Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Devastujeme planetu; za 50 let bude životní úroveň nižší než dnes.

    https://denikn.cz/163292/zachranit-planetu-pred...

    mapita
    31. led 2018    Čtené 740x

    Aktivity pro děti 1: (Nejen) home-made vkládačky

    Vkládačky jsou super hračky, děti většinou baví a zároveň jsou užitečné pro rozvoj mnoha schopností - jemné i hrubé motoriky, různých druhů úchopů, koordinace oko-ruka, odhadu vzdálenosti a orientace v prostoru, přestavivosti, soustředění a logického myšlení, senzorických schopností... a jistě bychom přišli i na mnoho dalších oblastí.

    Zrovna vkládačky jsou na výrobu doma poměrně nenáročné a mohou mít řadu obtížností - prostě zabaví malé, i velké. Na fotila jsem náš domácí arzenál tak, jak syna zaujal v průběhu času.

     Jako první, asi v 10 měsících, vhazoval míček do krabice od bot. Nechala jsem se při výrobě inspirovat metodou Montessori. Víko od krabice je mírně podložené, aby míček vždycky vyjel ven.

    O něco později začal vhazovat kaštany, penne těstoviny a plyšové pom-pomy do PET lahví. Zhruba ve stejné době frčelo i strkání nastříhaných brček do pixly od arašídů. 

    Vkládání víček od zavařovaček do krabice od papírových kapesníků byla také jedna z prvních vkládaček a baví M. dodnes. Poslední dobou je hrozná legrace zkoušet, kolik víček se dá dovnitř nacpat - a taky je to na té krabici vidět, je pěkně odrbaná. Lepší jsou vyšší krabice, u těch nízkých to tak dobře nejde.

    Tady už vidíte vyšší obtížnost. U těchto vkládaček musí dítě vkládat přesně a přitlačit, aby předmět prošel. Tyto varianty byly aktuální cca od roku - kasička s velkými knoflíky a krabička s otvorem na telefonní karty. Tyhle dvě jsou u nás TOP ze všech hraček. Prostrkávání špachtlí do pixly zatím nezaujalo ani v 16 měsících.

    Z kupovaných vkládaček máme tyto. Je to věž z kostek, přečemž každá kostka má v sobě vkládací tvar. Na začátku (cca okolo roka) je moc fajn dávat vždy jen jeden tvar, aby se dítě mohlo dobře soustředit. Nejjednoduší jsou samozřejmě válce (modrý a červený), hned poté oranžový hranol, kde je tvar jasně zřetelný. Kvádr i žlutý hranol s trojúhelníkovou základnou jsou nejtěžší a s nimi stále bojujeme.

    Vkládačka pro pět tvarů vpravo nahoře je obtížnější a tím u nás i méně zajímavá. Ale věřím, že její čas ještě přijde.

    Vkládačky ála Montessori jsou v u nás v kurzu jen čas od času - rychle vyndat, rychle poskládat a honem pryč. Nějaké delší zkoumání se u nás zatím nekoná.

    Variant vkládaček je určitě ještě mnohem více. Co jste vyzkoušeli doma vy?

    mapita
    17. pro 2017    Čtené 703x

    Moje miminko otáčí hlavičku jen k jedné straně

    Nedávno mi přišel e-mail s dotazem od maminky jedné malé holčičky, která hlavičku otáčí jen na jednu stranu. S jejím laskavým svolením dotaz i mou odpověď zveřejňuji, aby mohla posloužit  i jiným maminkám, které podobný problém zažívají.

    Dobrý den, prosím o radu ohledně miminka. Naše A. má 6 týdnu a na dnešní kontrole u dr mi bylo řečeno, že dává hlavičku k jedné straně. Při spasení kouká do prava a nechce se jí moc otočit hlavičku na druhou stranu. Prosím co s tím? Paní dr nám řekla cvičit s hračkami a motivovat ji. Nosit v klubíčku a na ruce. Pravděpodobně za to mohu sama protože při říhnutí na rameni mi většinou usnula :( Nerada bych abychom došli k nějakému bolavému cvičení. Jak často s ní mám cvičit? Děkuji za odpověď a omlouvám se za otravovani.

    A tady je má odpověď:

    Dobrý den, paní XY,

    dnes jsem se dostala k odpovědi na Váš dotaz ohledně miminka a hlavičky otočené k jedné straně. Podle toho, co píšete, se jedná o predilekční držení hlavičky. Tento stav by se měl řešit, protože způsobuje asymetrické držení, a to nejen hlavičky a krku, ale i celého tělíčka.


    Přístupu, jak lze tento problém řešit, je několik. Do velké míry záleží na závažnosti stavu a také na tom, komu se dostanete "do ruky". Pokud lékařka neshledala na miminku jiné abnormality vývoje, pokusila bych se to řešit úpravou režimu. Jak jste sama psala - motivovat děťátko, aby samo otočilo hlavičku i na méně preferovanou stranu. Takové cvičení může nenásilně probíhat po celý den - a tak je také nejúčinnější.


