Dneska na gyndě - preventivka... V kabince svlékám kalhotky. Dávám si je do kabelky, aby se nikde neválely. Jdu dovnitř, vše v pořádku, ale stejně jsem trochu plašan, a když jsem nervózní, tak hodně mluvím, takže při loučení s doktorem melu, a už asi zdržuji. S tím pocitem popadnu kabelku, vyběhnu z kabinky - o pár kroků dál mi dojde, že jsem si nenasadila zpátky kalhotky... Kabinka už je zabraná 🫣😅... Jako celou cestu, až k autu jsem se modlila, aby nezafoukal vítr 😁😂, a to ještě díky bohu, že jsem vůbec byla autem 😂...
Poprvé jsem nevěnovala po vydání knize pozornost (občas dokáže kritika bolet, i když bych už měla být po tolika letech obrněná a opravdu si i konstruktivní kritiky vážím 🙏), takže včera, když jsem se rozhodla mrknout na vývoj... Srdce mé zaplesalo... Bestseller na dvou velkých internetových knihkupectvích ❤️🌷
Děkuji každému čtenáři, jsem vděčná 🙏🌸 ... Je to motivující a upřímně připomíná mi to pocit hrdosti, který mám u svých kluků, když konaji dobré věci nebo se snaží 🌷🤍
Občas dokáže jedna vteřina udělat hezký celý den... 🌸 Věřím, že když jsme šťastní, štěstí dokážeme i rozdávat a šířit ❤️
Dotaz, prosím... Jak řešíte/řešili jste chrápání u partnera? Manžel, když spí na zádech, tak to je jak kácení stromu (dřív jen občas, ale s věkem se to zhoršilo)... Já se snažím být taktní, a přejít to, ale někdy už to nejde... Zamlaskám, odkašlu si, schválně se převalím jako hroch, abych otřásla postelí, ale nic... Potom chytnu nervy, a hodím mu na hlavu polštář nebo na něj pošlu kočku, když spí zrovna u mě (ta ho probere vždycky 😁), ale to zabere na chvíli - převalí se na bok - pak je to dobré, jenže než usnu, je zase na zádech a jedeme znovu... Někdy mám chuť mu ten polštář na obličej přitlačit 😅😁, jak jsem unavená a čas běží směrem k budíku... Když jsem mu řekla, že chrápe, tak se pomalu urazil. Nemyslím to zle, každý máme něco, že? 😅 Ale tohle už je vyčerpávající... Nějaké osvědčené rady, kromě vystěhování z ložnice 😅?
Dnes dělá mladší syn úkol - měli si vybrat, čím chtějí být a proč. Tak si zvolil kuchaře, že prý jeho kamarád chce být kuchař a on půjde s ním. Asistuji mu na dálku z kuchyně, tak mu říkám, ať vymyslí ještě nějaký důvod. A on: "Budu mít jídlo zadarmo." Tak ho povzbudím: "No vidíš, paráda, tak to tam napiš." Dopíše a nese mi úkol k podpisu, tak to kontroluji a čtu: "Budu mýt jídlo zadarmo.". Jako upřímně jsem se sesypala smíchy... 😂😂😂🫣😅
Deník 26.8.2024 🙂
Prosím, brát s nadsázkou 😅
26.8.2024
Návrat z dovolené
Vrátila jsem se do práce po čtrnácti dnech dovolené – ptám se sama sebe, kde to jsem, a co tu vlastně dělám.
Kód pro přihlášení do docházky jsem si radši napsala na ruku a pro vstup do počítače si jako správná úřednice beru k ruce notes povalující se volně na stole - obsahující hesla úplně ke všemu. Absolvované nedávné školení o kybernetické bezpečnosti: test na 100%... praxe 0%, neboť skleróza si nevybírá a v době dovolené ještě agresivněji útočí na zbývající mozkové buňky, které nespláchnul alkohol.
Špatně vidím na počítač – je tu tma. Vážně se začalo rozednívat již později… Aha, nasadila jsem si sluneční brýle místo dioptrických. Je to dobré, ale musím si udělat pořádek v kabelce. Každopádně pořád je světlo. Beru správné brýle. Už vidím! Bohužel i to, co nechci… Sundávám brýle a měním za hrnek s kávou…
Páni, ten čas se vleče – je 8:00, tak to už mi zbývá jen 7 hodin, dvě kávy a jedna procházka v parku… „Sakra! Kde to jsem a co tu vlastně dělám?“
Koukám, kolik mi zbývá dovolené do konce roku... 😅
Netuším, zda je deset let věku nějaký zlom, ale vidím, že doma máme už velkého kluka 💙... co si zaslouží do dalšího školního roku svůj studentský pokojíček... stovky šroubků, několik hádek 🤐😁 a docela posilovna, ale stálo to za to - jen toho našeho kluka vidíme nějak méně, jak se mu tam líbí 😁
A měsíc - to bylo jeho "must have" 🌑🌕😁
Ještě, že už je pátek 🙏 Dnes v práci na geometrickém plánu napsáno Most, J.Lady... Koukám na to, a říkám si: "Co to je? Jaká "Lejdy"?"... Jó, a pak mi to došlo, že Josefa Lady, žádná lejdy 😅😂
Také myslíte ještě chvíli po návratu z dovolené v angličtině? 😂
Menorca – hotel Aquamarina RECENZE
Menorca 2018 – hotel Aquamarina RECENZE
Chtěla jsem si pro sebe sepsat pár věcí na památku na naši první společnou dovolenou u moře, ale napadlo mě, že možná to někomu pomůže při výběru dovolené, protože když se člověk rozhoduje, kam vyrazit, shání povětšinou, co nejvíce informací o daném místě.
Na Menorcu jsme odlétali z Prahy 24.8.2018 po osmnácté hodině. Zvolili jsme si délku pobytu sedm dní, protože to byla naše první dovolená s dětmi, kterým v té době bylo 3 a 5 let. Trošku jsme se báli, jak to budeme zvládat, zvlášť když mladší syn měl ve vodě sebevražedné sklony, a že je v hloubce a neumí plavat, ho netrápilo, což jsme věděli z návštěvy plaveckých bazénů, kdy se pokoušel všemožně vymanit ze sevření.
V letadle jsme dostali místa až téměř vzadu – nebyla to poslední sedadla, ale byla poslední obsazená a za námi již nikdo neseděl, což bylo skvělé, protože děti vcelku nadšeně vše komentovaly, a ne všichni jsou na to zvědaví. Vzhledem k tomu, že sedadla jsou po třech a my byli čtyři, jedno místo jsme měli přes uličku, ale zbylá dvě byla opět volná, takže kluci před vzlétnutím pendlovali.
Jakmile se blížila doba odletu, přinutila jsem je (vlídným slovem samozřejmě) usadit se, ale jen chvilku na to nám oznámili, že si ještě počkáme, protože není volná letová cesta. Naštěstí jsme měli ještě zásobu bonbónu, tak se to dalo tu necelou hodinku vydržet.
A hurá letíme!



















































































































