuli k darům. Děti dostaly hračky, kterými se kupodivu zabavily a děda mě potutelně táhnul do pokoje. V tu chvíli jsem ještě nic netušila. Z pokoje se ozývalo zlověstné ticho a to už mi bylo podezřelé. Můj jinak hlasitý a neustále hlaholící manžel tam seděl a mlčel! Děsivá představa!
Vtom vejdu do pokojíku a vidím velmi zvláštní obraz; manžel zkroušeně sedí a evidentně neví, jestli se má smát nebo brečet, babička na mě vyčkávavě a nadšeně zírá a já bych odpřísáhla, že nebýt jejích umělých kloubů a operovaného srdce, skákala by nedočkavostí do stropu. Před nimi na zemi leží dva perské koberce. Nejsou to ale obyčejné koberce. Jsou to zaručeně ty dva úplně nejhorší a nejodpornější koberce, jaké si vůbec umíte představit!
Nevěřícně jdu až k nim – koneckonců mi ani nic jiného nezbývá, protože mě děda doslova dotlačil před tu hrůzu s tím, že si mám dobře rozmyslet, který z nich bych chtěla.
Snažím se rychle vzpomenout na slušné vychování, ale je to marné. Zmůžu se pouze na ubohé „Teda...“ , což ovšem nikdo nevnímá. Když se prarodiče nedočkali žádné další reakce, vypadali trochu zklamaně. Nakonec si to ale vyložili po svém. Děda mi bodře řekl: „Jen si to dobře rozmysli. Je těžké si vybrat. Zkus jít do obýváku a zase se za chvíli vrať a koukni se na ně znovu.“
Dala jsem na jeho radu a zkusila přijít do místnosti znovu, ale dojem byl ještě horší. Při pohledu na koberce mi před očima vyvstanula představa, jak babička s dědou vykrádají nějakou prvorepublikovou vilu s kuklami na hlavách...
Ne, tak to určitě nebylo! napomenu se v duchu. Zřejmě to od někoho dostali nebo to našli na chalupě a chtějí nám to dát nebo... Ne, nemám další logické vysvětlení.
Uklidnila jsem se myšlenkou, že jako většina seniorů zkrátka bojují s neodbytnou touhou být ještě všem užiteční, pomoct někomu od starých krámů a přitom tím obdarovat blízké. Říkala jsem si, že to divadýlko dohrajeme do konce a cestou zastavíme u první popelnice za Prahou...
Mlčky jsme se na sebe koukli s manželem a pousmáli jsme se. Vtom přišel do pokoje opět děda a měl téměř slzy v očích, když mi sděloval, že mi chtěli dát takový krásný koberec a že sice stál několik tisíc, ale na peníze nehleděli a museli mi ho pořídit!!! To už se manžel zakuckal smíchy zatímco já se začala pomalu ale zato velmi důkladně stydět. Téměř už jsem přesvědčila sama sebe, že ten koberec vlevo se mi vlastně docela líbí. Je takový pěkný a... Ne, je odporný! Ale nějaký si musím vybrat, vypadat u toho nadšeně a vůbec...
„Tak jakej? Mysli na to, že ho alespoň jednou za rok budeme muset vytáhnout při jejich návštěvě,“ naléhám na manžela, ale ten je příliš zaneprázdněn skrýváním úšklebků.
Horlivě jsem přemýšlela, kam bychom koberec mohli šikovně uklidit, aby měla dušička pokoj a přitom nebyl stále na očích. Napadlo mě jedině místo pod postelí v ložnici. Nebo na půdě.
Byla jsem opravdu bezradná a to ticho už bylo nutné prolomit. Od manžela se mi žádné pomoci nedostávalo, proto jsem byla nucena improvizovat.
„Přemýšlím, kam bych ho tak mohla dát a nemůžu se rozhodnout, který z nich by k čemu ladil.“ Ha! To byla šikovná výmluva. Zajistí mi možná pár minut navíc.
„Holčičko, to ale nemusíš použít jako koberec na zem, víš? Peršané si to věší na zeď jako dekoraci! Ti by po takové drahocennosti nešlapali!“
A je to v pytli. V mých představách visí nejdřív jeden a po chvíli i druhý koberec v obýváku na zdi hned vedle palmy a svatební fotografie. Tahle představa ve mně vyvolá lehkou žaludeční nevolnost, ale mám-li to brát z té lepší stránky, pomohla mi udělat konečné rozhodnutí mezi větším zlem a úplnou katastrofou...
„Chci ten barevnější!“ vyhrkla jsem nakonec.
„No to jsem ráda! Já věděla, že si vybereš tenhle! Uvidíš, že se ti bude doma vyjímat!“
Tak a teď mi někdo řekněte... Co s tím kobercem mám, sakra, dělat?!
