Když jsem byla malá, nenáviděla jsem je. S bráchou jsme se smáli taťkovi, když mu čouhal kapesník z kapsy od tepláků. Nesnášela jsme ,,mít rýmu,, a mít po ruce kapesník nebo dokonce smrkat do pleny. Jak nechutné. Když se konečně objevili papírové kapesníky, milovala jsem je. Bylo super, když je mamka začala kupovat. Nejdříve na cesty do školy, práce. Až když jsme byli větší, vydupali jsme si s bráchou, že je fakt chceme kupovat i domů.
Ano, v papírových kapesnících jsem žila spokojeně roky. No a pak jsem najednou měla malé děti a ty měly z papírových kapesníků odřené nosy. V zoufalství jsem vytáhla látkové kapesníky ze skříně, co mi kdysi ,,do výbavy,, dala mamka. A ono to pomohlo. Žádné odřené nosy a děti se naučily krásně smrkat. V té době jsem hodně šila. Probrala jsem tedy zbytky popelínu a našila pár prvních látkových jednorázových kapesníčků. Jednorázových proto, že se používaly stejně jako papírové...tedy vzít, vysmrkat, hodit do kýblíčku, navíc ale také vyprat. Fungovalo to parádně a tak se těch pár kapesníčků časem pořádně rozrostlo. Většinou, když jsou děti nemocné, našiji zase pár dalších. Šiji je z popelínu, tedy 100% bavlny. Metr látky se dá koupit již za 40-60 Kč, v různých akcích. Např. nyní jsem koupila moc hezké popelíny za 49 Kč za metr ( a to bez akce a slevy). Látka mívá na šířku 150 cm. Vystačí na cca 24 malých kapesníčků.
Kapesníčky peru většinou na 60°C s předpírkou, sem tam protočím na 90°C. Přidávám trošku dezinfekce na praní. Peru je najednou s obyč. plenkami a utěráčky, které šiju pro změnu ze zbytků úpletů a teplákovin. U nás doma se využije vše. Děti věčně něco rozlévají, něco upatlají, pobryndají...a zde mi také není líto, když se utěráček vyhodí (třeba když se rozhodnout malovat temperami a otírají si jimi nehody kolem podložky).
Jen to skládání vypraného, je trošku nuda. Tak to nechávám na večery u televize. Dnes máme těch kapesníčků něco kolem třista. No, asi i víc. Počítat to nechci. Myslím si, že cena látky byla max. 500 Kč ( možná i méně, protože je jich dost ušitých z různých odstřižků). Ty první kapesníčky máme tak sedm, možná osm let, už jsou v trošku horším stavu. Ale věřím, že se za tu dobu dávno zaplatily, ikdyž je děti používají jen doma ( přeci jen praní stojí méně, než nákup papírových).
PS: Žehlím nerada, ale jednou za čas sama sebe ukecám. No, dnes to nebylo.
Nikdy. Podle mě je krajně nehygienické.