http://i.gr-assets.com/images/S/photo.goodreads.com/hostedimages/1388359292i/7809732.jpg
UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂
V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.
Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.
Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂
Ještě než se dostanu k podstatě článku, ráda bych zdůraznila jednu věc:
Objasnění nevhodnosti konvenční obuvi se vztahuje především na zdravě se vyvíjející/vyvinuté nožky. V případě jakýchkoli vrozených či získaných deformit je žádoucí (ne-li nezbytné) poradit se s kvalitním (a bf nakloněným) fyzioterapeutem. Neexperimentujte, nemusí se to vyplatit. Můžete se setkat s lidmi, kteří vám řeknou, že kvůli chůzi naboso se jim/jejich dětem zhroutily kontíky, klenba nebo život, takže nakonec dali na radu ortopeda a mají krásná kopýtka, která zpevňují i nezpevnitelné. Je důležité pochopit, že i při chůzi naboso se mohou objevit větší či menší problémy. Kdo vám ale zaručí, že by se neobjevily i bez toho? S kvalitní a smysluplnou péčí zvládnou naše nohy všechno. Věřme jim.
http://www.karphomecare.com/wp-content/uploads/2013/05/foot_care1.jpg
ARGUMENT Č. 1: TO DÍTĚ DĚSNĚ DUPE!
Jak vypadá fyziologie správné chůze (včetně obrázků a porovnání s chůzí v botách) se dočtete v mém článku Správná chůze aneb v čem se liší chůze naboso od chůze v botách. Tam se také dozvíte, že v konvenční obuvi chodíme často přes patu, což způsobuje dupání. Že ho neslyšíte? Neslyšíte, protože vyvýšená pata (podpatek) je tu, aby vám pomohla náraz co nejvíce ztlumit. Z toho vyplývá, že při chůzi naboso/v bf botách bude doposud konvečně obouvaný člověk (pravděpodobně) dupat.
Pokud jste kouzlo (a zdravotní nezávadnost) chůze bosky/v bf obuvi objevili teprve nedávno, tj. vaše dítko (o vás, s dovolením, nepochybuji) absolvovalo určitou část svého motorického vývoje v „tradičních“ botách, rozhodně si nemyslete, že přechod na bf obutí jde jako mávnutím kouzelného proutku. Špatný stereotyp chůze je třeba „vykořenit“ a nahradit tím správným. Dospělý člověk může na své chůzi zapracovat (přestože opětovné uvědomění si, jak chodím, jak našlapuju, jak se odrážím, není jednoduché), viz např. http://www.bojovky.info/kondice/241-zakladni-techniky-chuze-naboso , u dětí už to nemusí být tak jednoduché. Pokud si nejste jisti, určitě vyhledejte bf nakloněného fyzioterapeuta, který chůzi zkontroluje, příp. pomůže s problémy.
„Není to žádná zázračná či vše-spásná bota, která vyřeší problémy (nejen) pohybového aparátu – je to jen a pouze bota dělaná tak, aby co nejméně měnila či modifikovala přirozenou funkci pohybového aparátu. Vždy záleží na tom, jak v této obuvi chodíme, tedy jaké jsou naše pohybové návyky a programy. Pokud například někdo tvrdě dopadá na paty, může si ublížit...“ (Klimpera, Umění fyzioterapie, s. 9)
MOJE STRUČNÁ REAKCE:
Ale kdeže. To mu jen mozek při chůzi naráží na stěny lebky.
ARGUMENT Č. 2: TEN KOTNÍK POTŘEBUJE ZPEVNIT, JINAK SE ZBORTÍ!
Kdo z nás bérfůťáků tohle ještě neslyšel? Minimálně 20krát. Babičky, prababičky, tetičky, sestřičky, kamarádky. Vždycky se někdo najde. Jak reagovat?
Nejprve by bylo fajn se trochu (vážně jen trochu) seznámit s anatomií kotníku (hlezenního kloubu) jako takovou. Každý z nás má vlastně dva kotníky: jeden vnitřní a jeden vnější (viz foto).
http://files.botyhanak.webdesignia.cz/200000188-d0187d1117/svaly%20nohy.jpg
Tyto dva kotníky jsou pak spojeny pevnou vazivovou strukturou, která zajišťuje jejich stabilitu. Při pohybu se kotník ohýbá různými směry – při došlapu dopředu, při odrazu dozadu, ale i doleva či doprava. Při správné chůzi je určitý pohyb kotníku žádoucí, protože bez něj by nemohlo docházet ke správnému nášlapu a posléze odrazu (můžete si to sami vyzkoušet).
Jakmile je kotník sešňěrován pevnou botou, dojde k tomu, že:
a. se nemůže hýbat, tudíž nemůže při chůzi plnit správnou funkci, a ovlivňuje tak i zbytek pohybového aparátu (např. kyčle, pánev);
b. v podstatě vypne, svalstvo se nezapojuje, přeruší se nervové spojení s naším mozkem, svalstvo začne ochabovat.
