Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    mariegroth
    17. únor 2020    Čtené 1965x

    Dr.Brown’s a moje ambasadorování

    Ahoj maminky!

    mám opravdu velkou radost, že dnes se vám mohu oficiálně představit jako ambasadorka produktů značky Dr.Brown’s. Stále tomu nemohu uvěřit! Dr.Brown’s je značka, kterou u nás používáme od narození našeho syna a věříme jí. Je tedy jasné, že tato role pro mě moc znamená a doufám, že pro vás budu nejen zdrojem informací o této značce, ale také vaší virtuální kamarádkou.

    A nyní pár slov o mé maličkosti. Jmenuji se Marie a pocházím z malé vesničky asi dvacet minut od Plzně. V krajském městě jsem vystudovala jazykové gymnázium a právě moje láska k jazykům mě odvála až do Spojených států, kde bydlím již přes osm let. Ve Státech jsem vystudovala vysokou školu a získala bakalářský titul v oblasti Human Resources. Zkusila jsem si život ve čtyřech státech USA a nakonec zakotvila na západním pobřeží ve státě Washington u města Seattle. Jsem vdaná za toho nejlepšího muže na světě a máme spolu syna, který se jmenuje Maverick Holden. Ano, ano... je pojmenován po hlavním hrdinovy z filmu Top Gun. Můj manžel je pilot a i já pracovala v letectví, takže jeho jméno je velice tematické. Maverick se narodil na konci srpna 2019 a je mu tedy skoro šest měsíců. Momentálně jsem ženou a maminkou v domácnosti, což mě rozhodně plně zaměstnává, ale už dlouho jsem si chtěla najít něco „pro sebe”. Role ambasadorky tedy přišla ve správnou dobu.

    Jsme nadšeni z nové role

    Moc se těším na představení produktů Dr.Brown’s maminkám z Modrého koníka a myslím si, že je opravdu na co se těšit. Ačkoliv v USA je tato značka doporučená pediatry a patří mezi nejznámější značky, v Česku se ještě o ní moc neví. Určitě se hodí zmínit, že Dr.Brown’s je na trhu již od roku 1996 a byla vytvořena lékařem. Cílem značky vždy bylo vytvářet produkty ke spokojenosti miminka a maminky.  Některé maminky možná poznají antikolikové lahvičky s unikátním ventilačním systémem proti kolice a dalším potížím, ale já vám slibuji, že tato značka může nabídnout mnohem víc. Široký sortiment zahrnuje např. dudlíky, hrnečky, kousátka, podbradníky, ohřívače lahviček, sterilizátory, kartáčky na zuby a atd. A jak je již na Koníku zvykem, o spoustu produktů si budete moci zasoutěžit a sami si je vyzkoušet. 

    Tímto bych vás ráda pozvala do nově vzniklé skupiny: „Spokojené děťátko a maminka s Dr.Brown’s”. Tato skupinka bude mít nejen exkluzivní soutěže, ale hlavně bude nabízet podrobnější informace o Dr.Brown’s a bude to také místo k diskuzím o jejich produktech. Už se tam na vás velice těším! 

    Doufám, že jsem vás na Dr.Brown’s pořádně navnadila a ještě jednou děkuji Modrému koníku a zástupcům Dr.Brown’s za vloženou důvěru. Určitě se nezapomeňte zastavit na českých oficiálních stránkách Dr.Brown’s a prohlédněte si jejich produkty 

    S láskou,

    Marie 

    V nedeli u nas probehl Super Bowl (finale americkeho fotbalu a nejvetsi sportovni udalost roku). V polovine je vzdy nejaky zabavny program - zpev a tanecni show. Letos vystupovala Shakira a JLo. A pekne se o tom tady diskutuje! Jejich obleceni toho moc nezahalilo a show mela misty az sexualni prvky. Nasla jsem nejake fotky, ale v realu obleceni a tanec byly mnohem peprnejsi 🙂

    Polovina lidi si mysli, ze to bylo pres caru, sexualizovane, deti se divaly na TV a celkove to nemelo v TV co delat. Druha polovina jim tleska. Shakire je 43 let a JLo 50 let. Salala z nich energie a byla to ukazka toho, ze i zena k padesatce muze vypadat a citit se mlade.

