No asi to povim takto..vitej v klubu..jsem ja a manzel a kluk..nemame hlidaci babicky tety atd..k tomu podnikame..a Praha velka ale ja proste sama no 🤦🏼‍♀️ Chocholousek je tema vzdy..pac mi z toho fakt klepne..na kafe nemuzu, jen s malym neumim se seznamovat s maminkama na hristi..malymu se na hristich moc nelibi..manzel prijede vystridame se a ja jedu makat..

Mam to stejne. Bydlim tu 11 let ,kamaradek bylo spooousta a ted mam jednu s kterou se vidim tak 2x do mesice ,jinak proste nic 😑 a to maji i ty ostatni deti ale maji me za silenou exotku asi,pritom me ke jedno jak sve deti vychovavaji,nikomu nerikam ze se mi neco treba nelibi 😑take jsem vecne jen s dcerami sama ... ale uz jsem si docela zvykla ,ani mi to nevadi

Já se stala samotarkou, když jsem odešla do ciziny...Teď je to jen já,manžel a dvě děti....neumím se seznámit s maminkama...dělá mi to hrozně problémy í kvůli jazyku,ikdyz mluvím...nemám tu hlídací tety ani babicky..na vše sama...za mě mi to nevadí,ale nechci aby děti vyrostli v izolaci jako já a nevím jak na to ):

Ja 🙂 ja sla z prahy do mensiho mesta pred peti lety.. mam starsiho muze, tudiz v novym meste jeho starsi kamarady a jejich zeny (40+), par bezdetnych kamaradek v praze, ktery samozrejme nemaji cas a co tady s “cizim” ditetem.. mam dvouletaka a osmimesicnaka.. za ty dva roky jsem se neskamaradila s zadnou mamou, chodim ven jen s klukama, pripadne s moji mamou/muzem. Priznam se, nesnasim piskoviste, kdyz slysim ty mamy, jak a o cem si povidaji, nemam chut se seznamovat.. jen se porovnani, pomlouvaji.. nekdy je mi smutno, ze si nepokecam s nekym normalnim, ale holt to asi nemam dany 😊

Ja jsem jako samotarka zase spokojena..s holkama jsem si nikdy nejak nerozumela..vzdycky mi byli bliz kluci..takze co mam dite je jasne ze kamarady to nebere a tak si ted uzivam sveho casu :D

Ja mam jednu kamaradku na malomeste, ale s tou taky moc nejsme. Mame ted kazda jiný rozvrh, ja pracuju, ona jezdi hodne ke svoji mamince, obcas se sejdeme, kdyz uz jedna z nas nevi jak dal a dostihne nas pocit ze uz snad ani dalsi den nevstaneme... Oba dva nasi muzi jezdi kamionem, ve stejne firme. Takze vime obe jake to je, kdyz se chlap za tyden vrati domu jen na jednu noc - kdyz je horsi tyden. Jinak se vraci kazdy den... Max jednu noc jsou mimo..
Chodim ven hlavne pracovne a pak taky se psem. Ale uz me to snad ani nebavi.. Obcas mam obdobi, ze bych chodila ven porad a pak mma obdobi kdy bych nejradeji lezela jen v posteli... Ale to uz sem pak na zabiti i ja, nejen dite..

Pojd popristi tyden na kafe se mnou, ja taky nemam s kym chodit 😁

jsem rodilý pražák, ale mám to podobně, já bych sice o nějakou takovou kamarádku stála, ale když už někoho takhle najdu, většinou vezme roha, asi mám dost much 🙂

@lolidolly me to stejně. bydlíme tu s manželem skoro rok. teď jsem na konci 3měsíce těhu/rizikové a bojím se toho stejného. Všechny kamarádky a rodina mi zustali na moravě. Praha je krásná, ale jsem tu sama. kdybys chtěla můžeme někdy na vycházku (já zatím s břuchem) nebo třeba na kafčo. bojím se, že tu budu pořád sama a víkendy budeme mít zabité návstěvama nebo výletama k našim a bude mi smutno/budu na to sama. Manžel to moc nevidí a porad mi rika jak to bude jednoduche a v pohode..