    Takže jak na to? V prvé řadě je důležité si uvědomit, jak sama s děťátkem zacházíte. Častým nešvarem nás maminek (i mým) bývá nošení dítěte stále v té samé ruce (já třeba v levé). Podle povahy miminka tak miminko buď kouká stále k mamince nebo od maminky. Je třeba proto ruce střídat, nosit na levé i na pravé, v klubíčku, v tygříkovi. Odříhávat se dá také v klubíčku nebo ve svislejším tygříkovi, je to tak dokonce lepší. (A pokud miminko odříhávání vyloženě nepotřebuje, není nutné vůbec. My jsme to doma nikdy nepraktikovali.) Už to, že začnete nosit na obě strany je pro miminko "cvičení".


    Také si hlídejte polohu v postýlce. Často miminka natáčí v postýlce hlavičku za světlem a nebo na stranu, ze které přichází maminka. Je proto dobré střídat v postýlce strany - jednou dáte hlavičku na jeden konec postýlky, podruhé tam, kde předtím byly nožičky... Také je dobré polohovat miminko na boky - nemusí pořád jen ležet na zádech nebo pást koníky na bříšku. Některá miminka na boku leží sama, některá se musí opřít zádíčky nebo bříškem o polštářek. Existují i tzv. "polohovací válečky" pro polohování na boku.


    Při hraní s miminkem zkuste více přistupovat z neoblíbené strany, na tu stranu dávejte hračky při pasení koníků, na hrazdičce, štěrkejte chrastítky, ukazujte obrázky. Pokud nebude chtít otočit hlavičku, zkuste hladit na té straně ručičku a tvář. Největším lákadlem pro takto malé miminko bude ale vždy jídlo (prs či lahvička) a váš obličej. Využijte toho, mně se osvědčilo nabízet prs tak, aby tu hlavičku prostě otočit musel. Tohle všechno se dá prostě začlenit do vašeho běžného režimu, není třeba se nějak "nutit" do cvičení.


    Pokud bude mít miminko dobrou náladu, můžete také zkusit jemně!!! hlavičku sama otočit na druhou stranu. Hlavně žádné násilí. Miminko bude pravděpodobně nespokojené. To můžete dělat například při každém přebalení, 2-3x, pouze krátce, žádný stres =). Pokud by dcera projevovala bolest nebo hlavička otočit nešla, bude třeba vyhledat odborníka, fyzioterapeuta. V takovém případě by se mohlo již jednat o fixovanou predilekci nebo blokádu.


    Sledujte dcerku, zda dělá pokroky. Čím lépe jí půjde otáčení hlavičky i na druhou stranu, tím více ubírejte stimulaci, dělejte věci více symetricky. Někdy se totiž může stát, že se to otočí a miminko začne více preferovat tu stranu, kterou původně nechtělo.


    Pokud by se vám zdálo, že se i přes změnu v režimu nic nemění nebo se dokonce horší, budete muset vyhledat odbornou pomoc. V nízkém věku se tyto problémy řeší snáze. Dalšími možnými cestami by bylo cvičení dle Bobatha, Vojtova reflexní lokomoce, možná mobilizace krční páteře, podle toho, jakého fyzioterapeuta si vyberete. Dala bych dceři "limit" např. 2 - 3 týdny - pokud se nic nezmění i přes vaši poctivou snahu, šup na fyzioterapii =). Pokud se objeví i malý pokrok, pokračujte doma. Každopádně pravidelně konzultujte na poradnách s pediatričkou.


    Často ovšem režimová opatření postačují. Budu vám držet palce, aby to šlo i u vás. Můžete se také podívat na článek o predilekci. Také na youtube.com jsem našla pěkná videa, na kterých je vidět manipulace s miminkem - klubíčko, tygřík.

    Hodně štěstí

    fyziomic.webnode.cz

    Článek paní Candiglioty o nedávném domácím porodu se špatným koncem a jeho obrazu, který stvořila média. http://candigliota.blog.respekt.cz/otevreny-dop...

    Věděly jste...? #svetovytydenkojeni
    Sání z prsu je odlišné od sání z lahvičky. Při sání u prsu je jazyk vpředu a tiskne bradavku k tvrdému patru, zapojuje se též svalstvo tváře a vše doprovází pohyb čelisti nahoru a dolů. Tím si miminko vytváří podtlak, rty mají tvar písmene C. Při sání z lahve je jazyk více vzadu a dudlík dosahuje také hlouběji do úst. Rty se aktivně tvarují do O. Mléko je vytlačováno pouze jazykem, bez souhry s ostatními svaly.

    Zdá se to jako malý rozdíl? Možná. Nicméně aktivita celé orofaciální oblasti je úzce provázána s oblastí krční páteře a ta je klíčovou v motorickém vývoji dítěte. A kdybych byla logopedka, určitě bych si toho k povídání našla více, třeba o artikulaci. Každopádně pro mě je to další námět ke studiu za dlouhých zimních večerů. =)

    mapita
    1. srp 2017    Čtené 3300x

    Predilekce hlavičky u dětí. Co o ní víme?