    Muj nazor je takovy, ze jejich outfity toho porad zahalily vic nez treba bikini nebo spodni pradlo. Roztleskavacky fotbalu toho podle me maji na sobe mene, nez tyto dve zeny. Na druhou stranu chapu, ze tohle asi deti videt nemusi a hodne rodicu to zaskocilo, nebot nikdo nevi jak ta show bude vypadat.

    Co si o tom myslite vy?

    (2 fotky)

    Açaí Bowl a mandlove mleko s matchou dnes k snidani.

    S mimcem jsme opustili Havaj a presunuli se do Kalifornie. Dnes nas ceka velka prochazka po Venice Beach v LA, takze nabiram silu 🙂

    mariegroth
    21. lis 2019    Čtené 5843x

    Muj porod v USA - Druha cast

    Prvni cast clanku jsem ukoncila prevozem na normalni pokoj. Pred a po-porodni pokoje byly velice podobne. Obrazek neukazuje cely pokoj. V prave casti byla postel pro tatinka a basinet pro miminko spolecne s vecmi na miminko (plenky, cepicky, kremy a atd.). Hned u vchodu koupelna s toaletou, umyvadlem a sprchou. Tam take byla obrovska zasoba hygienickych vlozek a nemocnicniho spodniho pradla. U dveri bylo dalsi umyvadlo a  dezinfekce na ruce. Naproti luzku byly nejake skrinky, televize s Blue-Ray prehravacem a bila tabule, kde jsem videla napr. v kolik hodin me ceka dalsi davka prasku nebo jmeno osetrujici sestry. 

    *Muj pokoj mel vyhled na mrakodrapy a ocean. Vetsinu casu jsem ho ale udrzovala v poloseru.*

    Po ulozeni na novou postel jsem pomalu zacala vnimat spodni cast tela, ale samozrejme celkove jsem byla jeste velice nepohybliva. Zacala jsem pocitovat vedlejsi ucinky morfia - svedeni celeho tela, a take mi na nohy dali takove "polstare", ktere mely za ukol moje nohy prokrvovat. Mne to prislo vcelku neprijemne. Jakmile jsem byla napojena, tak jsem opet zkousela kojit a maly se pekne prisal. Manzel miminko prebalil a zavinul. Zavinovacky se tady delaji asi trochu jinak, nez v CR. Miminka jsou zavinuta v tzv."receiving blanket". Videla jsem, ze v Cesku se dela spise takova perinka, ktera jde mimcum i kolem hlavy. My osobne ty "receiving blankets" prestali pouzivat hned po prichodu z porodnice. Podle me existuji mnohem lepsi a efektivnejsi zavinovacky. Kdyz to clovek poradne neutahne, tak se miminko snadno rozmota a pak to nema moc smysl.

    *Hrdy tatka. Miminko si vytahlo ze zavinovacky rucicku."

    *Zavinovacka Swaddle Me, kterou pouzivame.*

    Pod prvnim dilem se me nekdo ptal na porodni plan a co si tak maminky pisi. Napr. tady je docela caste, ze hned po narozeni miminka vas prijde navstivit rodina. Casto si tady maminky pisi, ze nechteji zadne navstevy (urcite jsou rodiny, ktere se pokusi maminku a dite navstivit i proti prani). Moje sestra mi treba rekla, ze normalne sestry vylozene sedi u pokoje matky a nikoho tam nepusti. Ja k navsteve svolila. Dovolena je i navsteva deti a neexistuji navstevni hodiny - proste si prijdete kdy chcete. Ale abych se vratila k tomu porodnimu planu. Jak rekla moje lekarka - porodnimu planu se temer meze nekladou. Ted mluvim pouze za moji porodnici. Porodni plan vetsinou obsahuje: koho chcete mit na sale/na pokoji, jestli chcete epidural/prirodni porod, jak moc chcete nebo nechcete zasah lekaru, v jake pozici chcete rodit, jestli chcete rodit do vody/na zemi/na posteli, muzete take napsat, co chcete delat s pupecnikovou krvi a take umoznuji oddalit prestrihnuti pupecnikove snury. Dale lze zaridit zrcadlo pro cisarsky i prirozeny porod, abyste se mohla divat, jak se miminko klube na svet. Take neni od veci do planu napsat vase obavy - strach z bolesti, deprese, kojeni a atd. A pokud mate chlapecka, tak muzete do planu napsat, ze byste si prali, aby mu pred propustenim z nemocnice udelali obrizku - v USA bezna vec.Doporucuje se do planu take zaradit partnera a s cim by rad pomohl, nebo co naopak nechce delat. Porodni plan asi neni nic prelomoveho, ale podle me se da takto vyhnout mnoha neprijemnym situacim.

