Nevím, jak u vás, ale u nás už klepou na dveře Vánoce. To jest svátky plné klidu, míru a nevhodných darů. Dobrou zprávou ale je, že když u nás ty Vánoce zaklepou, budou hned vědět, ke komu dorazily. Díky této cedulce:
https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/phot...
Ačkoliv v tom dávání více či méně žádoucích darů jednoznačně vede má rodina, musím na jejich obhajobu poznamenat, že dostávám alespoň takové dary, s jejichž pomocí může vzniknout cosi hmotného. Třeba dříve zmíněné kuchařky, chňapky, hrnce, zástěry, dózy na cukroví atd.
Někdy ale chytne i tchyně takovou darovací náladu. Jezdí každoročně do lázní a my jsme si tam vyhlídli jeden obchod s keramikou, kde dělají pěkné hrníčky. Při poslední návštěvě jsme však keramiku nezastihli otevřenou, tak jsme ji poprosili, aby nám tam pro pár hrníčků doběhla. A co se nestalo, že? Uviděla tam úžasnou věc! To tam prostě nemohla jen tak nechat!
Technicky vzato, je to užitečná věc do domácnosti. Třeba kdyby k nám přišel někdo na návštěvu, ve dveřích by utrpěl dočasnou ztrátu paměti a řekl by si: „Ke komu jsem to vlastně vlezl?“ a pak by si všimnul cedulky „Tady bydlí Neužilovi“ a vyhnul by se tak trapasu. To je jasný. A ti ptáčkové jsou neodolatelní.
Cedulku jsem neměla sílu vyhodit, tak jsme si ji vystavili v kuchyni, aby byla vidět tak nějak přiměřeně. Jen nápis „Tady bydlí“ a dva ptáčci. Ať si každý domyslí, co to asi tak znamená. Jenže nedávno nám babička zapracovala na Valentině, která teď dělá srdceryvné scény, abychom si tu cedulku pověsili ke dveřím. Protože to říkala babička.
Po soustavné masáži ohledně umístění cedulky už nějak nemám sílu odolávat. Musíme ji pověsit ke dveřím. Jen se opravdu hrozně bojím té naší tvrdé podlahy a své nešikovnosti. Aby to nedopadlo špatně... 😀

Jaké kýče dostáváte vy?