Holky, tohle je chat s mou mladší sestrou, která má 4m holčičku. Tak to mě pobavilo. Když jsem si to zpětně četla. [3. 9. 14:14] Lucka: Bychom mohli večer hodit hovor, ne??
[3. 9. 14:15] Míla: Jo, však uvidíme v kolik. Jestli neusnu, jsem úplně mimo😄
[3. 9. 14:15] Míla: Jsem od 4:20 na nohou 😂
[3. 9. 14:16] Lucka: Nevím klidně v 19.
[3. 9. 14:18] Lucka: Já jsem taky jako praštěná, Vojtíškovi ale i Otíkovi lezou zuby. Otíkovi chybí ještě 7 zubů. Takže v noci lítám od postýlky k postýlce. Přes den sotva šlapu, protože mě bolejí ty kyčle, jak mám artrózu.
[3. 9. 14:22] Lucka: Přes den musím fungovat, starat se o děti i domácnost. Večer převážně žehlím... A chystám hromádky na ráno. Ráno odsud odjíždíme, vypadá to tu jako by sem najel tank 😂, a to to tu každý večer dávám dokupy. Jenže oni stačí ráno za tu hodinu a půl nadělat takový bordel. Vysypat cereálie pod stůl, pak jim spadne jogurt na zem pod stůl. Vylijí kakao, pak zase nadrobí chleba, pečivo. Roztahují hračky, než stačím obléct Vojtěcha 😂😂😂
[3. 9. 14:23] Lucka: Takže ráno přijedu ze školky, úklid, prát prádlo, vařím, lítám... 😂😂😂, Nestíhám, šílím, protože uklidim a z druhé strany jde blondýnka a zase dělá bordel 😂, no prostě nechápeš 😤😂
Jde to i se třemi dětmi. Musím říct, že jsem na sebe náležitě hrdá. Čekáme návštěvu, takže něco malého a dobrého ke kávě.
Jinak přeji krásnou 4. adventní neděli.
Krásné sobotní dopoledne dámy, ráda bych vám ukázala, jak to vypadá, když si maminka přála holčičku, ale pán Bůh si to naposlední chvilku rozmyslel a nadělil nám naší holčičce pindíka. Mùj Blondýn 😀
Uzlíček štěstí. Miluji své děti, moji krásnou velkou rodinku. Nic hezčího, než to co mám teď, mě potkat nemohlo. Krásný život mi bůh/osud nalajnoval. Občas to není zrovna dvakrát jednoduché, ale jsem za to všechno co mám nesmírně vděčná. Krásné syny, úžasného muže.
Holky, já to v tom špitále nezvládám... porod byl krásný, ale nemůžu tady spát. Jednak myslím na ty moje uličníky doma, jak to tam taťka zvládá a jednak ten vzduch tady, no hrůza... normálně bych otevřela okno a proluftovala, ale mám na pokoji ještě jednu maminu, která už má mimi u sebe, tak bych nerada aby jí ta maličká hnedka nastydla. No... nevím tedy, zítra až odvezou sestry miminka na různá vyšetření, tak to tu protáhnu, nebo tady z toho leknu.
Zdravíme všechny tetky koníkovky, tak už je mezi námi další kocourek, jmenuje se Vojtíšek má 3170g a 49cm. Maminku vůbec netrápil, byl to ukázkový porod, na sále jsme byli jestli možná 20 minut.
Včerejší prochajda
Holky, znáte ten stav, kdy vám dr. řekne, že už to máte tam dole průchozí na prst, že se hlavičkou tlačí dost dolů. Pak vám řekne, ale že to musíte ještě 3 dny vydržet a snažit se být spíš v klidu a polehávat. No jo, ale doma dvě děti a na mimi skoro nic nepřipraveného... 😀 já to spíš vidím, že ty 3 dny to bude o tom kdo z koho. No, to jsem tedy zvědavá... bude to honička, fuška, makačka a zároveň se snažit dělat všechno v klidu a pomalu.
Ahoj holky, potřebovala bych ušít pro syna svislý kapsář do školky. Pořídili jsme na ramínko a je na prd. Nevejde se do chlívečku v šatně. Pustí se do toho některá?
#moje têhotenství
Kolik jsem přibrala: 16;8 kg
Chutě: ovoce; ovoce
Termín porodu: 16.10; 5.4
Porod: přirozený záhl; přirozený KP
Pohlaví: kluk; kluk
Jméno: Vít; Ota
Datum narození: 10.10; 6.4
Hmotnost: 3050g; 3000g
Délka 50cm; 49cm
Hodina: 12:39; 14:08
Test_nivea2
Testujeme nivea baby kosmetiku s MK.
