... po tolika letech praxe s třemi nespavými dětmi pořád ještě nevím, v čem ti malí krakeni a krakenky jedou, ale po dnešní noci jsem si naprosto jistá: CHCI TO TAKY!!!!
O spaní celou noc si v jeho pěti letech můžu nechat tak akorát zdát (jenže kdy, když pořád nespí... sice už SMRKÁ ale NESPÍ!!! Za co, pane Bože, za co...😈 už fakt ryju nosem v krtině, já už asi opravdu nemůžu...
... jaro zatím v plném proudu není, ale charitativní dražba na MK ano!!! Pokud si chcete užít adrenalin, pomoci dobré věci a ještě získat originální hand-made výrobek, pojďte si vybrat a přihodit...
Já dnes nabízím deku do kočárku...
Dobro došla...
...je sobotní večer, chlapeček už zavřel oči i pusu najednou a konečně usnul, ještě tu u něj sedím, hlídám jeho sny, voní mi tu čaj a krásný jarní den otevřeným oknem a celá ta nálada mě nutí k bilancování, protože jsem právě završila další rok života na světě, pobyt na tomhle báječném místě k žití jsem lehce zakulatila a vzhledem k dlouhověkosti v naší rodině mi vychází, že mám za sebou možná půlku svého života běhu...
Co jsem za tu dobu vlastně stihla? Vyrůst, vzdělat se, najít si báječného chlapa, osamostatnit se, nastoupit do pracovního procesu, slíbit manželovi, že při něm budu stát v dobrém i zlém, 5 let čekat na zrození naší holčičky za odměnu, ustát velmi těžkou manželskou krizi, po tom všem počít a porodit naší druhorozenou, která je pro radost, milovat a žít se svými dcerami a mužem, přesadit celou rodinu a vrátit se do rodného domu, pochovat nejdůležitějšího muže v mém životě - svého tátu, rekonstruovat celý dům, být nablízku své mamce a babičce, když mě potřebují, zrealizovat adopci našeho chlapečka s velkou nadějí, život v pěti, zpívat, tančit..., prostě BÝT na tomhle světě, aby můj život stál za to...
Mám ráda svoje roky, už bych nechtěla být mladší, žiju teď mnohem svobodněji a barevněji, baví mě to, protože každý den je jiný, ještě pořád zažívám svá životní "poprvé", díky Bohu za ně...
Myslím, že jsem dobro došla do tohoto dne, jediné, co mě na té druhé půlce děsí, že budu ztrácet své nejbližší, odejdou mi tam, odkud není návratu. Ale s tím nic nenadělám, život dává, život bere, už jsem velká holka, jen abych stihla všem opravdu říct, jak moc pro mě byli důležití a jak moc jsem je měla ráda... U táty jsem to bohužel nestihla, odešel velmi náhle, ale snad to ví i tam v tom svém holubářském ráji... Každou chvíli totiž najdu holubí pírko, myslím, že mi je posílá právě táta... Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nemusíme tak úplně rozumět a být ti nejrozumnější...
Tak až zítra ráno načnu tu druhou půlku, budu si přát, abych vždycky došla dobro, o tom přece život je a pro mě je právě cesta jeho cílem...
Pěkné jaro vám všem!
Další úžasná premiéra v mém životě je minulostí...
Včera jsme vystupovali (tančící babinec + 3 pánové) s předtančením na místním bálku a byla to paráda!!! Užila jsem si korzet, minisukni, kovbojský klobouk i vysoké kozačky, vzhledem k mým tělesným mírám mi naštěstí nikde nic nevypadlo ani nevykouklo, nohu mi nikdo nenastavil :D a UDÝCHALA JSEM TO...
Nevím, kolik dalších krásných "poprvé" mi ještě život nabídne, proto jsem vděčná a fakt si to užívám... Pěknou neděli vám všem, ta moje houpe boky a je úžasná, protože TANČÍ!!!
... kdybych si to chtěla vymyslet jako výmluvu, tak se mi to nepodaří...