    Mezitim co se rodina kochala mimcem, tak mi bylo dovoleno prvni "jidlo" - pokud nepocitam ledove cipsy. V nemocnich v USA neexistuji presne dane casy na jidlo. Na pokoji mate  menu - jako v restauraci, ze ktereho si objednate. K luzku je pridelan telefon, takze staci jen vytocit cislo, dat jim vase jmeno, cislo pokoje a objednavku. Zhruba do 30 minut prisel zamestnanec "jidelny" s mym pokrmem. Nemocnicni "jidelna" varila od 6 rano do 9 vecer.  Po operaci jsem si mohla objednat jen ze specialniho menu, ktereho obsahovalo pouze cire tekutiny. Na tomto menu byl treba vyvar nebo Sprite - to jsem si dala ja. Normalni menu bylo uz o dost zajimavejsi a mela jsem z nej dovoleno jist hned pristiho dne. Co si tak pamatuji...

    SNIDANE: vajicka se slaninou, omelety, francouzsky toast, muffin, ovoce, bananovy chleb, jogurty 

    OBED/VECERE: ruzne sandwiche, salaty, kureci, ryby, sekana, testoviny, veprove, hovezi, enchiladas, pizza, burgery

    DEZERT: Milkshaky, dorty, kremy, zmrzlina

    NAPOJE: Dzusy, kava, slazene napoje, caje

    Hned vedle pokoje byla i takova spizirna, kde byly ruzne svacinky a napoje a tam mela pacientka a doprovod pristup 24/7. Byla tam i mala kuchynka, kde si clovek mohl ohrat vlastni jidlo. No, a pokud pacienti nechteji jist nemocnicni jidlo, neni problem nekoho pro jidlo poslat ven, nebo zavolat donaskovou sluzbu. Ja osobne jedla nemocnicni jidlo, na ktere jsem si nemohla stezovat. Pokrmy mi byly placeny pres pojistovnu. Akorat kavu jsem si platila extra. V prizemi nemocnice byla kavarna Starbucks, ktera preci jenom nabizela lepsi kavu, nez tu nemocnicni.

    *Ukazka jidla. Francouzky toast se slaninou, banan, arasidove maslo a jogurt. Na dalsi fotografii je salad cesar, lasagne, pita chleb se zeleninou a hummusem a napoje.*

    Po prvnim jidle jsme se rozloucili s rodinou a zustali jsme se synem sami na noc. V porodnici mi rekli, ze bych mela kojit kazde 2-3 hodiny, ale nikdo me "nebuzeroval", jestli jsem uz dite nakojila. Vzdy se ale zeptali, jestli mam nejake otazky nebo potrebuji pomoc. Jelikoz jsem byla po cisari, tak jsem mela sestricku na pokoji skoro neustale. Pokud to slo, tak me nebudila a pouzivala minimum svetel. Nez mi dala leky, tak se me vzdy zeptala, jaky je muj stupen bolesti mezi 1-10. Nekolikrat za den mi kontrolovali jizvu, mirne stlacili brisko, jestli nekrvacim, vymenili vlozky a vyprazdnili moc. Bylo fajn, ze na pokoji bylo nekolik svetel, ktere jsem mohla ovladat pres ovladac u postele. Samozrejme jsem se snazila spat co nejvic. Manzel mi vzdycky vyndal syna z basinetu, ja ho nakojila a on ho prebalil, zavinul a dal zpet spat. Manzel se pak vratil zpatky do postele - klasicke jednoluzko, ne nemocnicni postel.