    Predilekce hlavičky patří mezi nejčastější abnormality motorického vývoje, se kterými se děti dostávají do pracoven fyzioterapeutů. Víte, co to je, jak predilekci předcházet a jaké jsou možnosti léčby? Čtěte dále.

    Co to je a jak to poznat?

    Predilekce hlavičky znamená, že dítě většinu času drží hlavičku otočenou k jedné straně. Musíme ale rozlišovat, zda dítě může hlavu otočit i na druhou stranu či nikoliv. V prvém případě se jedná o tzv. predilekční držení – dítě může strany otočení střídat – a do 6 týdnů věku je normální. V případě, že dítě nedokáže hlavu otočit, mluvíme o predilekci fixované. Ta je patologická v každém věku. K rozlišení nám pomůže jednoduchá zkouška. Když bdícímu děťátku dlaní zakryjete oči, bude se snažit otočit hlavu. Pokud se povede, není predilekce fixovaná.

    U dětí s predilekcí je kromě otočení hlavy k jedné straně přítomna i asymetrie tělesné osy. Celý trup dítěte se prohýbá na stranu, podle toho kam miminko hledí. Pokud otočí hlavu, změní se i prohnutí trupu. To je normální i u predilekčního držení. Izolované otočení hlavy bez souhybu trupu se objevuje většinou mezi šestým týdnem a třetím měsícem věku. Ve třech měsících už by mělo být dítě symetrické jak v lehu na zádech, tak při zvedání hlavičky na bříšku.

    Pokud tedy zjistíte, že vaše dítě má hlavu otočenou stále na jednu stranu a nemůže ji otočit, je na čase začít situaci řešit s pediatrem. Zbystřete také, pakliže miminko jednu stranu výrazně upřednostňuje nebo má hlavičku křivě při pasení koníků. Neřešená predilekce má neblahý vliv na psychomotorický vývoj dítěte a může předznamenat další problémy, včetně poruch svalového napětí a pohybových stereotypů, narušeného vnímání tělesného schématu a dalších komplikací. Také se často u těchto dětí vyskytuje asymetrický tvar hlavičky (tzv. sleželá hlavička).

    Co to způsobilo a jak to řešit?

    Predilekce může být způsobena traumaticky během porodu. Konkrétně rizikové jsou instrumentálně zakončené porody (kleště, vakuumextrakce) a císařské řezy, ale i u bezproblémových porodů se může vyskytnout. Dochází zde k traumatizaci (většinou nepozorované) oblasti krční páteře, na jejímž podkladě se vyvine blokáda. Pokud se fixovaná predilekce vyskytuje od časného věku, je dobré se nad touto příčinou zamyslet. Tyto blokády se dají jemně odstranit pomocí Dornovy metody nebo kraniosakrální terapie. Je důležité vybrat si terapeuta, který má zkušenosti s malými dětmi.

    Predilekce způsobené vážnějším porodním traumatem (natržení svalu – kývače, zlomeniny klíčku) bývají naštěstí zachyceny a řešeny včas, individuálně podle rozsahu potíží. Pravděpodobně bude naordinována Vojtova metoda, uvolňování tkání a polohování hlavičky.

    Poslední, ale velice četnou, skupinou jsou predilekce, které se vyvinou z fyziologického predilekčního držení. To se stává následkem nevhodné manipulace s miminkem a/nebo vlivem stimulů přicházejících ze stále stejné strany. Pokud se tento stav zachytí včas (predilekce se ještě dá korigovat), je dobře řešitelný prostou úpravou podmínek – maminka se zaučí ve správné manipulaci s dítětem a stimuly jsou dítěti nabízeny z opačné strany (viz níže odstavec Prevence). V případě, že je predilekce zachycena později a na úpravu režimu nereaguje, přichází řada na Vojtovu terapii. V té vás vždy musí zaškolit odborník!

    Prevence

    Vždy je snazší poruše předcházet, než ji léčit. Dodržujme tyto zásady:

    Správná manipulace s miminkem – nejmenší věkové kategorie nosíme v klubíčku či tygříkovi. Velice důležité je střídat ruce, na kterých dítě nosíme – tím i měníme směr, kterým se dítě dívá (většinou směrem od matky). Nenosíme svisle.

    Symetrie v přísunu podnětů – typickou chybou je umístění postýlky u zdi – dítě stále hledí na jednu stranu, ze které přichází matka. Postýlku umisťujeme buď do prostoru (a chodíme z obou stran), nebo střídáme strany, na kterou pokládáme hlavičku a nohy. Střídáme polohu i na hrací dečce a všude, kde miminko tráví čas.

    Při hraní pohybujeme hračkou ze strany na stranu, aby dítě muselo otáčet hlavou. Pro novorozence je nejzajímavější lidský obličej nebo hračky s výrazným kontrastem černé a bílé. Při zvedání hlavičky na bříšku ukazujeme hračku ze středu. Je důležité hračkou pohybovat pomalu a klidně. Takto malé děti se vydrží soustředit pouze krátkou chvíli, dáváme proto pozor, abychom je nepřetížili. Za to ale můžeme nabízet „cvičení“ vícekrát denně.