Otíkova první vana
Ahoj maminy,
vůbec poprvé jsem měla to štěstí něco vyhrát, nebo být pro něco vybraná, a proto jsem z toho nesmírně nadšená a to, že to je něco pro mé uličníky, mě těší o to víc.
A tak jsme s radostí začali. Moji kluci se hrozně rádi koupou. Do nedávna jsem Otíka ještě koupala ve vaničce, je to asi měsíc, co jsem učila na velkou vanu. Zpočátku se opravdu bál, nechtěl tam být, plakal. Nepomáhalo ho ani zasypat hračkami. Až mě napadlo, že si tam vlezeme všichni, že mu to třeba pomůže. Já byla sice oblečená, ale to vem čert, co bych pro ty moje zlatíčka neudělala. Hezky jsme si tam tak seděli já, Vítek a Otík. Otíka jsem měla na klíně, máchal si jen nožičky a já ho omývala houbou. Snažila jsem se rychle, šup, šup.
Další den, už se spolu koupali jen kluci, ano, plakal, snažil se tlačit ven, nechtěl si ani sednout, propnul se v zádech a v nožičkách a ani to s ním nehlo. Rychle jsem ho opláchla a umyla zadeček. Víťa byl nadšený, měl ve vaně kamaráda, se kterým si mohl hrát. Brášku strašně miluje.
Jak šel den za dnem, tak z drastického a uplakaného koupání se najednou stala zábava. A teď mi pláče, když ho beru ven z vany. #test_nivea2
#test_nivea2
Tak nám došel balíček s testovacími produkty od nivea, dnešní koupání je jasné. Nikdy jsem nebyla v ničem vylosovaná/vybraná, takže to že to na mě padlo, potěšilo.
Dosud nejhorší den v mém životě.
Prosím, komentáře typu, jsi nezodpovědná, nebo máš si ho hlídat si nechte pro sebe. Píšu to proto, aby maminky byli opravdu ostražitý, nenechali nic náhodně a poučili se z tohoto článku.
Bydlíme s manželem a se synem v tří generačním obrovským baráku. Kde s námi žije tchýně s partnerem a manželova babička s dědou. Máme malou farmičku, ovce, kozu, psi, králíky... Děda se stará jen o králíky, zbytek zvířat obstarávám já. Manžel chodí na směny a má 12tky, já jsem doma na rodičáku se synem 2,5 roku. Zvířata jsou naše (moje a manžela), takže tchýně s partnerem se o ně logicky nestarají.
Včera jsem se se synem vypravovala, že jdeme krmit jako každý den, bylo tak 16 hodin. Oblékla jsem syna i sebe a šli jsme. Zrovna přijela tchýně z práce. Syn jezd na dvoře na plastové motorce, hrál si, jezdil s tatrou, kolečkem, klasika... Já pokaždé někam zašla, pro seno, na pustit vodu, odnést psům, koze, ovcím, dát všem nažrat. Tchýně nedovřela vrata, nebo nezamkla vrátka... Syna jsem na dvorku nezahlédla, tudíž jsem předpokládala, že je doma u babičky a dědy, ostatně jako vždy... Jenže, opak byl pravdou, syn doma nebyl. Nebyl ani nikde na dvoře. Já celá vyplašená, mimochodem v 33tt, jsem lítala, od chlévu ke chlévu, stodola, výběhy, všechno možný jsem prohledala a nic. Začali jsme všichni chodit a hledat po vsi. Zapojila se celá ves... Chlapi nasedli do aut a jeli hledat po všech čertech. Bydlíme v místě kde to je samý les, samá lesní a polní cesta... Máme ve vsi i rybník, takže jsem se bála jestli se třeba nepropadl. Nebo jestli nevlezl někam k nějakým psům, zvířata on totiž miluje. Hledali jsme všude po barácích jestli někam nevlezl a někde na nějaké zahradě si nehraje, já uřvaná, strachy bez sebe, říkala jsem si, proč já, proč sakra já, co jsem komu udělala. Hledali jsme asi hodinu a půl. Přísahám, nejhorší hodina a půl v mém životě... Manžel ho našel asi 3 km od baráku na lesní cestě. Tu noc kdy se to stalo, jsem skoro nespala, pořád jsem přemýšlela jak se to mohlo stát... Do včera se nic podobného nestalo.
Člověk se opravdu jen otočí a neštěstí je na světě... Maminky, střežte své děti jako oka v hlavě, nenechávejte je ani na vteřinu bez dozoru... Podělila jsem se o svůj příběh proto, aby jste věděli, že se to stává a že se to může stæt komu koliv z nás, do včera js si myslela, že mě se to stát nemůže, že si svého syna dostatečně hlídám... A bum.