    Druhy den rano jsem uz mohla jist normalni jidlo.V 7:30 byla vymena sester (vzdy po 12 hodinach). Nocni sestra mi predstavila denni sestricku a dala ji prede mnou ustni report. Samozrejme oficialni informace o mem stavu, lecich a atd. byly ulozeny v pocitaci. Na zapesti jsem mela naramek s kodem, ktery personal oskenoval a okamzite jim to ukazalo moji slozku. Miminko melo to same. Syna navstivil pediatr a probehlo vazeni a mereni. Rano mi nabrali krev a prisel se na me podivat lekar, ktery chtel, abych se dokazala postavit a idealne si dojit sama do koupelny. To se mi bohuzel nepovedlo. Jakmile jsem si stoupla, okamzite mi spadnul tlak a udelalo se mi mdlo. Sestra mi pomohla zpet do postele a lekar mi naordinoval kapacku. Pripadala jsem si hloupe a strasne jsem touzila se postavit a postarat se o mimco. Zbytek dne tak nejak probehl a vecer se me opet snazili postavit. Uz jsem udelala par kroku a s pomoci sestry jsem dosla i ke dverim koupelny, ale na zpatecni ceste jsem prakticky omdlela. Vedela jsem, ze me urcite domu pristiho dne nepusti. Normalne pousteji po dvou nocich v nemocnici, pokud jde vse hladce. Nakonec se na me prisel podivat lekar, ktery naordinoval zmenu leku na bolest a predepsal neco na uvolneni svalu. 

    V patek jsem se citila uz o neco lepe fyzicky, ale o neco hur psychicky. Rozhodla jsem se, ze dneska to do te koupelny proste dam. Porad jsem mela v sobe mocovou cevku. Nasledovalo bezne rano, ale take me prisla navstivit laktacni poradkyne a ujistila se, ze nam kojeni opravdu jde. Po ni prisla fotografka, ktera udelala nekolik fotek miminka. Do porodnice jsem s sebou vzala hezky oblecek prave pro tyto fotky. Vetsinou porodnice maji nasmlouvanou fotografku, ktera chodi denne do porodnice a nabizi svoje sluzby. Take prisla psycholozka, ktera mi predstavila jejich "centrum pro matku a dite." Toto centrum nabizi opravdu vybornou pomoc s poporodni depresi a uzkosti. Napriklad poradaji ruzne podporujici skupiny. Zeny mohou poznat novou kamaradku a necitit se tak sami. Toto centrum take poskytuje predporodni lekce. Napr. muzete navstevovat kurzy o kojeni, pece o miminko, jak poskytnout prvni pomoc miminku, kurz pro prarodice a atd. 

    Nakonec jsem se i rozchodila a byla mi vyndana cevka. Konecne jsem miminku i vymenila plenku. V patek vecer nam rekli, ze v sobotu mohu jit domu, pokud se neco nezhorsi. Tesila jsem se, ze pujdeme konecne domu a budeme mit klid. Vecer jsme za pritomnosti sestry (na moje prani) poprve vykoupali nase miminko. V sobotu rano maly prosel testem na novorozeneckou zloutenku, byla mu odebrana krev na "newborn screening test" (novorozenecky screening) a take prosel testem na sluch. Pak nam rekli, ze muzeme v porodnici zustat ten den jak dlouho chceme. Dali jsme si obed a pak honem domu. Tady maji sestry povinost zkontrolovat, jestli je dite spravne pripevneno do autosedacky. Manzel sbalil nase tasky - paradoxne jsem toho tahla tolik a nakonec vyuzila akorat zubni kartacek a pastu. Take jsme dostali nejake veci na miminko - ubrousky, plenky, sadu na koupani a cepicky. Sestra mi dala vlozky a nemocnicni kalhotky - nebo spise zasobu jeste tak na deset deti. Potom me nalozili do koleckoveho kresla a sestra nas pak opustila u auta. Konecne jsme byli sami a jelo se domu...

    Abych to nejak shrnula....Jsem rada, ze jsem rodila tam kde jsem rodila. Bylo o me a miminko skvele postarano. Necitila jsem se, ze personal otravuji a nikdy jsem nemela pocit, ze jsem jim tam na obtiz. Jako prvorodicka jsem mela z porodu velky respekt. Opravdu neni snad jedina vec, kterou bych zmenila nebo vytkla. Jsem rada, ze spousta z vas pod prvnim dile komentovala, ze vas porod probihal v Cesku velice podobne. Na konci dne je stejne nejdulezitejsi zdrave miminko a maminka. 

    Po par tydnech nam zacaly chodit ucty, ktere se po secteni vysplhaly na astronomickych $46.000 (pri dnesnim kurzu je to pres jeden milion korun - tomu se snad ani nechce verit). Kolik a proc jsme nakonec zaplatili se dozvite v sekci o pojisteni. 

