Musím se přiznat...jsem hroznej nervák a potřebuju to ze sebe dostat, protože se cítím hrozně zle. Je ted s prckem takové období, kdy je živější...a očekávám samozřejmě, že bude jenom hůř, přitom se ale chová jako normální díte...jenom já to někdy nezvládám. Třeba u jídla....neposedí ani chvíli, jídlo je všude, kope do mě, do lžíce...bere mi jí...nebo přebalování....všechno bere, všechno schazuje...na slovíčko NE nereaguje...když řeknu důrazně NE! jenom se směje...a v takových chvílích se někdy přestanu ovládat a křičím na něj...někdy ho dokonce plácnu... (nemyslete si...nebiju ho, ale placnu ho) .... nejhorší na tom je, že většinou když mě vidí takhle rozčilenou, tak tomu usmívá, nebo se směje... nechápu to... ale hlavně nevím co s tím...nechci byt taková...nervák sem byla vždycky, ale ted je to uplně jinej level 🤐😢
.... mluvíš mi z duše! 😓 kolikrát za den si musím zařvat i pi...oooo! Protože to je moc...!
Znám, s jídlem naprd, spaní naprd, u přebalování furt v pohybu, furt mu musím být za zadkem. A když už mi občas rupnou nervy a bulím, tak se mi směje. Manžel 10-12 dní na cestách, občas toho mám plné kecky. Hlídat ho dát nemůžu, leda tak na 2h, protože jíst moc nechce, flašku nevezme, a tak pořád kojím. Nejlíp je mi u našich, když už to fakt nejde, sbalím nás a jedu..
Jsem na tom stejně,jen co se vzbudí řve,tahá mě z postele,že chce otevřít,jak otevřu řev,že jsme otevřela dveře,no a takhle se prorve a provzteka,než jde spát,jak se vzbudi začíná vše nanovo.S ničím si nehraje a když už,tak se hned nas...ze mu neco nejde 😩 venku zase furt někam zdrha,když není po jeho,tak se valí po zemi a to mu je teprve 20 měsíců.Kdyz vidim ty klidný děti všude dokola chce se mi brečet.Tohle se přece nedá vydržet dalších několik let 😔
U nas to same. Maly uz je od narození vztekloun. Jidlo? Dve lzicky, pak vztek a jidlo vsude jen ne v puse. Jakmile neni pojeho tak rev a vztek. Do toho nesnáší kocarek takze vydrzi hodinku a pak rev a vztek, jenze nosit ho taky porad nemuzu ma uz 13kg (11m). Nikdo na hlidani a chlap ho taky moc nepohlida.. a kolem nas samy klidny deti..
Ono se to časem uklidní...a pak přijde něco jinýho...to je furt něco. Naše malá má 16 měsíců, má něco jako období vzdoru a jak není po jejím tak se vzteká...to víš,taky mi kolikrát rupnou nervy, jenže řvát na ní nemá moc smysl,to jen kouká,neví co se děje a nakonec mě jde ještě obejmout,jo to pak bulím jak želva a omlouvám se jí. Tak se snažím řešit v klidu a nebo jak už holky píšou, odejdu jinam ať se vyvzteká, většinou vychladne páč mě jde hledat. Ale to je pořád něco, každej den něco jinýho... Ale ve srovnání s obdobím po vánocích je to vlastně už dobrý 😀
Já si to také vycitam...je mi jasne, ze z toho nemá absolutně rozum jen se tyhle situace musím naučit zvládat lépe...ale jsem rada (ne ze bych to někomu přála) ze nejsem sama...cejtim se jak nejhorší matka na světě a pak ho mazlim. Dnes sem odešla asi na 2hodiny na nehty a hlídal přítel. Když sem přišla absolutně žádná reakce...za to když přijde domu tatínek .... to je radosti. Řeknu vám ze roli matky sem si takhle vůbec nepředstavovala... je to těžké, ale to smrade mi za ty nervy stojí
naprosto rozumim, syn 5 let, tatinek rekne on jde a udela na prvni dobrou, reknu ja a nic, zacnu se zlobit a smeje se... ... bohuzel, jediny co pomuze je kdyz se seberu a odejdu