Dnes odpoledne vzaly za své všechny mé dosavadní stravovací návyky, kterým navíc učím i rodinu ( a že to je pořádný boj). Ale pravidla jsou od toho, aby se sem tam porušily...
Každý rok navštěvujeme Oseckou pouť. Je to tradice. Dokonce k nám nepřišla s dětmi, ale pro manžela je záchytným bodem konce prázdnin od dětství, pro mě od cca 17 let. Prostě dlouho.
Znamena to mít s sebou hodně peněz, připravit se na tisíce lákadel v podobě dobrot i kravinek ve stáncích, připravit si žaludek na jízdu na kolotoči a také nervy na davy lidí.
Domů si vždy neseme sýry, děti nějakou tu pouťovou dobrůku (oříšky, kokosový suk, a dudlík lízátko), na místě si dáme zmrzlinu, kluci klobásu z grilu, my holky případně ještě něco sladkého, absolvujeme povinně kolotoč, syn musí na střelnici ( ano, víme, že je to drahé a nám dospělým to už ani za to nestojí, ale ty děti....to je jiné).
Každopádně nekupujeme to,co si umíme doma udělat, uvařit, upéct. Po návratu z pouti to znamená mít doma pořádnou hostinu. Vždy peču trdla, dělám sladký popcorn a připravím těsto na langoše. Manžel udělá čínské nudle, dnes navíc čínu se zelím ( recept jeho táty) a synovi kuřecí směs......no, dnes tomu nebylo jinak. Máme nacpané pupíky, zásobu jídla i na zítřek a všichni jsou spokojení.
Dnes jsme si navíc z výstavy zvířat přivezli bonus, vlastně dva. Dva malé kmeny zakrslých slepiček..zakrslé rousné a sebritky. Přáli jsme si je dlouho, já a děti, a dnes nám je manžel povolil koupit. Doufala jsem v jeden kmen a manžel, že si mám vzít oba druhy....tak jsem toho ihned využila a mám je, jsou doma.

A ještě jsem večer stihla vlítnout do ostružin..je jich skoro kilo. Když si představím tu cenu v obchodě...🫣 Mám z nich radost. Ještě najít obdobně plodící maliny a budu šťastná.