Včera jsem měla předposlední den na dokončení výrobku do charitativní dražby, skoro jsem zavařila náčiní, zadní část těla už jsem měla přesezenou a když přestalo na chvilku po obědě pršet, rozdělila jsem doma nedělní povinnosti mezi zbytek rodiny a vyrazila se proběhnout, abych si vyčistila hlavu a vytřepala sedací část zad. Běhám dál od vsi (nechci děsit sousedy...), potkám maximálně lesní zvěř nebo dobytek. No a zrovna včera rodila na té louce kráva, známe se od vidění. Majitel mi sice telefon vzal, ale byl zrovna v Praze, nikde nikdo, známý veterinář jel kamsi na školení, tak jsem té budoucí mamině musela pomoct já (s telefonem na uchu a s odbornou navigací).
Telátko jsme společně s maminou odrodily, naštěstí šlo všechno jako na drátku, malá se měla velmi čile k světu, já se zapotila víc než při běhání, špínu, pot a slzy jsem spláchla ve vaně, zmordovaná jsem byla víc než ta nebohá rodička...
Takže mám za včerejšek na kontě tele a dokončený výrobek, dnes jdu spát hned po večerníčku!!!
...není nad to, když někdo další upřímně ocení vaši dlouhodobou snahu, dnes prostě DOBŘE JÁ!!!
Moje tři děti ve mně zanechaly navždy hlubokou stopu, jsem extrémně nevyspalá a už to do důchodu asi nedoženu... Po dvou vlastních nespavkách si z kojeňáčku na starší kolena přivezu dalšího experta na Kanafáskovo působení, chlapeček nespí a pokud spí, má velmi neklidné spaní (zpívá, mluví, přepadá i přes zábranu z postele, prostě radost si vedle něj pospat...), navíc nejspíš brzy přišel o dudlík, takže si v noci cucal paleček. Zubař se při první kontrole zděsil, okamžitě nás poslal na ortodoncii, prý takovýhle skus u dítěte ještě neviděl. Tam jsme dostali nakázáno, že paleček musí z pusy ven a já celý rok při sebemenším zamlaskání vstávala a vyndávala ten nešťastný palec chlapečkovi z pusiny, prostě běh na dlouhou trať...
Dnes kontrola po roce na ortodoncii a pochvala od paní doktorky před celou čekárnou, skus je v naprostém pořádku, vše se srovnalo, podle rengenu jsou všechny druhé zoubky založené a vyražení jedničky při pádu z postýlky v kojeňáčku naštěstí nebude mít na funkci živočicháře žádný vliv...
Mám takovou radost, na kruhách pod očima bych sice mohla cvičit, ale k něčemu to bylo, PARÁDA!!!
Konfliktem k většímu sebevědomí
Včera jsem měla konflikt s asi 18ti letou slečnou... Já naprosto snášenlivý a bezkonfliktní člověk, který opravdu vyjde s každým, se ještě teď lámu smíchy a hřeju si o kousek větší sebevědomí, protože dnes si to doopravdy zasloužím...
Představte si orvanou matku tří dětí (16, 13 a 5 let), která už ani nepamatuje, kdy se naposledy pořádně vyspala (vlastní i nevlastní jsou všechny extrémní nespavci už od miminek , navíc adoptovaný chlapeček má stále zvýšenou potřebu mazlení, tulení a ujišťování, že už na světě není sám...), přes den se totálně nenudící (život čtyř generací v jedné chalupě je už ze své podstaty námětem na román, mám velmi dobrý vztah se svou mamkou i se svou babičkou - obě už jsou vdovy, ale někdy si do těch pěti prostě napočítat musím...), náročná profese, kde ze sebe musím vydat velké množství energie, trpělivosti a tolerance, dům, zahrada a zima na maličké vsi pod horami, prostě úžasný koktejl, život, který mě baví, protože má grády, fakt si nestěžuju, protože se nenudím...