    PS: Z osobní zkušenosti mohu říci, že nejlepší motivací pro otočení hlavy je prso ;)

    Zajímá vás více o fyzioterapii maminek a dětí? Podívejte se na můj blog FYZIOMIC!

    mapita
    4. črc 2017    Čtené 1396x

    Nošení dětí z pohledu mámy – fyzioterapeutky

    Už když jsem byla těhotná, jsem věděla, že budu ten typ kontaktního rodiče, který děti z dohledu jen tak nespustí. Nošení dětí mi přišlo úžasně přirozené. Jenže jsem také povoláním fyzioterapeutka, a tak červík hlodal. Několikrát za své studium jsem slyšela názor, že miminko má své místo na rovné pevné podložce. To šátek zrovna není. A co teď?

    Pátrala jsem po výzkumech a studiích, které by zkoumaly vliv nošení dětí na jejich motorický vývoj. Nebylo žádným překvapením, že taková studie prakticky neexistuje. Tedy, jedna ano, z Německa, která sledovala asi 200 dětí, které byly nošeny vertikálně. Studie neprokázala žádný vliv nošení na „poškození páteře“ jak uvádí (vyskytlo se několik vadných držení těla a skolióz, nicméně ne více než v běžné populaci). Bohužel paní Kirkilionis tyto děti sledovala pouze do nástupu na základní školu (při čemž nejvyšší incidence poruch pohybového aparátu se objevuje až po zahájení školní docházky a v pubertálním věku). Z mého pohledu tato studie není dostatečně vypovídající.

    Nicméně červík hlodal dál, uváděné psychosociální benefity nošení mi přišly celkem logické a uvěřitelné, navíc by to pro mě bylo při mém stylu života velice pohodlné… Rozhodla jsem se to zkusit, koneckonců, motorický vývoj juniora si dokážu sama dobře pohlídat, a kdyby něco, prostě s tím přestaneme.

    Vrhla jsem se do studia, co a jak. Jasnou volbou pro malé miminko byl šátek, který je hojně doporučován právě pro novorozence. To mohu potvrdit. Matouška jsem poprvé navázala v sedmý den jeho života. No a jak to dopadlo? Asi ve 4 měsících jsme pořídili ještě nosítko a náš syn v kočárku byl za svůj život asi dvakrát. Je z něj nošenec jak poleno.

    Co jsem zjistila za 10 měsíců nošení

    Dnes můj syn leze po čtyřech, začíná sedět a stoupat si. Jeho motorický vývoj probíhá vcelku dobře, samozřejmě já na něm nějaké nedokonalosti vidím a snažím se je kompenzovat. Třeba mírná stranová asymetrie nás provází celou dobu a já vím, že za ní částečně mohu já sama, jelikož hojně upřednostňuji levou ruku při nošení v náručí (a pořád mi to nejde se to odnaučit!). Stejně tak je možná maličko pomalejší, než by mohl být, kdybych ho nechávala častěji bez plenek (látkujeme), ale bohužel, doma máme velice chladno. Ono by to prospělo i jeho břišním svalům, ale nastydnout ho nenechám.

    Že bych v souvislosti s nošením v šátku pozorovala nějaká negativa, to ani ne. V prvním půlroce se nosil většinou  2x denně okolo hodiny až dvou, po půl roce už mu nechávám daleko více svobody a nosí se spíš méně (taky to bylo hodně dáno počasím venku). Každopádně mám k tématu pár důležitých postřehů:

    • Souhlasím s tvrzením, že na novorozence nejlépe šátek. Opravdu důležité je dobře zvládnout úvaz a dotahovat tak akorát (já občas dotahovala až moc, většina maminek co znám naopak utahuje málo).
    • V úvazu dodržovat známá pravidla – nohy do M, záda do C. Citlivější dítě vám dá hned vědět, že úvaz není dobře (třeba náš Matouš se při nedostatečném podsazení začal okamžitě propínat a „vylézat“)
    • Vázat vertikálně, kolébky nebrat – pro kyčle nic moc, dítě většinou do zatáčky… to ne-e
    • Pobyt v šátku dostatečně kompenzovat – ať chceme nebo ne, stále se jedná o určité znemožnění spontánní pohybové aktivity dítěte. Pokud je dítě nějakou dobu v šátku, mělo by mít i dostatek času na hru na koberci a volný pohyb. Když je dítě „buchta“ (rozuměj, línější), měl by rodič k pohybu motivovat. Tohle pravidlo ale platí i o pobytu v autosedačce, lehátkách apod. Na rozdíl od autosedaček a lehátek, kde doporučuji pobyt omezit na co nejkratší dobu, však v šátku dítě není pasivní – náš pohyb ho intenzivně stimuluje, takže ho můžeme do denního režimu směle zařadit.
    • Pozorovat dítě a jeho vývoj. Pokud sami nevíte, co hledat, doporučuji pravidelný dohled odborníka – pediatra nebo fyzioterapeuta. Často také maminky tak trochu „tají“ nošení. Především pokud absolvujete s dítětem rehabilitační léčbu, měl by váš terapeut vědět (a sám se zajímat), zda a jak nosíte. Nejlepší je vzít nosidlo s sebou a předvést na místě. V některých případech by nemuselo být nošení vhodné.