    ****ZDRAVOTNI POJISTENI V USA A KOLIK JSME  ZAPLATILI ZA POROD***

    Jelikoz velke procento vasich otazek se tykalo zdravotniho pojisteni v USA, rozhodla jsem se mu venovat specialni cast. Zajimalo vas jak to vlastne chodi. V komentarich se objevilo par nesrovnalosti a take jsem chtela uvest na pravou miru to, ze ackoliv "Swedish Hill Hospital" je velice dobra nemocnice, rozhodne se do ni nedostane jen par vyvolenych, kteri si to mohou dovolit. Castky budu uvadet v americkych dolarech, jelikoz prepocitani na CZK neni uplne objektivni, nebot platy jsou v Americe preci jen jine. Zaroven ale take nechci tvrdit, ze uvedene castky jsou tady povazovany za pakatel a neco, co ma bezny clovek denne po kapsach.

    Zdravotnictvi a zdravotni pojisteni je tady velice kontroverzni vec. Mit pojisteni je ze zakona povinne a pokud ho nemate, tak potom platite penale na danich. Jak se takove pojisteni ziska? Kolik vlastne stoji? A jak neplatit astronomicke castky jako u meho porodu?

    Vetsina zamestnanych lidi ziska pojisteni pres sveho zamestnavatele. Jenze stat uz neudava jak dobre pojisteni musi poskytnout. Casto tady uslysite, ze "plati mi tam sice o neco mene, ale mam tam dobre benefity." Jsou firmy, ktere nestrhavaji zamestnancum z vyplaty na pojisteni nic, ale take vam mohou strhnout stovky dolaru. Vetsina pojisteni nabizi alespon dve varienty, ale nejcasteji se setkate se tremi. Neco jako "dobre-lepsi-nejlepsi". Cim lepsi varianta pojisteni, tim vice platite mesicne, ale to take znamena, ze potom budete platit mene, kdyz to pojisteni budete vyuzivat. Dale zalezi, kolik clenu rodiny je pod vami pojisteno. Pokud ma napr. manzel lepsi pojisteni nez vy, pak dava smysl, aby cela rodina byla na jeho pojisteni. Vam se sice nebude z vyplaty strhavat nic, ale on bude platit vice. Mesicni poplatek ale neni jediny faktor, ktery hraje u pojisteni roli...

    ANNUAL DEDUCTIBLE : V podstate to znamena, ze musite nejprve zaplatit urcitou castku pred tim, nez vase pojisteni zacne vubec fungovat. Napr. vase deductible je $1000. Jdete dvakrat na ultrazvuk, ktery vas stoji pokazde $500. To musite zaplatit a pojisteni nezaplatilo nic. Po dvou ultrazvucich pak jdete k lekari s bolesti v noze. Prijde vam ucet na $300, ale vase pojisteni uz zacalo fungovat, nebot jste pres vas rocni odpocet. Bezna annual deductible je kolem $2000-5000, ale klidne i mene. Muj manzel ma "pouze" $500.

    CO-PAY: Napr. pokazde kdyz dite navstivi pediatra, tak automaticky neco zaplatite. Vetsinou ty castky jsou pod $100. V nasem pripade treba $15. Neco jako v CR poplatek 30 kc za navstevu lekare (dela se to jeste?).

    COINSURANCE: Vas podil na celkovem uctu. Napr. pokud musite mit rentgen, tak ve vasi smlouve s pojistenou je napsano, ze vy zaplatite 20% z uctu a oni 80%. To procento se opet lisi na tom, jak dobre mate pojisteni. Coinsurance se zacina platit po annual deductible. 

    ANNUAL MAXIMUM: Kolik musite maximalne zaplatit v jednom roce. Je to soucet vasi deductible, copay a coinsurance. Napr. moje bylo $3000, ale take to muze byt mnohem vic. Cili jakmile za vsechny mozne ucty zaplatim $3000, tak pak uz je VSE ZDARMA. 

    Na co si ale musite davat pozor...Musite se ujistit, ze vas lekar a i zarizeni ve kterem pracuje, bere vase pojisteni. Protoze pokud ne, tak zaplatite 100%, a nepomuze ani annual max. Zjistite to pomerne snadno. Na online portalu vasi pojistovny, nebo staci zavolat. 

