Jak je to s Modrou velrybou? Skutečně zabíjí naše děti?
Policie bije na poplach. V Česku se prý rozšířila nebezpečná hra Modrá Velryba, která se šíří po sociálních sítích a přišla z Ruska, kde pod jejím vlivem spáchalo 150 dětí sebevraždu. Máme se čeho bát?
Podle původních zpráv děti vysílají po Instagramu, nebo Facebooku zprávu o tom, že se chtějí do hry zapojit. Na základě toho se jim prý ozve „kurátor“, který jim pošle seznam 50 úkolů, na každý den jeden. Mezi úkoly jsou třeba takové záležitosti, jako chození na střechu, poslouchání depresivní hudby, řezání se do ruky, nebo vstávání každý den kolem půl páté (čas 4:28 je dalším z kódů pro zasvěcené). Vše má vyvrcholit tím, že bude dítěti oznámen datum a čas, kdy má jít na střechu vysoké budovy a vzít si život…
Název hry pochází od zvířete, které v sebevražedné misi migruje na pobřeží, odkud se již nedostane a zde umírá. Hra má původ v Rusku, což je jeden z základních faktů důležitých pro pochopení celého problému. Rusko je totiž značně problematická země, alkoholismus, špatné sociální podmínky si vybírají svou daň, bohužel velmi často i na dětech. A právě pro to je v tomto státě opravdu vysoká míra sebevražednosti dětí. Pro srovnání, zatímco u nás páchá sebevraždu půl dítěte na 100 000 obyvatel, v sibiřské části Ruska je to ale až 20 dětí na 100 000 obyvatel, tedy čtyřicetkrát více než u nás!
V takových podmínkách v Rusku na ruské sociální síti Vkontakt vzniklo několik skupin, které měly Modrou velrybu v názvu a kde děti sdíleli příšerný obsah, který se právě sebevražd týkal. A zde se také hra Modrá velryba začala původně hrát. Její úkoly byly nejdříve neškodné, správci skupin ale postupně přitvrdili. Je faktem, že je zdokumentovaných hned několik sebevražd dětí kolem patnácti let (šlo o dívky), které byly s danými internetovými skupinami spojené, posléze se ale ukázalo, že dívky přišly do skupin už rozhodnuté k sebevraždě a spíše zde zjišťovaly informace, jak ji „úspěšně“ dokonat, což se jim také podařilo.
Policie České republiky vydala nedávno varování s tím, že se tato hra rozšířila i u nás a že by si rodiče měli dát pozor na zvláštní chování svých dětí, ke kterému patří také sebepoškozování. Proti tomu se nedá nic namítat, je určitě dobré s dětmi o nebezpečích mluvit.
Varování Policie a to, že zprávu přebralo mnoho médií ale mělo zatím jeden velký efekt. A to sice značnou publicitu této hry. Pokud se podíváte třeba na Instagram, vepíšete heslo „curatorfindme“, zjistíte, že se zde nachází obrovské množství dětí, které se chtějí do hry zapojit a to asi není dobrá zpráva, i když většina dětí tak činí z nudy, nebo z touhy po něčem zakázaném. Kolik z nich asi čelí skutečným problémům, takže uvažují třeba i sebevraždě?
Berme tedy Modrou velrybu ani ne tak jako skutečně reálné nebezpečí, kdy někdo cizí chce přimět naše dítě k sebevraždě, ale spíše jako příležitost důkladně si o všem se svými dětmi pohovořit. Nejenom o Modré velrybě, ale hlavně o tom, zda je něco netrápí…
Doporučujeme
Začni psát komentář...
Když jsem to viděla ve zprávách, tak mi naprosto vyrazili dech. Totálně mě dostalo, že někdo něco takového vymyslel. Každý člověk v životě projde obdobím, kdy si myslí, že nic nemá cenu a že je to marné. Bohužel ale někteří lidé víc vzhledem k podmínkám, ve kterých žijí. Ale i člověk, který má zázemí a relativně se mu dle okolí může dobře žít, se může ocitnout na pokraji svých sil a neví co dál. Takoví lidé jsou náchylní k těmto počinům a mladiství, kteří jsou jak lepidlo na cokoliv neobvyklého, ještě více.
Mě zaráží to, že někdo toho využívá a vymýšlí tuto hru. Ono, když si chce člověk vzít život, tak si vše najde sám a udělá to, co zamýšlí.
Vytvořit ale takovou hru, kde se navádí k sebevraždě další lidi, to je šílené. Mohl to vytvořit někdo, kdo se dřív chtěl zabít, ale je to tak vymakané,že to musí být hlavně počítačový znalec. Otázkou však je, proč to vytvořil?
Člověk, který prahne mít nadvládu nad ostatními a nemá odvahu vraždit, tak volí tuto cestu, kde by si jako "myl ruce" a vlastně za nic nemohl?
Píšu to drsně, ale reaguju na to, protože je to pro mě nepochopitelné.
Co z toho ten člověk má? Není tam nic o majetku, penězích, nic, takže dle mě opravdu jen ta možnost mít navrch nad druhými lidmi.
Připomíná mi to film, kde byla taky hra, která však zprvu byla zábavná, jako jdi tam a zazpívej na veřejnosti, polib toho kluka, běž do obchodu a vyzkoušej si ty šaty. Postupně se to však stupňovalo a nároky byly nebezpečné. Na konci už šlo o životy. A všichni, kdo to sledovali, si mysleli, že nemá jejich sledování vůbec odpovědnost za jednání těch účastníků. Toto je asi ono, moc ovládat druhé.
Hrůza však je, že se na to opravdu chytají lidi a nezaraží je ani to, co se tam po nich chce. Každý, kdo se má trochu rád, tak by ty úkoly neplnil, ani náhodou. A jestli to někdo dělá z hecu, z nudy a nebo z frajeřiny, tak má ty hodnoty někde asi blbě nastavené.
Ano, mluvit spolu, komunikovat, vědět o svých blízkých co nejvíc. Ale do hlavy druhému nevidíme. Prevence ano, uvést do problému ano, vtisknout důvěru a dát vědět, že se vše dá vyřešit ano. Ale i tak se stane, že to všechno nezachráníme a může se to stát i nám.
Za mě - je to velmi trestný čin toto vytvářet a šířit, myslím si, že autoři jsou spolupachateli na sebevraždách a sebepoškozování.
Co jsem tím vším chtěla říct? Chtěla jsem autorce poděkovat, že je tu místo, kde ten svůj strach můžu napsat. Protože ač se mám celý život ráda, ač jsem vděčná za to kým jsem a čím jsem si prošla, přiznávám, že byla etapa, kdy jsem to východisko neviděla a myslela na to, na co myslí ti lidi, co se do těch her za účelem svého zničení, chytají. A maminka to nevěděla. Ač máme ten nejlepší vztah.
Z toho mám strach, že vím, že i se sebelepší snahou mámy, tomu nemusím zabránit. Proto mi vadí, že tyto hry jsou a dávají větší prostor k dalším zbytečným úmrtím.