    Nakonec bych chtěla říct (z pozice matky, ne fyzioterapeuta), že ač je motorický vývoj dítěte velice důležitý pro celý jeho život, stejně důležitá je i jeho psychika. Někdy mám pocit, že jako matky často lneme k extrémním řešením - buď řešíme až moc nebo zase vůbec...

    Více článků mámy - fyzioterapeutky? Tady - FYZIOMIC

    mapita
    21. čer 2017    Čtené 302x

    Vojtova terapie není jediným řešením v terapii kojenců

    Vojtova reflexní lokomoce má nezastupitelné místo v terapii dětí i dospělých s různorodými onemocněními či poruchami. V hlavách maminek se ale většinou jedná o strašáka, kterému by se chtěly vyhnout. Snad každý již slyšel o cvičení, které probíhá několikrát denně a u kterého jak miminka, tak maminky často pláčí. Již méně se ale ví o tom, že to tak vždy být nemusí.

    Unikum této terapie tkví v tom, že dovede aktivovat vrozené motorické programy bez aktivní spolupráce dítěte. V případě závažných poruch hybnosti je „vojtovka“ opravdu neopomenutelnou a velice důležitou terapií. Že u ní děti často pláčí (a někdy s nimi i maminky) je bohužel pravdou. Ale nebojte, terapie by děti nikdy neměla bolet (a pokud bolí, honem změňte fyzioterapeuta!). Říká se, že u samotného profesora Vojty děti nikdy nebrečely, jak ten to s nimi uměl.

    Když jde o méně závažné stavy, můžeme vyzkoušet i jiné metody. Většinou s nimi pediatři nemají příliš zkušeností (pokud vůbec), takže rovnou delegují na Vojtovu terapii. Pokud ale naleznete terapeuta, který má zkušenosti v dané problematice, neváhejte s konzultací. A jaké metody to jsou?

    Ani ne tak metodou, jako spíš denní rutinou je správná manipulace s miminkem. Její kontrola a poučení rodinných příslušníků by mělo být základem jakékoli terapie dítěte, i pokud „vojtíte“. Někdy bývá tato součást terapeutického procesu opomíjena. Je to velká škoda, protože u lehčích poruch motorického vývoje se může problém vyřešit bez dalších zásahů. U ostatních stavů podpoří správná manipulace terapeutický proces. O důležitosti správné manipulace jsem již psala článek na blogu.

    Nejčastější známou alternativou k Vojtově reflexní lokomoci je asi Bobath koncept. Je to metoda využívaná především v západní Evropě. Cviky, které vám ukáže Bobath terapeut se většinou začleňují do běžných denních činností a manipulace s miminkem. Dítě tak vlastně cvičí celodenně, ani o tom neví. Získat způsobilost pro praktikování této metody je pro terapeuta poměrně složité a tak jich po ČR v určitých lokalitách je nedostatek. Někteří terapeuti pak nemají potřebné vzdělání nebo jsou školeni v Bobath konceptu pro dospělé (nejedná se o totéž), ověřte si erudici toho svého.

    Další terapeutickou metodou je Dornova metoda. O té asi slyšeli mnozí z vás. Málokdo ovšem ví, že se dá využít i u kojenců. Dornův terapeut u miminek často řeší dysfunkce hlavových kloubů a krční páteře, které mohou doprovázet například predilekce hlavičky. Nicméně chce to důkladně pátrat, kdo z dornovců ve vašem okolí pracuje s touto věkovou kategorií. Vzhledem k tomu, že kurz Dornovy metody si může udělat i laik bez zdravotnického vzdělání, radím zvýšené opatrnosti při výběru.

    Poměrně známá je i kraniosakrální terapie – osteopatická technika (pozn. působící na kosti) ošetřující skelet lebky, páteře a pánve. Jejím cílem je obnovit přirozený pohyb mozkomíšního moku, který je závislý na stavu mozkových a míšních plen, postavení a pohyblivosti kostí. Terapie se provádí jemnými doteky citlivých prstů terapeuta. Kromě poruch motorického vývoje řeší i problémy v oblasti psychiky – např. úzkosti, nebo orgánového charakteru – údajně i koliky.

    Možností je i reflexní terapie plosky nohy, která se u miminek také dá aplikovat. V současné době ovšem nevím, zda se v ČR tomuto tématu více věnuje. Vhodným doplněním terapeutických možností mohou být i kojenecké masáže, protahování, cvičení na žíněnce, na míči či s jinými pomůckami, které vám ukáže fyzioterapeut. Motorický vývoj může také pozitivně ovlivnit vaničkování a kojenecké plavání.

    Co jsem tímto článkem chtěla říci? To, že vás pediatr odešle na Vojtovu terapii, ještě neznamená, že nejsou jiné možnosti. Máte na výběr, stačí se dostatečně informovat.

