3. IVF

Rok 2017 se líně přehoupl do 2018 a my se naposledy ocitli v koloběhu konzultací, ultrazvuků, píchání jehel a polykání prášků. Už během těch 10 dní co probíhala stimulace bylo jasný, že ani navýšení injekcí na nejvyšší dávky nemělo vliv na to, že moje vaječníky jedou ve svém zajetém standartu…3-4 folikuly. Ale bylo to tak i minule a jaká pěkná kuřata se nám z toho povedla, takže žádný stres. 

V den odběru jsme už mazácky s manželem přihopsali do 3. patra a zjistili, že si zapomněl občanku. Ženská si musí 10 dní míchat a píchat nespočet injekcí, polykat prášky, zavádět čípky, hlídat časy, zabalit si košili, bačkory, náhradní kalhotky, vložky, oholit se snad všude a vzít si občanku. Chlap má za úkol 2 věci - dovalit materiál a…vzít si občanku! Odevzdaně jsem se podívala na sestřičku…ta to vyřešila šalamounsky…musela jsem jí potvrdit, že to trdlo vedle je skutečně můj manžel a že s ním skutečně chci zplodit potomka. Máchla razítkem, vytlačila na lejstro “totožnost potvrzena” a cesta do pokoje byla volná.

Pro malý počet folikulů mě čekal jen oblbovák místo narkózy a šla jsem na řadu dřív než jindy. Po 10 minutách hledání žíly dostávám úspěšně kanylu, tělo težkne a mně je krásně, nic mě nebolí, netrápí…proč se tohle nefasuje někde v lékárně, kam se hrabe všemocná růžová pilulka. Doktorka předává úlovek do okýnka embryologovi a nějak divně se tam dole přehrabuje. Cítím jak ze mě něco teče proudem…”trochu nám to tu krvácí, bude tamponáda”…než jsem si stačila uvědomit co to asi tak je, cítím jak tam doktorka něco urputně cpe a připadala jsem si jak krocan, kterýho ládujou nádivkou. O deset metrů gázy později a spokojeným výrazu paní doktorky, že zastavila krvácení se z okýnka ozvalo “bohužel nic”…

…odvezli mě zpátky na pokoj, chtělo se mi brečet, tak jsem brečela a Pája beze slov položil hlavu na mojí a brečeli jsme spolu.

Gennet ARCHA

Volba padla na Gennet a po novém roce jsem zavolala, objednali nás na půlku února. No, představovala jsem si to rychleji, ale pořád lepší než konec března v Motole (jak nyní informovaly webovky) a to kdo ví jestli. 

VSTUPNÍ KONZULTACE GENNET

Je 15. února a my vcházíme do haly Gennetu na Letný. Netušíme kam máme jít, tak se vrhneme k recepci s usměvavou slečnou, ta nás nasměruje doleva a 3. patro. Vystoupíme z výtahu a před námi opět pěkná prostorná recepce a sesterna v jednom, všude to voní a připadám si spíš jak někde v hotelu na dovolený. Žádných 150 dveří bůhvíkam a unavený sestry kmitající sem tam, který se bojíte oslovit. Dveřní etiketa z Motola tu pravděpodobně nebude třeba…ale ještě nejásám. Dvě milé sestřičky rychle vyřizují jednoho za druhým, takže na řadu jdeme hned. Projdeme registrací, dostaneme kartu a jsme nasměrovánI na konec chodby k ordinaci, kde si nás zavolá paní doktorka. Párů je tu hodně, ale nemáte pocit, že by tu byl někdo nervózní, čekal dlouho nebo se neměl kam posadit. Všichni si spokojeně povídají, čekají před ordinacemi a korzují. Skoro jak někde v lázních na kolonádě. Uvelebíme se u okna s výhledem na technický muzeum a pozorujeme adrenalinovou hru zoufalých řidičů hledající parkovací místo. Sami stojíme někde úplně blbě a doufáme, že nás neodtáhnou. Dveře se otevřou a vykoukne mladá, energická doktorka a zve nás dovnitř. Ordinace jak ze seriálu, všechno nový, pěkný, voňavý…předávám paní doktorce všechny naše výsledky a sepsaný seznam s datumy všeho, co už máme za sebou. Chci být od začátku vzorná šprtka! Cíl splněn, paní doktorka je nadšená a dostávám pochvalu. “Tak, uděláme dneska utz, podíváme se, jestli je všechno v pořádku a začneme plánovat. Odložte si prosím.” Hrkne ve mně, že nemám ručník a oči mi sjedou na nějaký drahý svítící difusér u okna, co do vzduchu vypouští obláčky voňavý páry ”…no jasně, tady určitě řeší prachy za jednorázový lehátkový podložky”. Odložim si, lehnu si na lehátko a koukám, že u stropu visí obrazovka nasměrovaná na mě. Poprvé v životě můžu pozdravit svoje vaječníky a dělohu a můj manžel taky. Je to zajímavý, abví mě tyhle vymoženosti. Všechno je tam, kde má být a plánujeme potřebné krevní testy, spermiogram a po výsledcích příprava na 1. IVF. 