    Mozna si ted rikate, no dobre, pokud ma clovek zamestnani, tak to asi nejak zaplatit jde, i kdyz pro spoustu lidi tohle jsou neuveritelne palky. Ale co maji delat lide, kteri z nejakeho duvodu nepracuji, nebo clovek, ktery sice pracuje, ale ma tak maly prijem, ze spada do tzv. hranice chudoby. Odpoved zni...MEDICAID. 

    Medicaid je federalni program pro socialne slabe, kteri si z nejakeho duvodu nemohou dovolit pojisteni. O takove pojisteni musite zazadat a prokazat se, ze se kvalifikujete. Vase zdravotni pece je pak  zdarma, nebo za velmi maly peniz. Mate mnohem vic omezeni, kde vase pojisteni vezmou, ale rozhodne to neznamena, ze jen proto, ze jste na Medicaid, tak dostanete horsi zdravotni peci. Medicaid je tady kontroverzni tema. Spousta pracujicich sice papirove vydelava dostatek a jsou nad hranici chudoby, ale v realu penize nejsou a na Medicaid se stejne nekvalifikuji.

    MOJE POJISTENI A KOLIK JSME ZAPLATILI ZA POROD?

    Kazdy rok v listopadu se voli pojisteni na pristi rok. V listopadu 2018 jsem pracovala pro leteckou spolecnost, ktera mi poskytovala pojisteni. Mas syn byl sice neplanovany (ale chteny).V tu dobu jsem absolutne netusila, ze za mesic budu tehotna a budu chodit na drahe gynekologicke prohlidky a absolvovat cisare. Proste jsem se v praci zapsala na tu stredni variantu pojisteni. Moje deductible bylo $2000, coinsurance 20% a annual max $3000. Takove pojisteni je tady povazovano za jedno z lepsich, nebo alespon lepsi prumer. Pak jsem otehotnela a tech $2000 jsem dosahla vcelku rychle. Jenom ultrazvuk je tady kolem $400. Pak ruzne testy, bezne prohlidky a navsteva pohotovosti...uz pred porodem jsem proste byla pres deductible a pojistovna zacala konecne platit a ja byla na ceste k memu annual max. Muj manzel menil praci na jare 2019 a nemohla jsem byt na jeho pojisteni asi az do cervence. Muj muz ma vyborne pojisteni. Malou deductible a malou copay ($500). Ale to uz stejne nehralo roli, nebot ja nemohla jen tak pojisteni pres moji praci zrusit. Pojisteni se ale zrusilo, kdyz jsem dala v praci vypoved. Tu jsem ale dala v pulce srpna - v USA je bezne, ze se do prace chodi prakticky az do porodu, jenze pojisteni trvalo az do konce srpna, takze i moje pojisteni platilo za porod. Kdyby se Maverick narodil 1.zari, tak uz za to platilo pojisteni manzela. Secteno podtrzeno, za porod, ktery mi nauctovali za $46.000 jsme celkove zaplatili $2.363. Mala castka to neni, ale v porovnani s tim co zaplatila pojistovna, to zase tak hrozne neni. Pokud clovek nema na okamzite zaplaceni, tak jde s nemocnici nastavit splatkovy kalendar. Nevim, jestli pocitaji nejake uroky, nebo dalsi poplatky. Bez debat - zdravotnictvi je tady business...

    Na zaver, doufam, ze jsem vas neunudila k smrti. Pojisteni je tady koncept, ktery v CR neexistuje, takze take doufam, ze vam to dava alespon trochu smysl. A pokud ne, rada odpovim na vase otazky.

    mariegroth
    19. lis 2019    Čtené 7961x

    Muj porod v USA - Prvni cast

    *Ahoj maminky! Jmenuji se Marie. Puvodem jsem z Plzne, ale jiz sedm let ziji v USA. Momentalne bydlim s manzelem a synem na zapadnim pobrezi USA ve state Washington, u mesta Seattle. Jsem byvala letuska a  momentalne si uzivam materstvi na plny uvazek.*