    Zajímá vás více ze světa fyzioterapie a mateřství? Mrkněte na můj blog: FYZIOMIC

    mapita
    3. čer 2017    Čtené 311x

    Nesprávné informace v knihách pro rodiče aneb ne vždy cvičení prospívá zdraví

    Dostalo se mi do rukou několikero publikací pro rodiče (o motorickém vývoji dítěte a "cvičení" s ním), které jsou dostupné v běžných českých knihkupectvích. Asi tušíte, že si o nich nemyslím nic dobrého, když píši tento článek. Tímto mým počinem bych ráda apelovala na rodiče, aby si uvědomili, že vydat knihu či napsat něco na internet je dnes velice jednoduché a můžeme tak mezi velké množství lidí hlásat i ty největší, s prominutím, kraviny. Nedej Bože i informace, které mohou reálně uškodit.

    Všimli jste si, že téměř v každé příručce je na začátku kouzelná věta, že autor ani vydavatel nenesou zodpovědnost? Ano, i já ji na svých stránkách mám. V době, kdy se lidé soudí o kočku v mikrovlnce, je přímo nutností krýt si vlastní záda. Na druhou stranu, tato kouzelná větička nás zbavuje odpovědnosti i za to, když vypustíme lživé, nesprávné nebo zcestné informace. Je na rodiči, aby si přebral to množství informací, které je okolo, a z něj vybral to, čemu bude věřit a co na své dítě bude aplikovat.

    Nechci uvádět konkrétní tituly, to by ode mě nebylo fér, nicméně se mi do ruky dostalo hned několik knih, které popisují vývoj dítěte a jakési "cvičení" a hraní s miminkem. To bylo podle našich současných poznatků naprosto nevhodné, ba až škodlivé pro motorický vývoj (například "chůze" s dvouměsíčním miminkem! a podobné lahůdky). Naprosto proti základním doporučením lékařů i fyzioterapeutů. 

    U publikací zahraničních se tomu nedivím - způsob zacházení s miminkem je do jisté míry věc kulturně podmíněná a musím říci, že ČR je zemí, ve které se motorickému vývoji dítěte přikládá velký vliv, především díky rodáku prof. Vojtovi. I v západní Evropě bývají děti například předčasně posazovány, manipulaci s dítětem úměrnou fázi jeho vývoje také většinou nikdo moc neřeší. Proto první rada - dávejte si pozor na publikace od zahraničních autorů.

    Ale! Mezi knihami byly bohužel i ty české. Samozřejmě neříkám, že bylo špatně vše, ale vyskytovaly se tam doporučení a postupy v lepším případě sporné, v horším nevhodné. Jak poznat, co z informací využít a co nechat být? Stačí si pamatovat základní zásady, které jsem definovala ve článku o správné manipulaci. Pokud aktivita tyto zásady nesplňuje, nedělejte ji, i kdyby si kniha tvrdila, co chtěla. (Samozřejmě i informace ode mě prověřujte! =))

    Naštěstí mám pocit, že tyto publikace, co se mi dostaly do rukou, nejsou příliš "profláklé". Ty nejznámější, od paní E. Kie... (vy víte), považuji za relativně prospěšné pro běžné rodiče a děti. (I když profesně bych tam taky s lecčím nesouhlasila)

    Všechno v životě je jen o tom, čí pravdě se rozhodneme věřit. Najděte si svého odborníka, jehož názoru budete věřit, nebo se ponořte do samostudia, ale nezapomeňte, že jde o zdraví. Více článků o motorickém vývoji a příbuzných tématech najdete na mém blogu http://fyziomic.webnode.cz.

    mapita
    8. kvě 2017    Čtené 1493x

    Hysterie okolo motorického vývoje dítěte. Nebo ne?

    Už se otáčí? Leze? To ten náš v tomhle věku… Znáte to? Všichni se ptají, co vaše miminko dokáže. Sousedovic Pepíček už ve třičtvrtě roce běhal a vy jste ráda, že se vaše dítě dostane na kolínka. Pediatr se svými otázkami vašemu klidu taky moc nepřidá. Je to nutné, nebo je to jen další ze zbytečných stresů, kterých se na matky valí ze všech stran tuny? O tom bude dnešní článek.

    Když se miminko narodí, změní se pro něj doslova celý svět. Do té doby bylo zvyklé na prostředí dělohy, kde byla stálá teplota, neustálá výživa a jeho tělíčko bylo těsně obklopeno děložními stěnami. Náhle se ocitlo ve světě, kde doslova nemá záchytný bod. V tomto novém a pro něj celkem prázdném světě ještě neumí své tělo ovládat. Způsob, jakým se dítě v prvních letech života učí hýbat, nazýváme motorickým vývojem.

    Nemyslete si ale, že se dítě učí nahodile. Podle teorie známého českého profesora Vojty má každý člověk již při narození v mozku uložený návod ke svému tělu, takzvaný motorický program. Tento motorický program představuje ideální pohyb – tedy takový, který tělo co nejméně zatěžuje a opotřebovává, je nejúčelnější. Říká, které svaly mají vykonávat pohyb, které mají být relaxované a které budou zabezpečovat udržení polohy. Miminko po narození je motivováno světem okolo sebe a začíná tento program uvádět do praxe – učí se ho používat.

