Konečně troška radosti i pro mě samotnou.
Dcerka vyrobila svícen, bylo by ji líto, kdyby nebyl na stole. Syn si zase přál koupit vánoční hvězdu. Tak snad budou spokojení oba. A já jsem si koupila ubrus na vánoční stůl ( ještě jeden bych ráda ušila, látku na něj mám už docela dlouho, abychom měli náhradní, kdyby se stala nehoda. Ale protože mám doma malá čuňátka, vzala jsem rovnou i hnědé kulaté podložky pod talíře. Ty se případně jen otřou.
Koupila jsem si ale ještě dřevěný regálek do koupelny na ručníky a mám objednané dřevěné zásuvky, které bych ráda dala do spodního patra. Každým dnem mi má přijít i velký regál do prádelny, tam se mi pak vejde věci. ☺️ Objednala jsem si koš k pianu, na noty, malé doprovodné nástroje, zpěvníky. No a nakoupila jsem si velké boxy na látky a to ostatní věci, co jen tak valím po své šicí dílně.
Dětem do pokoje jsem koupila nástavbu na stůl, aby pouklízely všechny kraviny na stole, minilampičky a pod.
Dnes jsem vyzvedla balíček pro děti kamarádů, co přijedou na Silvestra. Objednala jsem dárek pro manžela a zvažuji, zda narychlo nevzít ještě jeden. Včera nám přišel, v pořadí náš druhý, společný dárek, takže i my budeme mít něco pod stromem. Čeká mě balení, ještě budeme s dcerou dopékat další várku rohlíčků, už nejsou.
Plánů je ještě hodně, tak moc se těším na víkend.
Konečně hotovo pro všechny ,,přespolní,,. Do školy, práce, cvičení dětí... Syn má navic narozky, tak bude mít mimo cukroví a dárků pro vylosovaného kamaráda, balíček s drobnostmi pro všechny děti a tašku s malým pohoštěním. U dcery se pro změnu na Vánoce obdarovávají všichni napříč třídou, tak má také balíčky pro všechny. A dostane cukroví. + Něco pro učitelky, asistentku, vychovatelku... Bylo toho dost. Snad udělají dárečky radost.
První darované cukroví, tak snad bude chutnat. Jen škoda, že jsem nestihla dodělat vše, ještě mě čekají tři druhy.
Cukroví peču sama, respektive s dětmi. Baví mě to. Jen mě mrzí, že nemám tolik času, kolik bych si přála. A vždy musím nakonec pospíchat. Ale zase je vše opravdu čerstvé. Manžel mi dnes říkal, že běžná cena se pohybuje mezi 7-9 sty za kilo. Na tácku je necelé půl kilo. Popravdě nevím, kolik mě stojí domácí výroba. Ale je jasné, že cukroví už dávno není ,,levnou,, záležitostí.
Navíc jsem se dala do výroby cedulek na dárečky do školy .z nouze. Zapomněla jsme je totiž koupit. Ale věřím, že dětem se budou líbit.
Moji kluci chtěli jít na rybičky, malá se prý ocachtá v rybníčku. Já šla s kyblíčkem na ostružiny, že jako bude na koláč. No, je toho jaksi trošku víc. Ostružin je na tom místě hromada. Šlo to rychle. Těším se ale, až budou zrát ostružiny na zahradě, jsou větší a trhání jde rychleji.
Každopádně bude pořádný koláč. 😁
Tento červený rybíz u nás dozrává později, než ostatní. Možná je to umístěním v zahradě, možná jde o jiný poddruh. Nevím. Ale každý rok se o něj dělím s mamkou. Dnes jsme ji dovezli první misku. A také se mi konečně daří doskládat dřevo do dřevníku. Na zimu budeme připraveni. Zvládli jsme také návštěvu u prarodičů, u kterých je na návštěvě teta. Rádi jsme ji viděli.
Hlavně ať už neprší, náš taťka teď bude mít volno, chceme vyrazit na naplánované výlety.

Látkové kapesníky? Nikdy! Nikdy?
Když jsem byla malá, nenáviděla jsem je. S bráchou jsme se smáli taťkovi, když mu čouhal kapesník z kapsy od tepláků. Nesnášela jsme ,,mít rýmu,, a mít po ruce kapesník nebo dokonce smrkat do pleny. Jak nechutné. Když se konečně objevili papírové kapesníky, milovala jsem je. Bylo super, když je mamka začala kupovat. Nejdříve na cesty do školy, práce. Až když jsme byli větší, vydupali jsme si s bráchou, že je fakt chceme kupovat i domů.