Jediná aktivita, kterou si zuby nehty držím, je náš tančící babinec, už jsem to tu kdysi psala, odreagování a báječné chvíle, kdy si připadám jako královna, protože prostě TANČÍM a jsem to já... Včera jsme vystupovaly na plese s předtančením, myslím, že se nám to moc povedlo až na finále, kdy mi jedna velmi mladinká slečna ve velmi kratinkých šatičkách naprosto okatě a brutálně nastavila nohu... Ustála jsem to, i když jsem stála na jedné a ještě u toho poskakovala, nesložila jsem se a dojela i závěrečnou pózu. Říkala jsem si, stalo se, nezhroutím se, asi jsem se jí nelíbila, na to má každý právo... Jenže slečna si na mě počkala, vůbec se nechtěla omluvit nebo něco podobného, jen mi potřebovala sdělit, že to byla pomsta, protože její kluk na mě celých 10minut koukal, takže to mám ZA TO!!!
Dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem nebyla k zastavení... Nevyspalá, nastydlá, natěšená na další tulivou noc s chlapečkem, kdy se zase nevyspím a ON na mě 10minut zírá... Dořehtala jsem se, vypnula hruď (prsa velikosti -2...) a odkráčela středem... Díky, má milá neznámá, díky za báječný pocit, že to ve svých čtyřiačtyřiceti ještě dávám tak, že na mě dvacetiletý kluk vydrží koukat... Říkám to pořád, každá z nás může být KRÁLOVNA...
Pěkný den i vám!
Dražím, dražíš, dražíme, pojďte si s námi užít adrenalin a zároveň dobrý pocit, že pomůžete tomu, kdo vaši i naši pomoc potřebuje...
Já jsem umotala deku do kočárku, kdo ji potřebuje a dá víc???
Milá Péťo @pilgrim!
Všechno nejlepší k svátku, hodně zdraví Tobě i Tvé rodině, ať se Ti klubíčka rozmotávají tím správným směrem a všechno se vám daří!!!Měj se a pěkně si užij večer! Jana
... a je to TAM, už to cinká!!! Díky Petro!!!
Můj milý,
dnes máme výročí, výročí seznámení... Byl jsi tenkrát nejvyšší kluk z party, stále úsměv na tváři, nádherně modré oči, velké dlaně, do kterých jsem se mohla schovat, štíhlý, se širokými rameny, abys mě mohl chránit... Každé moje poprvé bylo s Tebou, zvládli jsme toho opravdu hodně a vydrželi spolu báječné i ty horší dny. Tvojí i mojí maturitu, moje VŠ, Tvou civilku, první bydlení, svatbu, lezení po horách i skalách, narození a výchovu obou lentilek, stěhování, smrt mého táty, přestavbu chalupy, přípravu na adopční péči , adopci chlapečka, život ve dvou, ve třech, ve čtyřech a teď v pěti...
Žádný jiný člověk nezasáhl do mého života tak jako Ty, s nikým jiným jsem se tolik nenasmála, nezažila tolik krásných chvil, nikdo jiný mě nedokáže tak vytočit a odzbrojit svým velkorysým pohledem na svět... Beru tě i s tím Tvým kolem, běháním, letadly a větráním celého domu, který fakt nesnáším!
Moje milá lásečko, díky za život po Tvém boku, jsem strašně ráda, že Tě mám...
Moje milá holčičko pro radost, dnes slavíš svůj svátek a jako každý rok Tě právě tyto dny nemám doma, protože si užíváš 14 dní táborového života v divočině... Zase přijedeš špinavá jako neandrtálec a možná budeš i maličko smrdět, ale to mi vůbec nevadí, jsi moje zlatá holka i tak. Přeju Ti jen to nejlepší, ať Tě neopouští Tvá radostná povaha a žiješ na plné pecky i dál... Někdy mám trošku problém ustát Tvé tempo, ale miluju Tvou upovídanou pusu, Tvé nádherné dlouhé vlasy a srdce na dlani... Jsem ráda, že právě já můžu být Tvou mámou... Pěkný svátek, užij si tábor, těším se na Tebe, Madlenko moje zlatá!!! Pusu na čumáček a teploučko do spacáku! Tvá máma
... děkuji ze srdce za srdce, milá neznámá modrá dárkyně!!! Pěkný večer!