    Tento program ale není neměnný – podle toho, co dítě zrovna potřebuje, jaké má stimuly, se dokáže měnit a přizpůsobovat. Bohužel, v našich podmínkách se toto přizpůsobování děje většinou k horšímu, jelikož evoluce nepočítala s moderním životním stylem. Další špatnou zprávou je, že to, co se miminko naučí, se přenáší dál, do dalších dovedností. Pokud se tedy například naučí špatně fixovat lopatky při pasení koníků, budou lopatky špatně i při lezení, sezení, chůzi atp. Tady platí zákon valícího se kamene, který s sebou strhává více a více kamínků, až je z toho lavina. Stejně tak se nabalují různé odchylky v motorickém vývoji a vytváří problém.

    Tyto narušené motorické programy způsobují to, že pohybový aparát je v nerovnováze. Dochází k přetěžování nebo naopak k nezapojování určitých svalů. Problémy se pak dále řetězí – postavení lopatek ovlivňuje postavení hlavy, páteře a pánve, i pohyby končetinami. Dokonce i kosti se přizpůsobí odlišným pohybům a narostou do tvaru, který je tomu přizpůsoben – a to zase zpětně ovlivní pohyb!

    K čemu vede takováto nerovnováha v pohybovém systému? Především ke zvýšenému opotřebovávání, přetěžování a deformaci. Tady můžeme vidět původ všech těch skolióz, plochých nohou, bolestí hlavy „od krku“, později se přidávají bolesti zad, artrózy, tenisové lokte, karpální tunely… Tělesná disharmonie také negativně ovlivňuje řídící procesy nervové soustavy – dochází k narušování vnímání tělesného schématu, koordinace, rovnováhy, integrace senzorických vjemů. Poruchy motorického vývoje tak mohou dokonce ovlivňovat takové věci, jako je grafomotorika, řeč nebo i schopnost soustředěné pozornosti.

    Samozřejmě ne vždy je scénář takto katastrofický. Stále platí, že každý jedinec je originál. Kde je ta hranice mezi individualitou motorického vývoje a poruchou, musí určit odborník. Často jím bývá pediatr. Bohužel řada pediatrů není v rozeznávání jemných odchylek dostatečně zběhlých, proto se řídí především oněmi zatracovanými tabulkami. Nicméně pokud vás na základě „tabulek“ odešle pediatr na další vyšetření na odborné pracoviště, je vše v pořádku. Takto by měl systém fungovat. Především u kojenců je ostražitost na místě. Čím dříve se případný problém odhalí, tím lépe je řešitelný. Daleko větší starosti mi dělají lékaři, kteří „neřeší“.

    Nebojte se, pokud vás lékař odešle na „rehabilitaci“. Nemusí to znamenat nic než to, že váš pediatr je opatrný. A pokud bude opravdu třeba něco řešit, nemusí se jednat jen o obávanou terapii Vojtovou metodou. Přístupů, kterými lze působit na motorický vývoj, je vícero.

    Závěrem bych se ráda vyjádřila k často omílanému argumentu: „Ale za nás se to také tolik neřešilo a žijeme všichni!“ Je pravda, že žijeme, ale za stavu, kdy 99% klientů v ambulanci fyzioterapie má abnormální pohybové stereotypy a nejčastější příčina dlouhodobé pracovní neschopnosti je bolest zad, bychom se měli velice zamyslet, zda to není následek právě takového „neřešení“.

    Více o motorickém vývoji i jiných tématech naleznete na mém novém blogu http://fyziomic.webnode.cz

    mapita
    29. dub 2017    Čtené 1906x

    (Nejen) o plochých nohách u dětí

    Není odborník jako odborník. Konkrétně kolem tématu plochých nohou u dětí koluje i v odborných kruzích mnoho mýtů a přežitých názorů. Jako fyzioterapeutka jsem cítila potřebu pro rodiče vymezit alespoň základy aktuálních poznatků k tématu.

    Je třeba podotknout, že v takovýchto tématech se jedná spíše o vědecký konsenzus (tj. odborníci se dohodnou, že tak to je a bude, většinou na základě pozorování a retrospektivního srovnávání), protože relevantní studie by bylo neetické provádět (nemůžeme přece testovat na dětech). Také proto se doporučení odborníků velmi často mění.

    Klenba nožní se mění po celý život, to znamená, že zlepšit, ale i zhoršit její stav můžeme (do určité míry) v jakémkoli věku. Její základy jsou vytvořeny již před narozením dítěte a dále se rozvíjí společně s ostatními dovednostmi motorického vývoje po narození. Zhruba do dvou až tří let je klenba nohy skrytá pod tukovým polštářkem chodidla. Do šesti až sedmi let by měla být kompletně vytvořena. Do této doby se také mění nastavení osy dolní končetiny, které je s kvalitou kleneb neoddělitelně spjato (stejně tak i s celkovým držením těla). Je běžné, že dítě do tohoto věku má nohy mírně do X – vbočená kolena a kotníky. Kdy se jedná o fyziologické vbočení a kdy je již třeba zahájit terapii by měl rozhodnout odborník.