    Moje prohlidka ve 32.tydnu tehotenstvi probihala jako ty predesle. Lekarka zkontrolovala tlukot srdicka, zmerila brisko a samozrejme se me zeptala jak se citim. Nakonec usoudila, ze by rada zkontrolovala, v jake poloze se miminko nachazi. Po par chvilkach prohlasila, ze momentalne je miminko v pozici “breech” - cesky “v poloze koncem panevnim”. Hned me vsak ujistila, ze na pretoceni miminka je jeste cas a sama tomu mohu  pomoci. Provadela jsem doporucene cviky “spinning babies” (otaceni miminek), ktere fungovaly pro spoustu maminek, ale bohuzel ne pro me. Gynekolozka mi take nabidla otoceni miminka v nemocnici, coz jsem odmitla po zvazeni pro a proti. Pokracovala jsem tedy ve “spinning babies” a doufala, ze se maly pretoci - vzdyt v teto poloze do porodu zustanou jen 3% miminek. Ve 37. tydnu mi byl urcen termin na cisarsky rez, avsak pokud by se maly otocil, cisar by se hned zrusil. A abych to zkratila - miminko zustalo tvrdohlave a cisar byl na poradu dne.

    *39.tyden! Vyfoceno pred odjezdem do porodnice.*

    28.srpna 2019 - den meho cisarskeho rezu. Byla to streda a ja byla presne ve 39.tydnu. Ten den jsem vstala jednak nedockavosti, ale take hladem. Cisar byl objednan na ctvrtou odpoledni, takze jsem mela dovoleno jist jidlo do osmi rano a pit tekutiny do dvou odpoledne. Specialne chteli, abych vypila "sportovni napoj". Ve dve jsme take meli byt v nemocnici. Vyber porodnice byl vcelku primocary. Jelikoz jsem od pocatku tehotenstvi chtela, aby me odrodil tym z polikliniky na kterou jsem chodila (idealne moje gynekolozka), tak jsem od zacatku vedela, ze chci rodit ve "Swedish First Hill, Seattle". Nemocnice ma skvelou povest a porodni oddeleni je vyhlasene, cili nebyl duvod ani volit jinak. Seattle je moderni velke mesto, ktere pritahuje lekarske spicky z celeho sveta. Rozhodne nepochybuji o tom, ze lekarum tady dobre plati. Zdravotnictvi je v USA privatizovane. Do jiste miry je to business. Samozrejme privatizovane zdravotnictvi ma mnoha uskali a lekarska pece je tu draha, ale pristup k pacientum je tady proste jiny. Nerikam, ze tady nenarazite na protivnou lekarku nebo sestricku, ale rozhodne jsem nesla do porodnice s obavou, ze tam na me budou sprosti nebo tam na me "rvat". 

    *Budova nemocnice je bila budova primo naproti. Nalezi k ni dalsi mensi budovy. Ackoliv pobyt v nemocnici neni nikdy nic prijemneho, krasny vyhled to alesoin trochu vylepsi.*

    Kolem druhe hodiny jsme se hlasili na prijmu. Spise mi to pripadalo, ze delam check-in nekde na hotelu a ne v porodnici. Za par minut prisla moc prijemna sestricka, ktera si nas hned odvedla. V USA je naprostou samozrejmosti, ze partner, nebo klidne i vase rodina, jsou s vami po celou dobu porodu. Myslim, ze moje porodnice dovoluje az pet lidi. Ja ovsem chtela jen manzela. Doprovod ma take moznost byl v "cekarne", ktera spis vypadala jako nejaka business lounge. Byly tam velke gauce, stoly, televize, ale take koutek s kavou a napoji a malym obcerstvenim - zdarma. Moje ceska ani americka rodina toto nevyuzila. My s manzelem jsme tam jen tak ze zvedavosti nakoukli. Nas cekal porod!  Dosli jsme do pokoje, ktery vypadal takto:

    *Postel, stanice pro sestricku, koutek pro vaseho partnera ci tym, TV, koutek pro miminko. Samozrejmosti je koupelna s velkou vanou*

    Vetsina maminek si napise porodni plan, ktery se odevzdava vybrane nemocnici tydny pred porodem. Moje nemocnice tedy presne vedela, co chci a co nechci. A zaroven moje porodnice mela o me veskere udaje, cili jsme nemuseli uz nic noveho vyplnovat. To urcite oceni maminky, ktere jdou do porodnice a uz rodi. Pokud bych mela samovolny a vaginalni porod, tak bych na tomto pokoji take privedla miminko na svet. Na pokoji jsem se citila vcelku prijemne. Rozhodne se tady snazi udelat rodickam komfort a zprijemnit jim to co jen jde. 