@libra Dobře Ty!!! Vaření vlastně nevadí...
@mimi1004 Děkuji a moc si Tvé podpory vážím... Pěkný den Tobě i celé Tvojí rodině! Jana
STOJÍ MI TO ZA TO!!!
Listopad 2013 - duben 2016...
Psát si deník, toto období ve svém životě zarámuju do výrazných barev a velkým písmem nadepíšu ADOPCE NAŠEHO CHLAPEČKA. V listopadu 2013 jsme podávali žádost na příslušný sociální odbor a minulý týden jsme tuhle kapitolu ukončili převzetím rodného listu s chlapečkovou novou identitou a s našimi jmény v kolonce MATKA, OTEC. Je opravdu oficiálně náš, máme to černé na světle zeleném...
Nechci se rozepisovat znovu o tom nejosobnějším a nejcitlivějším, to si každý schovává stejně v koutku srdce sám pro sebe, nebudu nadávat na nový občanský zákoník ani malovat vzdušné zámky pro ty, co o podobném kroku uvažují, nebylo by to fér...
Byla to totiž zatracená dřina, maximální výdej fyzických i duševních sil (podruhé v životě jsem si fakt hrábla až na dno...), boj s byrokracií (mám snad i potvrzení o tom, že mi na pravé ruce opravdu narostlo pět prstů...), se zákonnými lhůtami (nesnáším přístup "ty musíš hned všechno a já mám na zbytek nekonečně mnoho času...") a postupné přijímání věcí, které stejně nezměním, i když moc chci...
Ale na druhé straně toho všeho někdo stojí, můj chlapeček s velkou nadějí... Má nádherné čokoládové oči, hluboké a přemýšlivé, věčně otevřenou pusu (mluví nebo zpívá prostě pořád...), neustále potřebuje mít své lidi blízko, velmi vyžaduje fyzický kontakt, tulím, mazlím, hladím, držím za ruku a špitám naše mazlivé špitánky, je to sice čtyřleťáček, ale v noci k němu vstávám jako k miminku, má neklidné spaní, takže si o prospané noci můžu nechat jen zdát (akorát nevím kdy, protože toho s ním fakt moc nenaspím...)... Je tady, je tu s námi a je NÁŠ se vším všudy...
A já? Strašně unavená, nevyspalá, zuby nehty si držím alespoň svůj milovaný tančící babinec, protože vydávám tolik ze sebe, že už mám strach, aby mi něco zbylo. Prostě pracující matka se třemi dětmi a jedním malým tanečním bonusem pro radost, víc se mi do života nevejde. Ráno si připadám jako stoletá stařenka, ale nakonec vstanu a když je nejhůř, celá se vlastně otočit taky můžu (řečeno slovy klasika), tak co si stěžuješ, Bedřichu... Škoda, že je Pelhřimov od nás tak daleko, takhle ani nevím, do čeho jdu...
Každá z nás je krásná, já vám nabízím dvojité zkrášlení, jedno lepší než druhé... Svěže jarní šátek pro maminku a ještě krásnou duši, když pomůžete tam, kde je třeba... Pojďte s námi do charitativní dražby a vydražte třeba právě šátek ode mne (nebo úplně něco jiného, určitě si vyberete...). Těšíme se na vás, tak buďte krásné, když to jde!!!
Volejte sláva a tři dny se radujte!!! Náš chlapeček se KONEČNĚ naučil smrkat, pochopil a pobral princip (už jsem byla opravdu zoufalá, v kojeňáčku je všechny stavěli do fronty k odsávačce, celý rok, co ho máme doma, poctivě trénujeme a nacvičujeme, už skoro lezu po zdi a vyfukuju bubliny všemi tělními otvory...) a DNES se to konečně podařilo!!! Hurá, dám fakt na modlení a do kamene vytesám jedno krásné slovo: SMRKÁ!!!
Díky, modrá dárkyně... Pěkný den!