Většina argumentů proti chůzi naboso/bf botám končí tím, že když nebude kotník zpevněný, dopadne dítko nějak takto:
http://www.ortopedickevlozky.eu/imgs/detske08.jpg
Ale počkat. To je nějaká mýlka. Takhle totiž dítko může naopak dopadnout, pokud bude mít kotník zpevněný. Je to přece logické, kotník je podepřen, svaly nemusí pracovat, tudíž noha drží „rovně“ (minimálně opticky) pouze v botě se zpevněným kotníkem. Jakmile je dítě naboso, ochablé svalstvo se nedokáže zapojit, neví, jak má nohu stabilizovat (vždyť to nikdy nedělalo?!), a dojde k valgozitě kotníku (zřídka se může vyskytnou i opačný extrém, tj. že je kotník vybočený ven). Sounds logic, right?
MOJE STRUČNÁ REAKCE:
Pokud mu kotník zpevním botami, zakrní mu svaly a bez bot nebudou schopny správně (nebo spíš vůbec!) pracovat. Navíc tím zvyšuju riziko vbočených kotníků.
///
Se zpevněným kotníkem se často zmiňuje tzv. opatek (viz obrázek).
http://botickaliberec.cz/wp-content/uploads/2012/12/6692921.jpg
Tato „vymoženost“ má zabránit tomu, aby se dítěti pata v botě nepřirozeně vychylovala a aby „seděla“ na stélce tak, jak má. Podle mě ani to není nezbytně nutné, protož bf obuv funguje jako ochrana chodidla, tudíž v ní pracuje (téměř) jako naboso, nemá podpatek a žádnou tvarovanou stélku. Jak by se tedy mohla špatně vychýlit? Pokud dítěti boty sedí, jak mají, nevidím žádný problém.
///
ARGUMENT Č. 3: MUSÍ MÍT PODPATEK, NEBO SI ZNIČÍ PATY!
Tenhle argument úzce souvisí s bodem č. 1 (dupání). Většina ortopedů či jiných lékařů doporučuje podpatek max. do 5 mm. Proč vůbec nějaký podpatek tolerují? Pravděpodobně právě kvůli tlumení nárazů, ke kterým při chůzi v botách dochází. U sportovních bot (např. na běh, fitness) bývá pata často vyvýšená daleko víc, protože nárazy jsou větší. O vysokých podpatcích módní obuvi ani nemluvě.
Při správném stoji je (a teď budu machrovat, protože to mám od své fyzioterapeutky😀) váha rozprostřena rovnoměrně do čtyř bodů chodidla (viz foto).
Rozložení mezi přední částí nohy a patou by mělo být 50:50. Tak a teď si představte, že pata je na podpatku. Rozložení váhy se tím změní, především prsty (navíc zmáčknuté v úzké obuvi) a nártní kůstky jsou neúměrně zatěžovány, zvýšená pata pak vede ke zkracování lýtkových svalů a Achillovy šlachy.
http://www.botydokapsy.eu/fotky5097/vysoke-podpadky.jpg
Alarmující je, že podpatky ovlivňují postavení celého těla (viz obrázek). Děti samozřejmě nenosí vysoké jehly, ale třeba kozačky často nemívají podpatek jen do 0,5 cm. Zkrátka u jakéhokoli podpatku platí výše zmíněné, byť v menší míře.
MOJE STRUČNÁ REAKCE:
Podpatky mu brání ve vzpřímeném stoji, a křiví mu tak záda.
ARGUMENT Č. 4: BEZ TVAROVANÉ STÉLKY BUDE PLATFUSÁK!
Řekla babička o mém tehdy měsíc chodícím synovi, kterého jsme v srpnu (!!!) nechali „běhat“ na kamenné dlažbě na naší vesnické chalupě naboso.