1. STIMULACE PŘED IVF

Spermiogram se dost zhoršil, takže manžel už si na páva nezahrál, ale pořád to bylo v normě, tak se smířil s tím, že už není nadsamec, ale prostě jen samec. Ostatní výsledky byly v pořádku a tak jsem koncem března přišla na další utz a naplánovala se stimulace. Vyfasovala jsem plnou igelitku injekcí a prášků s podrobným harmonogramem kdy co píchat, polykat, zavádět, odlehčila účet o pár tisíc a zamířila domů. Trochu mě děsila první injekce, manžel se nabídl, že mi jí píchne. Přece nejsem žádný máslo, to dám. Rozpřáhla jsem se a…nic, znovu nápřah a nic. Manžel se baví a já taky. Napotřetí už jsem sebrala všechnu odvahu a píchla. Jehla zajela do špeku tak lehce, že jsem ani nevěděla, že už tam je “…jéžiš, takový divadlo a ono to vůbec nebolí”, komentuju celou situaci. Po pár dnech už jsem takový ramena neměla, protože docházelo místo, kam jsem se ještě nepíchla nebo nebyla modřina. Během stimulace chodíte zase pravidelně na utz a kontroluje se kolik se připravuje zlatých vajec. Můj levý kurník mě poněkud rozladil, protože stimulaci snad ani nezaznamenal a prostě chrněl. Pravý to naštěstí vzal zodpovědně a projevil alespoň snahu v podobě 3-4 folikulů. Nic moc, ale lepší než nic. Mezitím jsem si vyběhala předoperační vyšetření. 

1. OPU - ODBĚR VAJÍČEK

Když jsem se rozhodla začít psát o úsměvných etapách našeho maratonu za potomkem, nenapadlo mě, na jak dlouhou cestu se s manželem vydáváme a čím vším si spolu projdeme.

Je to už rok a půl, co jsme skončili naše testovací kolečko v Motole a skoro tři roky, co se snažíme o dítě. Našeho hepáče jsme se zatím nedočkali a nebudu tvrdit, že to neseme statečně a jsme v pohodě. Jsou chvíle, kdy si sáhnete na dno, ale máte-li vedle sebe člověka, se kterým tohle všechno procházíte a on vás nenechá padnout, je život stále krásný ba co víc, bohatší o zkušenosti, které jste si sice nevyžádali, ale jsou hodně cenné.