TRAMTARADÁ, máme to za sebou!!! Včera premiéra našeho předtančení a daly jsme to! Strašně mě baví užívat si ve svých letech každé "poprvé", co mi život připraví do cesty... Takže letos jsem díky našemu tanečnímu babinci poprvé oblékla pravý korzet (při mojí velikosti prsou -2 jsem z toho měla obavy, ale kupodivu i já měla krásný dekolt...), naučila se pár základních kroků flamenca (úžasný tanec, každá z nás byla tančící královna) a jako bonus za ty nekonečné tréninky naprosto úžasná sukně, nádhera!!! Kapela nás pozvala na podzimní oslavu svých narozenin, takže asi se na nás koukat trošku dá, mám z toho fakt radost!!! Dlouho už to asi nepůjde, ale i na příští rok se těším na další "poprvé", co příjdou... Pěknou neděli vám všem, ta moje tančí a moc jí to u toho tance sluší, protože každá z nás na to má...
Já věděla, že přivézt si z kojeňáčku syna po dvou lentilkách bude ta nejlepší volba... Už 14dnů večer co večer mám taneční trénink (blíží se nám premiérové vystoupení), chlapečka uspává tatínek a já i malý už máme abstinenční mazlící příznaky... už tři noci po sobě leze brouček ke mně do postele o půl třetí ráno se slovy, že musí dávat pozor, aby se mi v noci něco nestalo... Já ho prostě miluju úplně celýho!!!
Další nezapomenutelný týden za námi... Dvě děti ze tří absolvovaly lyžařský výcvik. Holčička za odměnu zdolávala svah se spolužáky z gymplu (na lyžích umí, léta dělala biatlon, takže všechny nástrahy terénu i instruktorů zvládla bez újmy na zdraví) a chlapeček jezdil každý den se školkou do lyžařské školičky. Upřímně řečeno, dávala jsem mu tak jeden den... Náš 12ti kilový čerstvý čtyřleťáček to dává, je maximálně spokojený (a unavený jako štěňátko...). Za chvilku jdeme pod sprchu a do pelíšku, aby byl na zítřejší karneval a závody silný jako tatínek... Pěkný večer všem!
Prosím o pomoc... Zapomněla jsem si uložit kontakt na maminku, která tu před časem inzerovala prodej šitých dětských monterek s laclem, na který podle přání zhotovovala výšivku - jméno. Nevíte některá, kde ji najdu??? Díky moc!
Rok a den... Už tak dlouho máme doma našeho chlapečka, tak dlouho tvoříme konečně úplnou a troufnu si říct i šťastnou a spokojenou rodinu... Před pár dny proběhl soud, který nám třeťátko-adopčátko s konečnou platností svěřil do naší péče, teď už jen "dohonit " matriku kvůli rodnému listu a obíhací kolečko s novou identitou...
Nelituju našeho rozhodnutí, jsem za všechny nové zkušenosti opravdu vděčná a moc si vážím toho, že mám tři báječné děti... Sice se občas ozve rýpavý hlásek někde zezadu, ze zálohy, jestli to není spíš začátek našeho konce, protože geny nikdo neošvindluje a výchova nebo osobní příklad nespasí všechno, ale nemůžu takhle myslet, žila bych se strachem a obavami, a to nechci, svazovaly by mě. Možná jednou ten čas příjde, kdy si náš chlapeček uvědomí, že krev není voda a najednou všechna ta láska, pochopení a trpělivost nebudou na misce vah stačit, musím i s touhle variantou počítat. Ale jedno vím jistě, jsem tady pro svou holčičku za odměnu, pro svou holčičku pro radost i pro chlapečka, který sebou nese velkou naději... Mám je, jsou mí, jsem za ně zodpovědná a budu je milovat v dobrém i zlém, protože jsem jejich MÁMA...
Děkuji ze srdce za dnešní srdce... Modrá je prostě dobrá, už je to tak... Pěkný večer vám všem!
Milá @mareal,
děkuji za krásná slova a uznání, je to strašně fajn, otevřít po týdnu MK a přečíst si tak milé řádky... Srdíčko už bohužel nemám, takže poděkování posílám alespoň takhle a nabízím tykání, já jsem Jana... Pěkný zbytek dne a ještě jednou díky!