Mám to taky tak.... před 8lety sme se s chlapem sestěhovali (sla sem pres 100km pryč), 2roky nato sme koupili domeček na vesnici. Už tu žijeme 6let máme chlapečka 21ma přes veškerou mojí snahu sem pořád sama. Začala sem s malým chodit do mateřského centra ale maminky už byly sparovány a nějak se mi za ty tři měsíce co sme tam chodili se mi nepodařilo mezi ně "proniknout/zapadnout"... já sem samotar co pamatuju a zkušenosti s lidma kolem mě nepřesvědčily o opaku. Snažím se hlavně kvůli malýmu, nechci aby si prošel tím co já a byl sám. Je to těžký...

Také se přidávám do klubu samotářek. Přestěhovala jsem k přítelovi do takového menšího města a také tu nemám žádné kamarádky....když jsem s malým na procházce,cítím se strašně sama,přítel je většinou v práci....říkám si,že se mým nejlepší kamarádem stane asi malej....třeba dneska mi bylo úplně do breku.Malej celý den nespal,já z toho unavená,ted jsem byla protivná a přítel mě nevýslovně štval vším co udělal i neudělal☹Jsem neštastná sama ze sebe,nesnáším svoji postavu,strie mám úplně všude,přítel mě vytáčí, tchýně mě vytáčí,moji rodiče také a já se nemám komu svěřit a všechno to dusím v sobě,což je strašně nezdravý.Malýho nadevšecko miluji,ale někdy mám chvilky,že si říkám,že můj život se opravdu točí jen kolem malého a já přestala žít.

@tt1511 tak tohle je presny
...jinak...docela mě mrzí, že je nás takhle hodně, ale na druhou stranu sem ráda, že nejsem sama :D asi bysme měli založit klub, jednou se sejít a nejspíš trapně mlčet a koukat kolem sebe

Já jsem asociál od přírody, nikdy jsem neměla moc kamarádek a ani teď nemám, ale mám to tak dobrovolně 😉 Žiju celý život na jednom místě, takže známých tu mám spoustu, ale nějak blíž si lidi moc nepouštím. Naštěstí mladej místo placatění na hřišti mezi dalšími lidmi radši jde na procházku nebo na výlet (na hřiště teda chodíme někdy taky), ostatně jako já, když jsem byla malá. 🙂

Holky, i já :-/ bydlíme v menší vesnici, ani moc hřišť tu není a jinak jsme spíš na zahradě, tak se s nikým nevídáme. Ale taky si myslím, že je to dané tím, že jsem mladá maminka, protože moje vrstevnice mají úplně jiné starosti, než já...takže si vlastně nemám s kým popovídat. Jen s manželem... je to někdy na palici, ale říkám si, že bude lépe, až děti budou větší a já půjdu do práce a budu mít i víc času na sebe 🙂 🙂

@lolidolly taky jsem sama a zachvili mi svihne ;D partner porad v praci nebo se stara o zahradu.hlidani žádné.mam 2 kamaradky ve meste (12km) jsem pojizdna,ale take ne vzdy se mi chce furt nekam jezdit.Takze jsem hodne s prckem sama a proto o 2.diteti ani neuvazuji...Ja jsem ale na Morave

Holky a či nějaké mateřské centrum? Nebo tady přes Koníka, zkuste napsat do diskuse, že hledáte někoho na společné procházky. Já si našla takhle jednu kamarádku a další v tom mateřském centru. Ono je logický, že s bezdětnými kamarádkami na čas vztahy ochladnou.

Já se před mnoha lety přestěhovala do Plzně - nekecám, během chvíle jsem si našla svý lidi, někteří mí mi zůstaly spoustu dalších let. Pak jsem odešla do Prahy... A peklo, i když jsem tam byla dalších cca 17 let, tak vlastně dodnes tam nikoho nemám. Takže Prahu v tomhle považuju za docela specifickou. Teď jsem 2 roky na Šumavě, ve vesnici, kde jeden nesnese druhýho (a obzvláště pokud máš pražskou SPZ😉 ) a je to zvláštní, No. Tady se zase stýkáme jen s Pražáky, kteří sem jezdí nebo tu bydlí... Kvůli těm dětem je to smutný...