Ano, v papírových kapesnících jsem žila spokojeně roky. No a pak jsem najednou měla malé děti a ty měly z papírových kapesníků odřené nosy. V zoufalství jsem vytáhla látkové kapesníky ze skříně, co mi kdysi ,,do výbavy,, dala mamka. A ono to pomohlo. Žádné odřené nosy a děti se naučily krásně smrkat. V té době jsem hodně šila. Probrala jsem tedy zbytky popelínu a našila pár prvních látkových jednorázových kapesníčků. Jednorázových proto, že se používaly stejně jako papírové...tedy vzít, vysmrkat, hodit do kýblíčku, navíc ale také vyprat. Fungovalo to parádně a tak se těch pár kapesníčků časem pořádně rozrostlo. Většinou, když jsou děti nemocné, našiji zase pár dalších. Šiji je z popelínu, tedy 100% bavlny. Metr látky se dá koupit již za 40-60 Kč, v různých akcích. Např. nyní jsem koupila moc hezké popelíny za 49 Kč za metr ( a to bez akce a slevy). Látka mívá na šířku 150 cm. Vystačí na cca 24 malých kapesníčků.
Kapesníčky peru většinou na 60°C s předpírkou, sem tam protočím na 90°C. Přidávám trošku dezinfekce na praní. Peru je najednou s obyč. plenkami a utěráčky, které šiju pro změnu ze zbytků úpletů a teplákovin. U nás doma se využije vše. Děti věčně něco rozlévají, něco upatlají, pobryndají...a zde mi také není líto, když se utěráček vyhodí (třeba když se rozhodnout malovat temperami a otírají si jimi nehody kolem podložky).
Jen to skládání vypraného, je trošku nuda. Tak to nechávám na večery u televize. Dnes máme těch kapesníčků něco kolem třista. No, asi i víc. Počítat to nechci. Myslím si, že cena látky byla max. 500 Kč ( možná i méně, protože je jich dost ušitých z různých odstřižků). Ty první kapesníčky máme tak sedm, možná osm let, už jsou v trošku horším stavu. Ale věřím, že se za tu dobu dávno zaplatily, ikdyž je děti používají jen doma ( přeci jen praní stojí méně, než nákup papírových).
PS: Žehlím nerada, ale jednou za čas sama sebe ukecám. No, dnes to nebylo.
Dnes jsme ozdobili stromeček. Syn o tom mluví od začátku prosince. Tedy mluví. Každý den to slyším asi stokrát. Bere to tak, že na ta světýlka lákáme Ježíška. Bez nich by nevěděl, že má přinést dárky i k nám. Dcera ho v tom samozřejmě podporuje. Dnes jsem dospěla k tomu, že stromeček bude, jinak skončím v blázinci. A zítra musí manžel dát světýlka do zahrady, protože ihned začalo šílené druhé kolo. A to už nedám.
Tak máme nabourané ano. Dnes mě manžel vezl z kontroly od lékaře a přímo před barákem to do nás picnul pán. Říkám si jen ťukanec ( blatník a velké zadní dveře 😭), nikomu se nic nestalo, ale řešila jsem to 6 hodin. Nejdříve domluva, nedomluva s pánem, focení, volání policie, čekání, sepsání, zjišťování jak to mají pojišťovny, volání na naší pojišťovnu, volání na pánovo pojišťovnu, vyplnění škodné události online, volání do servisu......ach jo. Druhé auto v opravě, já mezi vyřizováním záchvaty kašle ( nemohu se ho stále zbavit, mám prodlouženou nemocenskou). Prostě parádní den.
Jak dlouho jste byli doma s černým kašlem? Děkuji.
Hezké dopoledne lze strávit i uprostřed města. Máme mnoho krásných fotek našich dětí z velkého parku, u vody, u vzrostlých stromů i místních staveb ( foto sem s ohledem na děti dát nemohu, ale některé jsou opravdu povedené. No, alespoň takto. ). Ze zahájení lázeňské sezóny v Teplicích jsme si navíc přinesli sýry, které milujeme, natrefili jsme na stánek s výbornou zmrzlinou. Ale hlavně... byli jsme spolu.
Právě mě vzbudil ošklivý sen. Nemívám sny často, velmi zřídka...ale když už, tak snad vždy jde o zdraví a bezpečí mých dětí. Dnes jsem se vzbudila a je mi z toho snu opravdu ouvej..... člověk prostě není schopen zabránit úplně všemu. 😥
Tak jsem právě zdárně ukončila školu. 🙂)).
Mám další papír k uložení do šuplíku, další vzdělání a možnosti. Huráaaa. Dnešním dnem mi zase začíná život. Normální život bez přednášek, odjezdu od dětí, písemek, zkoušek, seminárek a pod. Zase tu bude čas pro mé děti, manžela, na koníčky.....






















