Tak jak to tedy bylo dál…

V dubnu 2016 jsem se začala cítit poněkud psychicky vyšťaveně. Nebylo to jen kvůli dítěti, sešlo se toho víc a záchvaty paniky byly na světě. Kdo nezná - to máte nečekaně na pár minut pocit, že buď umřete nebo se zblázníte, ale fakticky vám fyzicky nic není, máte prostě jen úzkost, která se vymkne kontrole. Netušíte, kde se to ve vás vzalo ani co s tím a připadáte si jako blázen. Dozvíte se, že blázen nejste a že to má dneska každej druhej…lidově řečeno máte “nervy v kýblu”. Vyfasujete prášky, objednáte se na terapii a doufáte, že to zabere. Když pominu první týdny, kdy máte pocit, že usnete naprosto kdekoliv a kdykoliv - v průběhu jednání, na křižovatce na červený, na záchodě, ve stoje ve frontě v DMku…- tak prášky zafungovaly ukázkově a cítila jsem se zase ve svý kůži. 

VÝSLEDKY IMUNOLOGIE

V průběhu května nám přišly poštou výsledky z imunologie v Podolí. X stránek nesrozumitelných čísel a textu a závěr, kde jsme se dozvěděli, že i když mám doma nadsamce s dechberoucí armádou, tak moje imunita má asi taky nervy v kýblu a morduje všechno co se hne. Hned se mi vybavil Gandalf z Pána prstenů “…you shall not pass!”. Uplně ho tam vidim, jak stojí na mým čípku a mlátí kolem sebe holí. V Pánovi prstenů to pořešil temný démon Balrog, já dostala Prednison a kontrolu za 3 měsíce.

VÝSLEDKY SPERMIO

Volám do Motola, jestli by mi po telefonu někdo neřekl jak dopadl spermiogram… hádáte správně, neřekl, vše jen osobně. Hned druhý den ráno jedeme tedy pro verdikt, chytrá mašinka s pořadovými čísly nám vyplivne papírek. Jsme si jisti špatným výsledkem a jdeme si spíš jen pro termín reparátu. Na tabuli cinkne naše číslo a manžel mizí ve dveřích. Pět minut se nic neděje, dveře se rozrážejí a v nich někdo, kdo vzdáleně připomíná muže, kterého jsem si před rokem a půl vzala. Ale něco je jinak…samolibý výraz nadutého páva, vzedmutý hrudník kohouta přehlížející svůj dvorek a sebejistá chůze lvího krále mě nenechává dlouho na pochybách, mám doma nadsamce! Všechny hodnoty až na vitalitu, která byla lehce pod normou, ale způsobená delší pauzou, byly v nějakých těžko měřitelných výšinách...stejně jako manželovo ego, které se v tu chvíli vznášelo někde u stropu. Poplácala jsem svého pána tvorstva po rameni se slovy "no jo, jsi kanec!" a zamířili jsme k východu.

GENETICKÉ VYŠETŘENÍ

Na toto vyšetření musí oba partneři předem vyplnit tzv. „rodokmenový dotazník“, který jsme dostali hned na vstupním pohovoru. Jde o zdravotní stav, počet dětí a příčiny smrti v rodině asi 3 generace zpátky. Byla jsem zvědavá, tyhle vyplňovačky mám ráda, takže ještě v práci jsem zvědavě nakoukla a jala se využít svojí prokrastinační chvilku. Úsměv a nadšení mi ale dlouho nevydržely…prarodiče matky dítěte z otcovy strany – otec otce… co? Zkouším si to nakreslit…můj mozek se vaří, vybavuje se mi asociace sálového počítače a děrované štítky…po několika minutách cítím, že je to tu…je to můj děda Jaroslav! O dva dny a několik rodinných konzultací později ukládám ve Wordu hodnotou nevyčíslitelný výplod mé snahy. Je mi jasný, že manžel a jeho mlhavá vzpomínka na rýmičku před měsícem, nezaručuje zrovna uspokojivý výsledek, ale nehodlám se vzdát tak brzy…“Kdy se narodila mamka?“ „5.12. devatenáctset…nevim“ “kdy se narodila babička?“ „nevim“ „Na co zemřela?“ „nevim“. O dvě minuty a 20 dalších „nevim“ později je náš dotazník hotov. Tak to bychom měli.