    Podporovat zdravé klenby nohou znamená zároveň podporovat zdravý motorický vývoj dítěte – to nelze od sebe oddělit. Platí proto všeobecně známá pravidla - uvádím pro zopakování:

    • Neurychlovat motorický vývoj (nechat dítě, ať se vše naučí samo, nestavět, neposazovat)
    • Naučit se správné manipulaci s dítětem
    • Nepoužívat chodítka, skákadla, neergonomická nosítka
    • Autosedačky („vajíčka“), lehátka, polohovací židličky používat pouze po nezbytně nutnou dobu, pokud dítě ještě nesedí
    • Umožnit dětem volný pohyb, dostatek prostoru a stimulace pro psychomotorický rozvoj
    • Pro chodící děti volit vhodné obutí, které nebude omezovat motorické a senzorické funkce nohy (lehké, dostatek prostoru pro nohu a prsty, ohebná podrážka, nezpevněný kotník, ale držící na noze), pozor na těsné ponožky

    Na poruchách klenby nohou se v různé míře podílí nedostatečná stimulace a přetěžování nohou. Dětským i dospělým nohám často chybí dostatek stimulů. Konvenční obutí nedovoluje noze naplňovat svoji základní funkci – cítit terén a informace o něm odesílat mozku, není třeba zapojovat termoregulační funkce nohy, noha se nemůže pořádně hýbat (narušuje se krokový cyklus; odvíjení, odraz a stabilizace na úrovni nohy a kotníku – noha není aktivní, krní).

    Druhým problémem je častý a dlouhodobý pohyb po tvrdých rovných površích (domácí podlahy, chodníky, zpevněná hřiště), který je pro nohy velmi náročný; tím spíše pro nohy netrénované a málo stimulované.

    Průběh motorického vývoje dítěte včetně vývoje nožní klenby je důležitým faktorem ovlivňující stav pohybového aparátu člověka po celý jeho život! Stejně jako v jiných oblastech medicíny platí, že lépe je poruše předcházet, než ji léčit. A pokud již porucha vznikla, je dobré ji řešit včas. Neřešené poruchy motorického vývoje se fixují a spolu s dalšími faktory běžného života mohou vyústit do nejrůznějších poruch v oblasti pohybového aparátu, ale i vnitřních orgánů, a to kdykoli.

    Co s tím?

    Pokud jste se dostali do situace, že se vám „něco nezdá“, případně vašemu pediatrovi, pravděpodobně se ocitnete někde mezi ortopedem, fyzioterapeutem a dětským lékařem. Ráda bych na vás apelovala – důkladně si rozmyslete, komu své dítě svěříte do péče. Bohužel, nemůžeme se dnes spoléhat, že každý lékař či zdravotník je dostatečně erudovaný. Ptejte se, zjišťujte si recenze, informujte se o diagnóze a léčbě vašeho dítěte. Výsledek terapie je mimo jiné závislý na kvalitě terapeuta, nezanedbejte jeho výběr.

    Základem léčby plochých nohou by měla být fyzioterapie. Terapeut by vás měl naučit cvičení, které budete cvičit i vy doma s dítětem, měl by zhodnotit a doporučit úpravy režimu a obouvání. Jistě, nemůžeme úplně odbourat pohyb dítěte po tvrdém povrchu, ale můžeme doma nožky masírovat, sprchovat a koupat (střídat teploty vody), vytvářet si senzomotorické dráhy a koberečky, opičí dráhy, více chodit na procházky do terénu, nechávat děti běhat bosé, hrát pohybové hry a cvičit celé tělo. V oblasti obouvání si nechte poradit ohledně výběru vhodné obuvi pro vaše dítě a také o tom, jakým způsobem případně přejít na nový typ bot. V závažnějších případech bude třeba učinit tak postupně, abychom nohu náhle nepřetěžovali.

    Ortopedi rádi předepisují různé typy vložek do bot, případně i ortopedickou obuv. Jejich indikace v některých případech má své opodstatnění, ale vždy je třeba mít na paměti, že se jedná pouze o „berličku“, která nohám vypomůže. Základem terapie je cvičení a cílem by mělo být vycvičit nohy tak, aby nebyly žádné berličky potřeba. Samotná aplikace vložek bez výše zmíněných opatření nevede k vyřešení problému, naopak ho může ještě prohloubit (nohy více a více „leniví“). Také aplikace kineziotapu je podpůrným opatřením, které může terapii pomoci, nicméně není všespásná.

    Doufám, že jsem vás příliš nezahltila informacemi. Článek je výtahem mého studia a zkušeností, uvítám vaše názory, zkušenosti či doplnění k tématu. Pokud by vás zajímalo více informací o fyzioterapii dětí, maminek a příbuzných tématech, právě začínám s realizací blogu, uložte si jeho adresu: http://fyziomic.webnode.cz . Obsahu bude snad přibývat =)

    foto: unsplash.com

    Pěkný rozhovor o výživě nejen dětí https://www.vitalia.cz/clanky/jakub-pribyl-o-vy...