Jak rozbalovat vánoční dárky

Tak vidíte, máme zase Vánoce, jako když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme na přes rok. Víme, že na přes rok většinu dárků seženeme mnohem dříve. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz. Musíte mít ovšem na paměti, že dávat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého totiž nejčastěji připravujete o radost tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek, to je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů a podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení. Že si odtrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá aspoň takovou radost, jakou jemu dělal starost.
Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá problém. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. No a taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat „cililink“ v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář nebo kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: „Víte, že tady byl Ježíšek?“ Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: „Opravdu?“ nebo „No ne?!“ či cokoliv jiného, vhodného. Ale vhodného, je přece svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.
No a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: „Cože? Tohle je pro mne?“, pak si přečtěte jmenovku a řekněte: „Vidíte, že to není pro mne.“ A když vám budou říkat: „je, je, je.“, přečtěte si ji ještě jednou a opravte se: „Ba jo, je to pro mne.“ Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: „ To jsem teda blázen. Co to může být?“ Ani nadále však nepospíchejte, mašličku rozvazujte pomalu a stočte si jí do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž, ale ještě pomaleji, to pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjmete dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: „Aha, voda po holení.“ Nebo: „Aha, násada na kosu.“ Či: „Aha, klobouk.“ Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout. „Neee.“ A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: „Voda po holení, jak víte, že jí tak potřebuju?!“ Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj hezky Ježíškovi poděkujte a než dostanete další, pěkně si ho, třeba i beze slova, prohlížejte. Ten kdo vám jej dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou.
Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát. Ale nesmí se stát, že vyhrknete jako nějaký Vincek z pazderny: „Jé, vždyť je mi velkej.“ Naučte se být taktní. Naučte se říct například: „Pódivejte se, von je mi div ne akorát.“ Významově je totéž, ale snáší se to o mnoho líp.
Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl bych vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím.
Přeji vám, aby vaší snahu uměli vaši blízcí ocenit a aby vaše Vánoce byly klidné, pohádkové a abyste byli s těmi, které máte rádi. V roce následujícím se mějte o koho opřít, komu se svěřit a dívejte se nejen očima, ale i srdcem.