Měla jsem chuť jí říct:
„Panely opory klenby chodidla a nártu se do bot přidávají, aby ‚podepřely‘ klenební oblouky a ‚stabilizovaly‘ pohyb chodidla ze strany na stranu. Ale k čemu noha takovéto umělé podpůrné pomůcky potřebuje? Je snad obuv tak špatně navržená, že by bez podobných zásahů nefungovala? Stále více vědeckých studií a miliony bosých obyvatel světa mimo rozvinuté státy naznačují, že o to nejde. Nožní klenba je konstruována, aby fungovala jako tlumič nárazů a pružina. Podpora nožní klenby v obuvi tyto funkce výrazně snižuje, až zcela eliminuje (viz níže). Stejně tak noha provádí sama od sebe supinaci a pronaci při každém kroku, tedy pohyby, které popdůrné panely v obuvi znemožňují. Nohy nepoškozené obuví jsou silné a zdravé, schopné správné pronace a supinace, schopné absorbovat pomocí nožní klenby nárazy a odrazit tělo k dalšímu kroku. ‚Podpůrné‘ prvky západní obuvi způsobují pouze to, že svaly a vazy nohy slábnou a lenivějí. Naneštěstí to rovněž znamená, že nožní klenba nadále neplní své funkce a bosá noha je destabilizovaná nadbytečnou či nedostatečnou pronací. Jedná se o potíže způsobené obuví, k jejichž řešení je podle názoru mnohých lidí nutné používat obuv nebo ortopedické pomůcky. V konečném důsledku to znamená, že čím více nosíte boty, tím více je nosit potřebujete.“ (Howell, 2012, s. 71–2)
Ale nakonec jsem řekla jen: „Dík za buchtu, babi.“
MOJE STRUČNÁ REAKCE:
Postavím most a místo nosných pilířů celý oblouk vycpu podpůrným materiálem. Když zjistím, že pod mostem neprojede auto, materiál vyndám. A co se stane? Ten most spadne, babi, dokud ho znova nevycpu!
ARGUMENT Č. 5: PAN DOKTOR ŘÍKAL, ŽE VENKU AŤ CHODÍ KLIDNĚ BOS, ALE NA ASFALTU/PLOVOUČCE/DLAŽDIČKÁCH/PVC/PROSTĚ ČEMKOLIV ROVNYM SI ZNIČÍ NOHY!
Pravdu dí, ten chlapec. Trochu. Možná.
Častým argumentem proti bf je, že dřív sice lidé chodili bosí, ale to ještě nebyly rovné asfaltové silnice, žili v chatrčích na hrbolkách hlíny a neměli v bytech vodorovné plovoucí podlahy. To všechno je samozřejmě pravda, ale je třeba se zamyslet nad následujími body:
a. Opravdu stráví dítě celičký boží den chozením jen a pouze po rovném povrchu? (nesedí, neleze, nechodí po rukou, neplazí se, neběhá, neskáče, nechodí přes prahy, knížky, hračky, nechodí ven, po trávě, kamínkách, klacíkách?)
Pokud ne, není vlastně co řešit. Pokud ano, není problém v botách, ale v nedostatku podnětů. Poslední trend velí udělat dítěti home-made rooty rug (jinými slovy senzorický koberec, viz obrázky), ale bohatě stačí, když jeho (a svým!) chodidlům poskytnete co nejvíc podnětů (lezte, plazte se, skákejte po jedné noze, nasypte si do lavoru fazole a choďte v nich, staňte se vládkyní všech moří a choďte v mořských dekách, stoupněte si na špičky, choďte po legu, balancujte na jedné noze, skákejte po posteli, zkrátka fantazii se meze nekladou!). Zmíněné platí i pro ty z vás, kdo trávíte většinu času na rovném povrchu (např. v práci). Pokud dáte nohám, po čem touží, nebudou vás bolet a nezničíte si je.
http://rootyrug.cz/wp-content/uploads/2014/10/RootyRUG-Rose-Hip-Red_02.jpg
http://3.bp.blogspot.com/-v5YPam4F4mY/VpF-95kRBFI/AAAAAAAALjg/q3KSYtapP_s/s1600/IMG_2939_0.jpg
b. V jiných částech světa, kde chodí lidé imrvére bosí, nemají rovné cesty, asfaltové silnice, chodníky apod.
No to sice nemají, ale to nic nemění na tom, že nejde vždy jen o povrchy jako takové. Jde především o PODNĚTY! I na rovné asfaltové silnici mohou naše nohy získat spoustu podnětů. Boty jim vzaly jejich perceptivní funkci. „Neohmatáváme“ si terén, vlastně ho vůbec necítíme. Ale pamatujte: bez podnětů ani noha nehrabe!
MOJE STRUČNÁ REAKCE:
Dokud mají nohy dostatek různorodých podnětů, je úplně jedno, na jak rovném povrchu (dočasně😉) stojí.
Použité zdroje:
http://www.zdravi-nemoc.cz/podvrtnuty-kotnik-nebo-hlezno
http://www.ahinsashoes.com/kotnik-barefoot/
Howell, D. Naboso: 50 důvodů, proč zout boty. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012. 162 s. ISBN 978-80-204-2637-6.
Klimpera, L. Rozhovor s Lukášem Klimperou. In: Umění fyzioterapie. 2/2016, s. 8–9.
Další argumenty rozeberu v následující části. Budu ráda za jakékoli vaše postřehy, podněty, návrhy a tipy. Podělte se s námi, společně se připravíme na všechno!😉
Pekne napsane a logicke 🙂
Moje petileta potvurka uz je tak ,,zhyckana,, botama, ze nechce chodit bosa. Boli ji to. Jen doma na rovnem povrchu je bosa furt...