V den konzultace opět vstupujeme do naší staré známé čekárny ve 3. patře a bereme si číslo, skoro hned jsme na řadě. Přistupujeme k okénku „Jé, ale to nejdete ke mně, musíte si zmáčknout to druhý tlačítko – reprodukční genetiku, já jsem klasická genetika.“ Myslím, že tím jsme pravděpodobně vyčerpali všechny možnosti omylu na tomto oddělení, protože víc tlačítek ani dveří, ve kterých jsme ještě nebyli, už nezbývalo, takže pravděpodobnost a statistika byla už v tuto chvíli na naší straně. Sedíme se správným papírkem u správných dveří a já si krátím čekání pročítáním co že to to genetické vyšetření vlastně je. „Genetik si při konzultaci pár nenápadně prohlíží a hledá tzv. degenerativní stigmata, jako třeba oči moc daleko od sebe, nízká vlasová hranice…“ rozpačitě si hladím svoje zarostlý čelo a prohlížím si manžela. Ordinace se konečně otevírá a vítá nás sympatická, upovídaná doktorka ve středních letech. Vysvětluje nám proč jsme tu, co se bude dělat za testy a co bude výsledek. Po předešlých zážitcích s duchem nepřítomnými doktory je to moc příjemná změna a atmosféra v místnosti je hezky uvolněná. Doktorka okomentuje můj věk, že to ještě není taková katastrofa, což úplně nevím, jak si mám vyložit, ale držím se hesla „mysli pozitivně“. Při dotazu na výšku a váhu je manžel konfrontován s upřímností paní doktorky, která mu vysvětluje, že mít dítě a do toho nadváhu, nejde k sobě. Manžel se rdí a mumlá, že ví. Zabíháme trochu do jejího soukromí a dozvídáme se, že sama má dvě děti…při pohledu na její zarostlé čelo si oddechnu. S anamnézou jsem první na řadě a lovím z paměti datum prvních „měsíčků“, dál už je to klasika, kterou znám…operace, léky, vážná onemocnění. Pozornost se stáčí na manžela „kdy jste si poprvé všiml, že jste pohlavně aktivní, kdy vám např. začalo růst pubické ochlupení?“…chvilka trapného ticha, které přerušilo moje ještě trapnější uchichtnutí…manžel rudej, ale na rozdíl ode mě nemá zastydlou pubertu, takže bez větších průtahů odpovídá a snaží se si zachovat důstojný výraz. Doktorka neztrácí čas a smečuje “máte dítě s jinou ženou?“…manžel vypadá, že by velmi rád splynul se svojí židlí a já, ač na to nejsem hrdá, se královsky bavim. Na řadu přichází rodokmenový dotazník. Doktorka se odevzdaně zasměje u manželovy části, ale kupodivu žádné další upřesnění nevyžaduje, že z dnešního pohovoru má vše potřebné. Vždycky když něco zapíše do počítače, hned nám vysvětlí, co tam napsala a proč…úžasný. Demonstrativně odklikává nějaké políčko v tabulce, že tento test není dle výsledku spermio potřeba dělat „těch vašich 230 milionů určitě nenaznačuje poruchu tvorby spermií“. Manžel nasazuje už známý výraz páva a čekám, kdy se mu ze zadku rozvine barevný vějíř per. Vezmou nám každému dvě ampule krve. Jedna bude na vyšetření hromozomů – karyotyp a druhá k analýze DNA. Ještě podepisujeme souhlasy k uchování a využití genetického materiálu k dalším vědeckým účelům a odcházíme k sestřičce na odběr. Výsledky za 2 měsíce a teprve poté na závěrečnou konzultaci. Loučíme se s paní doktorkou z genetiky a dostáváme radu na rozloučenou „Jeden nikdy neví, takže nezapomeňte - sex alespoň obden, jako když jste se seznámili!“…ještě že neřekla „…jako za mlada“.