    Hned po prijeti na pokoj jsem se prevlekla do "slusive" porodni kosilky a slo se na pripravu. Kontrolovalo se srdicko maleho, mne dali kapacku a zacali se u me stridat lekari a moje pridelena sestricka me opecovavala - nemyslim si, ze je to standart ve vsech porodnicich, ale tady byla jedna sestricka na jednu pacientku. Co se mi opravdu libilo bylo to, ze me vysvetlili naprosto vsechno kolem porodu cisarem a anestezie. Sestricka mi presne rekla, co se bude dit krok po kroku. Bylo na ni videt, ze tuto praci dela s laskou. Zhruba v pul ctvrte se mi prisel predstavit anesteziolog, ktery me informoval o tom, jak to bude probihat z jeho strany. Jelikoz videl, ze jsem byla ze "spinal block" (paterni anestezie) docela nervozni, tak mi nabidl celkove umrtveni, ale to jsem nechtela. Byla jsem moc rada, ze jsem se mohla zeptat na cokoliv a opravdu mi bylo odpovezeno s trpelivosti a peci. A konecne kolem ctvrte prisla moje lekarka a slo se na sal. 

    *Operacni sal*

    Pichnuti paterniho bloku je urcite neco, na co bych rada zapomnela. Nastesti to bylo rychle za mnou. Lekari pripravili posledni veci k operaci a pak se mi vsichni jeste jednou predstavili a rekli mi, jaka je jejich uloha. Ja uz ale moc nevnimala, jelikoz jsem se tesila na miminko. Operovala me moje gynekolozka, ktera mi rikala, co presne dela. U hlavy mi stal manzel, ktery mi drzel ruku. V 16:37 se nam narodil syn. Pojmenovali jsme ho Maverick Holden. Manzel okamzite odbehl, dle meho prani, aby byl u syna. Celou dobu ho drzel za ruku a pak mi ho do peti minut i sam prinesl.

    *Okamzite "skin to skin" (telo na telo). Poprve drzim nase miminko*

    Mezitim co jsem si chovala miminko, tak me lekari zasili. Ani jsem nemohla uverit tomu, ze jsme na sale byli pod jednu hodinu. Nasledoval prevoz na pripravny pokoj - ten samy pokoj, kde jsem byla pred operaci. 

    Opet jsem byla pripojena na pristroje a take nasledovalo prvni kojeni. Ocenila jsem, ze se me zeptali, jestli vlastne kojit chci. Kojeni jsem sice planovala, ale tady v USA pokud zena nekoji, tak je spolecnosti docela odsuzovana. Tady je taky "popularni" odstrikovat mleko,uchovavat zasoby, rozkojovat se pres "breast pump". Je temer ocekavane, ze umela vyziva je az poslednim reseni. Znam zeny, ktere radeji nepriznaji, ze jsou na UM, aby se vyhnuli vsetecnym otazkam. Nicmene jak jsem rekla, kojit jsem chtela.Vsechny sestricky na porodnim oddeleni take byly laktacni poradkyne, takze jsem si pripadala v dobrych rukou. Po kojeni nasledovaly dalsi nalezitosti kolem miminka - napr. vitamin K. Pak nam dali tabulku, kde jsme meli za ukol zapisovat mokre a pokakane plenky a kdy se kojilo Kolem sedme vecerni byl cas nas presunout na "postpartum room" (poporodni pokoj). Jeste nez jsme opustili pripravny pokoj, tak Maverick dostal naramek s cipem, ktery by spustil alarm a zamkl vsechna dvere, pokud by se nekdo s nim snazil utect z porodnice. Syn byl u nas celou dobu. Opravdu nase nejdelsi vzdalenost po porodu byla tak tri metry, kdyz ho prvne vytahli z briska a museli ho ocistit. Syna jsem si pekne polozila na telo, kde krasne vrnel. Byla jsem jeste dost oblbnuta z anestezik. Na chodne jsme videli nekolik nastavajicich rodicu, kteri zrovna ten den meli "hospital tour" (prohlidku nemocnice). Bylo na nich videt, ze se tesi na vlastni miminko. 

    Nemohla jsem uverit, ze jsem konecne maminkou. Byla jsem stastna, ze uz nejsem tehotna a maly je konecne tady. 

    POKRACOVANI PRISTE...

    V pristim clanku budu popisovat dojmy ze samotneho pobytu v porodnici, peci personalu, co se serviruje k jidlu v americkych nemocnicich a take kolik takovy porod stoji.