Ahoj.. já jsem taky takhle v Praze už druhým rokem. Kdy že dáme to kafe?🙂

@mozec vim ze to neni moje kz ale muzu se pridat? jsem tu skoro rok ted budu zacinat 14tt 😉 a jsem tu sama zbytek na morave 🤔

@mozec
@pesilka nemám nic proti, ale z vlastní zkušenosti vím, že mi to seznamování fakt nejde 😂 jako...bejt chlapi, tak v pohodě, ale u zenskejch nejak nikdy nevím poradne co rict kdyz je neznam

@lolidolly Přesně 😉 Seznamovat se typem: ,, Vy ale máte krásného chlapečka" mi přijde blbý. A jediný, kdo se sám od sebe semnou zapovídá, jsou důchodkyně v Kauflandu 😀 Já mám 8 měsíčního, takže hřiště zatím nevyužíváme. No a když jdu po městě s kočárkem a potkám jinou maminku, jak s ní navázat nenásilně ten kontakt? Aby to nevypadalo, že jsem nějaká zoufalka či co 😀

Před 6 lety jsem se odstěhovala z Roztok zpět do Prahy. V Roztokách jsem měla 4 kamarádky, se kterým a jsme společně prožívaly mateřský, bydlely jsme u kousek od sebe. Pak jsem se vrátila do Prahy, a řeknu skoro 12 lety přátelství bylo pryč. Pak jsem znova byla na mateřský už v Praze a sama. Náhoda tomu chtěla že jsem se seznámila s jednou holčinou a známe se už přes 3 roky, pak bratrancova přítelkyně se stala mojí kamarádkou, mají stejně starého kluka jako máme my. Takže i když mám 2 kamarádky, tak stejně jsem na procházky s kočárkem chodila víceméně sama. A nevadilo mi to. Jedna je líná, radši jede někam autem a druhá má divočejší dítě, tak s nim moc nikam nechodila. A pak taky kolikrát bylo těžký se domluvit kdy, my jsme měli času víc než ony. A proto jsem radši chodila sama, na nikom jsme nebyli závislí a asi jsem si to vždy užila víc se synem sama. Spíš to bylo takový zpestření, když jsme se sešli. Teď jak chodim do práce se vídáme ještě míň.

Take mam podobne pocity. Jsem s detma, s manzelem, s rodinou, ale kamaradky nemam zadne. Kdyz si chci popovidat, jd

...jdu se podivat o cem si povidate vy. Ted posledni dobou premyslim nad nejakym kurzem.

Holky my jsme se přestěhovali do poděbrad a už je to skoro rok a nemůžu říct ze bych sem zapadla.....taky jenom já a moje rodina.....někdy je mi z toho smutno ale na druhou stranu jak tady někdo napsal..asi mi nejde to strojene seznamování.....😕

Přišla jsem do Prahy před čtyřmi lety za prací, když jsem chodila do prace, tak to ještě šlo - sem tam jsme někde šli s kolegy atd. Ale jak jsem zůstala na rodicovské, tak nic moc. Seznámit na hřišti se neumím, nějak mi je proti srsti to, jak se některé maminky baví, navíc já vypadám jak dceřina starší sestra a sem tam se na mě koukají zvláštně. Jinak kolegové z práce mají jiné starosti - byli to vesměs mladí lidé, které děti nazajímaly. Zkoušela jsem si najít i přes inzerát nějakou maminku, co by s námi výletovala a vždy z toho nějak sešlo - buď jsme se viděly párkrat a pak to vyšumělo, nebo jsme si neměly co říct. Mam pocit, že některé maminky mají svůj přesně naorganizovaný a podle toho jedou.

I když to není má KZ, tak kdyby jste některá byla z Prahy a zašla si ráda popovídat i jen tak mimo děti ráda se přidám. Nemám problém dojet kamkoli po Praze 🙂

Taky taky....do Prahy jsem se prestehovala pred deviti lety, nemela jsem problem pokecat s kymkoliv. Jako svobodna to jde, ale pak vtrhnul do zivota muj muz ❤️ a uz taky nemel jen tak nekdo cas a kor kdyz jsem otehotnela s mini muzem meho ❤️ a uz nemel cas nikdo. Ted v srpnu se stehujeme na mini vesnicku a je mi jasne, ze budeme jen my tri a zahrada. Snad na plavani prohodim par slov s nekym a je to. To bude nejspis vse 🙄