A tak trpělivě čekáme na výsledky imunologie, které by nám měly přijít každým dnem, užíváme jara a upínáme se na polovinu května, až se celý kruh uzavře a my budeme moudřejší... 🙂

Pro všechny, koho čeká vyšetření v CAR nebo prostě jen čekají, až konečně objeví své vytoužené dvě čárky. My se snažíme zatím jen rok, ale už nám není pětadvacet, takže jsme se rozhodli jít štěstí trochu naproti. Neznáme ještě ani výsledky všech testů, takže tenhle román na pokračování nemá žádný happy end a nemá zatím ani konec. Je to jen pro pobavení, povzbuzení a hlavně pro představu, co takové vyšetření plodnosti obnáší.🙂

"...tak napiseme zadanku" slysim rikat svoji gynekolozku. Po roce hypnotizovani bilych testu a prodychavani ste reprízi vety "nemysli na to" to zni jako rajská hudba, konecne! Jeste ten den vytacim cislo z papirku. "Prosim, centrum asistovane reprodukce Motol..." Ha! Tak ono se to nečte "kar" to zahadny slovo CAR , ktery na Koniku vsude vidim a nikdy me nenapadlo se zamyslet, co to vlastne znamena. Proberu se rychle ze zamyšlení a s prijemnou pani na druhem konci telefonu domluvim termin vstupní konzultace...prekvapive uz za 2 tydny, parada!

VSTUPNÍ KONZULTACE

Vchazime s manzelem do cekarny, kde sedi nekolik paru s podobnym vyrazem jako my. Ten nas je nejpritroublejsi, jsme tu poprve. Iniciativne se hrnu do sesterny, nahlásit se, ze jsme tu. Jsem mile odvelena zpet na chodbu a cekame, az si nas zavola doktorka. Z pod stropu, kde visi dve televize, se ozyva huronsky smích divaku Na stojaka, kteří zrovna ocenuji vykon „blby blondýny“. Do cekarny vchazi pani s neuveritelnym bubnem a spokojene se usmiva. "To je reklama?" posepta mi manzel do ucha. "Pani Š..." vola sestricka, vchazime do ordinace, kde nas vita mlada pani doktorka "dobry den, ja jsem Ned... teeeda, vy jste vysoci!". Podivam se na meho skoro dvoumetroveho manzela ze svy výšky 177 centaku a snazim se predstavit si nase deti. Ve velke, ale utulne ordinaci se nas doktorka vyptava na rodinnou anamnezu, pravidelne pritom tuka do klavesnice a medovym hlasem vysvetluje na obrazcich co vsechno nas v pristich týdnech ceka za vysetreni. Ja, samozvana doktorka planovaneho rodicovstvi, vystudovana na Koniku, souhlasne prikyvuju, manžel kouka trochu vydesene na "kozu" kousek od nej, a velmi detailne rozkresleny a popsany obrazek penisu primo pred nim. Nenechavaji nic nahode a posílají nas sakumprdum na vsechno, jsme nadseni. Rozloucime se, na sesterně jeste oba necháme dve ampule krve jako suvenýr na hormonální profil a pohlavni choroby a s plnou taskou zadanek odchazime.

1DC - volam dle instrukci na objednani vysetreni pruchodnosti vejcovodu - kontrastní latkou pod rentgenem. "Bohuzel uz je plno, mame na to vzdycky jen tri mista. Zavolejte si zase dalsi cyklus" rika mily hlas do sluchátka. Nechapu..."Plno? Takze za mesic se mi to muze stat zase?" "Bohuzel je vas hodne a mist malo". S vypětím vsech sil neposilam sestřičku do haje, loučím se a jsem rada za svoje kratší cykly.

3DC – HORMONÁLNÍ PROFIL a AMH